Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - 1. kapitola

26.12.2011 (20:00) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3692×

1. kapitola

Bella

Před Charliem jsem chtěla zatloukat tak dlouho, dokud to jen bude možné. Navíc to ještě nevím úplně jistě. Budu muset navštívit doktora, pak přijde na řadu Edward a až nakonec táta. Povzdechla jsem si a svalila se do postele.

Jako na povel se ozvalo zaklepání, otevřely se dveře a v nich se objevila Charlieho hlava.

„Musím do práce, naléhavý případ, ale do večera bych měl být doma. Zatím se pořádně prospi,“ usmál se na mě.

Spát, to se mu řekne.

„Jasně, dej na sebe pozor,“ usmála jsem se chabě.

Charlie zmizel za dveřmi a nechal mě s mými chmurnými starostmi samotnou. Hlavou mi táhly myšlenky - jedna míň veselá než druhá.

Jak na to bude reagovat mé okolí?

Jak to udělám se školou?

Uživí Charlie ještě jednoho drobečka navíc?

Jak bude reagovat Edward?

Budu se umět o to maličké vůbec postarat?

Nakonec mě přece jen zmohl spánek.

*     *     *

Vzbudila jsem se až druhý den ráno. Dům nehořel. Takže Charlie je buď ještě v práci, nebo snídal něco na studeno. Každopádně teď je nejvhodnější čas na návštěvu lékaře, aniž bych musela cokoliv vysvětlovat. Vůbec se mi tam nechtělo, ale potřebovala jsem mít jistotu.

„Blahopřeji, slečno Swanová. Jste ve druhém týdnu těhotenství,“ oznámil mi doktor s tak veselým úsměvem, jako by neexistovala lepší zpráva.

Moment! Dva týdny? Tři dny, ne?

„Ví o tom otec?“ zeptal se doktor.

Zavrtěla jsem hlavou. Myšlenka, jak to řeknu Edwardovi, mi úplně vyhnala z hlavy časové nesrovnalosti.

„To by měl, určitě ho to potěší,“ nabádal mě lékař.

No to nevím jistě, ale doufám.

Dál jsem mlčela. I na tenhle druh reakcí musel být určitě zvyklý, protože pokračoval v řeči, jako bych úplně normálně komunikovala.

„Vypíšu vám těhotenskou kartičku, pravidelně se mi oba budete chodit ukazovat.“ Čmáral do jakési kartičky.

No nevím, jestli místo tří dnů poporostl o dva týdny, bude nám poloupírek asi růst trochu rychleji. A s tím se zřejmě chlubit nebudeme.

„Tak na shledanou, maminko. Budu se těšit na další návštěvu,“ loučil se vesele.

„Nashle,“ odpověděla jsem a loudala se ze dveří.

Co nejdřív budu muset za Edwardem.

*     *     *

Chystala jsem si svačinu s pečlivým výběrem toho, co by mi nerozdráždilo žaludek. Vtom se ozvalo zaklepání na dveře. Že by si Charlie zase zapomněl klíče? Za dveřmi však stáli dva muži ve slavnostních uniformách s chmurnými výrazy. Můj bože, jen to ne!

*     *     *

Bez hnutí jsem seděla na židli u jídelního stolu a objímala si kolena. Můj svět se zatím hroutil. Na střepy ho paradoxně rozbíjel kolega mého vlastního otce.

„Byl to zátah na místního drogového dealera. Tvůj otec tam měl být jen kvůli početní převaze. Samozřejmě měl neprůstřelnou vestu, ale projektil ho zasáhl do hlavy. Netrpěl, ve vteřině bylo po všem. O pohřeb se stará i platí policie, nemusíš si dělat starosti. Navíc, jako sirotek budeš dostávat měsíční rentu, není to sice moc, ale do maturity s tím nějak vyžiješ. Navíc tvůj otec mluvil o svěřeneckém fondu pro tebe, takže zabezpečená jsi, pokud si nebudeš chtít žít nijak nad standart.“

Bral to sice prakticky, což bylo na jednu stranu dobře, ale mně právě umřel táta, být praktická bylo to poslední, na co jsem právě měla náladu.

Chtěla jsem brečet, s křikem rozbíjet všechno kolem sebe, v slzách usnout. Cokoliv. Ale nic mi nešlo. Seděla jsem a tupě zírala před sebe, neschopna si ani vypít chladnoucí čaj na stole. Jako bych nebyla schopna přijmout skutečnost, že můj otec zemřel. Nejhorší ovšem bylo, že já si to uvědomovala snad až příliš dobře. Už nikdy ho neuvidím. Před očima se mi začaly míhat ony pověstné záblesky. Vím, že to zní jako klišé, ale vážně je to tak.

Charlie ve dveřích, když přišel z práce v zablácených botách a ani se nenamáhal použít rohožku.

Cvak.

Charlieho omluvný úsměv, když opět málem zapálil dům při jeho kulinářských eskapádách.

Cvak.

Charlieho bezmocný výraz, když jsem se po mámině smrti přistěhovala a on nevěděl, co se mnou má teď dělat.

Cvak.

Charlieho spokojený úsměv, když po letech zase ochutnal normální teplé jídlo.

Cvak.

Charlieho úsměv.

Cvak.

Charlieho naštvaná vráska mezi obočím, o níž si myslel, že ji nikdo nevidí.

Cvak.

Charlieho oči.

Cvak.

Charlie sedící na pohovce a pozorně sledující zápas svého týmu.

Cvak.

Charlieho vrásky kolem očí, když se smál.

Cvak.

Cvak.

Cvak.

Pokoj potemněl. Oba strážníci byli pryč. Ani jsem si nevšimla, kdy odešli. Na stole ležela vizitka, zřejmě kdybych něco potřebovala. Pomalu jsem se natáhla po hrnku s čajem. První pohyb po několika hodinách. Čaj už byl samozřejmě úplně ledový a moje ztuhlé svaly navíc protestovaly. Musím se zvednout a jít za Edwardem. V hlavě jsem měla tak prázdno, že jsem si sebemenší pohyby musela přikazovat.

Nemotorně jsem se obula a vyrazila na cestu. Zamknout jsem úplně zapomněla, i když klíče jsem měla v kapse.

Moc vám děkujeme za tak velký ohlas u prologu.

Snad se bude líbit i tento díl.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - 1. kapitola: