Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 21. kapitola

RP001(GIF)


Všechno naruby tu je 3 - 21. kapitolaTak, je tady další kapitola a s ní i něco, o čem jsem ani nevěděla, že někdy přijde. Vlastně poprvé za dobu, co píšu, jsem se pokusila vžít do nějaké měniče - a k všeobecnému zklamání to byla Monica. Ano, dozvíte se, co se s ní stalo.
Teď jenom doufám, že to nebude úplná pohroma, tahle kapitola. Navíc je to opravdu dlouhá kapitola - o celé 2 strany a víc jak 1000 slov.

21. kapitola

Moničin pohled (cca v době, kdy Edward odjíždí s Bellou do Idaha):

„…To snad nemůžeš myslet vážně!“ vykřikla jsem na Mikea. Jeho postoj ke Swanovým jsem chápala, ale neměl by do jednoho pytle házet i Edwarda. Ačkoliv to s každým dalším dnem vypadá nepravděpodobněji, že se mi ho podaří přetáhnout zpátky domů. Nechápala jsem, jak může dávat přednost krev sající holce před svou rodinou, která ho zachránila ze života v dětských domovech anebo střídavých pěstounských péčích. Přišlo mi, jako by nechápal, jaké má s Cullenovými štěstí.

„Měla bys přestat věřit v to, že ho přesvědčíš. On tu upírku miluje. Proč by s ní taky jezdil do Denali anebo teď někam mimo La Push?“ pokrčil rameny. Od chvíle, co prodělal první proměnu ve vlka, se změnil, a rozhodně ne jenom chování. Sport mu sice skvěle vyrýsoval postavu, ale teď se mu pod tričkem rýsovaly skutečné svaly a mnohým holkám připadal daleko víc k sežrání než ve chvíli, kdy odešel ze školy, aby se srovnal se svým vlčím já.

„Nevíme, proč s ní a její ‚rodinou´ odjel. A teď mě, prosím, omluv mám hlídku,“ zamumlala jsem a prošla kolem něj ke dveřím. Tam jsem se na chvíli zastavila a významně se na něj podívala. Kvůli tomu, že Edward odjel z La Push, se sem obtěžoval opravdu brzo ráno, jako by mě o tom nemohl informovat někdy v průběhu dne, de facto mě vytáhl z postele. Navíc – co čekal, že podniknu? Běžet za ním jako hloupá husa? To jsem si mohla odpustit.

Teď se blížila desátá hodina a někde v lese na mě čekal Demetri. S ním jediným jsem neměla problém chodit na obchůzky. Neviděl mi do hlavy a já nemusela poslouchat jeho uslintané myšlenky ohledně Edwardovy sestry, díky níž, a samozřejmě i Mikeovi, jsem teď věděla o Edwardovu malém výletu. Copak je tahle rodina magnet na nadpřirozeno? Pokud jsem totiž byla dobře informována, Alice teď randila s nějakým klukem z La Push, který se měl co nevidět stát upírem, a teď se do ní zahledí i měnič.

„Jasně, neměla bys nechávat Demetriho čekat,“ zašklebil se a prošel kolem mě na chodbu.

„Ty kecy si nech pro někoho, kdo o ně stojí,“ zavrčela jsem a praštila ho do ramene, abych urychlila jeho chůzi ze schodů.

„Obvykle ti mé průpovídky nevadí. Nevstávala jsi levou nohou napřed?“ zajímal se.

„Ne, jenom mě z postele vytáhl jeden vtíravý vlk, kterého bych s chutí nakopla,“ procedila jsem skrz zuby. Samozřejmě tu špatnou náladu nezpůsobil sám Mike, ale spíš ta jeho zpráva, kterou mi řekl. Nepředpokládala jsem, že by se mělo jednat o proměnu, takže v tomhle jsem byla docela klidná, ale měl nás, sakra, informovat o tom, že odjíždí z La Push.

Venku se mi moc nepodařilo zabrzdit dveře, takže za námi pěkně bouchly. Ještě že nejsou rodiče doma, to už bych je měla za zadkem a poslouchala přednášku o svém hrozném chování a špatném zacházení s věcmi, které jsem ani neplatila.

„Večer by tě měl vystřídat Lerner,“ prohodil ještě předtím, než jsem se od něho odpojila. Na souhlas jsem zavrčela, tohle jsem věděla. Podle jeho směn v nemocnici se řídily i naše hlídky. A jen co se Mike vydal po dnešní noční hlídce domů vyspat, zamířila jsem si to opačným směrem k nejbližšímu kousku lesa, který se rozprostíral za domy našich sousedů přes ulici. Ve chvíli, kdy jsem měla jistotu, že mě nikdo nemůže vidět, jsem se za pár keři vysvlékla a okamžitě se i proměnila, nepotřebovala jsem si ničit jedno oblečení za druhým. Ani tehdy, když jsem byla naštvaná. A to jsem dneska skutečně byla. Naštěstí díky Lernerovi jsem se naučila tu svou vlčí náturu kontrolovat a mít nad ní nadvládu, jinak bych se ani nemohla vrátit do školy.

Být najednou opět vlkem bylo uvolňující. Cítit pod tlapami měkkou hlínu, která kvůli častému dešti neměla vůbec šanci pořádně ztvrdnout… Bylo to takové přirozené.

Rozběhla jsem se směrem, kde jsme měli mít s Demetrim sraz. Už na mě čekal. Byli jsme kus od domu Cullenů, nepozorovaně skryti mezi stromy. Tady jsme pokaždé začínali a ve chvíli, kdy jsem k tomu místu přibíhala, všimla jsem si Demetriho, jak hledí k domu. Nebýt bezmála dvoumetrovým vlkem, ke kterému se nic romantického nehodí, řekla bych, že koukal naprosto zamilovaně k oknům Alicina pokoje.

Měla jsem tendenci na něj v běhu skočit a trochu ho povalit, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Díky tomu, že jsme si navzájem nelezli do hlavy, jsem měla moment překvapení na své straně, ale nesměla jsem zapomínat na to, že on je přece z Itálie, má dohlížet na to, že se místní vlci chovají tak, jak by měli a nikoho neohrožují. Kdybych ho povalila na zem, a to by se mi rozhodně povedlo – setrvačnost by mi pěkně pomohla, asi bych smečce moc nepomohla. Musel by si totiž myslet, že má Lerner pod sebou jenom samé nevyzrálé puberťáky.

Zastavila jsem se kousek od něj a vyštěkla, abych upoutala jeho pozornost. Okamžitě se ke mně otočil a my se mlčky domluvili na naší trase, která byla vždy stejná, jenom dneska se zkracovala a probíhala těsněji kolem Forks. Nikdo nepotřeboval zahlídnout vlka v blízkosti La Push.

Při dorozumívání s Demetrim jsem si připadala jako skutečný vlk a ne jako se zbytkem smečky, kdy jsme komunikovali prostě pomocí myšlenek. Tady jsem si musela vystačit s pohazováním hlavou, vrčením, štěkáním a podobnými zvířecími gesty.

 

 

Do postele jsem se dostala kolem jedenácté v noci. Dopadla jsem na ni a v tu chvíli jsem musela usnout. Byla jsem neuvěřitelně utahaná. S Demetrim jsme si dali několik koleček kolem Forks, ale potom jsme se rozhodli prozkoumat vzdálenější okolí, kopce západně od Forks, kde se předtím upíři vcelku pohybovali.

Probudil mě až telefon někdy nad ránem. Ještě rozespale jsem ho zvedla, ale ve chvíli, kdy mi do ucha doslova zavrčel Lerner, že se mám dostavit k němu domů kvůli mimořádné schůzi, jsem byla vzhůru. Tomuhle se opravdu říká budíček.

Rychlostí blesku jsem na sebe hodila oblečení, které smrdělo méně než to, co jsem měla na sobě včera. Rukou jsem si prohrábla vlasy, aniž bych se nějak zdržovala česáním – výhoda krátkého sestřihu, to se muselo nechat – a vyběhla jsem z domu. Nad Forks se postupně rozednívalo. Slunce bojovalo s mraky, které měly opět navrch, a zbarvovalo nebe do podivné směsi oranžové a šedé. Čas na rozjímaní nad touhle kombinací jsem ale neměla. Rychle jsem přidala do kroku a během okamžiku jsem už dobíhala k Lernerovu domu.

Hlavní dveře se přede mnou rozletěly ve chvíli, kdy jsem se chystala vzít za kliku. Mike, který mi otevřel, na mě jenom vážně kývl a potom mi hlavou naznačil, ať jdu do obýváku, odkud už jsem slyšela přicházet hlasy. Hned mě taky následoval.

„Jsi si jistý, že jsou to upíři, co vytvořil ten lovec? Nemůžou to být obyvatelé La Push? S nimi se nesmíte zaplést,“ promluvil Demetri ve chvíli, kdy jsem přešla pomyslný práh a přidala se ke společnosti zbytku mé smečky.

„Demetri! Nedělej ze mě hlupáka. Ty upíry tu stopujeme po okolí už hodnou chvíli, jasně že vím, že jsou to oni!“ vykřikl na něj Lerner a v obličeji nabíral rudý odstín. Klasicky měl na sobě svoji košili nedbale zapnutou ob knoflík, jak spěchal, a béžové bermudy. Na tváři mu rašilo tak třídenní strniště a rozhodně to nevypadalo nijak pěkně. U kluků mého věku by mi to připadlo sexy, ale Lerner byl… starý.

„O čem se bavíte? Co měl znamenat ten budíček v tuhle nekřesťanskou hodinu?“ přidala jsem se k nim a posadila se na opěrku křesla, které si nárokoval Mike. Ostatní kluci posedávali nebo postávali kolem. Musela jsem přiznat, že se místnost gentlemany přímo hemžila. Ani jednoho ze sedících nenapadlo se zvednout, aby si mohla sednout dáma – tedy já.

„Zasloužila by sis, kdybych tě z té postele vytáhl za vlasy, takže si nestěžuj!“ obořil se hned na mě Lerner a já ho překvapeně sledovala. Křičet jsem ho už párkrát slyšela, ale já nebyla nikdy cílem jeho křiku.

„Co jsem provedla?“ zeptala jsem se nechápavě, když jsem konečně přišla na to, jak funguje moje pusa a hlavně hlasivky. Pár sekund předtím jsem si totiž připadala jako ryba na suchu.

„Ty se mě ptáš, co jsi provedla? Copak nevíš, co je tvou povinností udělat ve chvíli, kdy zjistíš v okolí něco podezřelého?“ křičel na mě dál a můj pohled byl stále nechápavější. Bezmocně jsem se podívala na Demetriho, doufala jsem, že aspoň on by mi mohl vysvětlit, co se to tady děje.

A taky, že jo.

„Lerner si myslí, že jsme už včera v noci natrefili na stopu těch upírů, kteří se zase objevili v lese poblíž Forks,“ odpověděl klidně, když zachytil ten můj bezradný pohled. V tu chvíli jsem měla pocit, jako bych byla ten čertík na pružince ukrytý v krabičce. Vystřelila jsem do stoje a během toho se nadechovala k tomu, abych Lernerovi něco řekla…

„Obviňuješ mě, že jsem něco neřekla? A jak jsem, sakra, měla něco říct, když jsem o žádných upírech nevěděla? Mohli se tam objevit ve chvíli, kdy jsme si střídali směny nebo co já vím kdy jindy, ale s Demetrim jsme na stopu studených nenarazili. O tomhle bych přece hned všechny informovala a nešla si jenom tak v klidu lehnout. Věř nebo nevěř, i mně totiž záleží na lidech v tomhle městě,“ zarazila jsem se, abych dodala plicím další potřebný kyslík a chystala se pokračovat, když jsem byla Lernerem zaražena.

„Nepochybuju, že ti na lidech záleží, ale na Edwardovi ti záleží ještě víc,“ odsekl mi.

„Co sem pleteš Edwarda? Pokud vím, tak včera ráno odjel z La Push, proto jsme taky s Demetrim zmenšili okruh naší hlídky, nechtěli jsme se moc ochomýtat kolem hranic s La Push hlavně proto, že jsem něco zaslechla o tom, že se tam měli pohybovat královští upíři, co mají na starosti ta nadaná děcka z rezervace. Takže mi tedy promiň, že jsem tebe i zbytek smečky neinformovala o něčem, co jsem nevěděla,“ bránila jsem se.

„Má pravdu, Lernere, ten pach tam určitě nebyl. Jeden z nás si ho nemusel všimnout, ale abychom ho oba nezaznamenali?“ podivil se Demetri a jenom zavrtěl hlavou.

„Fajn…“ odfrkl si a já měla pocit, jako bych viděla vyfukovat vzducholoď. To prvotní naštvání, s jakým mě vítal, bylo to tam a teď dokonce chytal svou původní olivově snědou barvu do obličeje. „V tom případě bych vás rád obeznámil s tím, že se vrátili Hunterovi novorození, takže se hlídky zdvojnásobují a to bez výhrad.“

Pak nás začal rozdělovat do dvojic. Tak nějak jsem doufala, že budu moct být opět s Demetrim a mít klid v hlavě aspoň z bezprostřední blízkosti, když už se nemůžu spoléhat na ten úplný klid, ale ono ne… „Monico, ty budeš se mnou, Demetri, pokud tě můžu poprosit o další pomoc, mohl by sis vzít hlídku na západ od Forks spolu s Johnem…“ Mikea přiřadil k Tonovi a Allen vyrazil s Billem. Ton s Allenem chodili taky na místní střední, jenom o rok výš, a rozhodně se neřadili mezi nějaké sportovce. Přátel, kteří by je postrádali, měli poskrovnu, takže ani nikomu moc nechyběli, když skoro na půl roku vynechali školu, aby se vypořádali se svým vnitřním vlkem. Bill mezi nás, tím myslím středoškoláky, moc nezapadal. Už dva roky prodával v místním maloobchodu potraviny a jeho jedinou smůlou bylo to, že se Renée Swanová snažila zapadnout mezi lidi občasnými nákupy v onom obchodě. Nebýt jí a Billovy krve měniče, nikdy by k jeho proměně nedošlo, ale teď už bylo pozdě naříkat nad špatným osudem.

 

 

Všichni ve smečce věděli o tom, jak moc se snažím zachránit Edwarda před jeho proměnou v upíra. Dokonce souhlasili, že mě v tom podpoří – nelákala je vidina dalšího Studeného v blízkosti jejich území – ale stále mě pokládali za blázna, který se snaží o nemožné. Viděli Edwarda po boku Isabelly a nezapomínali mě na to neustále upozorňovat, kdykoliv mi jejich směrem zabloudily myšlenky během doby, co jsem byla vlkem.

‚Soustřeď se,´ zavrčel na mě Lerner a já mu to zavrčení oplatila.

‚Monico, kroť se, je to alfa,´ zaslechla jsem v myšlenkách Mikea, který si na mě nějak moc vyskakoval i přesto, že on byl ‚služebně´ mladší, pokud by se to tak dalo nazvat. Já byla měničem delší dobu a on by mohl být nazýván dokonce štěnětem… ‚Tak to si vyprošuju!´

Nemáš strkat čumák tam, kde ho není třeba,´ odvětila jsem mu, jak nejmileji jsem v tu chvíli dokázala, ‚a to platí pro všechny, je to jasné? Čumáky pryč od Edwarda a čehokoliv, co by se ho týkalo, teď je na pořadu dne ta skupina upírů potulující se okolo… Každopádně ani to neznamená, že jakmile se s nimi vypořádáme, máte volnost k mluvení na tohle téma,´ upozornila jsem je a najednou bylo ticho.

Bylo zvláštní, jak rychle mě všichni poslechli a tuhle diskusi nemusel zakončovat Lerner. Každopádně to bylo fajn. Ačkoliv by bylo nejlépe, kdyby moje mysl patřila jenom mně.

‚Takhle to nefunguje a ty to moc dobře víš,´ prohodil Lerner, kterému neušly mé myšlenky.

‚Já vím, jenom mě napadlo, že by to nebylo špatné,´ pohodila jsem hlavou a přidala trochu do kroku, takže jsem se spíš rozběhla. V čenichu jsem stále vnímala jenom jemnou a čerstvou vůni lesa, což bylo v pořádku, ale najednou, když jsme se octli opět na západním okraji Forks hloub v lesích, jsem měla tendenci kýchnout, jak se mi čumák naplnil tím nasládlým pachem. V okolí ho bylo velké množství. Lerner začal vrčet a zároveň přitom čenichal s čumákem přitisknutým k zemi.

V hlavě se mi ozýval poplach, který se šířil k ostatním členům smečky jakoby tichou poštou.

‚Kolik jich tam mohlo být?´ zajímal se Mike a já v mysli postřehla, jak spolu s Tonem vyrazili naším směrem, aby nám v případě potřeby mohli krýt záda. Lerner vůbec nic nenamítal a snažil se přitom rozlišit jednotlivé pachy od sebe, byl to ale nadlidský, vlastně nadvlčí úkol. Mohlo jich tu být pět nebo i dvacet.

‚Kam myslíte, že se poděli? Nikde jinde jejich pach není,´ prohodil Mike, když se k nám připojil spolu s Tonem. Oba jako na povel začali větřit, jestli neobjeví další stopu.

‚Mohli zase odejít, stejně jako to dělají poslední dobou pořád,´ navrhl řešení Ton. ‚Ačkoliv celé to jejich počínání vůbec nechápu,´ zavrtěl hlavou a odfrkl si. Přitom v hlavě počítal, kolikrát už jsme se za touhle jejich stopou honili. Číslo to už bylo dvouciferné a pěkně se zakulacovalo.

Lerner následně pozměnil hlídky – my čtyři jsme se vydali prozkoumat širší okolí západně od Forks a zbylí čtyři vlci si měli vzít na starosti naše předchozí obhlídky. S každým dalším propátraným kilometrem to bylo divnější, stopa po upírech byla slabší a slabší. Jako by se snad na místě, kde Lerner zachytil jejich stopu, nějakou dobu zdrželi a potom narychlo utekli. Což nikdy dřív neudělali.

‚Myslíš, že to může být nějaká jejich past?´ zeptal se mě Mike, když už se postupně stmívalo a mé myšlenky musely být čím dál hlasitější.

‚Novorozené upíry nezajímají nějaké intriky. Chtějí krev,´ odsekl mu místo mě Lerner. ‚Možná na hranici ucítili náš pach a proto zmizeli.´

‚Blbost,´ zamumlala jsem. Lerner se v tu chvíli zarazil v pohybu, otočil se ke mně a zavrčel. Dneska jsem ho očividně štvala a vlastně nebylo divu, jediná ze smečky jsem mu neustále odporovala. ‚Řekla jsem to proto, že oni myslí na krev, nikdo by je nezastavil, pokud by se rozhodli, že zdecimovat Fokrs je to pravé,´ vrátila jsem mu jeho vlastní slova.

 

 

Během odpoledne jsem toho Lernerova vrčení měla plné zuby, a tak jsem se omluvila a na okamžik odběhla domů, abych zavolala Edwardovi. Původně jsem měla v plánu se ho zeptat, jestli je na tom jejich výletu všechno v pořádku a neděje se tam něco podezřelého, ale potom se to nějak zvrtlo. Můj hlas se zvrtl do vyčítavé tóniny a já si nemohla pomoct.

Nechtěla jsem na něj vyjet jako nějaká žárlivá manželka, ale… tak nějak se stalo. Naštval mě fakt, že Isabella ohrožuje jeho život na nějakém upířím lovu, když tady by byl v daleko větším bezpečí. Tedy – pokud by samozřejmě Renée něco neviděla ohledně těch upírů pohybujících se po okolí, a právě proto se rozhodli vzít Edwarda sebou…?

Možná taky proto, že jsem byla naštvaná na Isabellu, Lernera, Mikea a snad i celé La Push a moji smečku, neodpustila jsem si taky ta slova ohledně Demetriho. Což Edwarda pobouřilo a mě to naštvalo ještě víc, jelikož preferoval soužití své sestry raději s někým, kdo ji může časem zabít, než s Demetrim, který by byl ochotný kvůli ní i zestárnout, aby jí dopřál normální život.

Proto jsem raději hovor ukončila, než jsem mohla říct něco, čeho bych v budoucnu mohla litovat. Hned nato jsem se vrátila ke smečce, abych neštvala Lernera ještě víc, než bylo potřeba. Snažila jsem se ho přemluvit, jestli by mě nemohl přidělit k Demetrimu, ale on mě k mé velké smůle chtěl mít neustále na očích, takže jsem pobíhala po okolí po jeho boku.

 

 

Chvíli odpočinku jsem si dopřála až někdy po půlnoci, kdy Lerner polovině z nás dovolil krátký spánek. Rozhodně jsem se však nemohla těšit na mou měkoučkou postel, jelikož jsem se musela spokojit s tvrdou lesní půdou. A ke všemu ten budíček přišel až moc brzy. Měla jsem pocit, jako bych sotva zavřela oči a už se nade mnou skláněl Lerner a budil mě.

V hlavě se mi hled začaly ozývat až moc veselé rozhovory, které mi nedávaly smysl, takže jsem si byla víc než jistá, že se mi něco zdálo a ti parchanti z mé smečky to nemohli ignorovat. Hlasitě komentovali to, co se mi odehrávalo v hlavě během těch tří hodin spánku, než jsem byla povolána opět do hlídky. Mé místo pod jedním vzrostlým stromem zabral Lerner a já jen pobouřeně zakňučela. Tuhle pohotovost jsem nechápala. Kromě pachu upírů, který už dávno zmizel, tu nebyl žádný důvod k tomu, abychom museli kempovat v lese.

Chtěla jsem svou postel…

Rozběhla jsem se po předchozí Lernerově trase a snažila se ignorovat hlášky kluků. Moc se mi to nedařilo, takže jsem na ně většinu času vztekle vrčela. A čím víc jsem vrčela, tím víc se ti pitomci smáli.

Nad ránem se ke mně přidal Demetri a chlácholivě mě šťouchl čumákem. Už na míle daleko muselo být vidět, že se blíží k pěkně naštvanému vlkovi. Až do rána jsme potom pátrali v lese po nějaké stopě těch upírů. Už jsem se pomalu začínala těšit domů, jelikož Lerner by byl nucen tuhle šílenou akci odvolat, pokud by se nenašla žádná další stopa, když jsem něco zaslechla. Nebylo to nic jasného, pocházelo to z relativně velké dálky, takže jsem přidala do kroku a vtom jsem před sebou zahlédla dvě postavy, které se šeptem bavily. Podle toho zápachu, který se kolem nich rozprostíral, bylo hned jasné, že se jedná o upíry.

„Měli bychom mu říct, že ten kluk není v rezervaci,“ promluvil vysoký tmavovlasý upír k tomu druhému, který byl skoro o hlavu nižší.

„Řekl bych, že o tom už dávno ví a je na cestě si to s ním vyřídit,“ ušklíbl se ten menší z nich a mně po páteři přejelo neblahé zachvění. Ježily se mi chlupy za krkem a z hrudi se mi ozývalo tiché vrčení, které však s každou další sekundou narůstalo. Mluvili o Edwardovi, tím jsem si byla jistá. Chtěli Huntera informovat o tom, že už není v rezervaci, ale podle všeho to ten upír věděl a už byl na cestě si to s ním vyřídit.

Ve chvíli, kdy jsem si to s těmi upíry chtěla vypořádat sama, se vedle mě objevil Demetri. Pohodila jsem hlavou k těm dvou kreaturám před námi a Demetri jenom přikývl. Potom zavyl, aby přivolal pomoc, kdyby se náhodou novorození bránili víc, než jsme očekávali. To zavytí jim však nezůstalo skryto a varovalo je. Měli však sotva sekundu na to zareagovat, než jsme si je s Demetrim podali.

 

 

„Taky jste nám mohli některého nechat,“ prohodil uraženě Mike, když už jsme potom všichni seděli v klidu v Lernerově obývacím pokoji a popíjeli kafe, které jako kafe jenom vypadalo, ale měla jsem pocit, jako bych pila vodu, ve které si Lerner přepral ponožky. Nahlas jsem to však nijak nekomentovala. Po víc jak dvaceti hodinách patřily mé myšlenky pouze mně a já si to hodlala užít.

„Nebyl čas na to, vám některého z nich schovávat. Získali jsme moment překvapení a potřebovali ho využít. Teď ti dva už nikomu neublíží,“ pokrčil rameny Demetri a upil ze svého kouřícího hrnku.

Já však o jeho slovech pochybovala. Tedy, ne že by mrtví upíři mohli někomu ublížit fyzicky nebo i jinak, ale přece jenom řekli něco, co by ublížit někomu mohlo. Díky nim jsem věděla o tom, že Hunter je na stopě Edwardovi. Odložila jsem hrnek na stolek a rychle se postavila. Přivolala jsem tak na mou maličkost pohledy všech přítomných.

„Jdu domů, potřebuju se vyspat,“ zamumlala jsem a protáhla se v zádech. Bylo mi totiž jasné, že kdybych jim řekla o svém podezření, nevyvolalo by to u nich patřičnou reakci.

„Fajn, dobře se vyspi, zasloužíš si to,“ přitakal Lerner, kterého jsem si trochu usmířila tím mrtvým upírem. Se všemi v místnosti jsem se spěšně rozloučila a odešla. Dostatečně daleko od domu jsem potom z kapsy džín vytáhla telefon a už vytáčela číslo na Edwarda. Věděla jsem, že se nachází v Idahu, ale potřebovala jsem trochu přesnější informace a neměla jsem moc času, musela jsem se dát na cestu ještě teď.

Bohužel nedlouho potom, co jsem se opět proměnila ve vlka a vydala se na dlouhou cestu do Idaha, jsem v hlavě uslyšela něčí myšlenky.

‚Co blázníš, Monico! Okamžitě se vrať,´ křičel na mě naštvaně.

Odfrkla jsem si. ‚Starej se sám o sebe, tohle je moje záležitost.´ Prostě a jednoduše jsem nemohla nechat Edwarda umřít ani potom, co si vybral Isabellu. Nešlo to.

‚Tohle nařizuje Lerner!´ vykřikl znovu, jako by to jméno snad mělo nějakou váhu. Jasně, pokud alfa smečky něco přikazoval, všichni museli poslechnout. Ale musel to přikázat přímo on a nikoli to nechat někoho tlumočit. Mike měl do alfy ještě daleko, možná dokonce i dál než já, proto mě jeho slova nezastavila. ‚Monico, já tě prosím, vrať se zpátky, než se to zhorší,´ naléhal na mě trochu klidněji.

‚Nemůžu, Edward je v nebezpečí,´ namítla jsem a ukázala mu vzpomínku na ty dva upíry v lese. Ani nevím, jak je možné, že si toho zbytek smečky nevšiml už dřív. Vždyť jsem na to celou dobu myslela. Nebo ne? Byla jsem samozřejmě nadšená z těch zabitých upírů, v krvi mi koloval adrenalin z prožité akce… Možná jsem se tedy jejich slovy nezaobírala tolik, jak jsem si myslela.

‚Není v nebezpečí, zrovna volal a chtěl vědět, co měl ten telefonát znamenat. Nenech se přemlouvat a vrať se zpět do Forks,´ zavrčel a v tu chvíli se mi v mysli objevily i další nechtěné myšlenky ostatních vlků ze smečky. Stejně tak i Lernerovy. Všichni se vydali na lov. A jejich lovnou kořistí jsem byla v tuhle chvíli jenom já.

Přidala jsem a snažila se jim utéct, ale bylo to marné. Věděli, kam mířím a dokázali mě během krátké chvíle dohnat a vytvořit kolem mě neproniknutelný krov. Rozčíleně a frustrovaně jsem zavrčela a následně zavyla. Kruh kolem mě se ztenčoval, až ke mně doběhl značně naštvaný Lerner a zatarasil mi cestu tak, že jsem musela zastavit.

Přikrčila jsem se pod jeho naštvaným pohledem. Vztekle zavrčel a já sklopila uši, ale i tak jsem nedokázala potlačit tlumené zavrčení, které se mi dralo z hrudi. Dokonce jsem na něj vycenila zuby, protože mi bránil udělat to, co jsem pokládala za důležité.

‚Tohle jsem ti nedovolil. Okamžitě se s námi vrátíš do Forks nebo toho budeš litovat.´ Zuřil. Tak moc, že se v mé mysli ozýval pouze jeho hlas, jak byli všichni ohromeni sílou jeho naštvání.

‚Ale Edward…´ Můj protest vyšuměl do jeho mocného zavrčení.

‚Pokud není na naší půdě, nemusí nás zajímat. Vracíme se do Forks. Okamžitě!´ V tom posledním slovu jsem cítila tíhu mocného alfy. Tón, jakým to podal, mě málem srazil na kolena svou silou. Bolelo to tak, že jsem nedokázala potlačit ani zakňučení. Připadala jsem si jako malé štěně a ten pocit jsem nesnášela. Navíc jsem neměla zrovna v oblibě ani tohle označení, jelikož ho rád používal ten zpropadený upír, který má teď na starosti Edwardův život.

Se sklopenou hlavou jsem se rozběhla za Lernerem a po chvíli se k nám přidal i zbytek smečky. Myšlenky všech ostatních jsem však cestou vůbec nevnímala. Možná to bylo taky tím, že všichni byli ještě zaražení z toho, co se odehrálo, tím jsem si nebyla jistá, ale já poslechla svého alfu, přestože mé srdce jasně říkalo, že jsem se udělala dobře, když jsem se vydala na tuhle cestu.

 

 

Po návratu do Forks mi nebylo uděleno žádné domácí vězení, jak jsem prve očekávala, Lerner mě dokonce neposlal ani domů. Místo toho jsme ho všichni následovali k domu, který sloužil ke schůzkám smečky, pokud se nekonaly právě u Lernera. Byli jsme na západním okraji města, všude kolem nás se rozprostíral les a nikdo si tedy nevšiml několika obřích vlků, kteří se mihli mezi stromy. V domě jsme všichni měli nějaký ten kousek oblečení, abychom se tam nepohybovali stále jako zvířata, rychle jsem tedy na sebe hodila šortky a tilko a zavřela se v jedné z místností, které sloužily k přespání. Z chodby jsem slyšela hlasy ostatních a bylo mi jasné, co se děje.

Oficiálně jsem sice žádné domácí vězení nedostala, mohla jsem se pohybovat po okolí, ale pokaždé se mnou někdo musel být aspoň do doby, než se Edward vrátí do La Push, což taky mohlo nějaký ten den trvat. Otráveně jsem si odfrkla a posadila se na postel. Chtělo se mi brečet. Tohle mi přece nemůžou jenom tak udělat. Zklamalo mě, že se Demetri nepostavil na mou stranu, když jsem utekla, abych Edwardovi pomohla. Plnila jsem přece poslání vlků, chránila jsem člověka před upíry. Copak to nikdo nedokázal pochopit?

Prsty jsem si zabořila do vlasů a snažila se začít normálně dýchat a potlačit tak úzkost, která se mi usazovala v hrudi. Pokud se Edwardovi něco stane a bude to jenom proto, že jsem mu nemohla pomoct, budu si to napořád vyčítat.

Všichni kolem mě procházeli jakoby po špičkách, nikdo se neodvážil nakouknout do pokoje a já jenom pokradmu občas sledovala hodiny, jak se jejich ručičky posouvají stále kupředu a ukrajují minuty a hodiny z tohohle dne.

 

 

Lerner se na mě přišel podívat až někdy nad ránem dalšího dne. Tak napůl jsem spala, ale jeho přítomnost mě probrala. Zvedla jsem k němu pohled a čekala, až mi řekne, proč za mnou přišel.

„Takhle jsem to nechtěl, ty to víš,“ pronesl sklíčeně. „Na Edwardovi mi záleží, ale jak jsem řekl, Idaho nepatří k našemu teritoriu, nemohl jsem ti dovolit odejít,“ ospravedlňoval mi svoje rozhodnutí. Já si však jenom znovu odfrkla, tohle jsem mu fakt nežrala.

„Myslela jsem, že tvůj příchod sem znamená, že mi uděluješ volno a já můžu odejít,“ zamumlala jsem.

„To taky, předtím jsem si s tebou chtěl ale promluvit. Tahle situace není jednoduchá pro nikoho a já bych měl jenom velmi nerad ve smečce jakékoliv problémy a rozepře,“ mluvil si dál své, ale já ho už moc neposlouchala. Zvedla jsem se z postele a prošla kolem něj před dům, kde jsem se potkala s Tonem, který na sebe jenom spěšně oblékal džíny.

Potom se to všechno odehrálo až moc rychle. Pochopila jsem, že se něco stalo už při Tonovu rychlém příchodu, ale jak moc je situace vážná, jsem zjistila jenom o minutu později, kdy všechno popisoval Lernerovi. Ti dva předchozí upíři byl jenom předvoj toho, co se na Forks a jeho okolí chystalo. Teď byl v ohrožení i Edward, který se zrovna vrátil. V čele všech by se měl nacházet i samotný jejich stvořitel a upír bažící po Edwardově krvi.

Chystala jsem se rozběhnout a rovnou se i proměnit, když vtom mě už držel Ton spolu s Allenem za paže a nehodlali mě pustit. Odhodlaný výraz, který jsem musela nasadit, jistě Lernerovi prozradil, co za plán se mi to usadil v hlavě.

„Pusťte mě, teď už je to na našem území!“ vykřikla jsem, ale kluci mě stále drželi, přestože vypadali lehce nejistě. Jejich stisk byl však velmi silný.

„Potřebujeme plán, chvíli vydrž, nemůžeš tam vpadnout jenom tak,“ upozornil mě Lerner a promnul si kořen nosu, jak se snažil soustředit. Zavrčela jsem na něj a ještě jednou škubla. Kluci zřejmě očekávali, že se Lernerovu příkazu podřídím, lehce stisk povolili a já jim vyklouzla. Vzápětí jsem se proměnila na vlka a chystala se rozběhnout, aniž bych dala příležitost ostatním. Lerner byl však velmi rychlý, změnil se ve vlka jenom vteřinu po mně a jedním mohutným skokem se octl přede mnou a opět na mě vrčel.

‚Měl jsem s tebou svatou trpělivost, ale tohle je už moc!´zavrčel a já mu to oplatila.

‚Tady jde o každou sekundu,´ bránila jsem se, ale marně, Lerner se chystal opět použít hlas alfy, což nevěstilo nic dobrého. Nesnášela jsem ten pocit, když mi vnucoval svou vůli. Nikdy jsem se neuměla takhle absolutně podřídit.

A ani teď ne. Tíha toho hlasu mě opět dostávala do podřízené pozice, ale hlavou mi bleskl obličej Edwarda a já se se zavrčením opět postavila zpříma a pohlédla do Lernerova překvapeného obličeje. V tu chvíli utichl i jeho hlas v mé mysli a já se mohla rozběhnout najít Edwarda a ujistit se, že je v pořádku.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 21. kapitola:

 1
20.03.2014 [9:28]

Ivka77Zase som tu s komentárom dosť neskoro, ale snáď mi to prepáčiš.
Celá kapitola venovaná Monice... to som tak nejak nečakala. Priznávam, že som ju nikdy nemala rada a zo začiatku to jej myšlienkové pochody vôbec nezmenili, ale na konci... To dievča má niečo do seba. Dokonca myslím, že som si ju obľúbila. I keď u ostatných vlkoch som bola niekedy na pochybách.
Len ma desí jej vzťah k Edwardovi. Pripadá mi, že to už hraničí s pripútaním. Ale to asi nie je tvoj zámer, aby si ju nechcela navždy trpieť. Takže bude veriť, že ju tento osud obíde/obišiel a ona si nájde toho svojho pravého niekde inde. Úprimne jej to prajem.


Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Petronela webmaster
12.02.2014 [18:00]

PetronelaUV: přiznám se, že nad tím jsem zatím vůbec neuvažovala, ale možná by to stálo za to, abych si to nechala projít hlavou... díky za podnět Emoticon

1. UV
12.02.2014 [17:22]

Koho chystaš pro Moniku?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!