Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 5. kapitola

04.08.2012 (07:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 7592×

5. kapitola

„Promiň, musím jít,“ řekla jsem rychle Alici a položila to.

Poraženecky jsem se sebrala a šla rovnou do kumbálu. Všechny čistící prostředky jsem dala do veliké krabice, kterou jsem dala doprostřed její ložnice.

Ještě jsem musela připravit Jessicu s Tanyou na ten ples. Pomohla jsem jim nejdříve s oblečením, pak s vlasy a obličejem. Namalovala jsem jim nějaké ksichty a navoněla je. Vypadaly celkem dobře, opět byly ve fialovém. Tanya i Jessica. Vlasy jsem jim jen natočila.

Když v šest hodin odešly na ples, šla jsem do Cloveřiny ložnice, abych mohla začít. Nejdříve jsem začala u oken. Sundala jsem z nich všechny ty podprsenky, které jsem dala do prádelního koše, a utřela prach.

Pak jsem se přesunula na kobereček pod nimi. Všechno čistější prádlo šlo do prádelního koše, zbytek do odpadkového koše. Všechny ty kousky pizzy a bůhví čeho dalšího jsem dala taky do koše a vyluxovala. Zbytek oblečení jsem dala na jednu hromadu a vytřela. Na chvíli jsem se zastavila a sedla si na postel.

Zaslechla jsem nějaký zvuk. Znělo to jako vrčení. Vycházela z velké hromady oblečení. Vzala jsem do ruky koště a pomalu se blížila k té hromadě. Malinko jsem do ní šťouchla koštětem.

Ozvalo se další vrčení, ale tohle nebylo to, které bych čekala, protože tohle vrčení jsem znala. Odhodila jsem koště a rukama odhodila pár vrstev toho prádla. Pod nimi seděl… To je Rudolf! Rudolf je naše chlupatá čivava, ale před Vánocemi záhadně zmizel. Už vím, kam. Začal vesele štěkat.

„Rudolfe! Hledáme tě už od Vánoc, hochu!“ pokárala jsem ho, ale věděla jsem, že to není jeho chyba. Stydlivě si packou přešel po tlamě. Je tak roztomilý. Je s námi už hodně dlouho. Byl s námi ještě před tím, než jsem se stala upírkou. Ale nijak mu nevadilo moje upírství. 

„Jsi volný. Jdi! Jdi!“ pobídla jsem ho a rukama ho jakoby odehnala. Hned se zvedl a utíkal pryč. Zrovna se ozval zvonek. Rychle jsem se přemístila ke dveřím. Otevřela jsem dveře a Rudolf utíkal ven do tmy.

„Jdi, Rudolfe, jsi volný! Jé, ahoj. V tom bordelu jsem našla Rudolfa a…“ Až potom, co Rudolf vyběhl ven, jsem si všimla Alice, která stála za dveřmi a mile se usmívala. Zarazila jsem se, když jsem viděla, co to drží v rukou.

„Řekni, že to nejsou naše šaty,“ řekla jsem trochu zklamaně, ale v duchu jsem se radovala.

„Neřeknu, protože jsou. Vyrážíme spolu na ples, pamatuješ? Slíbila jsm ti to,“ řekla sebevědomě a vstoupila dovnitř. Jak ráda bych jí věřila. Ale já svůj život příliš miluju, než abych se nechala od Clover roztrhat a zase slepit, abych jí mohla sloužit dál.

„Alice, čemu jsi na větě: ,Musím té příšeře uklidit pokoj!‘ nerozuměla?“ zeptala jsem se jí znuděně. Ta nestvůra umí být i pořádně protivná, vlezlá a stala by se mojí noční můrou, kdybych ten pokoje neuklidila.

„Co kdybych ti ale řekla, že ten svinčík uklidím já a Clover se to nikdy nedozví,“ řekla tajemně a stejně tajemně se u toho usmívala. I v očích měla tajemné jiskřičky. Probouzela ve mně zvědavost.

„Řekla bych, že jsi hrdinka, ale to nejde. Musíš jít na ples, navíc bys to sama nezvládla.“ Pro ni ten ples a přípravy hodně znamenaly, ale pro mě to byla spíše mučírna. Myslím ty přípravy, ne ples.

„Kdo říká, že budu sama?“ zeptala se zdlouhavě a poodstoupila ode dveří. Podívala jsem se jimi ven a viděla tři pány v uklízeních uniformách a s čistícími prostředky v rukou.

„Ahoj,“ pozdravili mě jednohlasně a mávli na mě. Podle jejich přízvuku bych řekla, že pocházejí z Washingtonu. Usmála jsem se a nemohla věřit, že to Alice udělala. Je tak dobrá kamarádka.

„To je kvůli mně?“ zeptala jsem se Alice. S přátelským, širokým úsměvem přikývla a její oči zářily radostí. Ona je prostě úžasná. Lepší kamarádku bych si nemohla přát, protože ona je dokonalá.

„Bello, seznam se s trojčaty. Pracují ve firmě tety Liliany.“ Oni pracují v její návrhářské firmě? Ona je zaplatila na dnešek, abychom spolu mohly na ples? Já ji mám ráda.

„Chlapci, tohle je Bella,“ představila nás. Oni vstoupili dovnitř a ten první si se mnou potřásl rukou.

„Ahoj. Jdete tancovat? Dům čistý do půlnoci, bez problému,“ řekl jeden z nich s divným přízvukem. Malinko mě překvapil.

„Skvělý. Pojďte za mnou,“ řekla jsem a šla rychle do ložnice. Šli těsně za mnou i s Alicí. Zůstala jsem stát před dveřmi a nechala je jít dovnitř. Ve dveřích se všichni zastavili a koukali na tu imitaci smetiště.

„Tady je moc velký nepořádek!“ řekl vyděšeně ten, co mi potřásl rukou. Zklamaně jsem si povzdechla. Asi to přece jen budu muset uklidit já. Alespoň má Alice doprovod na ples.

„Same, slíbil jsi to,“ řekla mu Alice vyčítavě a přesvědčivě. Začala jsem se bát. Prosím, hlavně ať to nemusím uklízet já. Prosím, Bože, i když v tebe nevěřím, prosím, zachraň mě a pomoz mi.

„Nějaký problém?“ zeptala jsem se jich s očima vykulenýma strachem. Alice se na mě podívala a ujistila mě rukou, a když jsem viděla její oči, došlo mi, že ví, co dělá, a že jí to vyjde.

„V pohodě.“ Pak se otočila na toho Sama, který se tvářil znuděně, až moc. Chudák. On aspoň dostává peníze, kdežto já jen nadávky, připomínky a další rozkazy. Kdyby mi aspoň platily, nevadilo by mi to tolik.

„Začněte,“ nakázala mu Alice tvrdým hlasem, který nepřipouštěl námitky. Přikývl a všichni nalezli dovnitř. Alice mě dostrkala do mého pokoje a na postel položila dva vaky s šaty.

„Správně by ses měla vysprchovat, ale bude lepší, když nás přeměníš na upírky, aby nás nikdo nepoznal,“ řekla a podívala se mi do očí. Přikývla jsem. Dala mi do ruky červené spodní prádlo a všimla jsem si, že má to samé, jen zelené. Na co tanga? Ale radši jsem se na nic neptala.

Obě jsme se svlékly a oblékly si to prádlo. Nestyděly jsme se před sebou. Na co taky? Pak Alice rozepnula jeden vak a vytáhla nádherné červené šaty bez ramínek. Byly tak krásné. Ale moc sexy. Na koho mám zapůsobit?

Alice mi je pomohla obléct a pak rozepnula ten druhý vak. Vyndala krásné zelené šaty. Do nich jsem zase pomohla já jí. Moc jí slušely. Pak vytáhla dvoje páry bot. Jedny pro mě a druhé pro ni. Kde bere takové krásné kousky? Pak mě Alice posadila na židli.

„Změň nějak naši podobu, aby nás nikdo nepoznal,“ přikázala mi a oči měla přimhouřené. V tady těch šatech by mě nepoznala ani vlastní máma, na to může vzít jed, ale vyhověla jsem jí.

Vyměnila jsem nám barvu vlasů, takže jsem je já měla černé a Alice hnědé a oběma jsem je prodloužila. Alice je měla krátce pod ramena a já skoro do poloviny zad. A nezapomněla jsem nás ani přeměnit na upírky. Taky jsem nám změnila vůni. Kdo ví, co se stane.

Alice si začala hrát s mými vlasy. Nechala jsem ji. Když jsem viděla ten účes, žasla jsem. Byl krásný. Ještě jsem do toho účesu přidala několik červených pramínků, aby mě opravdu nikdo nepoznal. Do jejích jsem přidala zelené pramínky. Alice si vlasy jen jemně natočila a pár pramínků připnula několika sponkami a byly jsme skoro hotové.

Alice ze své kabelky vytáhla dvě krabice, ve kterých se kupují šperky. Jednu položila na stoleček a něco z ní vytáhla, ale neviděla jsem co. Za chvíli to bylo na mě. Byl to rubínový set. Ale, kde jsi tohle splašila? Vždyť to ztratím. Rubíny a diamanty nejsou zrovna za búra.

Pak Alice otevřela i tu druhou krabičku a zase z ní něco vytáhla. Byla to smaragdová sada. Krásně se to hodilo k šatům. Alice, ty jsi přímo šílenec. Tolik riskuje tyhle nádherné kousky. To neví, že se u nás ve škole krade?

Alice nedbala na mé pokusy jí to vymluvit a podala mi saténové červené rukavice a sama si navlékla ty samé, jen zelené. Už jsem si myslela, že jsme úplně hotové, když mi Alice ještě podala masku.

Málem jsem zapomněla, že je ten ples maškarní. Přivázala jsem si ji na obličej a podívala se na Alici, která už měla na tváři taky škrabošku. Vypadala jako lesní víla. Byla tak krásná. Já sama jsem měla problém ji poznat.

„Jsi překrásná, sestřičko,“ zašeptala jsem a objala ji, jen jemně, protože by jinak začala křičet, že zmačkám šaty, což by byla, podle ní, katastrofa. V duchu jsem se usmála. Taky mě jemně objala.

„Ty taky,“ zašeptala. Odtáhly jsme se na délku paže. Měla jsem chuť se rozbrečet, ještěže jako upírka nemohu.

„Nevím, jak ti mám poděkovat. Stále se o mě tak staráš a nic nechceš na oplátku. Jsi první, kdo mě má aspoň trochu rád.“ Vzlykala jsem bez slz. Konejšivě mě pohladila po pažích a povzbudivě se na mě usmála.

„To nejlepší kamarádky dělají. A teď už pojď. Musíme na ples,“ rozkázala. Nemohla jsem jí vzdorovat, tak jsem šla rychle ven, a obě jsme nasedly do jejího Porsche. Alice dupla na plyn a během pár minut jsme už stály před školou.

Už jsem zpátky! Snad jste rádi, protože já ano. Dovolená byla sice super, ale doma je doma a Stmívání je Stmívání. Měla jsem hromadu času na přemýšlení, a tak mám už hodně nápadů, jak bude povídka pokračovat, takže doufám, že mě neopustíte a zůstanete až do konce.

CatherineCullen

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 5. kapitola: