Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 12. díl

27.12.2010 (18:45) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1319×

12. Pravda odhalena

„Upíři?“ vydechl Emmett to slovo s neskrývaným odporem.

„Ti přeci neexistují,“ odmítal ten fakt přijmout Carlisle.

„A proč ne? Když tady jsou dinosauři, proč ne také upíři?“ pochopil Edward.

„Takže jsem teď upír?“ docházelo pomalu Rosalii.

„Pijete lidskou krev?“ zeptal se mě Carlisle.

„Ne! My jsme jiní než ti upíři, co znáte z pověstí a bájí. Jsme neuvěřitelně rychlí a silní, jak jste už poznali. Živíme se zvířecí krví,“ vysvětlovala Bella.

„Proto ta zvěř ve vesnici,“ došlo Emmettovi.

„Nikdy nespíme! A nikdy nejíme lidské jídlo! Nemusíme dýchat! “ pokračovala Bella.

„Tak co jsi teda dělala ten měsíc a něco tady s námi?“ nechápal Emmett.

„Improvizovala jsem,“ odpověděla Bella. „A někteří z nás také po přeměně získávají… zvláštní schopnosti nebo nadání.“

„Máš nějakou?“ zeptal se se zájmem Edward.

„Jo, mám. Jsem něco jako štít. Používám ho jako ochranu před ostatními schopnostmi, ale také jako zbraň,“ osvětlila mu to Bella.

„Jako v té jeskyni?“ vyptával se dál Edward.

„Jo. Vlastně jsem ten štít kolem sebe zhmotnila a roztáhla, čímž tu jeskyni roztáhl také a ona se zbortila,“ přiznala Bella.

„Dá se toho zbavit?“ vyhrkla Rosalie. „Neber to špatně, jsem ti vděčná za život, ale pokud můžu žít jako člověk, chci to.“

„Ne. Nedá se toho zbavit. Leda bys zemřela, ale žádné z mrtvých vstání tě nečeká,“ odpověděla upřímně Bella.

Rosalie se na chvíli odmlčela, ale pak zašeptala otázku, na kterou se Bella snažila vždycky nemyslet. „Můžou mít upíři děti?“

Zhluboka si povzdechla a pak odpověděla: „Ne, to není možné. Tělem nám už neteče krev. Naše srdce nebije. Naše tělo je jako pevná skála,“ zašeptala Bella.

„Jak se dáte… totiž dají upíři zabít?“ zeptal se Emmett. „Jen pro jistotu,“ dodal, když na něj Rosalie vrhla naštvaný pohled.

„Nejlepší to je, když nás roztrhají na kousky a pak spálí,“ odpověděla prostě Bella.

„Ještě něco bych měla vědět?“ zeptala se Rosalie.

„Na slunci záříme jako bychom byli diamanty,“ prozradila Bella.

„I já mám ještě otázku,“ ozval se Emmett. „Co jsi to dělala u našich postelí?“

„No… vlastně jsem dostala ten úkol vás přeměnit. A přišlo mi vhod vás na to připravit a zařídit, abyste na to byli připraveni. A tak jsem vám našeptávala myšlenky, které se dostaly do vašich snů a do vašeho podvědomí. Něco takového dokáže každý člověk. Nehledej v tom nic upírského,“ vysvětlila Bella Emmettovi.

„Ale v tom mém snu jsi říkala, že můžu být navždy mladá,“ namítla Rosalie.

„Ano a je to pravda! Upíři nestárnou. V tomhle věku zůstaneš navždy. Teda pokud tě někdo nezabije,“ odhalila Bella největší tajemství upírů.

„Aspoň nějaká stinná stránka,“ zamumlala Rosalie a odebrala se k zrcadlu. „Jsem hezčí a mám jinou barvu očí,“ polekala se Rosalie.

„To patří k proměně. Upír zkrásní. Tvé oči se mění dle toho, jak jsi na tom s hladem. Ale když piješ zvířecí krev, zůstáváš u odstínech hnědé,“ řekla Bella už unavená otázkami.

„Co se stalo Maplovi?“ zeptal se Carlisle.

„Ach,“ povzdechla si Bella. „Měla jsem za úkol ho proměnit stejně jako vás. Ale za ten rok jsem se s ním spřátelila a pomáhala mu s výzkumem na plošině. Jednou večer jsem mu odhalila, co mám udělat. Neodsuzoval mě, nevyčítal mi to, nic! A tak jsem ho zavedla k vesnici, abych mu ukázala jeskyni a cestu domů. Ale cestou nás napadl dinosaurus a Maplova zranil, já s ním začala bojovat a poslala jsem Maplova k jeskyni. Zraněný se dostal až k vám. Do vašeho světa,“ odvyprávěla jim Bella Maplův příběh.

„A tam zemřel na své zranění,“ zamumlal Carlisle smutně nad vzpomínkou.

„A teď kdo jsou ti tví páni a jak ses proměnila,“ zvolil další téma Carlisle.

„Bývalí páni,“ podotkla Bella.

„Kdo jsou zač? Kde jsou? Co o nich vše víš?“ chrlil otázky Carlisle.

„Jsou tam tři hlavní, kteří o všem rozhodují. Aro, Caius a Marcus. Volturiovi myslím. Žijí ve vesnici pár hodin odsud vaší chůzí. Spolu s nimi tam žijí i jejich manželky, ale nikdy jsem je neviděla. Jen vím, že tam žijí s nimi,“ začala Bella vyprávět. „Všichni, které proměnili nebo si je vyžádali k proměně, žijí v té vesnici. Nezabíjí lidi, jen je proměňují.“

„Proč?“ zeptala se Rosalie.

„Kvůli dalším jako jsou oni. Rumunům. Oni jsou také upíři se stejnými zásadami. Jen s jedním rozdílem mění lidi jen na jejich přání, anebo když jsou ve vážném ohrožení života. Žijí pár dní cesty odsud. Ale setkala jsem se s nimi jednou a to, když mě mí bývalí páni poslali spolu s pár dalšími pro novinky přímo k nim,“ odhalila Bella další skutečnost ze světa upírů. „A Volturiovi mění lidi, protože chtějí, aby jich bylo co nejvíce. Kvůli tomu, aby se mohli zbavit Rumunů.“

„Jak se sem všichni dostali?“ zajímal se Carlisle.

„Všechno, co vím, jsou jen dohady a teorie vesničanů. Prý se tihle tři spolu s hlavními představiteli rumunského klanu, Stefanem a Vladimirem, vydali na expedici, kde chtěli dokázat své teorie o jiném světě. Dostali se sem a tady prý narazili na upíra s rudýma očima. Ten upír se živil lidskou krví. Nikdo neví, kdo to byl nebo jak se z něj stal upír. Napadl Ara a chtěl ho vysát, ale ostatní mu v tom zabránili a s obtížemi jej zabili a spálili. Aro byl ale pokousaný a začal se měnit. Ostatním došlo, kdo byl asi tajemný rudooký a snažili se pro Aro najít jiný způsob života. Spolu si slíbili, že nikdy neochutnají lidskou krev a nechali se od Ara také přeměnit,“ vyprávěla Bella. „Spolu založili nový styl života upírů a postupně jich přibývalo a přibývalo. Ale Rumunům se nelíbilo, že Volturiovi mění lidi bez souhlasu samotných lidí, a proto vzali ty, kteří byli stejného názoru a od Volturiových se oddělili. Od té doby mezi nimi panuje nenávist. Teda spíše nenávist Volturiových k Rumunům. Neboť Rumunům se nestává, že by měli problém s neuposlechnutím rozkazu jako Volturiovi.“

„To je vše co víš?“ ujišťoval se Carlisle.

„Ano, vše,“ odpověděla pravdivě Bella.

„A tvoje přeměna?“ zeptal se Edward.

„Jsem přeměněna teprve 1 rok. Můj… mou první obětí měl být Maplov. Objevil se krátce po mé přeměně a mě ho přidělili. Přišla jsem sem se svými rodiči, jak jsem vám říkala a ti zmizeli. Žila jsem tu spokojeně a osamoceně. Když jsem přde rokem narazila na tu vesnici a tam se na mě jeden z vesničanů vrhl a přeměnil mě,“ odpověděla Bella se smutkem v očích.

„Neměla jsi možnost výběru? Myslím mezi Volturiovými a Rumuny?“ zeptal se Edward.

„Ne, neměla. O Rumunech jsem věděla málo, a když jsem se s nimi setkala, začala jsem pochybovat o Volturiových. Tak jsem Maplova nechala jít a snažila se je obejít i s vámi. Vlastně jsem už od začátku věděla, že vás neproměním. Ale okolnosti mě k tomu donutili,“ řekla Bella směrem k Rosalii.

„Dobrá. Nejspíše jsi nám osvětlila všechno, co nám nesedělo,“ promluvil Carlisle. „Co bude teď?“

„Volturiovi se přijdou brzo přesvědčit, jestli plním úkol, a když vás tady najdou jako lidi, nebudou nadšeni. Pro mě to znamená smrt a pro vás přeměnu,“ odpověděla Bella. „Takže bychom tu neměli dlouho zůstávat.“

„Co tedy budeme dělat?“ svěsil ruce Emmett.

„Možná bychom měli jít k Rumunům,“ navrhla znenadání Rosalie.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 12. díl: