Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 35. kapitola

24.02.2013 (16:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2764×

35. kapitola

Pohled Edwarda:

Těším se do školy. Já vím, zní to divně, ale ve skutečnosti se netěším na učení, ale na Bellu. Včera nebyla ve škole, ani Alice, a ani mi nezavolala. Bál jsem se o ni. Ptal jsem se Jaspera, jestli o Belle něco neví, ale nevěděl.

Byl zmatený z toho, že Alice zrušila jejich plány na včerejšek. Nevěděl, co si má myslet. Nejdříve si myslel, že Alice má někoho jiného, ale když mu řekla, že nemá, zapomněl na to. I mě to dost překvapilo, když nechtěla, aby ji navštívil. Něco mi tady prostě nehrálo.

Ráno jsem čekal s Jasperem před školou. Stáli jsme před vchodem a čekali jsme na naše přítelkyně. Ale Alice ani Bellu jsme neviděli. Nelíbilo se mi to čím dál tím víc. Něco bylo špatně. Cítil jsem to.

Rozhlížel jsem se, až jsem si málem vykroutil krk, abych našel Bellu. A pak jsem ji uviděl. Vyšla z lesa jako zjevení, celá v černém. I když byla v černým a měla mučednický výraz, vypadala jako anděl.

„Bello!“ zakřičel jsem na ni radostně a mávnul na ni. Její reakce mě ale překvapila. Otočila se ke mně zády a šla zpátky do lesa. Nechápal jsem to. Omluvil jsem se Jasperovi a utíkal za Bellou.

„Bello, zpomal. No tak. Co se děje? Snažil jsem se tě sehnat přes Jaspera i Alici,“ řekl jsem jí, když jsem si stoupnul před ni a zastoupil jí tak cestu. Podívala se na mě ublíženým pohledem. Vypadala, jako by právě prožila pekelná muka. Něco mi říkalo, že je to moje práce.

„Co jsem provedl?“ zeptal jsem se jí nechápavě a skenoval ji pohledem.

„To nic. Stalo se. Je konec,“ řekla, znovu se otočila a šla ke škole. Cože? To snad nemyslí vážně. Co se stalo? Co je s ní? Znovu jsem jí zastoupil cestu.

„Počkej, Bello. O čem to mluvíš? Nerozumím,“ řekl jsem jí a upřel na ni nechápavý a trochu ublížený pohled. Nemůže se se mnou rozejít. To nepřežiju. Co se stalo? Co mi ušlo?

„Dělal jsi to ze soucitu? Bylo ti mě líto? Proto jsi mě zval na rande?“ ptala se mě naštvaně, ale v jejím hlase jsem cítil velikou bolest a taky ublížení. Byl jsem pořád zmatenější. Nechápal jsem vůbec nic.

„Co tím chceš říct? Vůbec ti nerozumím, Bello,“ zeptal jsem se jí a sám jsem slyšel veliký zmatek ve svém hlase. Nic jsem nechápal.

„Myslel sis, že si se mnou můžeš jen tak pohrávat, jako s hračkou, dokud nenajdeš někoho lepšího a já budu za tu chvíli šťastná, protože budu s velkou hvězdou? Já ti věřila, Edwarde. Řekla jsem ti své nejčernější části života, řekla jsem ti o své kletbě. Věřila jsem, že… Víš, co je nejhorší, když se zamiluješ do kluka, který není pro tebe? To, že potají doufáš, že možná bude jinej,“ říkala s takovou bolestí, že jsem ji cítil jako vlastní. Znovu se otočila k lesu a šla zase tam. Znovu jsem jí zastoupil cestu.

„Počkej, Bello, já jsem jinej. Milu…“ Chytil jsem ji za ruku, ale vykroutila se mi a skočila mi do řeči.

„Jinak, díky za výuku, ale s tancem je konec. Konec. Sbohem a nech mě být,“ řekla mi ještě a šla do školy. Já tam zůstal stát jako opařený. Co tím myslela? Jak konec? Se mnou i s tancem? Ona nemůže být bez tance a já nemůžu být bez ní.

Co se stalo tak strašného, že se kvůli tomu se mnou Bella rozešla? Rozešla. To strašné slovo mi znělo v uších jako ozvěna. Drtilo mě to uvnitř. Bylo ve mně prázdno. Mé srdce vytrhla z hrudi a odnesla s sebou. Nic jsem nechápal.

Jako v mrákotách jsem šel zpátky za Jasperem. Byl opřený o zeď a jeho obličej byl zvědavý, ale taky zmatený. Nevím, jestli slyšel můj rozhovor s Bellou, který jsem si stále přehrával, abych pochopil, co jsem udělal špatně.

„Rozešla se se mnou,“ řekl jsem zničeně a jednou rukou se opřel o zeď, protože jinak bych ztratil rovnováhu. Byl to pro mě veliký šok, ale kéž by jen to. Ta slova mě uvnitř zabila. Cítil jsem se jako tělo bez duše.

„To jako fakt? To není možný. Vždyť jste byli s Bellou jako jedna duše, nerozluční. Tady mi něco nehraje. Něco tu smrdí a musíme zjistit, co to je. Zkusíme to prověřit,“ řekl povzbudivě, chytil mě za ramena a šli jsme dovnitř.

Napojil jsem se na myšlenky všech spolužáků a snažil se najít Alici nebo Bellu. Bellu jsem nikde neviděl, ale Alice byla u ředitelny v místnosti, kde se organizují všechny školní věci. Ta místnost je oddělená od chodby okny se žaluziemi.

Šli jsme tam s Jasperem a doufali jsme, že nám Alice vysvětlí, co se stalo, protože to ani jeden z nás nechápal. Chtěl jsem vědět, co jsem udělal. Věděl jsem, že Bella Alici říká všechno, a tak jsem hodně doufal, nebo spíše věděl.

Když jsme už byli u oken do té místnosti, viděli jsme Alici, jak rozdává rozkazy a dává své návrhy. Ve všech myšlenkách jsem slyšel, že je Alice dobrá, a že se nemá tahat s takovou nickou, jako je Bella. Musel jsem u toho vrčet, ale protože jsem byl více člověk, než upír, nebylo to slyšet.

Jasper zaťukal na okno, kde stála Alice. Alice zvedla hlavu a střetla se s pohledem Jaspera. Usmála se na něj, ale jakmile spatřila mě, zamračila se a stáhla žaluzii. Nechápal jsem její chování. Tady se všichni zbláznili.

„Hej, Alice, nač ta žaluzie?“ spustili jsme s Jasperem najednou a šli k místům, kde žaluzie ještě nebyla. Snažil jsem se s Alicí promluvit.

„Nezkoušej to,“ řekla Alice hrozivě směrem ke mně a stáhla i tuhle žaluzii.

„Alice, věnuj mi minutku. Jednu minutu. Jedná se o Bellu,“ řval jsem přes žaluzii a zároveň prosil. Alice žaluzie roztáhla a podívala se na mě zle.

„Nemáš mít náhodou nějakou taneční show?“ zeptala se mě trochu drze a žaluzii zase stáhla. A jo, ta show. Úplně jsem na ni v zápalu bolesti zapomněl. Počítal jsem s tím, že na ní Bella bude tančit.

„Zadní dveře,“ řekl Jasper a už jsme se hnali přes chodby k zadním dveřím. Protože byly chodby skoro prázdné, běžel jsem rychleji než člověk, ale Jasper byl rychlejší, a tak stihl dát nohu do dveří, než je Alice stihla zabouchnout.

„Nechceš přes hubu, ty hvězdo?“ zeptala se mě Alice nasupeně a šla se dál věnovat své práci. S Jasperem jsme šli za ní, jako stíny.

„Alice, zlato, přece bys nemlátila mého bratra?“ ptal se Jasper ublíženě a přitom ukázal na mě. Alice se na nás zlostně otočila a pohlédla na Jaspera. V jejích očích jsem viděl vnitřní boj.

„Tvého bratra ne, ale kluka, co zlomil srdce mé nejlepší kamarádce a sestře, ano,“ zavrčela a já na ni zůstal zírat. Bolelo mě to slyšet. Nikdy jsem Belle nechtěl ublížit, tak co se stalo, že jsem jí zlomil srdce?

„Nemám ponětí, co jsem udělal, Alice. Můžeš mi aspoň říct, čím jsem Belle zlomil srdce?“ ptal jsem se jí zoufale a skoro brečel. Připadal jsem si tak bezmocně. K čemu mi je sláva, když nemám Bellu? Všechno bych vyměnil za to, aby se ke mně vrátila.

„Ty to nevíš? Ha, ha, ha. To jsi mě pobavil. Bella ví, že jsi ji podváděl. Skončil jsi, jasný?“ vyprskla mi do tváře tak nenávistně, ale spíše mě zarazila ta slova. Podvádět? Jak bych mohl Bellu podvádět? A s kým? Bella je pro mě jediná.

„Cože? To je hloupost. To je lež. Nikdy bych Bellu nepodvedl. Od té doby, co ji znám, pro mě neexistuje slovo nevěra,“ řekl jsem jí a doufal, že řekne, že to byl vtip. Neřekla to, jen se divně podívala a pohodila rameny.

„Tak to je zvláštní, protože ona tě viděla s Viktorií v neděli u tebe doma. Potom přišla za mnou a byla tak zničená, že jsem ji musela skládat zase dohromady. A aby nevyvedla nějakou hloupost, zůstala jsem s ní i včera,“ řekla a já ztuhl.

Viktorie. Jak…? A pak mi to došlo. Viktorie to celé nahrála. Její myšlenky. Proto myslela na kytici růží se vzkazem ode mě. Poslala to Belle, která si myslela, že je to ode mě, a tak padla Viktorii do pasti. Ale viděla Bella to, jak jsem ji vyhodil? Asi ne.

„Viktorie, byl to její plán. Nastražila to celé. Poslala Belle kytici se vzkazem, aby přišla ke mně a Bella přišla. Viktorie se vloupala ke mně do ložnice a zahrála Belle divadlo. Byl jsem moc šokovaný Viktorií v mé ložnici, že jsem si nevšiml Belly, která stála na terase a viděla to, co viděla, ale špatně si to vyložila. Nic se tu noc nestalo. Vyhodil jsem Viktorii skoro násilím. Pořád se na mě lepila a snažila se mě zaujmout. Přísahám, že mezi mnou a Viktorií už dávno nic není. Kdybych mohl, zabil bych ji za to, co Belle udělala, ale nejsem vrah,“ mluvil jsem pro sebe, ale poslouchali mě a taky si dali dvě a dvě dohromady.

„Alice, musíš mi věřit. Nikdy bych Belle neublížil. Miluji ji více, než svůj život. Všeho bych se pro ni vzal,“ řekl jsem a viděl na Alici, jak si něco vyčítá. Její mysl mi byla jako vždycky skryta, takže jsem nevěděl, co si myslí.

„Ráda bych ti věřila, ale chci, aby byla šťastná. Zvláště teď, když musí zůstat další rok v blízkosti Clover, Viktorie, Tanyi a Jessicy,“ řekla a já zpozorněl. Zůstat. To Bella myslela tím, že je s tancem konec?

„Bella nejde na Manhattan?“ zeptal jsem se jí nechápavě a doufal, že to tak není. Nebylo mi přáno.

„Nepozvali ji na konkurz. Poslali dopis a Bella se to dozvěděla z Cloveřiných úst,“ řekla Alice a skoro si odplivovala, když vyslovila Cloveřino jméno. Cítil jsem to stejně. Hnusila se mi celá ta rodina, krom Belly, ovšem.

„Proboha. Proč by Bellu odmítali? Ona je sám tanec,“ ptal jsem se a nechápal, co se stalo, že udělali to, co udělali. Bella je tanec sama. Kdyby ji nevzali, prohloupili by a nevěděli by, co to je skutečný talent.

„Asi změnili názor,“ řekla Alice a opřela se o stůl za ní. Pokýval jsem hlavou a v tu chvíli mi blikl v hlavě nápad.

„Tak ho změní zas,“ řekl jsem a oba se na mě podívali nechápavě. Asi si mysleli, že mi přeskočilo. Jasper si to fakt myslel, ale u Alice nevím a asi nikdy vědět nebudu. To mě štvalo, ale ne tak, jako že nebudu vědět, co si myslí Bella.

„Vážně?“ zeptali se oba jednohlasně. Obrátil jsem oči v sloup.

„Jak se jmenuju?“ zeptal jsem se Jaspera. Usmál se a došlo mu, co jsem tím myslel.

„Edward Masen,“ řekl a zasmál se. Došlo mu, že tohle jméno je schopno všeho. A právě teď toho využiju.

„Jak se jmenuju?“ zeptal jsem se ještě jednou.

„Edward Masen,“ řekl a byl najednou plný energie, stejně tak já. Plácli jsme si a poplácali se po zádech jako bráchové. To jsme dělali skoro pořád, i s Emmettem, když jsme byli ještě všichni spolu.

„Ať Bella na tu soutěž dorazí. Já všechno zařídím,“ řekl jsem a šel pryč. Čeká mě hodně práce. Ta soutěž je totiž dnes.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 35. kapitola: