Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Valčík za úplňku - 10. kapitola

n.w.2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Valčík za úplňku - 10. kapitolaPřidala jsem další kapitolu... Prosím, napište mi do komentářů, jestli má cenu pokračovat. Příjemné čtení přeje Crystal :D

29.12.2009 (17:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2897×

Let byl velmi dlouhý, protože jsem si musela vybrat místo, kde mě nenajde. Protože on se nebude řídit mým dopisem, on se mě pokusí najít. On to nenechá jen tak, nechápe jako to pro mě je. Jak moc mě to bolelo a pořád bolí.

Teď stojím zde, na novém místě , v Rumunsku. Stojím před malou lesní chatou, je v horách, nikdo tu nechodí. Ani to nemá adresu. Není tu ani elektřina, není tu nic. A všude kolem je jen hluboký les.
Není tu nic a přesně to mi vyhovovalo. Nebude tu nikdo, kdo by mě mohl rušit.
Pomalu jsem šla ke dveřím, auto jsem nechala zaparkované pod stromy Koupila jsem si silné – terénní, vlastně ani nevím jaká to je značka, ale potřebovala jsem ho. V zimě, když si budu jezdit do města pro potřební věci a jídlo, by jízdu nahoru můj starý náklaďáček asi nezvládnu.
Dala jsem ruku na kliku, otevřela dveře a vešla.

Musela jsem uznat, že vevnitř to bylo krásné, všechno ze dřeva a krásně to tam vonělo.
I přes ten smutek a bolest jsem se lehce usmála a dala se do zkoumání chaloupky.
Prošla jsem malinkou předsíňkou ve které byly staré hodiny a věšák na bundy. Bylo tu docela teplo a tak jsem si mou bundu hned shodila. Pak jsem šla do dveří vlevo a ocitla jsem se v kuchyni. Byla malá, ale mé potřebě stačila. Vyšla jsem po schodech a uviděla ložnici, byla v ní poměrně veliká postel a vypadala měkce, vedla dva noční stolky na každé z nich po jedné svíčce. Pak jsem se dostala do malé místnosti, ve které se nacházel krb a malá sedačka.
Tohle budu pro příštích pár let můj domov… tiše jsem si povzdechla a zašla do auta pro tašky, které jsem začala hned vybalovat. První oblečení, hygiena, nějaké to jídlo, potřeby pro každodenní život a nakonec věc, která mi byla na světě nejdražší. Věc, která mi jediná připomínala mou minulost, tu minulost, kterou jsem prožila s tou nejúžasnější bytostí na světě. Edwardovu fotky jsem si i s rámečkem postavila na stolek a svíčku přesunula na druhý, abych zabránila případné nehodě.
Sedla jsem si na postel a sledovala jeho fotku.

„Je mi to líto, lito že jsem ti způsobila stejnou bolest… Stejnou jako jsem prožívala já po tvém odchodu. Já vím, že to nenecháš jen tak, vím, že mě teď nejspíš hledáš.
Nehledej mě, nenajdeš mě. Nechci abys mě našel.“ řekla jsem do větru, jako bych doufala, že mě snad uslyší. A nejvíc mě bolelo to, že když jsem řekla „Nechci abys mě našel“ já to myslela vážně i když bych chtěla opak, tohle bylo správné.
„Už jen dvacet čtyři  dní…“ vzpomněla jsem si najednou a tiše jsem si povzdychla.
Už to bylo pět dnů co jsem neviděla Edwarda. Překvapilo mě, že mi nedělá žádné potíže vyslovit v duchu jeho jménu. Možná to bylo tím, že jsem ho tentokrát opustila… já.
Ač velmi nerada, jsem nechala vyklouznout pár slz.
„Je mi to moc líto,“ zašeptala jsem k fotce a prsty jemně přejela po skle rámečku.
„Nemůžu…“ šeptala jsem, další slzy ukáply a já natáhla roztřesenou ruku a opatrně položila rámeček, aby nebyla vidět fotka.

Pohled nikoho:

Dny dívce ubíhaly rychle jako voda, mohly by ubíhat rychleji, kdy měla s kým strávit svůj život. Měla, ale nevyužila svou šanci. Tu osobu, toho upíra milovala natolik, že nedokázala být s ním. Stát vedle něj, dělat jakoby bylo vše v pořádku, když nebylo. Nesnesla pomyšlení, že by pro něj mohla být nebezpečná a proto ho opustila.
Ona udělala stejnou chybu, jako tehdy on, ale ona si to nikdy nepřipustila.

Čas trávila zavřená v chaloupce, skoro nejedla, jednou za dva týdny se vydala do města nakoupit trochu jídla. Chudinka… neměla zde žádné přátele, tady ji nikdo neznal a málo kdo mluvil jejím jazykem. Ale jí samota vyhovovala, proto nikdy s nikým nemluvila a jen se dál utápěla ve své vlastní bolesti.

Pak přišly na řady dny, kdy byly úplňky…
Nikdy do půlnoci nezamhouřila oči. Vždy pět minut před půlnocí sváděla velmi krutý boj s monstrem, které již bylo její součástí. Ona se snažila ten boj vyhrát, ale nedokázala to. Stvůra byla pořád silnější než ona, ale dávka také sílila. Snažila se zatlačit tu stvůru do pozadí její mysli, ale to bylo těžké a zabíjení nedokázala zabránit.

Vždy den po úplňku se v novinách objevovali tři vraždy, které se vyznačovaly tím, že těla byla roztrhána na kusy a maso bylo sežráno, připisovali to útokům zvířete. Všichni si mysleli, že to bylo zvíře. Možná přerostlá puma, možná medvěd.
Ale dívka znala pravdu, ona byla vrah. Nedokázala tomu zabránit… i když by si to moc přála.
Měsíce ubíhaly a vraždy pokračovaly… a zvíře stále nechytili.

Pohled Belly:

Vlastně ani nevím jak dlouho tu jsem, nemám kalendář… Netuším jaké je datum, jenom počítám dny, pokaždé dvacet devět. Možná už to jsem rok, opravdu nevím… Ale venku je sníh, možná už je leden nebo únor. Dneska je zase začátek třídenního cyklu. Zase budou vraždy. Když o tom tak přemýšlím, jsem vrah. Kolik už mám vlastně na svědomí obětí?
Už alespoň třicet. Kdy věděli, že to nedělá zvíře, že to dělám já. Někdo by mi mohl argumentovat tím, že když se změním, tak to nejsem já, ale omyl jsem to já a vždy budu.
Já, já se snažím. Některé noci si i pamatuji, pamatuji si chuť lidského masa, chuť krve mých obětí.
Jsem kanibal. Teda vlastně ne, nejsem člověk. Jsem zrůda a navždy zrůdou zůstanu.
Nevím jak dlouho zde jsem, určitě už dlouho, dokonce už zapomínám některá slova. Chybí mi lidská společnost. To, ale neznamená, že bych ji vyhledávala, ba právě naopak…

Víte, někdy si opravdu říkám, jestli vůbec má cenu v téhle povídce pokračovat...

<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Valčík za úplňku - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře