Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 4. kapitola


Věřím - 4. kapitolaNález dopisu a Bellina zjevná zvědavost Edwarda rozhodí. Touží po ní, ale zároveň si je velmi dobře vědom jejich absolutní rozdílnosti. Jak jí odpoví? Dá jim vůbec nějakou šanci nebo ji v rámci Belliny bezpečnosti raději zadusí hned v zárodku? Příjemné počtení přejí Marketik a ZabZa

      Foukal silnější vítr a dopis za oknem se podivně chvěl.Vypadalo to, že nevydrží a vítr ho odfoukne někam daleko, za hory a Edward už pak nikdy nespatří to, co bylo ukryto uvnitř. Proto moc dlouho neváhal a jediným plynulým pohybem dopis z okna sundal a zastrčil si ho do svého kabátce. Usmál se při tom krásném pocitu, že mu napsala, že třeba… na něj i myslí.  Věnoval poslední pohled temnému oknu a pak zmizel z dohledu. Ve  vteřině byl prostě fuč…

      Když běžel tou závratnou rychlostí do svého obydlí, nevnímal nic okolo sebe. Soustředil se jen na svůj běh a hlavně na to psaní v jeho kabátu. Přemítal, co by to tak mohlo být, ale i jeho dokonalý mozek nedokázal na nic přijít a jeho zvědavost rostla, proto přidal do kroku, aby byl co nejdříve ve své chýši, v bezpečí před okolním světem a mohl otevřít tu záhadnou obálku.

      Najednou dostal strach a prudce se zastavil. Co když to není pro mne? zeptal se sám sebe v duchu a jednou rukou vytáhl obálku ze svého kabátce. Měl pocit, že k němu vysílá divné signály o tom, aby ji rozbalil a nahlédl do ní, ale on i přesto váhal. Nevěděl s jistotou, že je to pro něj. Třeba… třeba tu noc na někoho čekala. Třeba dneska někoho potkala, v čase, kdy on jí být na blízku nemohl.

      Musel se uklidnit, vyrovnat sám se sebou a pokusit se opět se stát alespoň z části anomálním. A hlavně zahnat ty divné myšlenky.

      Zkoumal obálku ze všech stran, čichal k ní a nemohl se nabažit té krásné vůně, která z ní sálala. Voněla po ní, což ho ještě více lákalo otevřít obálku a nakouknou dovnitř. Musel se opravdu hodně přemáhat, aby to neudělal.

      Mohlo by to být možné? Ptal se sám sebe. Mohla někoho potkat? Mohla mu nechat dopis za oknem, tak, jak se třeba odpoledne domluvili? Nebo je to pro něj? Vzpomněla si na něj a poslala mu dopis?

      Když zvažoval tuto možnost, která ho nejnevýš těšila, nemohl se ubránit pocitu, že je to špatně. Bylo to absurdní už samo o sobě. Neměla mu posílat dopisy a on se v žádném případě neměl přibližovat k ní. Neměl s ní být v kontaktu, neměl jí obtěžovat a včera… ani včera se neměl pokusit porušit slib, který dal muži, kterého nanejvýše ctil.

      Povzdechl si a opět strčil dopis do kapsy. Ať je to jak chce, přečte si to. Poruší opět jeden ze svých zákazů a udělá to. Ať v tom dopisu bude cokoliv, přežije to, a bude tomu hrdě čelit jako muž.

      S nově nabitou energií se opět rozběhl domů.

 

      Seděl na své posteli a roztřesenou rukou svíral onen dopis v ruce. Nebylo těžké rozhodování rozdělat to, prostě to udělal, Ovšem kouknout se na text, napsaný její rukou bylo trochu těžší počínání než čekal. Nemohl a přece chtěl.

      Byl to jeho vnitřní boj, který sváděl sám se sebou, bez vítěze a poraženého, až nakonec… nakonec kus přeloženého jemného papíru rozevřel a přečetl si ony řádky uvnitř něj.

 

Až luny terč se vyšplhá po planém révoví,
a veliký, a medový se zjeví nad krovy,
tu vyjdu, oděna v modrý plát oblohy bezedné,
a místo květu na kabát mi lyšaj usedne.

Vzdálené hvězdy drahokam,
luk balšámový dech:
Otevři, milý, čekám sama,
hle, s rosou ve vlasech.

Kdo jsi, Záhadný pane?

      Zatajil se mu dech. Čekal spoustu věcí, ovšem tohle ne. Čekal… dopis, zbytečné otázky, či tak něco. Čekal toho mnoho, čekal, že to nebude pro něj a přece jenom bylo. Otázka na konci básně byla jasná. Ptala se ho a čekala. Dnes v noci, dnes večer. A i když se teď cítil tak dobře, jako nikdy před tím, nemohl to udělat. Bylo by to zlé, opět by porušil pravidla. Udělal by něco, co nemá.
      A to nechtěl, že?
      Povzdechl se a jeho pohled se opět upjal na ten krásný rukopis. Byl to její rukopis, její vůně, která sálala z dopisu a byla to ona, kdo ho vyzvala a kdo dnes večer bude čekat – na něj. A přeci to byl i on, kdo váhal, kdo nevěděl, jestli to má udělat, jelikož věděl, že jakmile to udělá, nebude cesty z pět.
      Nemohl určit, jak dlouho tam tak seděl, ale věděl, že si bude muset pospíšit, jestli ji chce stihnout, jestli ji chce vidět, jestli chce dnes večer slyšet její hlas, cítit její vůni na živo. Rázně vykročil ke dveřím, náhle pln síly, která se u něj záhadně vynořila a teď ho nutila jít za ním, ale přesto se opět zarazil.
      „Nemůžu,“ zavrtěl hlavou a v náhlé zuřivosti hodil papír na stůl. Nadechl se zhluboka ve snaze se uklidnit, ve snaze získat kontrolu nad svými pocity a tím vším, co cítil. Nebylo to jednoduché. Táhlo ho to za tou dívkou, táhlo a moc. A přesto nemohl jít.
      A pak najednou dostal plán. Jednoduchý, prostý, takový, který vše vyřeší za něj. Usmál se nad tou jednoduchostí a rázným krokem zrušil vzdálenost mezi ním a židlí u stolu. Sedl se na ní, přisunul k sobě onen papír a pak se natáhl pro brko s inkoustem a začal psát. Bylo to tak jednoduché…

   Neuměl psát básně ani ve verších, i když už se o to za ta dlouhá desetiletí snažil. Neměl potřebný cit pro slova, kterými by vyjádřil to, co cítil. Věděl však, že slova jsou stále slovy a jejich význam se nemění, ať už jsou ve verších či ne.

   Psal rychle a často škrtal, vědom si toho, jak překotně čas vyměřený noci ubíhá. Chtěl, aby to bylo dokonalé, aby pochopila správně vše, co jí chtěl říct, a zároveň jí příliš nevyděsil.       

   Bylo však těžké pospojovat ve smysluplné věty rozpolcenost jeho mysli a srdce.myslel si, že ví přesně, co jí na její dopis odpovědět, ale v průběhu noci zjišťoval, že to tak jednoduché není.

   Ano, chtěl ji. Chtěl ji tak moc, jako snad ještě nikdy nikoho. A ne kvůli krvi, ale kvůli ní samé. Jak by ale dokázal být s ní a zároveň nebýt tím, čím je? Krvelačná šelma v něm se nedala zapřít ani umlčet a její vůně byla přitom tak dokonalá, že mu z ní trnulo jeho mrtvé srdce.

   Zamiloval se do ní na první pohled, to si musel přiznat. Jak na tom byla ona, netušil, ale gesto dopisu, kterým k němu promluvila, dávalo tušit mnohé. Byl to ale skutečný zájem nebo jen zvědavost nad neznámým? Dokázala si ho po jeho nezdařeném útoku ve městě spojit s tímto činem? Bála se ho?

   To vše mu probíhalo hlavou a Edward cítil, že to musí nějak utnout. I když ho to bolelo, bylo mu jasné, že on a ona nemají společnou budoucnost. Nebo určitě ne tu šťastnou a spokojenou.

   A právě proto ji musel odradit. Ne přímo vyděsit, ale ukázat jí, že to, že je pro ni tak tajemný, není nic, z čeho by mohlo vzejít cokoliv dobrého. Dát jí najevo, že i když vzbudil její zvědavost a možná i zájem, není na světě nikoho rozdílnějšího než oni dva.

   Když dopis dopsal a složil do obálky, ztěžka si povzdechl. Ničit něco hned v zárodku nikdy není jednoduché a ni příjemné, ale lepší to, než nechtíc dopomoci k tragédii.

   Vyrazil a poočku sledoval nepatrně šednoucí nebe, které slibovalo krásné ráno. Věděl, že to musí stihnout dřív, než první paprsky dopadnou na průčelí jejich domů, než jí vzbudí, čekající a doufající v odpověď.

   Ulice ještě byly skoro prázdné, potkal jen pár opilců, kteří se z krčem u řeky vrávoravým krokem vraceli do svých domovů. V domech ještě vládl klid a spánek, a tak se nemusel příliš zdržovat ukrýváním se v bočních uličkách.

   K domu jejího otce to stihl jen tak tak. Okno měla stále otevřené a Edwarda v první chvíli přepadla obava, aby z toho nakonec ještě nebyla nemocná, protože přes noc skutečně příliš teplo nebylo.

   Jediným mrštným pohybem se vyšvihl na strom a z něj na okenní římsu. Zalovil v kapse, vytáhl obálku a položil jí a stolek u okna, kde jí zatížil rozečtenou knihou.

   Pak pozvedl oči k její posteli. A ustrnul. Ležela zachumlaná v přikrývkách, ale nespala. Velké mahagonově hnědé oči měla doširoka otevřené a upírala je přímo na něj. Rychle a mělce dýchala, ať už strachem nebo vzrušením.

   Ani se nepohnula, jen hruď se jí rytmicky zdvihala a klesala a rty se jí lehce chvěly, jak přes ně prostupoval chladný vzduch. Skoro ani nemrkala, jen hleděla do jeho očí a čekala.

   Na vteřinu zaváhal. Tak rád by jí vše řekl z očí do očí! I když by to bylo stejně kruté, vnímali by alespoň blízkost toho druhého a možná by si i leccos dokázali vysvětlit…

   Ale už neměl čas. Slunce již ozařovalo průčelí nejvyšších domů v okolí a sem dopadne co nevidět. Musel zmizet, aby nevzbudil poprask a neuvedl tak sebe do nebezpečí a jí do řečí.

   Jediné tiché slůvko proniklo skrz jeho kamenné rty: „Dokonalá.“ Pak se během vteřiny dostal zpátky na ulici a pospíchal pryč z centra města, kde se začali pomalu hemžit lidé jdoucí do práce a na trh.

   Byl zmatený a rozpolcený, ale jistě věděl jediné – zachoval se správně. Svým dopisem jí odradí a ona se tak přestane bezděčně vystavovat nebezpečí, které pro ni on znamenal. Alespoň v to doufal.

   Netušil ještě, jak hluboko jí zasáhl do duše. A enomhl tak ani vědět, že Bella není z těch, kteří se vzdávají.     

 

Marketik

ZabZa



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!