Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - 13. kapitola

=D


Valčík za úplňku - 13. kapitolaJe tu další díl...

Pohled Belly:

                   

Cítila jsem, že tentokrát to jsem já. Konečně se mi povedlo to, o co jsem usilovala tak dlouho.

Podívala jsem se k zemi a uviděla obrovské světle šedé tlapy. Jacob mi vždy tvrdil, že nejlepší na tom být vlk je rychlost. Udělala jsem tedy pár opatrných kroků vpřed, bylo to snazší než jsem očekávala. Na chvilku jsem se zastavila a vzhlédla k nebi. Můj zájem upoutal obrovský zářivý měsíc. Byl tak fascinující, oslňující. Dokázala bych na něj zírat hodiny. Hlasitě jsem zavyla. Byl to úžasný pocit, poprvé v mém živte jsem se cítila tak… skvěle. Cítila jsem se volná a nic mě netížilo, teda až na jednu maličkost. Něco mi chybělo, moc chybělo. Věděla jsem co mi chybí. Přátelé, rodina, on. Všechny jsem opustila, Charlie si myslí, že jsem mrtvá, Edward mě hledá, Cullenovi už určitě nežijí ve Forks a Jacob? Jacob… Co je s ním? Pamatuje si, že jsem vůbec někdy existovala? Už je to dlouho, co jsem… Pryč. Moc dlouho, tři, čtyři roky? Asi nějak tak. Mohla bych za ním zajet, naučila jsem se ovládnout. Lidská, tedy skoro lidská společnost by mi prospěla. Pokud se nemýlím, měl by stále být v La push.

Promyslím to pak. Lehce jsem zatřepala hlavou a pak se rozběhla vstříc lesu.

 

Bylo úžasné cítit ten vítr, tu rychlost, všechny ty vůně. Jako monstrum jsem měla vylepšené smysly, bylo to nepopsatelné. Běžela jsem lesem rychlostí blesky, téměř jsem se nedotýkala země. Bylo to tak osvobozující. Poprvé za svůj bezvýznamný život jsem se cítila svobodná.

 

Pak jsem se najednou zastavila a začichala. Cítila jsem omamnou vůni, byla tak sladká. Rozhodla jsem se najít její zdroj. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem dokázala. Rychlost byla srovnatelná s tou upíří, možná jsem byla dokonce i rychlejší. Po minutě jsem, ale prudce zabrzdila. Uviděla jsem to, co mi tak skvěle vonělo. Byl to statný jelen uprostřed lesního paloučku. Nechala jsem se ovládnout instinkty, ale v popředí mysli, jsem byla stále já.

 

Jedním, dobře mířeným skokem jsem mu zlomila vaz. Sehnula jsem k němu hlavu a přičuchla si. Voněl skvěle. Víc už jsem nečekala a prokousla mu kůži, po vteřině už jsem si pochutnávala na jeho mase. Bylo to dobré, což mě velmi překvapilo. Vždyť jsem to ani neupekla. Vnitřnosti jsem tam nechala, kdybych je snědla, asi už by mi z toho bylo opravdu špatně. Po dojedení mé „půlnoční svačinky“ jsem se ještě oblízla a snažila se slízat ze srsti kolem čumáku tu krev. Při tom jsem zjistila, že moje zuby jsou opravdu ostré.

 

Pak jsem se podívala na nebe, na kterém stále zářil měsíc. Došlo mi, že už mám málo času, že se musím vrátit. Sice jsem nevěděla, ve které části lesa se nacházím, ale mě to bylo jedno, já šla za vůní. Za pět minut jsem už zahlédla můj skromný baráček a ještě přidala na rychlosti.

Ani jsem se nenadála, ocitla jsem se v pokoji na zemi. Zmocnil se mě sladký stav nevědomí.

 

Pohled nikoho:

 

Dívka byla, ze srdce šťastná, že se jí konečně podařilo to, po čem toužila několik let. Ale netuší, jaký to bude mít vliv na její myšlení a hlavně na paměť. Zatím si pamatuje vše podstatné, ale to se brzy změní. Zatím zapomíná jen některé drobnosti, ale brzy přijdou na řadu věci poměrně podstatné…

 

Uběhlo několik dní a Bella se rozhodla, udělat ve svém životě zásadní krok.

 

Pohled Belly:

 

Sedím ve svém autě a jedu na místo, na které už jsem se nechtěla nikdy vrátit. Musím si dát pozor, aby mě neviděl někdo, ehm… Jiný. Chci pouze vidět starého kamaráda. Už jen chvilka a uvidím ho. Jedna odbočka.

„Ještě se můžeš vrátit, ještě je čas!“ křičel na mě ten dotěrný hlas uvnitř mé mysli. Jenže já se nechci vrátit. Chci vidět, alespoň střípek z mé minulosti. Věděla jsem, že odříznutá od minulosti moc dlouho nevydržím a to už jsem to měla tak pěkné, čtyři roky.

 

Uviděla jsem jeho domek a zastavila jsem auto, pak vystoupila a pěšky došla až ke dveřím.

Zhluboka jsem se nadechla a opatrně zaklepala třesoucí se rukou. Uslyšela jsem vrzání kolečkového křesla… Billi! S ním jsem tak nějak… ehm nepočítala. Pak se otevřely dveře a pojízdnému a již značně prošedivělému Billimu spadla čelist.

„Be – Bello?“ řekl a vypadal jako by viděl ducha. Já se jen usmála.

„Dobrý den Billi, je tam Jacob?“ zeptala jsem se  ještě trochu roztřeseně.

„Za chvíli by se měl vrátit z hlídky, můžeš tu na něj mezi tím počkat,“ řekl a popojel dovnitř, abych mohla projít.

Uděláte mi radost a připíšete komentář?

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!