Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 13. kapitola

12.09.2012 (16:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3277×

13. kapitola

„Edwarde, myslíš to se mnou vážně?“ zeptala jsem se ho a odtáhla se od něj, abych mu viděla do očí.

Tak aspoň poznám, kdyby náhodou lhal, možná mu přečtu i několik emocí. To mi vždycky šlo. Jen se na mě nechápavě podíval. Jak mu to vysvětlit?

„Myslíš to se mnou vážně? Máš mě rád? Nesnesu, když si se mnou někdo hraje, dává mi plané naděje a pak mě pošle k vodě a zesměšní mě. Musím vědět, zda to myslíš vážně, zda ti na mně záleží. Musím mít jistotu,“ vysvětlila jsem mu a čekala na jeho reakci. Chvíli se vůbec nepohnul, jen na mě koukal. Pak se ke mně naklonil blíž a mou tvář vzal do dlaní.

„Bello, když jsme spolu tančili na plese, věděl jsem, že to něco znamená. Když jsi potom utekla a já ztratil čtení myšlenek, byl jsem zoufalý, že tě nikdy nenajdu. Nechápal jsem, proč tak nutně potřebuju vědět, kdo se mnou tančil. A pak mi to došlo. Zamiloval jsem se. Věděl jsem, že jestli tě nenajdu, zemřu. Sama musíš vědět, že upíří láska je věčná, a když ti tady říkám, že tě miluju, pak je to navždy a nikdo a nic to nezmění. Miluji tě, Bello,“ řekl vážně s pohledem upřeným do mých očí. Oči mi zase začaly vlhnout, tentokrát štěstím.

„Taky tě miluji, Edwarde. Od chvíle, kdy se tvoje tvář poprvé objevila na plakátě, a když jsem se stala upírkou, má láska k tobě se ještě znásobila,“ zašeptala jsem a usmála se na něj skrz slzy, které mi mezitím začaly téct. Palci mi je stíral.

Taky se na mě usmál a moji tvář si přitáhl k sobě. Jemně mě políbil. Když se naše rty setkaly, vyvolaly ve mně úplně neznámé emoce. Nikdy jsem nic takového nezažila. Byla jsem úplně mimo z toho ohňostroje emocí uvnitř mě, že jsem nijak nereagovala na Edwardův polibek. Nechápavě se ode mě odtáhl.

„Promiň. Jestli se ti to nelíbilo, už to zkoušet nebudu,“ řekl dost zklamaným hlasem a vypadal dost smutně. To ne! Nechtěla jsem, aby byl kvůli mně smutný. Jak mu to mám vyvrátit?

„Ne, líbilo se mi to. Jen… Něco takového prožívám vůbec poprvé. Já nikdy neměla žádného kluka, který by mě z lásky políbil. Já nikdy nepoznala lásku. Ani mateřskou, natož partnerskou. Jsi druhý člověk, upír, kterému na mně aspoň trochu záleží. Od dětství jsem pořád jen slýchala rozkazy a nadávky a pocítila jsem jen bolest, zoufalství a bezmoc. Promiň, jestli jsem tě ranila, ale je to pro mě něco neznámého, nevím, co očekávat,“ vysvětlila jsem mu svůj problém a kdybych měla lidskou kůži, byla bych rudá studem až na zadku, až bych splynula s mými rudými šaty. Přišlo mi to tak trapné.

Edward se jen potichu zasmál, ale mým uším to neuniklo. Ale pak zvážněl a v jeho tváři se usadila bolest, nenávist, zlost, ochota, láska. Objal mě a posadil si mě na klín. Pevně mě objal a políbil do vlasů.

„Neboj se, už ti nikdo neublíží. O to se postarám, nikdy to už nedovolím. Kdybych tady byl už tenkrát, vyrůstala bys u mě a všichni by se k tobě chovali jako k princezně,“ zašeptal mi do vlasů na krku láskyplně a já nevěděla, co říct. Copak by mě dokázal dostat od mého otce, který byl černokněžník s dost černou magií? Ale je to upír, tvor z temnoty, takže by si s ním možná i poradil.

Než jsem stačila odpovědět, zazvonil mi budík. Podívala jsem se na něj. Ukazoval šest ráno. To už je tolik? Neřekla bych. Ale čas letí, když se člověk dobře baví, a upírovi letí ještě rychleji. Smutně jsem se podívala na Edwarda.

„Budeme se muset rozloučit. Mám práci. Ale mám v plánu dneska ve tři odpoledne jít na lov. Nechceš jít se mnou?“ zeptala jsem se ho nadějně a doufala, že přijme. Jen se pokřiveně usmál. Kdybych stála, tak bych už nestála, ale vytírala podlahu. Tenhle jeho úsměv mi vždycky bral dech, když jsem ho viděla v televizi, ale naživo je to ještě lepší.

„Půjdu velice rád. Taky jsem už nějaký čas nebyl a s paparazzi nonstop za zadkem je to ještě těžší,“ postěžoval si smutně a položil si hlavu na moje rameno. Potutelně jsem se usmála s výrazem „mám nápad“. Edward si toho asi všiml. V očích mu přímo blikaly veliké otazníky.

„A co kdybys vypadal jako někdo, koho oni neznají?“ zeptala jsem se ho, jako bych mu dávala hádanku, tajemně. Chvíli mě nechápal, ale pak mu asi svitlo, protože se usmál a v očích mu přímo svítila radost.

„Ty bys mi změnila podobu, abych měl od nich klid?“ zeptal se mě nadějně. Začala jsem přemýšlet. Sice by mě to nijak nevysílilo, ale chtěla jsem ho trochu potrápit. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo. Já nikdy nebyla takový typ. Vždycky jsem takové lidi nenáviděla a teď jsem jeden z nich?

„Možná. Záleželo by na tom, co bys mi dal za to na oplátku,“ nadhodila jsem s úsměvem a čekala, co z něj vypadne. Ani nepřemýšlel, jen mě s úsměvem políbil na tvář, na čelo a do vlasů.

„Všechno, co bys chtěla,“ zašeptal mi do ucha a mně se z jeho dechu na mé pokožce postavily všechny chloupky na krku. Byl to ale mně cizí pocit. Potřebuju někoho, kdo by mi pomohl je identifikovat. Takže je rozhodnuto.

„Chci, abys mě naučil pojmenovávat a cítit emoce, které jsem nikdy nepoznala. Ale když o tom tak přemýšlím, nebyl by na to lepší Jasper? On přece cítí a ovlivňuje emoce, ne?“ zeptala jsem se ho a on na mě jen vytřeštil oči. Odhalila jsem asi jejich veliké tajemství.

„Jak o tom víš?“ zeptal se mě dost vykolejeně. Jen jsem se usmála a pohladila ho jednou rukou po tváři a druhou ho vískala ve vlasech. Asi mu to bylo příjemné, protože přivíral oči. To jsem viděla jen u koček.

„Alice. Ta ví snad úplně všechno. Víš, ona je upírka jako já. Našla mě, když jsem se přeměňovala. Zůstala se mnou, a tak jsme se staly kamarádkami. Pomáhaly jsme si navzájem a tak je tomu i dnes. Ona se vždy o mě starala. O můj vzhled, o můj šatník. A já jí na oplátku pomohla splnit její dlouholetý sen. Ona vždycky toužila být módní návrhářkou. Pracuje ve velmi úspěšné firmě pod jménem Liliana Roxel,“ řekla jsem a on zatajil dech.

„Liliana Roxel? Alice je Liliana Roxel?“ zeptal se mě skoro hystericky. On ji snad zná? To je blbá otázka, protože Lilianu Roxel zná naprosto každý. Liliana, teda Alice, je světovou špičkou v módě.

„Ano. Vždycky jí změním podobu, aby byla starší, a tak nikdo nemá podezření a ona má pokoj od paparazzijů. Alice je jako moje sestra. Opravdová. Jsme kamarádky, co já jsem upírkou,“ vysvětlila jsem mu. Zamyslel se a já si jenom domyslela, nad čím. Asi taky bude chtít, abych mu změnila podobu, ale na koho? Ještě jednou jsem koukla na budík. Už bylo půl sedmé. Musím do práce.

„Edwarde, nerada tě vyháním, ale musím jít pracovat,“ řekla jsem mu a zvedla se z jeho klína. Neochotně mě pustil. Otevřela jsem svoji skříň a chvíli se do ní koukala. Nakonec jsem vzala černé legíny po kolena, modrý top, stříbrný pásek a stříbrné lodičky. I doma můžu vypadat hezky, ne? Navíc, nic obyčejnějšího v šatníku nemám.

Zalezla jsem do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu. Oblékla jsem se a musím říct, že to vypadalo dobře. Vlasy jsme si vyčesala do jednoduchého culíku. Oči jsem vrátila do obvyklé oříškově hnědé a kůži dala trochu tmavší odstín, abych nevypadala jako mrtvola.

Vrátila se do pokoje, kde se na mé posteli pořád vyvaloval Edward. Usmála jsem se na něj a on na mě, když jsem zase vešla.

„Edwarde, vážně bys už měl jít. Ani nevíš, co by mi udělaly ty zrůdičky, kdyby zjistily, že jsi tady byl celou noc, navíc kvůli mně. Ony jsou schopné mě klidně poslat na severní pól,“ řekla jsem a sklonila se nad ním. Koukal mi do očí a já do těch jeho. Usmál se na mě.

„Pak bych je já poslal na jižní a pro tebe bych si dojel na ten severní. Klidně bychom tam mohli nějaký čas zůstat. Zvířata tam jsou,“ řekl s úsměvem od ucha k uchu a pohladil mě po tváři. Já naopak posmutněla.

Byla to hezká vidina, ale já bych se stejně musela do týdne vrátit, jinak by mě pohltila touha se vrátit. A i kdybych nadále vzdorovala, začala by mě sžírat smrt, až by mě sežrala úplně. Edward si všiml, že jsem posmutněla, ale je to pro mě pořád až moc osobní, než abych mu to řekla.

„Odejdi, prosím, Edwarde. Uvidíme se ve tři. Počkej na mě na louce, kde jsem se ti včera odhalila. Je to tady kousek,“ poprosila jsem ho naposledy a políbila ho na čelo, kde se začala tvořit zamyšlená vráska. Chtěla jsem ji vyhladit. Edward se zvedl, ještě jednou mě políbil jemně na rty a s posledním slovem rozloučení zmizel.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 13. kapitola: