Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabudnutie - 3. kapitola

27.05.2010 (12:15) • BellaCullenSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1585×

3. kapitola

Se smíšenými pocity jsem přece jen vstoupila dovnitř. Zůstala jsem zaraženě stát v předsíni. Všude na zdech visely obrazy a plakáty nahých dívek. Honem jsem uhnula pohledem z jednoho opravdu odporného a všimla si několika dalších. Raději jsem zavřela oči.

„Vítej v mém království!“ řekl mi Marek slizkým hlasem. Věděla jsem, že na něm je něco divného, ale neřešila jsem to a otočila se na něj. Vděčně jsem se usmála a vyčkávala, až mi ukáže moji ložnici.

V tom začala hlasitě hrát hudba. Zmateně jsem stáhla obočí a sledovala Marka.

„Ehm... Ta hudba. Nediv se, nedaleko je tu bar a hrají v něm od rána do rána. Celkem to ruší, ale zvykneš si,“ řekl na vysvětlenou. Podle toho, jak se tvářil, mi přišlo jako by mi lhal. Otočil se k odchodu, ale já ho zastavila.

„Marku, počkej! Chci se tě zeptat. Kde budu spát?“

„No... Nahoře jsou nějaké pokoje. Vyber si.“ Otočil se a odešel. Fajn, mám si vybrat pokoj. Dobře, snad tam nebudou žádné choulostivé obrázky, ty bych asi hned strhla.

Pomalu jsem stoupala po schodech a dívala se na svoje ruce. Měla jsem je samou modřinu a poškrábané. Na posledním schodu jsem nedala pozor a spadla.

Zvedala jsem se, když se přede mnou objevila něčí ruka. Vzhlédla jsem a uviděla nějakou blondýnku. Zmateně jsem se na ni dívala, ruku jsem však přijala a s pomocí vstala.

„Díky.“

„Nemáš zač. Ty jsi tu nová? Mimochodem jmenuji se Britney. A ty?“ zeptala se mě. Nějak jsem nechápala, co znamená to ‚nová‘, ale neřešila jsem to.

„Já jsem Leila, myslím.“

„Myslíš? Ty neznáš své jméno?“ Dívala se na mě pobaveně?

„Vlastně ne. Ztratila jsem paměť. Nevím o sobě vůbec nic,“ odpověděla jsem jí smutně.

„Aha. Promiň, to jsem nevěděla. Každopádně tě teď vítám u Marka,“ omlouvala se hned. Jen jsem přikývla.

„Pojď. Ukážu ti, kam se můžeš ubytovat.“ Opět jsem přikývla a vydala se za ní. Myslím, že jsem získala novou přítelkyni.

**

Už tu bydlím asi měsíc. S Britney si skvěle rozumíme. Vždycky na večer se někam vytratí, ale neřekne mi kam. Nikdy mi to neřekne. Jednou jsem to z ní málem vytáhla, ale to zrovna přišel Marek a okamžitě poslal Britney pryč. Pořád mě sleduje jako by na mě něco viděl. Nevím, co se tady děje, ale já tomu přijdu na kloub.

Zrovna jsem si dělala jídlo – salát, když Marek přišel.

„Ahoj,“ pozdravil mě, tím svým slizkým hlasem. Dělalo se mi z toho špatně.

„Čau,“ opětovala jsem mu. „Děje se něco?“ zeptala jsem se, protože na mě nikdy, za žádných okolností, nemluvil.

„Ne, nic se neděje. Mělo by se něco dít?“ ptal se provokativně. Ježišmarjá. Co teď bude? Díval se na mě dost oplzlým pohledem a řekla bych, že mě jím i svlíkal.

Záporně jsem zakroutila hlavou. Usmál se a přišel ke mně. Zastavil se asi tak 20 centimetrů ode mě.

„Co chceš udělat?“ Pozorovala jsem ho obezřetným pohledem.

„Jen si pohrát...“ zašeptal a přešel ještě blíž. Rozepnul mi mikinu. Rychle jsem se od něj odtrhla, protože jsem s ním nic nechtěla mít.

„Za to zaplatíš!“ vykřikl na mě, protože jsem ho zřejmě poškrábala. Přišel zpátky ke mně a uhodil mě. S hlasitou ranou jsem dopadla na zem.

Jak jsem tak ležela na zemi, začal do mě kopat. Ó můj bože. Tolik to bolelo. Chtěla jsem začít křičet, ale nemohla jsem popadnout dech. Raději jsem zavřela oči a nechala do sebe kopat. Najednou už jsem necítila bolest. Místo toho jsem slyšela křik.

„Co si myslíš, že děláš?“ zakřičel Marek.

„Bráním ji. Přece si nemyslíš, že jí budeš mlátit. Jestli z ní chceš něco mít, nesmíš ji bít. Bude všude mít modřiny. Říkám ti to poprvé a naposledy! Nech ji napokoji! Už se jí ani nedotkneš!“ křičela na něj Britney.

Ještě než odešel, otočil se na mě a zašeptal: „Stejně budeš moje!“

„Pane Bože, jsi v pořádku?“ ptala se mě Britney, zatímco mi pomáhala na nohy.

„Jo, myslím, že mi nic není,“ odpověděla jsem jí sípavým hlasem. Chytla mě kolem ramen a pomohla mi odkuhlat do pokoje. Nejraději bych odtud hned odešla, ale v takovém stavu? A navíc po tomhle? Bojím se, že by si mě Marek našel.

**

Seděla jsem na posteli, když někdo zaklepal.

„Dále,“ odpověděla jsem automaticky. Vešla Britney.

„Děje se něco?“

„Ne, jen jsem ti chtěla říct, aby sis dávala pozor na Marka. Už delší dobou si na tebe dělá zálusk. Nevím, co přesně chce,“ řekla mi rozrušeně Britney. Vytřeštila jsem na ni oči.

„Neměla bych...“ Polkla jsem. „Neměla bych odejít?“ zeptala jsem se.

„To by nemělo smysl. Marek má hodně kontaktů. Děj si na něj pozor.“ Otočila se a odešla.

Slezla jsem z postele a pomalu otevřela dveře. Vykoukla jsem hlavou, jestli tam někde není Marek. Když byl čistý vzduch, mohla jsem se jít najíst. Sešla jsem po schodech dolů a zastavila se na posledním schodu. Nic jsem neslyšela, takže jsem mohla jít dál.

Vešla jsem do kuchyně, kde stál Marek a objímal nějakou holku, ba dokonce ji i líbal. Rychle jsem chtěla nepozorovatelně odejít, ale Marek si mě všiml. Odsunul holku a přišel ke mně. Chytnul mě za rameno. Snažila jsem se mu vyvlíknout, ale nešlo to. Měl sílu. Přehodil si mě přes rameno jako pytel brambor a nesl mě někam nahoru. Bouchala jsem ho pěstmi a kopala ho, ale nic to s ním neudělalo.

Otevřel dveře a hodil mě na nějakou velkou postel. Byla vodní!

Přešel ke mně a strhl ze mě tričko. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem popadnout dech, jako posledně. Když se ze mě snažil strhnout i kalhoty povedlo se mi zakřičet. Někdo vtrhnul do pokoje. Britney. Ona je snad můj anděl strážný.

„Oddělej z ní ty špinavý pracky, hajzle!“ Marek se na ni dost nenávistně podíval a vytáhl něco z poličky. To něco byla zbraň. Namířil ji na ni a bez milosti vystřelil.

Britney vytřeštila oči a svezla se k zemi. Ihned jsem k ní přiskočila a začala ji utěšovat.

„To bude dobrý. Vydrž to!“

„Ne, Leilo. Nebude. Dej si na něj pozor!“ Zvrátily se jí oči a já začala plakat. Podívala jsem se, kam ji schytala. Znovu jsem vytřeštila oči, protože tohle bylo přímo do srdce.

„Ty hajzle! Tys ji zabil! Co jsi to za zrůdu?“ křičela jsem na něj hystericky. On se jen posměšně podíval a s arogantním úsměvem odešel.

Ještě předtím než zavřel dveře, zakřičel na mě: „Můžeš za to ty!“

Nechala jsem tam Britney ležet. Co s ní mám asi udělat? Odešla jsem se osprchovat, protože jsem na sobě měla krev, a také jsem cítila jeho dotyky.

Drhla jsem se asi půl hodiny, a potom na sebe oblékla froté župan. Vešla jsem do své ložnice a na posteli seděl Marek.

„Je ti doufám jasné, že ji budeš muset nahradit?“ ptal se mě, zatímco si sledoval ruce.

„V čem?“ zeptala jsem se ho nazpět.

„Ty nevíš, čím byla? Ona byla barová tanečnice, Leilo!“ zakřičel na mě. Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou.

„Ba...“ Polkla jsem. „Barová tanečnice?“ zeptala jsem se šeptem. Opravdu mě to dostalo. Nevěděla jsem, co se tu přesně děje.

„Ano. Pracovala pro mě od jejích 16 let,“ řekl úplně v klidu. Mluví o ní, jako by nezemřela asi před hodinou.

„Tím chceš říct, že já mám teď být barovou tanečnicí, ano?“ zeptala jsem se. Jen přikývl. Chtělo se mi brečet a křičet. Potřebovala jsem něco rozbít. Jenže to jsem si nemohla dovolit.

„Začneš se učit ještě dnes! Za půl hodiny ti přijde učitel, takže se nějak obleč!“ řekl mi jen tak mimochodem a odešel.

Dnešek je opravdu nejhorším dnem mého života! Během jednoho dne se mě snažili znásilnit, zabili mi nejlepší kamarádku a řekli, že budu barová tanečnice. Vlastně ne oni, ale jen on! Marek! To on mě našel po tom, co jsem ztratila paměť a přijal mě pod svá křídla. Ale křídla nebyla ochranná, nýbrž ta nejhorší, jaká jsem mohla potkat.

**

Už uběhly 2 měsíce od doby, kdy jsem se začala učit mě tolik nenáviděnou práci. Jestli se tomu práce vůbec dá říkat. Kelly, moje učitelka, mě naučila všechny fígle, co existují. Přesně za 5 hodin tancuji poprvé a vůbec se netěším. Je to strašné. Musím na sobě mít jen krátký top nad pupík a minikraťásky, k tomu mám boty na dost vysokém podpadku, až ke stehnům. Ne, že bych na to neměla postavu, ale necítím se v tom.

**

Sedím teď v šatně u zrcadla a zírám na svůj namalovaný obličej.

„Leilo, máš pět minut!“ zařval na mě Marek. To kvůli němu tu teď sedím v tom, čemu se ani nedá říkat oblečení. Budu tancovat kolem tyče. Sice mi to jde, ale přesto to nesnáším!

„Už jdu!“ odpověděla jsem mu, zhasla lampičku a stoupla si. Upravila jsem si topík a pomalou, ladnou chůzí, kterou mě učila Kelly, jsem vyšla ke dveřím.

„Vypadáš skvěle, teď to rozjeď!“ řekl mi Marek oplzlým hlasem a já se vydala vstříc své nenáviděné práci.

Autor: BellaCullenSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zabudnutie - 3. kapitola: