Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 17. kapitola

19.06.2013 (10:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1513×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Edwarde, co jsi jí prováděl?“ Někdo se nademnou skláněl. Cítila jsem, že Edward neležel vedle mě, ale byl tady.

„Emme, ty jsi naprostej a totální...“ Rozpoznala jsem Edwardův hlas.

„Debil,“ dodala jsem k Edwardově větě a otevřela oči. Nade mnou stál Emmett a za ním, na protější posteli seděl Edward s Jasperem. Jakmile jsem otevřela oči, Edward si stoupnul.

„To možná jsem, ale stejně nechápu proč spíš v naší chatce,“ prohrábl své tmavé vlasy. „Nebo možná chápu.“ Protočila jsem oči v sloup a posadila se. Edward odstrčil Emmetta a stoupnul si ke mně. Vzal mě kolem pasu a políbil mě. Emmett si přikryl pusu, aby nevyprsknul smíchy a Jasper jen zíral mimo.

„Já se raději půjdu převlíct,“ řekla jsem a vyšla ke dveřím.

„Doufám že máš něco teplýho. Venku je...“ Otevřela jsem dveře. „Sníh.“ Opravdu. Všude kolem byla bílá vrstva čerstvého sněhu. A to znamenalo jen několik málo věcí. Hned jak to zjistí ostatní, strhne se obrovská koulovačka, díky čemuž propadlou učitelé takové histerii, že jim za chvíli bude všechno jedno a budou jen doufat, že už se budou moct vrátit domů.

Dveře chatky se za mnou zavřely a já se přebrodila k naší chatce a otevřela dveře. Zdálo se, že už se tam všichni nakýblovali, protože nebylo k hnutí.

„Kdepak asi byla Bella celou noc?“ zvolal Rob.

„Kde by byla. U Cullena. Jen by mě zajímalo, co tam tak mohli dělat, když tam byli ještě ti jeho potrhlí bráchové,“ zatlemil se Vick.

„Napovím vám. Povídali si, třeba?“ Protočila jsem panenky a plácla sebou na postel.

„Ne! Bella Swanová si s klukem povídala?“ Rob se chytil za tváře a tvářil se, jakoby vypukla apokalipsa. Zdálo se, že už se vzpamatoval z té své ztracené lásky nadobro. Za chvíli nám přivede ukázat nějakou další holku, která od něj vyfičí až se za ní bude prášit. Takhle prostě Rob působil. Nejdřív milej kluk a pak se projeví to, s čím jsme se už sžili my. Zvykli jsme si na jeho perverzní narážky, nedochvilnost a prostořekost. Jenže na jeho přítelkyně to bylo prostě moc silné kafe. Ale ty poslední dvě Robovy holky se lišily. Jessica někam upláchla a Kim... ta zkončila ve spárech Nicholase.

„Vždyť ty ani nemůžeš mít páru o tom, co já s klukama dělám a nedělám,“ sykla jsem k němu.

„Dokážu si to představit. Matt o tobě ml...“

„Drž hubu, vole,“ přerušil ho Matt a strčil do něj, až se celá postel zakymácela.

„Počkej, co jsi o mě říkal?“ posadila jsem se a podezíravě na ně koukala.

„Vpodstatě jen, že máš velký prsa a jseš fakt dobrá,“ vybuchl Rob v záchvatu smíchu. Matt se zamračil.

„Bello, neposlouchej ho. Tohle jsem fakt neřekl,“ podíval se na mě prosebně a omluvně Matt.

„Ne, takhle ne. On byl daleko víc... jak je to slovo, když se někdo vyjadřuje hodně příslovcema? Důkladnější.“ Rob znovu vyprsknul.

„A ty si myslíš, že my o vás nevíme všechno?“ snažila se mě zastat Bess.

„Ne, to nevíte,“ zavrtěl přesvědčeně hlavou Rob.

„Ani to, jak jsi se asi před rokem snažil dostat Katie do kalhotek a dostal si přes hubu?“zasmála jsem se.

„Hej, to jsem nikomu neřekl!“ zamračil se. Kluci se začali chechtat.

„Cože? Ty jsi se pokusil zatáhnout do postele Katie Addamsovou a ona ti dala košem? Ta dá přece každýmu,“ Matt se už válel smíchy na posteli.

„Ty se moc nesměj, my víme o Jessice Tailorové,“ odsekla mu Laura. Jeho smích se zastavil a všechny pohledy sklouzly na něj. Jesica Tailorová byla kapitánka roztleskávaček, nejvyšší andílek školy. Byla pověstná svou cudností a nedostupností. Všichni kluci čekali na to co my, holky, víme.

„Co víte?“ zeptal se podezíravě.

„No přece ty a Tailorka,“ nadhodila Laura a já s Bess jsme se hihňaly.

„Nevím o čem mluvíš,“ řekl a nervózně začal těkat očima po našich tvářích.

„Chtěl jsi jí. Moc dobře víme, jak jsi se po ní plazil.“

„Člověk se jednou opije a nese se to s ním celej život,“ zbručel a už se nesmál. Zato všichni ostatní se smíchy plácali do kolen.

„Snad jsi opravdu nedolejzal za Andílkem?“ zafuněl Vick smíchy.

„A co víte o mě?“ zvednul obočí Jake. Že jsi vlkodlak. Že zabíjíš upíry. Že jsi nám lhal o tom co jsi. Ne, nic zásadního, co bych mohla říct.

„Že jsi chodil s Dakotou a nikomu to neřekl,“ řekla jsem jen. Nebylo to ani zničující, ani ponižující, ani tak trapné, ale na Jakea opravdu bylo těžké vědět něco trapného. Moc dobře se hlídal a navíc s holkama moc nechodil, protože usiloval o mě. I tak ale kluci zalapali po dechu. Dakota byla starší sestra Laury. Loni odešla na vysokou. Taky blondýna, dlouhé nohy, šíleně hubená. Klučičí idol celé školy. Pak jsem se zarazila. Laura o tom nevěděla. A teď zuřivě těkala mezi mnou a Jacobem.

„Ty jsi chodil s Dakotou?!“ vrhla se na něj zuřivě. To co jsem způsobila jsem musela taky napravit.

„Lidi, neperte se! Venku je sníh!“ vykřikla jsem. Všichni okamžitě strnuli v pohybu a oči upjali na mě. Pak se všichni začali hrabat na nohy.

„Proč jsi to neřekla hned?“ zvolal Matt a ve tváři mi přistál můj svetr. Přetáhla jsem si ho přes hlavu a všichni jsme vyběhli ven.

Sníh zůstal až do konce našeho táborničení a vrcholem všeho bylo, když se učitelé nedostali z chatičky, protože jim jistí lidé postavili před dveře obrovského sněhuláka. Nicholase jsem už neviděla a s Jakem jsme o tom nemluvili. Oba dva jsme se snažili vyhnout tomu tématu, dokud to bude možné. Co bylo ale jasné, že jsme se všichni těšili domů už po třetím dni, kdy nám došly zásoby a my byli na suchu.

Když jsem konečně dorazila domů, byla jsem mrtvá. Horká vana mi dodala dost energie na nandání natáček a spořádání jídla a pak jsem ihned šla do svého pokoje. Navlékla jsem na sebe košilku, která mi sahala sotva do půli stehen a navíc měla rozparek, což byla standartní výbava na spaní Glitter Girls. Natáhla jsem se na postel a sáhla po knížce, když se ozvalo slabé zavrzání. Zvedla jsem hlavu a vyvalila oči. U okna stál Edward a usmíval se na mě.

„Nemůžeš mi příště oznámit, že příjdeš? Vypadám děsně.“ Popravdě, to bylo první co mě napadlo. Nepřišlo mi divné že přišel oknem, nebo že je v mém pokoji uprostřed noci. Začala jsem si z vlasů stahovat natáčky a mokré prameny mi dopadaly na záda.

„Vypadáš skvěle,“ ujistil mě Edward, přišel k mé posteli a posadil se. Odhodila jsem poslední natáčku a přilezla blíž k němu.

„Takže? Jak často jsi tu byl?“ Omotala jsem mu ruce kolem krku. On se usmál a odfrkl si.

„Každou noc,“ prohlásil, vzal mě kolem pasu a přitáhnul si mě na klín.

„Každou noc? A to jsem se nikdy nevzbudila?“ nadzvihla jsem obočí.

„Ne. Zato říkáš ze spánku moje jméno,“ usmál se potutelně. Zamračila jsem se.

„Já nemluvím ze spánku.“

„Dost často.“

„Ne.“

Ano.“ Edward se ke mně naklonil a ukončil naší hádku polibkem. Svalili jsme se na postel a líbali se. Edwardova ruka občas sklouzla k okraji mé košilky, ale nikdy pod ní. Mohly jsme to udělat teď, jenže z vedlejšího pokoje se ozývalo tiché Timovo pochrupování a z koupelny mámin falešný zpěv.

„Co jsi tady vlastně dělal v noci?“

„Koukal jsem se na tebe,“ pokrčil rameny. „Četl jsem tvoje knihy.“

„To jsi se musel nudit, ne? Jak může být někdo zajímavý, když spí?“

„Mě fascinuješ každou vteřinou,“ uculil se Edward a zadíval se do stropu. Přidala jsem se k němu.

„Co tě fascinuje?“ Propletla jsem naše prsty.

„Usmíváš se, když spíš. Taky to tvoje mumlání a to jak sebou házíš. Jsi nádherná.“

„Mám jednu jistotu. Dnes večer už neusnu,“ prohlásila jsem. Dlouho jsem se držela a my si povídali, ale nakonec jsem podlehla a upadla do spánku v Edwardově náručí.

Všimla jsem si, že někteří se rozhodli hlasovat pro mojí povídku. Páni, něco takového jsem ani v nejmenším nečekala. Jsem strašně ráda, že se vám moje povídka líbí natolik, že jste jí dali hlas. Strašně moc děkuju. Děkuju i všem, kteří komentují.

SarahBell

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 17. kapitola: