Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zoufalá duše - 2. kapitola


Zoufalá duše - 2. kapitolaV minulé kapitole Emmett a Jasper překazili Edwardovi důležité pozvání na večeři. Jaký bude Edwardův trest pro ty dva? A co Isabella? Najde na škole novou kamarádku, nebo bude stále sama? A co záhadný telefonát? Přeji hezké čtení. Vaše AlizieCullen.

2. kapitola:

Isabella:

Idiot! Co si o sobě vlastně myslí? Tolik se mi líbil! Už jsem si skoro myslela, že by o mě mohl mít zájem. Co mě to napadlo? Nejkrásnější kluk na škole, Edward Cullen, a zve na večeři chudinku na vozíčku? Asi jsem vážně zůstala viset někde v oblacích. A ti jeho bratříčci se mi ještě chechtají jako nějací puberťáci. Jistě z toho měli děsnou srandu, když mě nechali si myslet, že bych se mu snad mohla líbit. Dělat si srandu z invalidního člověka je strašně ubohé. Cullenovic zbohatlíci si zřejmě myslí, že jsou tu všichni jen pro jejich obveselení, ale to se šeredně pletou! Od Emmetta a Jaspera mě to ani tak moc nepřekvapilo, jenže od Edwarda to byla pro mou duši rána pod pás. Když jsem ho potkávala ve škole, připadal mi jako milý, zásadový, morální a upřímný kluk. Skoro až příliš normální a i rozumný na svůj věk. Zdál se být prostě jiný než všichni ostatní, ale hluboce jsem se mýlila. Nemohla jsem jeho podfuk překousnout. Bylo mi jasné, proč to se svými bratry udělal. Chtěli vidět, jak se bude ubožačka na vozíku naivně pitvořit a podbízet stejně jako ty nanynky ze školy. Chtěli se pobavit pohledem na moji bezmocnost a neschopnost. Bylo mi z nich špatně, i když už jsem seděla doma a sledovala nějaký film. Nedokázala jsem se soustředit na nic. Stále jsem viděla škodolibé, rozesmáté obličeje Emmetta a Jaspera. Hnusáci!

Se sebezapřením jsem spolkla dva prášky na spaní a křečovitě sevřela deku. Tiše jsem šeptala slova nenávisti na adresu Culllenů a čekala, až mě pohltí milosrdná tma, jež mě ukryje před vším příkořím a útrapami, kterých se na mně dopustili druzí. Doufala jsem, že všech těch odporností už bylo dost a já budu moci žít v klidu.

Edward:

Emmette! Jaspere! Vy zmetci!“ ječel jsem nepříčetně na celý dům. V tu chvíli jsem své bratry z duše nenáviděl. Překazili můj pokus pozvat Isabellu na rande. Určitě by se mnou šla, nebýt těch dvou imbecilů. Kde jen jsou?

Okamžitě vylezte!“ zařval jsem, až se lustr roztřásl. Dvě hlavy vykoukly zpoza dveří kuchyně. Tvářili se jako boží umučení, ale na mě ty jejich svatouškovské pohledy neplatí.

Nezlob se, Edwarde. My měli legraci z tebe, né z Isabelly. Je nám to líto,“ snažil se zachránit situaci Jasper.

To je pravda. Netušili jsme, že takhle zareaguje, fakt ne,“ přidal se k němu Emmett

Na omlouvání je pozdě, kluci. Tohle si vypijete do poslední kapky,“ neměl jsem s nimi slitování. Hlavou mi probleskl nápad a já nehodlal meškat ani minutu.

Čeká vás oba pořádnej trest!“ řekl jsem jim a pádil nahoru za Alice. Ta stála ve dveřích a už mě očekávala.

Zapomeň, Edwarde. Viděla jsem, co po mně chceš, a rovnou říkám ne,“ spustila na mě.

Klid, Alice. Neznáš podrobnosti,“ sklidnil jsem ji a nastrkal zpátky do pokoje. Posadili jsme se na postel. Rychle jsem jí vypověděl, co se stalo, a jak jsem předpokládal, s mým nápadem souhlasila. Celý týden bude po škole tahat Jaspera na nákupy a bude ho tam vláčet až do zavírací hodiny! Nápad to byl skvělý a bráška se při tom zapotí. Nákupy totiž z duše nesnášel.

Dal jsem Alice pusu na tvář a vydal se za Rosalie. Ta by mi měla pomoci s lekcí pro Emmetta. Jen jsem se bál, aby nebyla spíše na jeho straně. Paktování s lidmi bylo pod její úroveň, jak s oblibou vždy říkala.

Rosalie?“ zaklepal jsem na její dveře.

No pojď, poslala mi v myšlenkách. Vstoupil jsem.

Rose, potřeboval bych od tebe takovou menší službičku,“ začal jsem opatrně, protože Rose a její myšlenky nebyly zrovna v nejlepší náladě.

Jakou?“ vyštěkla.

Potřebuju, abys s Emmettem týden nespala,“ zašeptal jsem. Rosalie se na mě chvilku zaraženě dívala a pak se rozesmála na celé kolo. Kdyby byla člověk, určitě by smíchy slzela.

A proč bych to měla dělat?“ vycukala ze sebe.

Protože mi s Jazzem překazili pozvání na večeři,“ posmutněl jsem. Rose se narovnala a myšlenkami se dožadovala podrobného vyprávění.

... no a pak utekla,“ zakončil jsem své vyprávění. Rosalie byla tak naštvaná, až jsem se divil.

Ten Emmett je idiot. Za tohle by si zasloužil aspoň měsíc půst,“ zašklebila se zlomyslně.

Stačí týden. Jasper bude chodit celý týden s Alice na nákupy. Až do zavíračky,“ zachechtal jsem se a Rose se mnou.

To mu přeju,“ poplácala mě po zádech. Ještě jednou jsem jí poděkoval a vyrazil na lov. Musím se kvůli Isabelle snažit a nebýt žíznivý. Nikdy bych si neodpustil, kdybych jí jakkoli ublížil.

Jdu na lov,“ zavolal jsem a už skákal z okna do zahrady. Běžel jsem daleko do hlubokých lesů a hledal kořist. Nakonec se jí stala puma a po ní ještě dva medvědi. Byl jsem dokonale sytý přesně tak, jak jsem potřeboval. Z dlouhé chvíle jsem pozoroval oblohu. Byla hluboká a jasná noc a nebe bylo plné hvězd. Jak moc jsem si přál být s Isabellou. Sledovat s ní hvězdy, houpat ji ve své náruči a něžně líbat do vlasů. Miloval jsem ji celým srdcem a celou duší. Nechápal jsem, jak z jediné vteřiny, z jediného pohledu může vzniknout láska na věčnost, ale takové byly city upíra. Vše bylo stokrát intenzivnější něž v lidském životě.

Užíral jsem se tím, že Isabella neopětuje mé city a navíc si teď o mně myslí kdoví co. Musel jsem s tou situací něco udělat a marně se snažil na něco přijít. Pozvat ji znovu by nemělo smysl. Možná bych jí to mohl zkusit vysvětlit, ale nejspíš by přede mnou utekla. Jedinou šancí bylo zlepšení své reputace, ale jak?

Píp, píp,“ zařinčel mi mobil v kapse. Vyndal jsem ho a přečetl si zprávu od Alice.

Pojď domů. Mám nápad.

Co jenom vymyslela? Hlavně ať se to týká Isabelly, ne nákupů.

Alicin nápad byl dobrý a Edwardovi se líbil, tedy skoro líbil. Jediným problémem bylo to, že její plán mohl probíhat třeba i několik měsíců. Edward se bál, aby do té doby nepotkala Isabella někoho jiného a nezamilovala se. Edwardovi by se tak zhroutil celý svět a to nehodlal dopustit. Oba sourozenci vymysleli detaily celého plánu tak dokonale, že nebylo možné, aby je cokoliv překvapilo. Jenže rozmary osudu se nikdy předpovídat nedají, a proto je v brzké době mělo několik událostí vykolejit a Isabellu přivést přímo pod ochranná křídla rodiny Cullenů.

A co když se s tebou nebude ani bavit?“ zeptal jsem se Alice, když jsme ráno seděli v autě a mířili si to do školy.

Bude, Edwarde. Viděla jsem to,“ odbyla mě. Zamračil jsem se ještě víc a pevně stiskl volant. Začínal jsem pochybovat o našem plánu. Isabella určitě s nikým z Cullenů mluvit nebude.

Tvé vize se můžou mýlit,“ zpochybnil jsem její schopnost.

Věř mi, Edwarde,“ mrkla na mě a dál s úsměvem sledovala cestu před námi. Snad má pravdu, pomyslel jsem si a zaparkoval před školou.

Isabella:

Zase ráno a zase prší. Proč jsem se vlastně nastěhovala někam, kde neustále prší? Asi jsem se musela úplně zbláznit. A ten proklatý vozík bude zase klouzat. Pokaždé jsem se modlila, abych někde nedostala smyk a nespadla. Bylo mi jasné, že by se mi celá škola smála. Tři roky se snažím být neviditelná, ale s křeslem na kolečkách to prostě nejde. Vždycky po mně všichni pokukují a mě to ještě víc ponižuje.

Zastavila jsem se svým teréňáčkem na parkovišti a sesunula se na složený vozík. První, koho jsem spatřila, byl Edward s Alice. Dnes je snad ještě hezčí než jindy. Tak moc se mi líbily jeho zlatavé oči, křivý úsměv, plné rty, broznové vlasy a jemná pleť. Edward by prostě krásný, jenže i přesto jsem ho nemohla vystát. Včerejšek mě od něj zcela odradil a to už se nikdy nezmění. Prostě se moje dušička musí smířit s tím, že je Edward stejný bezcitný zmetek jako ti ostatní.

Školní den skoro vůbec neutíkal. Těšila jsem se domů, abych si mohla lehnout a odpočívat. Bezesná noc na mně zanechala stopy. Byla jsem k smrti unavená a co chvíli se mi zavíraly oči. Stejně jako každý jiný den jsem se s nikým nebavila. Sice jsem si moc přála mít alespoň jednu kamarádku, ale ve Forks nikdo takový nebyl. Možná snad Alice Cullenová, jenže ta by se mnou jistě ani nepromluvila. I když je pravda, že ona jediná se na mě za celý den usmála a hned několikrát. Na první pohled mi byla sympatická a opravdu jsem si přála, aby byla mojí kamarádkou. A snad mi osud četl myšlenky, seslal mi Alice přímo pod nohy.

Jela jsem dlouhou chodbou. Už bylo po vyučování. Únavou jsem skoro ani nebyla schopná točit koly, takže jsem se courala jako šnek a vůbec nevnímala okolí.

„Ahoj, Isabello,“ pozdravil mě neznámý hlas a já div nedostala infarkt. Otočila jsem se i s vozíkem a proti mně stála... sama Alice Cullenová. Zírala jsem na ni, neschopná slova. Schovívavě se na mě usmála. Došlo mi to a taky jsem ji pozdravila.

„Ahoj, Alice.“ Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že tu stojíme samy dvě. Proč tu se mnou Alice stojí?

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zamrkala na mě, jako to dělávají malé děti, když něco chtějí od rodičů.

„No... asi jo.“

„Nechtěla bys se mnou jít zítra nakupovat?“ Já a nakupovat? To si ze mě dělá srandu, ne? Co bych tam asi dělala? A hlavně netuším, proč bych s ní měla jít zrovna já.

„Alice, proč zrovna já? Neměla bys nakupovat se svojí kamarádkou?“ zeptala jsem se na rovinu. Nikdy by mě nenapadlo, že Alice Cullenová, sestra toho pitomce, by potřebovala na nákupy asistentku na vozíčku.

„Já nemám kamarádky,“ zašeptala Alice a sklopila oči. Nejdnou přede mnou nestála ta sebevědomá kráska, ale opuštěná holka bez přátel stejně jako já.

„Já taky ne,“ šeptla jsem a vzala ji za ruku. Tiše jsem se na sebe dívaly a i beze slov jsme chápaly samotu té druhé. Tři roky jsem naprosto sama, opuštěná a zlomená. Za celou tu dobu jsem si s nikým nemohla popovídat, nikomu se svěřit, o nikoho se opřít. Mezi mnou a Alice poletovaly city jako splašené.

„Alice, já bych taky chtěla kamarádku, ale... nebude ti vadit, že jsem na vozíčku? Víš, spoustu věcí dělat nemůžu,“ vyslovila jsem své obavy a s napětím očekávala Alicinu reakci. Usmála se na mě.

„Ale, Isabello. To víš, že mi to nebude vadit. Přece tě nebudu odsuzovat kvůli handicapu.“

„Děkuju,“ zašeptala jsem jí vděčně.

Ještě dlouho jsme si pak s Alice povídaly a vzájemně se poznávaly. Byla skvělá a ztřěštěná, ale zároveň velice chápavá. Rychle jsme si začaly rozumět a já ten den usínala poprvé za tři roky bez prášků s krásným pocitem nově získaného přátelství.

Edward:

Tak Alice to dokázala. Už týden byla Isabellinou kamarádkou. Trávily spolu každou volnou chvilku a Alice se v myšlenkách rozplývala nad tím, jaká je Isabella skvělá. Ach, jak moc jsem své sestře záviděl chvíle s mojí vyvolenou. Z hloubi duše jsem toužil strávit s Isabellou alespoň pár minut o samotě. Moci se dotknout její alabastrové pokožky, samětově hebkých vlasů, měkkých a teplých rtíků. Tak moc jsem ji miloval a ona o tom neměla ponětí a spíše mě nesnášela.

Emmett a Jasper si odpykali svůj trest. Jasper ho zvládl s hlavou vztyčenou, ale Emmett trpěl skutečně jako zvíře. Rose byla na něj tak naštvaná, že se kolem něj každý večer promenádovala v průsvitném prádle, jen aby ho pořádně vydusila. Emmett pokaždé raději utekl do lesa a srdceryvně tam skučel. Celá rodina se mu smála, jenže já z toho neměl skorožádné zadostiučinění, protože jsem si moc dobře dokázal představit, jak trpí. Po sexuální stránce jsem Isabellu chtěl, ale po té duševní jsem vyloženě hořel touhou.

„Edwarde!“ volala na mě sborově rodina. Divil jsem se, co mi můžou chtít. Sešel jsem upíří rychlostí za nimi. Všichni stáli vyřádkovaní u paty schodiště.

„Co se děje?“

„Jdeme všichni na lov a ty jdeš s námi,“ vysvětlila mi Alice. Kývl jsem a odběhl se převléci.

Lov probíhal v pohodě a nerušeně. Snadno jsem skolil dvě pumy a pro rozzlobení Emmetta i velkého grizzlyho. Emmett nesnášel, když mu kdokoliv sahal na jeho medvídky. Byl pořád jako malé dítě, i když byl starší něž kterýkoliv člověk.

„Isabella!“ zaječela Alice, až jsem leknutím nadskočil. Běžel jsem k ní a soustředil se na její myšlenky. Měla vizi o mojí lásce, ale vůbec jsem jí nerozuměl. Viděla Isabellu, jak leží v mdlobách na podlaze a v ruce svírá sluchátko telefonu. Nemeškal jsem ani zlomek vteřiny a utíkal zpátky do Forks. Musel jsem ke své milované. Co když jí někdo ublížil? Letěl jsem lesy jako smyslů zbavený. Cokoliv mi stálo v cestě jsem prorazil. Nehleděl jsem na pravo ani na levo, jen jsem chtěl být co nejdřív u Isabelly.

Před jejím domem jsem proskočil oknem a vyběhl do patra. Její vůně mě vedla neomylně až do ložnice. Ležela na zemi, vozík stál vedle ní a slabě sebou cukala. Vypadala jako v šoku. Klekl jsem si k ní a odhrnul jí vlasy z tváře. Obličej měla popelavě bledý a vyděšený.

„Isabello...,“ zaslechl jsem šeptání z telefonu. Opatrně jsem si přiložil sluchátko k uschu.

Isabello, budeš moje. Už brzy,“ pronesl zlověstně slizký hlas v telefonu a pak už jsem slyšel jenom obsazovací tón.

 


 

 

Moje milé čtenářky, po dlouhé době je tady konečně druhá kapitola. Díky vašim názorům jsem se rozhodla pro časté střídání Edwarda a Isabelly, doplněné občasným pohledem nikoho. Doufám, že se vám kapitola líbila. Vaše AlizieCullen.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá duše - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!