Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrah - 1. Kapitola

a jede se!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Vrah - 1. KapitolaRozhodla jsem se být na vás hodná a přidat vám další kapitolku... Poslední dobou nikdo nepřidává komentíky a já nevím zda-li máte pořád zájem o moje povídky... Věřte, že když uvidím pár komentářů bude se mi psát lépe.

26.02.2010 (15:15) • Lenisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1205×

Vrah

1. Kapitola

 

Isabellin pohled

„Iso!“ ozývaly se za mnou kroky tý dolejzavý blbky „No tááák, počkej přece!“

„Co potřebuješ Natali?!“ zeptala jsem se jí podrážděně. Neměla jsem na ni náladu. Ona je dost povrchní a vůbec jí nezáleží na jejím okolí, je totiž něco jako královna školy, na kterou mě a mou mladší ségru dokopali naši poručníci. Jsme totiž se ségrou adoptovaný. Rodiče nám zemřeli už před nějakou dobou. Ségra neboli Amélie (jak já říkám jednoduše PIGLOL) si na rodiče nepamatuje. Byla v tý době ještě malej usmrkanej capart, kterej zbožňoval animáka Nema. Já si je ale vybavuju přesně. Pamatuju si i na vůni parfému, který mamka s oblibou používala. A naši poručníci?! Říkám jim poručníci, protože oni nejsou moji rodiče ani se na ně nesnaží hrát, chovaj se jako dva gestapáci. Jak říkám! Níž už naše rodina klesnout nemůže.

„Potřebovala bych, abys zmlátila Ralfa,“ odpověděla mi Natali přeslazeným hláskem a usmívala se na mě bezstarostně, jako by mě žádala, jestli bych jí nevyčistila boty. Mám pověst svině to ano, ale ne takový, abych bezdůvodně zmlátila kámoše.

„Natali?! Máš otevřenou pusu. Vychází z ní zvuk. To nikdy není dobře!“ poukázala jsem na její blbost, otočila se o sto-osmdesát stupňů a kráčela jsem, co nejdál od ní.

Je vážně blbá a tak zahleděná do sebe, že si nejspíš neuvědomila, že my s Ralfem si vlastně pomáháme. Ralf je jeden čtvrťák, kterej se dostal z děcáku jako my k nějaký rodině, která mu zajišťuje místo v téhle škole. Je to rozenej průserář a navíc dobrej partner v bitce, ale nemá mě moc rád. Nedělá mi žádný naschvály to zas ne, ale je to takový to příměří: Ty pomůžeš mně a já zase někdy tobě. Využíváme se navzájem a zatím nikdo z nás neprotestoval. On mi pomohl minule, tak já teď pomůžu jemu. Budeme si aspoň kvit.

Z našeho parkoviště se začal ozývat nějaký hluk a já jsem automaticky přidala do kroku, aby mi neuteklo nic, co se na týhle škole děje.

Dnes mi ale zřejmě nemělo být přáno celý to pozdvižení jen sledovat. V kroužku vytvořeným masou těl, se rval Ralf s Petrem Krowlsem. Další extra debil a šampónek na týhle škole, kterej si myslí, že jeho budoucnost vězí v taji fotek vyfocených pro kdejaký časák se spodním prádlem.

Neváhala jsem ani chvilku a prodrala se davem k těm dvěma. Peter dal zrovna jednu dobře mířenou ránu do Ralfovýho břicha. Už se napřahal, aby mu ještě jednu vrazil, ale to už jsem mu držela ruku za loket a čekala, než se Ralf posbírá ze země, kde při tý ráně skončil.

„Co to děláš?!“ křičel na mě ten blbeček „Nepleť se do toho! Rozumíš?!“ Ještě by mě teda zajmalo, proč bych neměla. Zkoušel se mi znovu vytrhnout, ale proti mému stisku neměl šanci. Dobře věděl, že mam větší sílu než on, ale jeho hrdost nebo spíš zabedněnost to jaksi nehodlala v mozku zpracovat a někde uložit. Připomínal mi mouchu, která ne a ne pochopit, že tím sklem prostě neproletí.

Po očku jsem koukla na Ralfa, jestli si to s Petrem bude chtít vyřídit sám, nebo mu mám udělat levnou plastiku já. Z jeho spokojeného pohledu, který upíral na zmítajícího se Petra v mém sevření jsem pochopila, že v téhle situaci si spíš užije pohled na to, jak mu zarazim nos hluboko do lebky.

Vsadila jsem na osvědčenou fintu. Pustila jsem Petrovi ruku a otočila se k odchodu. Petr už zase machroval a kecal něco o tom, že to vzdávám, ale já se akorát rychle otočila a než se stihl vzpamatovat, vymrštila jsem svou už dopředu připravenou pěst proti jeho obličeji. V jeho nosu, kam moje pěst dopadla, to akorát nepříjemně zakřupalo, a pak už se mi jen naskytl pohled, jak Petr padal dolu na zadek, kde se rozplácnul, a rukou si zakrýval nos.

Celý kroužek, který tohle sledoval, náhle utichl a všichni napjatě čekali, co se bude dál dít. Periferním viděním jsem zahlédla, jak se Ralf kácí dolů na zem a při tom se nehorázně hlasitě tlemí. Rukou ukazoval kamsi k Petrovi a vykašlával ze sebe něco o tom, že je to baba nejen od pohledu, když ho dostane na zem jedna rána od holky. Navíc byl jeho smích tak nakažlivý, že se za chvíli chlámalo celé obecenstvo kromě Petra a jeho stoupenců. Natali okolo něj poletovala, jak včela okolo medu a ptala se toho ubožáka, jestli něco nepotřebuje. Upřímně, já bych ji poslala do háje, ale když oni se k sobě tak hodí…

Někde v odcházejícím davu jsem zahlédla i PIGLOLA, doufám jenom, že ji nenapadne žádná geniální věc jako minule, když všechno napráskala tý starý, ředitelský můře. Prej to udělala, aby mi pomohla. Docílila ale akorát toho, že jsem měla doma týden učiněný peklo na zemi.

Přišla jsem k tomu stále tlemícímu se stvoření a podávala mu pomocnou ruku, aby se mohl snáz postavit.

„Teda… věděl sem, že umíš dát pořádnou ránu, ale nenapadlo by mě, že ho sejmeš hned na tu první!“ poškleboval se stále.

„Máš mí uznání. Stoupáš v ceně!“ oznámil mi laškovně a odcházel pryč. Já za ním jen koukala a nevěřila jsem svým vlastním uším.

„Prosté díky by stačilo!!“ zavolala jsem ještě za ním, ale odpovědí mi byl jen jeho zvonivý smích.

Dnešek byl celkem… ucházející. Škola proběhla v pohodě, ke konci se mi dokonce poštěstilo a já měla možnost jednu vrazit Petrovi. Jako bonus jsem myslím i zjistila, že Ralf posunul naše přátelství z obyčejného vypomáhání na něco víc. Ještě nevím na co, ale líbí se mi to. On se mi Ralf líbí tak nějak celkově… Sakra nad čim to tu přemýšlíš?! On se ti nemůže líbit! Nesmíš k němu nic cítit! Vždyť, co kdyby zjistil, co občas v noci děláš?! Jakmile by zjistil, že zabíjím, tak by mě udal, nebo by vzal nohy na ramena, a zdrhnul by! Už tak dost, že to ví PIGLOL! Zjistila to asi před půl rokem, ani už nevím jak. Nelíbí se jí, co dělam, ale aspoň drží tlamu a nikomu nic neříká. Ani mně ne. Jakmile ale večer řeknu, že jdu ven a vidí na mně tmavej plášť, zamračí se a našpulí rty, aby dala najevo svůj nesouhlas s tím, co dělám. Mám ji ráda a v ledasčem ji poslechnu, ale do tohle ať mi nemluví. Neříkám jí, proč to dělám. Ví, že k tomu mám své důvody, tak nevyzvídá i když je na ní vidět, že by ze mě nejradši s radostí páčila všechny informace.

Nasedla jsem do svého autíčka, a dojela před školní vchod, kde už na mě čekala ségra. Počkala jsem, než zabouchne dveře od mýho miláčka a vyrazila směr náš náhradní domov. Nenáviděla jsem to tam! Nečekalo tam nic dobrýho.

Zaparkovala jsem před garáží a pomalu vylezla z autíčka ven. Hlavní dveře tohohle vězení se s rachotem rozletěliy, a v nich se objevil můj úhlavní nepřítel…

2. Kapitola

Autor: Lenisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vrah - 1. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře