Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré - 1. kapitola

01.11.2011 (20:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2710×

Seděla jsem na posteli a v ruce svírala fotku. Byla jsem na ní já a Alex. Ach, Alex. Nemohla jsem uvěřit tomu, že už to mezi námi skončilo. Byli jsme spolu rok. Byl to ten nejkrásnější rok mého života. Prstem jsem pohladila jeho tvář na fotce. Blonďaté vlasy, modré oči a roztomilý úsměv. Potkala jsem ho na škole, kam jsem začala chodit. Líbil se mi hned od prvního okamžiku, co jsem ho uviděla. I on po mně dost koukal a já byla štěstím bez sebe, když za mnou přišel.

Ptal se mě, jestli bych nechtěla někam zajít. Kývla jsem na souhlas a hned ten večer jsme spolu začali chodit. Byl tak vtipný, milý a romantický. Když jsem odcházela, koupil mi růži a věnoval mi náš první polibek. Byla jsem tak šťastná, že mě ani nenapadlo, jak brzy to skončí. Po pár měsících našeho vztahu jsem mu řekla pravdu o tom, kdo jsem. Byl překvapený, ale skutečnost, že jsem poloupír a má rodina jsou upíři, vzal velmi dobře.

Doma si ho ihned zamilovali a během pár týdnů se stal součástí rodiny. Jen Emmett, můj táta, s ním měl trošku problém, ale nakonec se vše vyřešilo a já si plánovala růžovou budoucnost. Pár týdnů před tou událostí se mě ptal, jestli je možné, aby se stal upírem. Překvapeně jsem se na něj podívala a jen těžko skrývala slzy. Chtěl se kvůli mně stát upírem. Chtěl být se mnou navždy. Tu noc jsme se poprvé milovali. Bála jsem se toho, ale Alex byl tak něžný a ohleduplný.

Myslela jsem, že se po škole vezmeme, pak budeme mít děti a nakonec se z něj stane upír, abychom spolu mohli být navždy. V pátek po konci vyučování jsem za ním jela, protože mi nebral telefon a nebyl ve škole. Byla jsem z toho špatná, protože jsem pro něj měla překvapení. Nejspíš jsem byla těhotná. Bylo to sice brzy, ale já věděla, že by se o mě postaral. Vstoupila jsem do jeho domu, ale nikde nikdo nebyl. Vešla jsem do kuchyně a málem omdlela. Nikde nebyl žádný nábytek, ani žádné věci. Rychle jsem proběhla celý dům, ale byli pryč. On, jeho máma i táta a mladší sestra Kate. Vběhla jsem do jeho pokoje a na zemi našla lístek se vzkazem.

Nezlob se, ale musel jsem odjet. Navždy tě budu milovat, tvůj Alex.

Od té šílené události uběhl již měsíc. Mé těhotenství se potvrdilo, takže jsem se musela hlídat, abych neublížila miminku. Moc dobře jsem si pamatovala na reakci rodičů, když jsem přijela domů.

„Proboha, co se ti stalo?“ Mámin hlas byl plný obav a strachu o svou jedinou dceru. Byla jsem ubrečená, mokrá a špinavá. Několikrát jsem na cestě lesem upadla, ale bylo mi to jedno. Byl pryč. Můj život odešel.

„Lilly,“ křičel na mě táta, ale já nevnímala. Zoufale jsem se rozbrečela a nechala se od něj vtáhnout do domu. Posadil se na pohovku a mě si stáhl k sobě.

„Miláčku, co se stalo?“ Jeho hlas byl prosycený starostí. Podívala jsem se mu do očí a znovu vzlykla.

„Alex odešel. Je pryč a už se nevrátí,“ zašeptala jsem zoufale a přitáhla si ho k sobě blíž. Objal mě a pomalu se se mnou pohupoval. Cítila jsem se zase jako ta malá holčička, která milovala svého tatínka, a jen u něj v náruči se cítila v bezpečí.

„To je mi líto, zlatíčko. Vyplakej se, to ti pomůže,“ zašeptala mi do ucha máma a já ji druhou rukou objala.

„Mami, já jsem asi těhotná,“ řekla jsem a se strachem v očích se na ni podívala. Pohladila mě po vlasech a řekla, že se všechno vyřeší.

Mamka s tátou se smířili s tím, že budu máma a všemožně mi pomáhali. I zbytek mé velké rodiny mi moc pomohl. Edward mě vyslechl a dal mi pár rad, jak tu prázdnotu přežít. Bella s Nessie za mnou chodili, když jsem se cítila nejhůř a Alice mi vyprávěla, jaké úžasné oblečky na miminko chce nakoupit. Když mi popisovala, jak děsné dupačky chce mému malému štěstí koupit, objevil se na mé tváři úsměv. Poprvé za několik týdnů jsem se konečně usmála. Má teta zavolala celou rodinu a všichni se radovali z toho, že na mé tváři vidí úsměv.

Stoupla jsem si a fotku dala zpátky na své místo. Naposledy jsem se na ni usmála a za minulostí udělala tlustou čáru. Alex je pryč, ale moje miminko potřebuje silnou mámu, ne trosku. Nahodila jsem na tvář spokojený úsměv a otevřela jsem dveře. Do nosu mě uhodila vůně skořice a lívanců. Mlsně jsem se oblízla a sešla dolů do kuchyně. Na židli seděla Ness a cpala se lívanci. Bella seděla vedle ní a zamyšleně ji pozorovala. Nedívala se jí však do obličeje, ale na ruku, kolem které byl připnutý náramek.

Dal jí ho Jacob. Byla za mnou v ten večer, kdy jí ho daroval, a šílela radostí z toho, co vlastně znamená. Byl to náramek spojení dvou duší, neboli zásnubní. Všichni se dávno smířili s tím, že Ness a Jacob budou spolu, takže to nikdo moc neřešil. Na druhé straně seděl Edward a o něčem živě debatoval s mým tátou. Mamka stála u linky a Esmé jí ukazovala, jak uvařit polévku. Musela jsem se tomu zasmát. Upírka chce vařit polévku, no to je gól. Smála jsem se asi dost nahlas, protože se všechny tváře otočily na mě. Naposledy jsem si před očima přejela obrázek Alexe a sebevědomě vkročila do kuchyně.

„Tati, ráda bych zašla na lov,“ řekla jsem mu a do ruky si vzala talíř s lívanci. Překvapeně se na mě podíval, ale spokojeně kývl hlavou a dál diskutoval s Edwardem.

„Páni, Lilly. Už se začínáš zakulacovat,“ smála se mi Ness. Vyděšeně jsem se podívala na své břicho, ale pořád bylo dokonale ploché. Zasmála jsem se a z legrace po ní hodila jeden lívanec. Nečekala to, takže jí přistál na tváři a smazal tak ten úsměv, kterým se mi vysmívala. Všechny jsem tím pobavila, dokonce i Ness cukaly koutky. Celý obsah talíře jsem vyluxovala během pár vteřin a kývla na tátu, že jsem připravená. Rozloučili jsme se s rodinou a vyrazili. Emmett mě chtěl vzít na záda, ale já řekla, že to zvládnu sama. Rozběhla jsem se do lesa a po pár okamžicích jsem ucítila pach pumy. Tu jsem milovala nejvíc, stejně jako můj nejoblíbenější strýček. Skočila jsem na ni a během pár vteřin ji vypila. Táta si dal dva jeleny a otočil se na mě.

„Lilly, jsi v pořádku?“ Chtěla jsem mu odpovědět, že ano, ale opět na mě dopadl smutek ze ztráty lásky a já se rozplakala. Okamžitě byl u mě a vzal mě do náruče. Spolu se mnou si sedl na trávu a hladil mě po zádech.

„Tati, já mám strach, že to nezvládnu,“ svěřila jsem se mu a cítila jsem, jak si nešťastně povzdychnul.

„Miláčku, jsi dcera Emmetta a Rosalie Cullenových, ty zvládneš všechno,“ řekl mi a přitáhl si mě k sobě blíž. Jeho slova mě pobavila, ale měl pravdu. Máma za mě bojovala tak, že nechybělo málo a zaplatila životem. A táta? Ten ji tak miloval a chránil, že by nedopustil, aby se jí něco stalo. Byla jsem potomek těch nejsilnějších upírů, jaké jsem kdy poznala. Plakala jsem a zároveň se smála nad pravdivostí jeho slov. I jeho tělo se lehce třáslo pod náporem smíchu. Položila jsem si ruku na břicho a alespoň jedna věc mě dělala šťastnou.

Alex

Seděl jsem zrovna na posteli, protože jsem nemohl spát, když jsem to uslyšel. Taková obrovská rána, jakoby někdo spadl. Podíval jsem se na budík a zděsil se. Bylo teprve půl šesté, rodiče měli ještě spát. Pomalu jsem se zvedl a opatrně našlapoval na dřevěné podlaze. Vyšel jsem z pokoje a rozhlédl se po chodbě. Nikde nikdo nebyl. Prošel jsem kolem otevřených dveří od ložnice, ale rodiče tam nebyli. Vyděšeně jsem vběhl do kuchyně a sesypal se na kolena. Moji rodiče leželi mrtví na zemi. Jejich oči byly rozšířené děsem a strachem. Z hrdla se mi vydral vzlyk a oba jsem je objal. Kdo to mohl udělat? Rychle jsem se podíval po kuchyni a spatřil je. Tři osoby v černých kápích stály u dveří a dívaly se na mě.

„Alexi, přišli jsme si pro tebe,“ řekla blonďatá holka a usmála se. Nebyl to ale veselý úsměv, spíš mě děsil.

„Co jste zač? Zabili jste mi rodiče,“ vzlykl jsem a podíval se do jejich bledých tváří.

„Já jsem Jane, tohle je Felix a za mnou stojí Demetri. Myslím, že víš, kdo jsme,“ řekla a nechala mě přemýšlet. Pamatoval jsem si na ten rozhovor s Lilly, když mi vyprávěla o královské rodině upírů.

„Volturiovi,“ vydechl jsem a otřásl se. Podle toho, co mi má láska říkala, jsou to zlí upíři, kteří jen škodí. Až teprve teď jsem si všiml, že má malá sestra Kate je lapena v silných rukách Demetriho a třese se strachem.

„Vidím, že ti toho ta coura řekla víc než dost,“ plivl po mně muž, který mi byl představen jako Felix. Zvedl jsem se a chtěl ho uhodit za to, jak mluvil o mé přítelkyni, ale než jsem k němu stihl dojít, ucítil jsem takovou bolest, že mě na několik málo okamžiků úplně ochromila. Kate vykřikla, ale ihned byla umlčena. Když bolest polevila, Jane se na mě samolibě usmívala a kývala hlavou.

„To si udělala ty? Kde je Lilly?“ Můj hlas byl prosycený starostí o dívku mého života. Demetri se zasmál a zatleskal. Zmateně jsem se na něj podíval, ale on hleděl na Jane.

„Aro měl pravdu, bylo lepší vzít toho kluka. Víš, Alexi, máme u Cullenů jeden malý dluh, tak si ho teď vybíráme. Už nikdy svojí Lilly neuvidíš. Vezmeme tě do Volttery a pošleme tě tvojí dívce po kouskách,“ zasmál se, ale Jane ho utnula. Přešla ke mně a pohladila mě po vlasech. Ucukl jsem, ale ona pořád vypadala zamyšleně.

„Mám lepší nápad, uděláme z tebe to, čím jsme my. Budeš nesmrtelný a celou svou věčnost se budeš trápit pocitem, že jsi ji opustil a ona si našla někoho, kdo ji bude chránit a milovat za tebe.“ Když to dořekla, došlo mi, co tím myslela. Budu upír. To by mi až tak nevadilo, ale to, že se budu trápit kvůli tomu, že je někdo jiný, kdo ji hladí po ramenou a slibuje jí šťastný život, mě naštvalo. Lilly byla, je a bude navždy jen moje.

„Rozluč se se svým starým životem, Alexi Jamesi Youngu. Za tři dny se z tebe stane Alex Peter Volturi,“ pošeptala mi do ucha a rty sklouzla k mému krku.

„Miluju tě, Lilly,“ řekl jsem a cítil, jak mě kousla. Za pár okamžiků mě pohltila taková bolest, že jsem nemyslel na nic jiného.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré - 1. kapitola: