Gisabelle se stala upírkou a s Nessie, jakožto jediným upířím vzorem, vyráží na lov. Jak se sžije s údělem krvelačného upíra? A kdo bude první na jídelníčku?
29.07.2013 (14:00) • Johnna • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1867×
Když jsem se probrala, ležela jsem na zemi a šaty jsem měla mokré, jako kdyby mě někdo hodil do řeky a ne do sklepa. Naposledy si pamatuji mučivou, trýznivou bolest, která mě užírala v každém záhybu mého těla. Moje ruce se třásly, jako kdybych měla řezat do živého člověka skalpelem o velikosti jehly. V krku jsem měla sucho od mého neustálého křičení a tváře jsem měla poškrabané od mých nehtů, které jsem zarývala kamkoliv, abych zapomněla na onu otupující bolest. Mozek se mi vařil ve vroucí lázni krve a já cítila, jak mi usychá srdce. Usychá jako švestka nechaná moc dlouho na slunci. A při představě, že se dá mé srdce přirovnat ke stařeně Towlletové, se mi zvedá žaludek.
Ale teď už jsem nebyla ve sklepě, byla jsem u řeky. Nejspíš proto mám tak mokré šaty, ale při vzpomínce na mou proměnu si myslím, že to bude hlavně pot, co mi je přichytává k tělu. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Temže utíkala svou rychlostí a na mě nebrala ohledy. Nessie seděla na kamenném zábradlí mostu, který přeskakoval řeku, a dívala se na mě s pohledem vítězství.
„No konečně! Už jsem si myslela, že ses dala na upíří spánek, zlato!" pronesla úšklebně a v mžiku byla u mě.
„To je jediné, co umíme?"
„Jak to myslíš, Gis?"
„Umíme rychle chodit a zabíjet lidi? Nic jiného?!"
„Snad nemáš upíří krizi, Gissie," zasmála se a pomohla mi na nohy. „Promiň, že používám pořád to slovo - upíří, ale to teď momentálně jsi, tak si nesnaž namlouvat, že jsi nevěděla, do čeho jdeš. Jsi krvelačná bestie a to je celé."
„Nejsem žádná krvela..." začala jsem na ni křičet, než mi skočila do řeči.
„To nejsi. Chci říct, to nejsme! Ale nějak se živit musíme, tak pojď! Máš už určitě hlad," pronesla ledabyle. Vůbec jí nezáleželo na životech ostatních nevinných lidí.
„Ale já nechci zabíjet nevinné ženy, muže ani jejich děti. Můžeme přece zabíjet zvířata!"
„Zvířata? Myslíš, že je to sranda? Jsi upír! Nejsi a už nikdy nebudeš člověk, jen upír! A upíři nezabíjí zvířata, ale lidi. A myslíš, že zvířata jsou méně nevinná než člověk? Kdepak! Ty zasraný lidský prázdný schránky bez svědomí nejsou nevinný! Svůj hnusnej, ubohej, lidskej život bych zpět nechtěla! Jsem ráda, že nemusím být ta špína, co ničí tenhle svět!"
„Já..."
„Můžeš se mnou souhlasit, anebo tě můžu rovnou tady zabít. U řeky si alespoň umyju ruce. Ale pokud už vidíš postoj upírů k potravě stejně jako já, pojď hledat potravu."
„Dobře!" Po těchto jejích slovech jsem byla jako omámená. Mám z ní sice trochu strach, ale její myšlenky mě vždycky udiví. Stojí si za svým a já bych teď nejspíš měla stát za ní.
Došla jsem na roh Bud Street, kde jsem ještě minulou noc stála a nabízela své tělo. Dnes tu stojí Elisabeth a ještě jedna dívka. Nessie už chtěla vyrazit, když jsem ji upířím, rychlým pohybem zastavila. Už jsem začala pomalu vnímat moje nové smysly.
„Co se děje, Gis? Nelíbí se ti snad?"
„Ne. Jsou z květinářství. Ta blíž k nám je Elisabeth a ta za ní je Holly."
„Jsou tvoje kámošky, nebo co? Na přátelství musíš zapomenout! Ony tě nepříjmou!"
„Právě naopak! Elisa je ta, která mě svázala a skoro hodila do sklepa, chtěla jsem si ji jen zamluvit. Nemám ráda pomstu, ale když je to kvůli někomu, kdo si to zaslouží, nesmím protestovat."
„Fajn, takže už můžeme jít?"
„Ještě ta druhá - Holly. Říkala jsem si, že budeš chtít vědět, kdo to je. Taky si to vychutnat jako já."
„Já si vychutnávám každou kapičku krve, zlato! Ale proč by mě zrovna tahleta děvka měla zajímat?"
„Je to její dcera, Ness. Holly je její dcera, kterou učí svému řemeslu."
„No, jestli mi to říkáš, abys mi lezla do zadku, povedlo se ti to! Tu mrchu si vychutnám!"
„A když už jsme u toho, proč jsi ji nezabila?"
„Myslíš starou? Na co by mi bylo, kdyby umřela? Raději ať trpí tím svým ubohým životem. Je to špína na botě těch chlapů, kteří tam chodí. Pro mě je její zpackaný život už dostatečným utrpením. Tak jdeme už konečně? Začínají se mi dělat sliny!"
Šly jsme na to! Když jsem se nad tím poprvé zamyslela, ani jsme nevěděla, jak to správně udělat, jak jí správně zaseknou zuby do krku, ale když jsme se k nim blížily, upíří pudy udělaly své. Ovládla mě neukojitelná chuť na krev. Letěla jsem s větrem, až jsem ucítila její hrdlo v mé dlani. Zabořila jsem tesáky do jejího krku a začala sát. Jakmile začala křičet, zacpala jsem jí pusu rukou a vychutnávala si tu úžasnou chuť. Bylo to jako... Jako... Nevím, k čemu to přirovnat, možná k slaďounké karamelce rozplývající se na jazyku. Když jsem přestala, odkryla jsem jí ústa a naposledy jsem pohleděla do její odporné tváře zrádce, vypadala, jak jsem čekala, nehybně.
„Ty nestvůro! Proklínám tě! Už nik..."
Křup! Jedním rychlým pohybem jsem jí zlomila páteř.
„Bože! Co jsem to..."
„Neboj, Gis. Zasloužila si to. Stejně byla bezpáteřní mrcha, tak jí to ani moc nebolelo!" řekla Nessie, když odhodila vysátou Holly a přistoupila ke mně. „Pomsta se musí podávat teplá a v něčí tepně!" dodala, když si utřela krev z úst o Elisyny šaty. „Neříkej, že se ti to líto?!"
„Ne!" Ten pocit, když někomu křupne páteř, je hrozný, zvlášť když máte tak vyvinutý sluch a slyšíte každé sešlápnutí větvičky na míli daleko. Ale Nessie měla pravdu, zasloužila si to! „Děvko!" rozloučila jsem se a ještě na ni plivla.
„Začínáš se mi líbit, Gis!" řekla Nessie a usmála se na mě.
„Gisabelle? Jsi to ty?"
Když jsem se otočila, stál tam - Edward. Ve stejném černém plášti. Vlasy měl dnes více uhlazené, ale přesto vypadal pořád dobře. Díval se na mě poněkud překvapeně.
Díky za čtení mé povídky a díky za komentáře! Jsem ráda za každé vyjádření názoru, takže komentujte dál, beru i krutou pravdu! Za rychlé napsání další kapitolky poděkujte martina946, kdyby mě nenakopla svým posledním komentem, nepsala bych do jedné ráno, díky! :D
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Johnna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Upírovo květinářství - 5. kapitola:
Supééér! 
Tohle se mi líbí - tahle kapitolka! 
super těším se na pokračování 
martina946:
já jsem tam měla napsané i to, jak přišel Ed, ale jak mi to opravila adminka, tak se mi to nějak vymazalo, asik sem to omylem smázla nebo co a pak už se m inechtělo to dodělávat. Tuhle kapitolu jsem napsala rychle a už dávno, ale to znovu opravování trvo vážně dlouho, tak doufám, že další kapitolka bude víceméně bez chyb 
jinak moc dík za komentář! 
To snad ne. Tys to ukončila v tom nejlepším a zrovna když tam přišel Edward. Chjo 
Kapitola byla jinak pěkná... No z části i trochu nechutná hlavně když tam Giss popisovala jaký to je když slyší svým dokonalým upířim sluchem křupnout páteř. Brrrrrr. 
K Ness mam jen jedno slovo. Páni. Ta si teda umí obhajovat svůj názor na zabíjení lidí. To bych asi i já zklapla... Možná 
No jsem si jistá, že si Giss Elisu vychutnala. Jo Jo pomsta je sladká.
Jinak nevím čím jsem tě tak "nakopla" k další kapitole, ale jsem ráda, že už je tady. Škoda, že jen to opravování trvalo tak dlouho 
No doufám, že další kapitola tu bude co nejdříve, jelikož umírám zvědavosti na reakci Giss. A upřímně ani se nedivím, že se Edward tvářil překvapeně, kdo by taky ne, že? 
Prosím, prosím, rychle další díl 
Ahoj,
článek jsem ti opravila, ale pár chyb se tam ještě našlo (mě/mně, čárky). Příště na to pozor. Děkuji.
Článek jsem se pokusila opravit. Ale ji/jí jsem nikde nenašla chybu, vím jak se to používá, ale v textu jsem si toho špatně nevšimla, tak nevím. 
A přímou řeč jsem se pokusila opravit. Oprava už trvá docela dlouhou dobu, tak prosím o opravu, předem díky.
Článek ti musím bohužel vrátit, kvůli chybám:
+ text začínej vždy na začátku řádku, nedělej odsazení, protože každý řádek ti tak začíná v jiném místě,
+ v textu se nepoužívá Caps Lock (kapitála - velká písmena),
+ přímá řeč (níže ti posílám její koncept),
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
+ ji/jí (krátce pouze ve 4. pádu).
Pokud si s opravou nevíš rady, navštiv Pomoc autorům a popros některého z korektorů o opravu. Až si článek opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Děkuji.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!