Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věřím - 16. kapitola

09.11.2010 (17:15) • Marketik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1095×

   Bella zmoženě vydechla a nepříliš důstojně sesedla ze své klisny. Opřela se o jeden z přítomných stromů, který se k tomu přímo nabízel. Rukou si přejela přes čelo a chvíli přemýšlela nad Edwardem a jeho slovy.  Zdálo se, že její rozhovory s ním jsou čím dál tím víc pro Bellu složitější a pro ni i namáhavější. Nemohla si pomoci, musela pořád přemýšlet o Edwardovi a o tom, kdo ve skutečnosti tento záhadný muž je.

   Ovšem jak se zdálo, zřejmě se oba její nápadníci rozhodli, že ji poctí svojí přítomností zrovna ve chvílích, kdy potřebovala hlavně klid. Ani ne pět minut poté, co nechal Edward Bellu samotnou, k ní dojel Séan s úšklebkem na obličeji.

    „Slečno,“ prohodil a pak plynule seskočil z koně a přistoupil k ní blíž. Kdyby se Bella neopírala o strom, jistě by o krok ustoupila a snažila se dostat z dosahu Séana. Takhle se ovšem mohla pouze více přimknout ke stromu a doufat, že nedojde k nějaké větší konfrontaci, která by vše ještě více zhoršila.

    „Pane Séane,“ odsekla mrazivě a neobtěžovala se s nějakým pukrletem, jelikož ani on se neobtěžoval s poklonou, kterou by jí měl správně vyseknout.

   Zřejmě si toho všiml, jelikož se mu v obličeji objevil pobavený úšklebek. „Doufám, že vám nějak nevadí moje přítomnost,“ začal naoko kajícným tónem. „Byl bych opravdu nerad, kdybych dělal něco, co by vás pobuřovalo. Kdybych ovšem něco takového udělal, dejte mi, prosím, vědět. Mohu vás ujistit, že toho okamžitě nechám,“ řekl slavnostně a přitom k ní přistoupil ještě blíž.

   Bella se v duchu zalekla. Jak jeho neomalenosti a přítomnosti, tak své předtuchy, že tohle nedopadne nijak dobře. Ještě více se přimkla ke stromu, až to vypadalo, že s tím stromem snad srostla – jak ráda by to Bella v tuhle chvíli udělala – a snažila se horlivě vymyslet nějaké řešení téhle situace.

    „Dobře, i když netuším, jak by se muž vašich vlastností mohl chovat… nějak neomaleně,“ Snažila se mu zalichotit a pokusila se o úsměv. Pak udělala krůček doprava a modlila se, aby v případě nouze stačila doběhnou tak své klisně, vyhoupnout se na ni a ujet Séanovi. Ovšem její šance byly takřka v minutě zničeny pevnou rukou, která se opřela o strom na její pravé straně, čímž jí zničila její pokusy běžet ke své klisně tou nejkratší cestou.

   Vytřeštila oči a překvapeně se zadívala na tu ruku a pak na Séana.

   Polkla a horečně přemýšlela. Celá se chvěla a začínala na ni dorážet panika. Přesto se donutila k prkennému úsměvu. „P-pane?“ zeptala se a snažila se tvářit překvapeně.

   Úlisně se usmál. „Někam jste se chystala, slečno Swanová?“ zeptal se.

    „Ano, jistě. Víte, určitě už jsme hodně dlouho pryč - bratr s otcem si určitě budou dělat starosti. Takže bychom...,“ překvapeně zamrkla, když se jeho druhá objevila na její levá straně, a tak ji celou uvěznila mezi stromem a Séanem.

    „Co to děláte?“ zeptala se vyplašeně. V hlavě jí tepalo, snažila se potlačit záchvěvy paniky a sebe samu ujišťovala o tom, že tohle je jen zlý sen. Ovšem když se k ní Séan začal pomalu naklánět, roztřásla se ještě víc a ubohé lži o tom, že je tohle sen, se rozplynuly.

   Tohle byla krutá realita.

* * *

   Otec Belly, její bratr a Edward uvolněně sesedli z koní a pak přešli k výběhu pro koně, který vlastnil přítel jejího otce. Páslo se v něm pět krásných hřebců a starý pán je všechny náramně vychvaloval, ještě víc než svého dobrého přítele, který je vlastnil.

   Bratr Belly se takřka ve všem snažil napodobit svého otce, a tak Edward jen stěží neprotočil oči, když i on začal ty úžasné koně vychvalovat. Ale aby bylo jasno, Edward je ničím úžasným neshledával. Pouze pět hnědáků, kteří jen sem tam pobíhali a vypadali navlas stejně jako například ty koně, na kterých přijeli.

   Ovšem nehodlal se vměšovat mezi názory Swanů, a tak jen přikyvoval a souhlasil se vším, co řekli.

    „Víte, možná se vám zdá, že tady mluvím o naprostých hloupostech,“ začal starý muž a přitom mrkl po očku po Edwardovi, ale než stačil větu dokončit, Edward se zamračil a zavrtěl hlavou.

    „Ale samozřejmě, že ne!“ namítl rychle. „Sám se o chov koní také zajímám, takže rád ocením každou radu, kterou mi ohledně jejich chovu poskytnete buď vy, nebo váš přítel, který, jak jsem rozpoznal z vašich slov, koním opravdu rozumí. Opravdu jsem nechtěl vypadat jako muž, kterého vaše slova nefascinují, pane,“ promluvil až s přehnanou horlivostí. V duchu se za to muži omlouval, nerad se snižoval ke lžím, ovšem pokud jde o tohohle muže – a vlastně o celou jeho rodinu - vypadalo to, že nemá na vybranou.

   Muž se shovívavě usmál. „Opravdu? Pak máte zatracené štěstí, mladý muži, že jste narazil zrovna na mě! Pokud jde o koně, neznám bratra, ovšem ve vašem případě udělám rád výjimku.“

    „To rád slyším, pane Swane,“ souhlasil Edward a po očku se koukl na jeho syna, který se při jejich rozhovoru mračil víc a víc.

   Nebylo pochyb o tom, že mladší ze Swanů projevuje své sympatie – nebo spíše fandí – někomu jinému, než je Edward. Ovšem on k tomu nic nenamítal. Bral věci takové, jaké jsou. Věděl, že když dokáže přidat starého muže na svoji stranu, ničeho tím stejně nedosáhne, jelikož si měla vybrat Bella, ale slušnost mu nedovolila jinak, než se chovat mile k tomuhle muži.

   Už se nadechoval, aby se vrátil opět k těm pěti hřebcům ve výběhu, když ticho, které zde panovalo po celu dobu, proťal zděšený dívčí výkřik.

* * *

   Nevěděla, co má dělat. Zírala na Séana a snažila se rozumě myslet. Snažila se dělat cokoliv, jenomže jako by nebyla ničeho schopná. A nejspíše by tam stála pořád, natlačená na strom, s očima vytřeštěnýma, kdyby neucítila  pichlavou bolest na pravé ruce. Ucukla a svůj pohled přesunula na svoji pravou ruku, kterou se zřejmě otřela o jednu z větví stromu a přes dlaň se jí táhl krvavý šrám.

   Teď naopak zírala na svoji ruku, naprosto ohromená touhle situací a tím krvavým šrámem, takže si nevšimla změny v chování Séana. Teprve až výhružné zavrčení, které se ozvalo blízko ní, ji přimělo překvapeně zvednout hlavu a vehnat pěknou dávku panického strachu do všech koutů svého tělo.

   Vytřeštěně hleděla na Séana, které se vůbec nepodobal tomu muži, který se jí v jednom kuse vysmíval a dělal ze sebe Bůh ví koho, teď měl tvář plnou napětí a snad… s toužebným a hladovým výrazem?

   Belle nechtěně naskočila husí kůže a najednou si připadala oproti Séanovi naprosto malá. V hlavě jí hučelo, nebyla schopna nijak reagovat, jen nehnutě zírala na Séana, na jeho obličej, který se vpíjel do její ruky, na krvavý šrám.

   A pak se Séan opět začal sklánět.

   A Bella zaječela.

Autor: Marketik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věřím - 16. kapitola: