Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 7. díl

19.11.2010 (17:15) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1518×

7. Vlastní plán

Bella se opírala o strom a zhluboka vydechovala. To, co právě teď prožila, pro ni byla rána pod pás. Uvědomovala si, že bude brzy svítat a bylo by tedy vhodné vrátit se do skrýše.

Rozeběhla se neuvěřitelnou rychlostí směrem ke skrýši. Naproti ní se však rozeběhl ještě někdo a prudce do ní vrazil, ona ztratila rovnováhu a upadla na zem.

„Copak, Bello?“ slyšela Alecův hlas nad sebou. To on do ní vrazil. „Neměla bys otálet! Místo toho bys měla plnit svůj úkol,“ pronesl jedovatě.

„Ty!“ zasyčela Bella a vyhoupla se na nohy.

On ji však chytl pod krkem a přišpendlil k nejbližšímu stromu. „Měla bys vědět, že mi byla prokázána nesmírná čest a to tak, že mi dovolili tě zabít,“ zašeptal jí do ucha. „Sbohem, Bello. Uvidíme se za půl roku! A to naposled.“

Na to zmizel. Bella se znovu zhluboka nadechla a vyběhla ke skrýši. Výtahem vyjela nahoru a rychle na stůl položila ovoce, aby to vypadalo, že jim všem chystá snídani, neboť je slyšela pomalu vstávat právě ve chvíli, kdy přišla.

„Jak jste se vyspali po tak náročném dnu?“ usmívala se mile, když se v blízkosti objevil Emmett spolu s rozespalým Edwardem.

„Špatně jako obvykle,“ zabručel Emmett a zakousl se do jablka.

Zatímco Edward přispěchal k Belle, která se nakláněla ze skrýše s naoko veselým pohledem upřeným v dáli. „Zdál se mi krásný sen,“ zašeptal Edward něžně Belle do ucha. „Byla jsi v něm se mnou.“ Na to si nesměle přisedl k Emmettovi ke stolu a popadl taktéž jablko.

„Dobré ráno,“ zarecitovala Bella Rosalii, která se celá usměvavá objevila ve dveřích.

„Ne dobré, ale přímo skvělé,“ usmála se Rosalie a vzala si jablko a zakousla se. „Zdá se mi to, nebo jsou ty jablka lepší než kdy jindy?“

„Musela jsi se vyspat opravdu velmi dobře,“ prohodil Edward.

„Překvapivě,“ zafuněl Emmett tiše.

„Zdálo se ti něco?“ zeptala se Bella, i když věděla odpověď a přisedla si ke stolu.

„Nevím, jestli to byl přímo sen. Bylo to jako kdyby,“ hledala správná slova Rosalie.

„Jako kdyby ti někdo nebo něco říkalo, co chceš slyšet. Přesvědčovalo tě o tom,“ doplnil ji Carlisle, který se taktéž objevil zvesela v místnosti.

„Jak to víš?“ nechápala Rosalie. Všichni se na něj otočili, neboť je zajímala odpověď.

„Zdálo… nebo spíš cítil či slyšel jsem něco podobného,“ vysvětlil Carlisle.

„A co vám to říkalo?“ zajímal se Edward a popadl kus papíru a začal si dělat poznámky.

„Říkalo mi to, že zde na plošině objevím něco, co někde jinde ne. Přesvědčovalo mě to, že je dobře, že jsme tu zůstali,“ řekl Carlisle a opřel se o židli a pozoroval reakci ostatních.

„A není tomu tak? Nejste rádi, že jste tu zůstali?“ zeptala se Bella naoko nevinně.

„Pomalu si začínám myslet, že ano,“ usmál se Carlisle vřele. „A co to říkalo tobě, Rosalie?“

„No… totiž… to, co jsem chtěla slyšet,“ odmítla Rosalie prozradit svůj sen.

„Asi je to znamení, že je dobře, že jste tu zůstali,“ usmála se Bella na všechny.

„Nevím, já bych byl už radši doma. Tohle místo skrývá až moc tajemství,“ kroutil hlavou Emmett.

„Nemáš tušení jak moc,“ zašeptala Bella.

„Co jsi říkala?“ otočil se na ni Emmett.

„Nic, nic,“ lhala Bella.

Zbytek dne strávili lovem zvěře. Později Carlisle ve své pracovně uvažoval, co znamenal onen sen. Rosalie přemýšlela nad tím, jak si daný sen vyložit. Edward si dělal poznámky z uplynulého dne. A Emmett se díval na krajinu a představoval si, kolik tajemství temná plošina skrývá. Zatímco Bella čekala, až všichni usnou, aby mohla s tajemnými sny pokračovat.

Když se všichni po dlouhém dni konečně odebrali na kutě, Bella tiše přecházela po domě a přemýšlela, s kým dnes začne. Rozhodla se jako prvního vyzkoušet Edwarda.

Přistoupila k jeho posteli a pohladila jej po vlasech. Ze spánku zasténal a mírně se zavrtěl. Bella se nad tím pousmála a políbila jej na čelo.

„Edwarde, opravdu jsi se chtěl vrátit?“ začala s našeptáváním. „Sám nevěříš tomu, že tě tam čekala nějaká šťastná budoucnost. Myslel sis snad, že se tvé články budou prodávat? Ty hlupáčku, píšeš přeci pro radost, pro sebe.“ Edwardovi se zkrabatilo čelo, ale Bella pokračovala. „Myslel sis, že Tanya tě bude někdy milovat? Že se jí zalíbí tvé články? Že budeš její hrdina? Že tě bude respektovat? Že si tě vezme? Pche! Pro ni jsi nula! Nula, Edwarde! Tam, jak ty říkáš doma, jsi nic!“ pokračovala Bella a její našeptávání nabíralo neuvěřitelné obrátky. „Ale tady, tady, Edwarde, tady jsi někdo! Prožiješ tu více dobrodružství než tam! Než s ní! Tady najdeš lepší inspiraci pro své psaní, lepší témata. A bůh ví, možná i pravou lásku,“ dokončila poslední větu Bella a naposled Edwarda pohladila a pak se odebrala k Rosalině lůžku.

Přisedla k jejímu lůžku a začala ji znovu šeptat myšlenky. „Rosalie, vzpomínáš si na mě? Nebyl to sen, Rosalie,“ šeptala Bella a Rosalie se ve spánku usmála. „Pořád ještě chceš být věčně krásná a mladá? Já ti to splním! Už brzy, Rosalie! Už brzy,“ usmála se Bella nad svým dílem.

Pak se neochotně odbelhala k Emmettovi, který spal na zemi na pár přikrývkách. Vzdychla a přiklekla k němu. Věděla, že on je nejtěžší oříšek. „Emmette, Emmette!“ volala šeptem jeho jméno. „Viníš se za smrt svého bratra, viď? Tady, právě tady, se ti může dostat odpuštění! Tady se možná setkáš s jeho duchem, Emmette! Cožpak nejsi rád, že jsi tu zůstal?“ šeptala Bella, když ji pevně sevřela Emmettova ruka a vtom okamžiku Bella okamžitě zavřela oči a zmlkla.

Emmett otevřel oči a zíral na klečící Bellu, která měla zavřené oči a jejíž ruku pevně svíral v dlani. „Bello?“ zašeptal nechápavě její jméno. Nic.

„Bello?“ oslovil ji hlasitěji a mírně s ní zacukal.

Na to Bella otevřela rychle oči a zalapala po dechu. Vyděšeně zírala na Emmetta a pak se podívala na jeho ruku. „Co? Co to děláš, Emmette? Jak jsem se tu octla?“ hrála to Bella spolu s vyděšeným hlasem.

„Slyšel jsem ten hlas co Rosalie a Carlisle a to mě vzbudilo. A ty jsi tu seděla,“ vysvětloval Emmett a měřil si ji zvláštním pohledem.

„Cože?“ nechápala naoko Bella.

„Nejsi náměsíčná, Bello?“ uvažoval Emmett.

„Oh, to je možné. Kdybys mě teď pustil, šla bych zase spát,“ usmála se Bella a ukázala na ruku, kterou stále pevně Emmett svíral.

„Jistě,“ řekl a pustil ji. „ Dobrou.“

Bella odešla do svého pokoje a lehla si na pohovku a přemýšlela nad svou pomstou. Věděla, že proměnit je je dobrá volba. Až to provede, nepřivede je ke svým „bývalým“ pánům a sebe na smrt, ale za to se spojí se kmenem, který už hodně dlouho válčí s jejími pány. S kmenem Rumunů. A spolu s nimi se rozhodne, co dál.

Netušila, že zatímco ona uvažuje o pomstě a osudu svých nových přátel, Emmett přemýšlí nad tajemstvím, které Bella nejspíše skrývá. Uvědomil si, že hlas, který slyšel, patřil právě jí. Byl pevně rozhodnut zjistit, co má v plánu, zjistit o ní co nejvíce informací o tom, kdo vlastně Bella je.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 7. díl: