Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 23. kapitola

23.07.2013 (15:30) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1523×

Blonďatá hříva mířila přímo k nám. Na tváři měla samolibý úsměv, moc dobře věděla, že drží Jacoba v šachu.

„Bello, tak ráda tě vídím,“ řekla uštěpačně. Jake zatnul zuby a snažil se mě odstrčit za sebe. Já se ho zase snažila schovat za sebe, takže jsme se navzájem prali o místo vpředu.

„Měla bys odejít, Lynette. Edward tady není,“ sykla jsem k ní.

„To vidím. Proto se tady tiskneš k tomu čoklovi?“ mlaskla nespokojeně a potřásla tou blonďatou hřívou.

„Co tady chceš?“ zavrčel za mnou Jake. Jeho kůže mě pálila do rukou, jak jsem se ho snažila udržet na místě.

„Mám nevyřešené účty tady s Bellou. Už jsi pustila Edwarda k vodě? Předpokládám že ne. Zabila bych tě klidně tady na místě...“ Jake zavrčel. „... ale máš tady toho pejska. Ale, ale, on tě opravdu zbožňuje. To je roztomilý,“ řekla sladce a zamrkala. Jake a já jsme se jako na povel zamračili.

„Drž se od Belly dál. Taky mi zrovna nevoní ten její vztah, ale nereju do toho,“ řekl varovně Jake a odstrčil mě stranou.

„Jenže Edward je můj! Já ho stvořila, patří mi,“ řekla a dupla si jako malé dítě. Pak se jako lusknutím prstů uklidnila. „Jestli mi nedáš Edwarda, odskážeš si to jinak,“ řekla a otočila se k odchodu. Konečky jejích vlasů mě šlehly do obličeje. Během vteřiny se vmísila do davu a ztratila se mi z očí.

„O co tady jde, Bello?“ zeptal se starostlivě Jake.

„Edwardova ex, řekněme,“ řekla jsem nepřítomě a snažila se ji najít v davu.

„A ona po tobě chce abys ho nechala?“ řekl s lehkým úšklebkem, jakoby se mu ta myšlenka líbila.

„Jo. A když to neudělám, tak mi to vrátí. Kdo ví, co by mohla všechno udělat,“ řekla jsem zděšeně. Moje oči znovu zachytily tu blonďatou hřívu. Koketovala s Robem. Něco mu řekla a pak spolu vykročili k liduprázdnému lesu. Chytla jsem Jacoba za ruku a škubla jím. „Rob! On a Lynette jdou do lesa!“ vykřikla jsem. Jake se okamžitě dal do běhu, obešel mě a pokračoval za nimi. Utíkala jsem za ním, i když on byl rychlejší. Pohled na Roba a Lynette, jak se opření o strom líbají byl celkem uklidňující. Alespoň byl Rob ještě naživu.

„Robe, běž od ní!“ zakřičel Jake. Bála jsem se, že se jeho svetr rozletí na kusy, ale nestalo se tak. Rob odtrhnul tvář od její a zmateně se na nás zadíval.

„Hej, o co jde, lidi?“ zamračil se na nás.

„Nevšímej si jich, brouku,“ zamumlala k němu Lynette a jazykem mu přejela po hraně čelisti. Z toho jsem se otřásla. Takhle si to mám odpikat? Nejdřív mě zbaví všech blízkých, až mě donutí opustit Edwarda? Musím od ní Roba dostat.

„Robe, sorry, ale potřebuje s tebou mluvit Vick s Mattem,“ zalhala jsem bez dechu. On se na mě zamračil.

„Tak počkaj, ne?“ řekl nevrle.

„Hned!“ zakřičela jsem. Už jsem podlehla nervozitě. On překvapeně zamrkal.

„Rob nikam nepůjde,“ řekla rozhodně Lynette.

„Já se vrátím, Lynn,“ řekl Rob a pustil ji. Ona se zatvářila dost vztekle.

„Nikam nejdeš,“ snažila se znít pobaveně.

„Asi to spěchá, kotě. Za chvíli budu zpátky,“ snažil se ji uklidnit.

„NE!“ vykřikla a popadla ho za zápěstí. On syknul bolestí. Přitáhla si ho zády k sobě a držela ho tak pevně, aby mu neublížila, ale stačilo jen trochu přidat a bylo by. Zuby měla vyceněné u jeho krku, ale on to nevěděl. „Tohle bude moje první pomsta, Bello. A příští to bude tvůj bratr. Tim, ne?“ řekla zuřivě. To mě ještě víc vyděsilo. Rukama jsem si zajela do vlasů. Ne. Kvůli mně se nesmí ohrozit ostatní. To by bylo strašně sobecké.

„Co se to krucinál děje?“ vykřiknul Rob a tázavě se na mě podíval.

„Pusť ho!“ řekl přidušeně Jake.

„Bella měla šanci. Buďto Edward, nebo ostatní co má ráda,“ sykla a jedovatě se mi zadívala do očí. Polilo mě horko. Podívala jsem se na prsten, který mi dal Edward a do očí se mi nahrnuly slzy.

„Prosím. Pusť ho,“ vzlykla jsem a ona zavrtěla hlavou.

„Řekni, že je Edward můj!“

„To nemůžu,“ řekla jsem vyděšeně. „Nikdo ti nemůže patřit, jenom proto, že si to myslíš.“

„Bello, co se to děje?“ promluvil Rob, na tváři zděšení.

„Za pár vteřin budeš mrtvej, takže ti to objasním. Edward je...“

„Dost! Do toho ho nezatahuj! Já...“ ztěžka jsem polkla. „Já se Edwarda vzdám.“

„Jakeu?“ řekl Rob nakřáple. Děsilo mě to. Řekla jsem, že se Edwarda vzdám, ale ona ho pořád držela. Samolibě se usmála a z úsměvu se stalo cenění zubů.

„Konečně jsme k něčemu došli. Teď už se jenom musím rozhodnout. Zabít tohodle človíčka co ví polovinu naší věci, nebo ho nechat být?“ řekla výtězně a prsty přejela Robovi po krku. V tu chvíli na mě všechno dolehlo. Už nemám Edwarda. Vlastně mi nikdy nepatřil. Ale teď už je zase její. Klesla jsem na kolena a dosedla na paty. Nemohla jsem se hýbat, jen jsem zaklesla oči do jejích krvavě rudých.

„Pusť ho, ničeho tím nedosáhneš,“ řekl Jake s napětím v hlase. Nechtěl vybuchnout před Robem. Rob má ještě naději. Když se přímo nevysloví to slovo, on to prostě hodí za hlavu. Nesmí se dozvědět o upírech a vlkodlacích. On by to neunesl. A když mu to nedocvakne, raději to nechá být. Dobrá, Rob nebyl dvakrát chytrý.

„Lynette,“ šeptla jsem bezbarvým hlasem. Ona mi vytrhla srdce z těla a narvala si ho do svého prázdného hrudníku. A ona poslechla. Měla co chtěla a tak Roba pustila na zem. Dopadnul dva metry ode mě a já se okamžitě přesunula k němu. Vzala jsem jeho hlavu do dlaní.

„Třeba ti nahradí Edwarda on,“ ušklíbla se Lynette. Rob měl zavřené oči a tak neviděl, jak se rychlostí blesku vypařila. Ani to, jak se za ní Jake hnal a když byl z doslechu, tak se přeměnil. Robovy oči se vytřeštily.

„Co to, do háje, mělo bejt?“ vykřiknul a vyprostil se z mého sevření. Oba jsme se postavili na nohy.

„Věř mi, nechceš vědět žádné detaily. Ani ti nic neřeknu, než to, že to byla Edwardova ex a teď to patrně bude jeho nová přítelkyně,“ řekla jsem a do očí se mi vehnaly slzy. Stáhla jsem si z prstu prsten od Edwarda a dala si ho do kapsy. Rob mě vzal kolem ramen a oba jsme vykročili zpět na plácek.

„Ta asi jde přes mrtvoly, co?“ řekl s úšklebkem. Ach, ano. Nepochopil to a to je dobře.

Horší bylo to, co mě následovalo doma. Jenna si všimla mé uplakané tváře a rozeběhla se za mnou do pokoje.

„Co se děje, zlatíčko?“ zavolala za mnou starostlivě. Zastavila jsem v chodbě a otočila se na ní.

„Ona vyhrála, Jenn. Mezi mnou a Edwardem je konec. Ty i ona jste dosáhly svého,“ vyštěkla jsem a škubla ramenem. Ona se zatvářila zděšeně.

„To jsem nechtěla, sluníčko,“ řekla smutně a snažila se ke mně natáhnout ruku. Já jsem otevřela dveře pokoje a práskla dveřmi dřív, než se stihla přiblížit. Opřela jsem se o dveře a svezla se k zemi. A pak jsem viděla to nejhorší v mém životě. Edwardův zděšený pohled, když se svezl naproti mně.

„Co jsi to říkala?“ řekl hlasem tak zdevastovaným, jakoby jeho srdce přejel tank. Z toho mě píchlo u srdce ještě víc. Rána se prohlubovala každou vteřinou, každým úderem srdce, každým pohledem na něj.

„Je konec, Edwarde,“ špitla jsem a do očí se mi vehnala nová dávka slz.

„Nesmíš ji nechat vyhrát, Bello,“ řekl naléhavě a snažil se nahlédnout do mých očí. Já hleděla na jeho tvář, jenže mi výhled rozmazávaly slzy.

„Už vyhrála. Běž, ona tě teď získala. Přiznejme si, že se mnou nejsi to, co jsi,“ zašeptala jsem se zalknutím.

„Jenom s tebou jsem to co jsem. Nikdy jsem ani na vteřinu nezauvažoval, že bych odešel s ní.“ Jeho hlas byl tichý, ale o to naléhavější. Vypadal, jakoby chtěl plakat, ale oba jsme věděli, že to není možné.

„Zabije Tima, chtěla zabít Roba. To bych neunesla. Běž,“ můj hlas se vytrácel do přítmí v pokoji. Ale naprosto přesně jsem věděla, jak se Edward tváří. Rozcupovala jsem jeho duši. Ale on se nehodlá vzdát.

„Nikdy bych tě neopustil,“ vzal do své dlaně mou ruku a zadíval se na holý prst. Prsten od něj chyběl. Pálil mě v kapse. Má být na prstě a ne v kapse! Je můj a je od něho. Jenže jsem si musela oponovat. Nesmím se zachovat sobecky. „Proč jsi si ho sundala? Je tvůj. Navěky.“

„Je konec. Odejdi,“ šeptala jsem. Už jsem se mu nemohla dívat do očí. Ještě jedna dávka té bolesti by mě zabila.

„Lásko, prosím, musíš mi věřit. Prosím,“ naléhal na mě bezradně. Zatřásla jsem hlavou.

„Já si přeju, abys odešel,“ přinutila jsem ze sebe vymáčknout. Nikdy bych nevěřila že tohle kdy řeknu. Je to devastující. Naprosto zničující. Proč jiné rozchody byly tak lehké? Nic mě na to nemohlo připravit. S radostí bych to vyměnila za drcení všech kostí v těle. On si stoupnul na nohy a já se na ně přinutila stoupnout taky.

„Opravdu si to přeješ?“ zeptal se naprosto mrtvě. Tohle nebyl ten můj zábavný, odvázaný Edward. Ten jakoby žil jenom pro mě a pak umřel. A Bella uvnitř mě, ta škádlivá, veselá a bezstarostná taky umřela. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a pokývala hlavou. Nemohla jsem se koukat, jak odchází. Cítila jsem, jak se jeho rty naposledy dotkly mého čela a pak zmizel. Když jsem otevřela oči, pokoj byl prázdný. Svezla jsem se na postel a plakala.

Doufám, že vás to neodradilo, čeká nás totiž ještě pár kapitol. Mimochodem, mrkněte na moje shrnutí, mám tam pár nových nápadů na povídky a zajímalo by mě, jak by se vám to zamlouvalo.

Díky za komentíky,

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 23. kapitola: