Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 13. díl

07.01.2011 (12:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1174×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

13. Nový cíl a cesta

„Cože?“ vykulil oči Emmett.

„Říkala jsem, že bychom měli jít k Rumunům,“ zopakovala Rosalie. „Jde o to, že tihle Rumuni znějí lépe než Volturiovi. Já myslím, že by nám mohli pomoct.“

„Pamatuješ si cestu, Bello?“ chytl se toho Edward.

„No… jo, pamatuji. Ale nevím, jestli to je dobrý nápad. Nevíme, jak se zachovají,“ namítala Bella.

„Ale máme určitou představu, ne?“ odporovala Rosalie. „Měli bychom jít. Tady nejsme v bezpečí.“

„Dobrá tedy,“ souhlasila nakonec Bella. „Sbalte si co nejvíce věcí a jídlo. A nezapomínejte, že je možné, že se sem už nevrátíme,“ upozornila je Bella.

Všichni okamžitě začali balit a připravovat se na cestu. Jen Bella a Rosalie zůstali na místě. Samozřejmě si měli o čem povídat. A navíc ony mají sbaleno mnohem rychleji.

„Jak to, že se ze mě nestala krvelačná stvůra a nešílím hlady? A jak to, že jsem jich krev a vůni vůbec nevnímala?“ zeptala se Rosalie zvědavě.

„No… vlastně to tak působí na všechny. Podle všech dohadů to vypadá, že tady na plošině se to žízeň a chuť po lidské krvi zmírňuje. Nevíme, co by se stalo, kdybychom se dostali do vašeho světa,“ vysvětlovala Bella.

„Je to i tvůj svět,“ připomněla jí Rosalie.

„Byl. Byl to můj svět. Teď jsem navždy uvězněná tady. A ty taky,“ řekla Bella smutně.

„Takže stačí někoho kousnout a on se promění?“ zajímala se Rosalie.

„No… ano. Máme v sobě takový jed a ten člověka promění. Co jsi cítila, když jsem tě kousla?“ zeptala se Bella.

„No… moc si to nepamatuji. Jen žár a bolest… ne bolest ne… spíš jako bych byla spoutaná… a jako bych uvízla… někde,“ popisovala ztěžka Rosalie.

„Hm, něco podobného si pamatuji i já,“ přisvědčila Bella.

„Kdyby byla možnost odejít odsud, odešla bys?“ zeptala se Rosalie.

„Nevím… nejspíš ne,“ odpověděla Bella pravdivě. Netušila, že právě tuto část rozhovoru poslouchal i Edward. „A ty?“

„Můj život v Anglii už nebude stejný. Myslím, že zůstanu. S tebou,“ zašeptala Rosalie smutně.

Po hodině byli připraveni na několikadenní cestu za novým cílem. Se smutnými obličeji a beze slov opustili skrýš. Skrýš, která jim poskytovala domov. Všichni v čele s Bellou zamířili na jihozápad přes přesličky a plavuně. Na této části plošiny byly džungle ojedinělé a to byla pro všechny příjemná změna.

„Bello?“ zavolal Carlisle.

„Ano?“ ozvala se na zavolání Bella a Carlisle s ní srovnal krok.

„Myslíš, že existuje šance, že ti Rumuni znají nějakou cestu do mého světa?“ zeptal se nečekaně Carlisle.

„To nevím. Ale nějaká šance tu určitě je. Musí být důvod, proč se usadili zrovna tam,“ odpověděla Bella podle toho, co si myslela.

„A byli by ochotni mi ji prozradit?“ vyptával se dále Carlisle.

„Chceš se vrátit?“ užasla Bella.

„Ano. Rád bych zase viděl svou ženu. Tohle místo mi ukázalo, že věda nemá odpovědi na všechno a já si tím uvědomil, že má žena je daleko lepší než věda a dobrodružství,“ přiznal se Carlisle.

„Myslím, že když jim to takhle povíš, tak ti pomůžou,“ řekla Bella.

„Jak se cítíš?“ zeptal se Emmett Rosalie, když šli zase poslední.

„No… jinak,“ odpověděla Rosalie.

„Co je lepší být člověk nebo upír?“ zajímal se Emmett.

„Nevím. Každé z toho má něco do sebe. Život člověka ti umožnil doopravdy žít. Žít a umřít. Ale život upíra ti dá to, co žádný člověk nemá. Nesmrtelnost. Ale znamená to zůstat tady, skrytá světu,“ vysvětlila smutně Rosalie.

„Ty neodejdeš?“ vyjekl Emmett překvapeně.

„Ne. Nemám kam jít. Tohle místo je pro mě teď to pravé,“ zašeptala zesmutněle Rosalie.

„Ale co my?“ zeptal se a ihned zčervenal Emmett. „Měl jsem pocit, že mezi námi něco začíná,“ vybalil to rychle Emmett.

„I já měla ten pocit,“ souhlasila Rosalie.

„A?“ popohnal ji Emmett.

„Je to tak, že nikdy nezapomenu, jak jsi s odporem řekl slovo upír, když ti Bella sdělila pravdu,“ odpověděla mu Rosalie a na to zrychlila krok a srovnala ho s Carlisleem, kterému horlivě popisovala své pocity upíra.

Emmett šel pomalu za nimi ponořen do myšlenek, v kterých si přehrával svou obrovskou chybu, které teď neskutečně moc litoval.

„Takže upírka, jo?“ objevil se Edward vedle Belly.

„Jo, upírka,“ usmála se Bella.

„Slyšel jsem, jak jsi říkala, že odsud neodejdeš,“ poznamenal Edward.

„To je pravda,“ souhlasila Bella.

„Můžu tady zůstat s tebou?“ zeptal se nečekaně Edward.

Bella se prudce zastavila a zadívala se na něj s neskrývanou radostí. „Vážně bys chtěl?“

„Ano, chtěl,“ odpověděl s úsměvem Edward.

„Ale co snoubenka?“ probrala se Bella jakoby ze snu a pokračovala v cestě.

„Já… myslím, že jsem ji nikdy nemiloval. Že… až tady jsem poznal, co znamená láska,“ odpověděl. Pak Bellu chytl za ruku a řekl: „Až s tebou.“

Bella se culila jako měsíček na hnoji, ale pak zesmutněla. „Co s tebou dělá fakt, že nejsem člověk, ale upírka?“

„Nic se tím nemění. Je to fantastické!“ neskrýval své nadšení Edward.

„Ale člověk a upír. Je to příliš nebezpečné, víš,“ kroutila hlavou Bella.

„To jsem si už uvědomil. Přemýšlel jsem o tom a rozhodl jsem se, že chci být jako ty. Upír,“ řekl rozhodně Edward.

„Víš jistě, co děláš?“ ujistila se Bella.

„Ano, vím. Jestli to znamená být s tebou navždy, udělám cokoliv,“ zašeptal jí Edward. Chytl ji za ruku. A ruka v ruce spolu šli v popředí. Povídali si a smáli se.

Nikdo z nich netušil, že skrýš byla celou dobu pod dohledem jednoho z vesničanů z kmene přisluhovačů. Když z dálky viděl, jak Bella s ostatními skrýš opouštějí vyzbrojeni věcmi na několik dní, svou nadlidskou rychlostí běžel zpět do vesnice, aby informoval Aleca, který měl vesnici na povel.

„Oč jde?“ zeptal se mrzutě Alec, když před něj přiběhl muž velkou rychlostí s výrazem, že má něco naléhavého na srdci.

„Objekt je pryč. Všichni odešli, pane,“ odpověděl tiše muž.

„Směrem?“ zajímal se Alec.

„Jih… teda jihozápad, pane,“ odpověděl muž.

„Můžeš jít. Tvoje práce jejich sledování skončila,“ propustil jej Alec. Pak se podíval na sestru. „To znamená jen jedno. Víme, kam míří. A naše pány to jistě bude zajímat. Je nutné je okamžitě informovat,“ řekl Alec a jeho sestra přikývla na souhlas.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 13. díl: