Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 8. díl

30.11.2010 (15:15) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1141×

8. Podezření

Bella měla jasný plán. V brzké době promění své nové přátelé v upíry, pak se spolu vydají za Rumuny, kterým pomohou vyhrát válku s Volturiovými, která trvá už celá staletí.

Nepomyslela však na to, co by se stalo, kdyby se od ní její přátelé odvrátili.

Emmett seděl u stolu a přemýšlel. Přemýšlel nad tím, co se stalo v noci. Nad tím, zda se mu to celé jen zdálo. A nad tím, kdo vlastně je jejich nová přítelkyně Bella.

„Co tak zamyšlený po ránu?“ dobírala si ho Rosalie, která si sedla naproti němu a se zájmem si ho prohlížela.

„Nejspíše mě v noci potkalo to, co vás. Ten tajený hlas, který vám říkal to, co chcete slyšet,“ šeptal Emmett.

„A co ti říkal?“ vyzvídala též šeptem Rosalie.

„Nejde o to co! Ale kdo to říkal!“ povytáhl obočí Emmett. „To našeptávání mě vzbudilo a hádej co!“ luskl prsty Emmett.

„Co?“ napřímila se Rosalie.

„Bella!“ odpověděl Emmett.

„Cože?“ nechápala Rosalie.

„Bella seděla u mé postele. To ona určitě říká ty věci,“ šeptal Emmett.

„Když o tom tak uvažuji, asi máš pravdu,“ souhlasila Rosalie. „Sedí to na ni.“

„Musíme to říct ostatním!“ oznámil Emmett a zvedl se k odchodu, ale Rosaliina ruka jej přišpendlila zpět na židli.

„Uvažuj, Emmette!“ napomenula jej šeptem Rosalie. „Edward k Belle nejspíše něco cítí, ten ti věřit nebude. A Carlisle je zaslepen těmi divy okolo, že by tě neposlouchal.“

„Takže jsme v tom sami.“ Svěsil ramena Emmett.

„Já brala podezření už od začátku, to víš. Takže ti teď pomůžu dopátrat pravdu,“ usmála se Rosalie.

„Promiň! Promiň, že jsem ti nevěřil,“ zašeptal Emmett, chytl Rosalii důvěrně za ruku a usmál se na ni.

„To je teď jedno. Jaký je plán?“ Spiklenecky mrkla Rosalie.

„Přemýšlel jsem o těch lidech ve vesnici, kde jsme byli. Vypadali, že Bellu nemají moc v lásce. Možná bychom měli začít u nich. Stavit se tam a vyzvědět co nejvíce,“ kul pikle Emmett.

„Skvělý nápad. Jaké bude krytí?“ povytáhla zvědavostí obočí Rosalie.

„Zírej!“ mrkl Emmett. „Bello, Edwarde, Carlisle!“ volal Emmett.

„No?“ ozval se Carlisle ze své nové pracovny.

„Já a Rosalie se jdeme projít, chceme být chvilku o samotě,“ zahulákal Emmett.

„Wow!“ zasmál se Edward.

Emmett se podíval se smíchem na Rosalii, ale tu neviděl, neboť mu k obličeji mířila její pěst. A zastavila se až tehdy, když našla svůj cíl – Emmetta.

„Au!“ vykřikl Emmett bolestí a chytl se za nos, kam jej Rosalie uhodila.

„To máš za to, co jsi řekl! Mohlo to být cokoliv jiného, ale ty jsi řekl tohle! Proč?“ naštvaně se na něj mračila Rosalie.

„Kdybych řekl něco jiného, přišel bych o ten tvůj výraz,“ usmál se Emmett.

Pak spolu vyrazili k vesnici, kde nedávno byli a doufali, že zde najdou informace o své nové kamarádce.

Edward se rozespale dobelhal do kuchyně, kde byla Bella a o něčem horlivě diskutovala s Carlisleem.

„Emmett a Rosalie už šli?“ zeptal se nevrle Edward.

„Ano,“ usmál se Carlisle.

„Kdo by to do těch dvou řekl,“ zasmála se Bella.

„Tváříš se dost rozmrzele, Edwarde,“ podotkl jeho směrem Carlisle.

„Myslím, že jsem slyšel ten hlas, co navštívil tebe a Rosalii,“ odpověděl Edward se svraštělým čelem.

„A?“ vyzvídal Carlisle, zatímco Bella je zaujatě poslouchala.

„Bylo to, jako by mě chtěl přesvědčit o tom, že jsem nula. A že jen tady něco dokážu,“ zamračil se Edward.

„Zvláštní. Všem nám to říká, že právě tady objevíme sami sebe,“ spekuloval Carlisle.

„Možná vám jen říká pravdu! Uvažte to! Tady na plošině je tolik věcí, které můžete potkat a zkoumat! Zažijete tu tolik dobrodružství! Třeba právě tady opravdu objevíte sami sebe,“ vysvětlovala Bella.

„Jako by jsi mluvila jako ten hlas,“ zakřenil se Edward.

„Ne, myslím, že to bude nějaká část našeho podvědomí, která nám říká pravdu,“ tvořil další teorie Carlisle.

„To si nemyslím! Neznělo to jako z mé hlavy,“ odporoval Edward.

„Třeba se to už brzy dozvíte,“ usmála se tajemně Bella.

„Myslíš, že nás pustí dovnitř?“ zeptala se Rosalie. „Minule nám dost jasně naznačili, že tu nemáme co dělat.“

„Můžeme to zkusit,“ usmál se Emmett.

Váhavě vykročili směrem k bráně, kde stál stejný hromotluk jako minule.

„Zdravím,“ usmála se oslnivě Rosalie. „Pamatujete si na nás? Vsadím se, že jo,“ zamrkala svůdně Rosalie. „Už jsme tu jednou byli s dívkou jménem Bella. A teď bychom chtěli mluvit s nějakým správcem.“

„Je mi líto, ale nesmím nikoho pouštět dovnitř,“ řekl rázně hromotluk.

„No, tak,“ zašeptala Rosalie a udělala krok k hromotlukovi.

„Madam, radím vám, odejděte, než zavolám posily,“ upozornil ji hromotluk.

Rosalie už chtěla něco namítnout, ale Emmett ji odtáhl pryč, když viděl, jak hromotluk sahal na nůž, co měl za pasem.

„To to vzdáváme?“ chtěla vědět Rosalie.

„Jasně, že ne!“ usmál se Emmett a čím dál víc se s Rosalií vzdaloval od vesnice. Pak najednou změnil směr. „Obejdeme ji a přelezeme ty jejich ploty! To by neměl být problém,“ mrkl Emmett.

„Vypadám snad jako nějaká horolezkyně!“ nesouhlasila Rosalie.

„Pst!“ vykřikl znenadání Emmett, skočil na Rosalii, svalil se s ní na zem a držel ji ruku na ústech. Zatímco ona zlostně vrčela.

„Pán má špatnou náladu od té doby, co byla svatyně zničena,“ zamumlal cizí hlas někde blízko nich.

„Ne, ne. Má ji od té doby, co se tu objevila ta holka. Ta Bella,“ odfrkl si druhý hlas.

„To máš recht,“ souhlasil první hlas už vzdáleně.

„Uf,“ vydechl si po chvíli Emmett.

„Díky,“ zamumlala Rosalie. „Teď bys ze mě ale mohl slézt,“ osopila se na něj.

„Jo, jasně! Promiň,“ zamumlal omluvu Emmett, který mírně zrudnul. Pak se vyškrábal na nohy a sám Rosalii pomohl na ty její.

Zatímco se Rosalie očišťovala, Emmett ji se zájmem pozoroval.

„Co je?“ vyjela na něj Rosalie.

„Nic, nic!“ zakecal to Emmett. „Jdeme,“ řekl a znovu vyrazil směrem k vesnici.

„Jo, jasně nic,“ zašeptala si pro sebe Rosalie.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 8. díl: