Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 13. kapitola

27.01.2011 (08:00) • Pegas99 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2628×

Sarah

Nakonec jsem bydlela u Emily a s Kate nám to zase skvěle klapalo. Byly jsme zase sestry, jak se patří. Teprve jsme ten tajemný svět vlků a upírů objevovaly, ale myslím, že Kate se v něm líbí tak, jako mně. Ona neměla takový problém se proměnit zpátky.
Nedočkavě jsem si natáhla sukni a nějáké modré tílko. Měla jsem v plánu dnešek prožít jen s Jakem. Ještě jsem si vyčistila zuby a seběhla jsem schody.
Otevřela jsem domovní dveře a udivením jsem zůstala stát na místě jako přimražená. Musela jsem vypadat komicky. To je to slovo, které použil Paul, když popisoval můj naprosto směšný vzhled Kate.
„Matte?" Udiveně jsem zírala na svého starého kluka, jak se na mě připitoměle dívá.
„Sar, tolik se mi stýskalo!" Chtěl mě obejmout, ale já mu - v naprosto divném gestu - přibouchla dveře před nosem. Zoufale jsem zatřásla Katiným ramenem, aby se probudila.
„Co je? Proboha!" Kate sotva držela otevřené oči.
„Musíš mě zachránit! Přede dveřmi stojí Matt a myslí si, že s ním chodím!" křikla jsem po ní ta slova.
Cítila jsem, jak mě pohlcuje třes.
„Já to zařídím! Uteč zadním oknem nebo Emily rozmetáš dům na trosky!" Kate se také třásly ruce, ale ona měla daleko lepší sebeovládání než já. Klukům jsem podvědomně připomínala sestřenici Leah. Já jsem si ji také připomínala, ale nebyla jsem tak žapšklá, tak zahořklá.
Uposlechla jsem její radu, rychle jsem schodila všechno oblečení a vyskočila jsem zadním oknem, které vedlo přímo mezi stromy.
Lup, bum a duté dopady tlap na mokrou zem.
Musela jsem se uklidnit. Myslela jsem si, že když odjedu, že to znamená rozchod. V té době jsem toho litovala, ale cítila jsem to tak, jako teď. Byl to pro mě šok.
Matta jsem milovala, ale potom přišel Jake. Moje láska k Mattovi byla najednou bezvýznamná. Potom přišel otisk - bum a na nějákého Matta jsem úplně zapomněla. 
Usoudila jsem, že už uběhlo dost času na to, abych se pokusila Kate kontaktovat.
Doběhla jsem tak blízko k městu, jak jsem si to jen dovolila. Zvrátila jsem hlavu a zavyla jsem - takto se vlci dorozumívali.
K mému neštěstí se však neproměnila Kate, ale Jacob, který si celou situaci přečetl u mě v hlavě. Já jsem mu o Mattovi neřekla, protože mi nepřišlo důležité, aby to věděl.
On si to však bral osobně. Moc jsem mu tím ublížila a litovala jsem toho.
„Jaku, prosím, nech mě, abych ti to mohla vysvětlit..."
„Tak jo, ale rychle," řekl studeně. Z jeho hlasu jsem cítila studený odstup, na který jsem nebyla zvyklá a který mě k smrti děsil.
„Matt byl můj kluk, když jsme bydleli v LA, ale už jsme se rozešli... Teda já jsem si myslela, že jsem mu to dala dost dobře najevo-"
„Očividně jsi to tomu nešťastníkovi nedala moc najevo," řekl kousavě. Jeho tón mě zraňoval. Rozběhla jsme se jeho směrem, protože jsem usoudila, že takový rozhovor se musí vést z očí do očí. Ať jsou vlčí či lidské.
Ulevilo se mi, když jsem ho konečně uviděla před sebou. 
Proměnila jsem se, protože jsem zase cítila potřebu, aby to slyšel nahlas. Jako by to tak bylo skutečnější. 
Došla jsem k obřímu vlkovi a šáhla jsem k jeho hlavě. Pohladila jsem ho po čumáčku.
„Jaku, jsem k tobě připoutaná navždy. Vidím jen tebe. Matt je mi naprosto ukradený a já... Vlastně jsem byla ráda, že už jsem se ho mohla zbavit. Držel si mě na provázku a byl schopný mě zmlátit jen za to, když jsem se podívala do očí mému sousedovi. Jo, máš pravdu - asi trochu přeháním... Ale stejně jsem se ho ráda zbavila.
Tebe se nikdy zbavit nebudu chtít. Rozumíš, co ti teď říkám?! Miluji tě, Jaku. Miluji tě a už nikdy tě nechci ranit. Miluji tě a nechci, abych ti někdy ublížila. Kdybych ti náhodou někdy ublížila, tak mi to musíš říct - to abych si mohla nafackovat." Sklonila jsem hlavu a cítila jsem, jak se mi třese celé tělo. Bylo to vzlyky.
„No tak, Sar, přeci nebudeš plakat." Přitáhl si mě k tělu. Cítila jsme se v bezpečí, ale stále jsem cítila, že jsem mu hodně ublížila. Sice už se tolik nezlobil, ale to to ještě nesmazalo!
„Promiň..."
Nechápala jsem, proč slzy tečou z mých očí, když by měly téct z těch jeho.

***

„Odmítá jít pryč. Musíš sem jít a říct mu to." Kate mi volala na Jakův telefon.
Nasupeně jsem rozrazila dveře, vrátila jsem se pro Jaka a za ruku jsem ho táhla domů. Ano, Emilyin dům už pro mě byl domovem a věděla jsem, že Kate o dom schátralém domečku myslí v podobné rovnici.
Před domem stál Matt a zíral na Kate, která mu právě něco říkala.
„Už je na cestě... Ještě musíš chvíli počkat. Jestli na ní vztáhneš ruku!" On se uvolněně zasmál a mnou zalomcoval vztek. Teď už si ze mě loutku dělat nebude.
„Matte!" křikla jsem náhle bojácná. Jake to vycítil a přitáhl si mě na hruď.
„Neboj se," šeptl tak, aby jsem to slyšela jen já.
„Já si to s ním vyřídím sama!" křikla jsem tak, že Matt i Kate nadskočil.
Naběhla jsem na něj a vrazila jsem mu facku.

Autor: Pegas99 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 13. kapitola: