Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To jsem Já! (4)

19.08.2009 (15:30) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1120×

                                     Motýlci v břiše

Tak tohle je něco. Já zaspala vlastní návštěvu a ještě k tomu jsem se vzbudila až ráno. Stihla jsem si dát sprchu, abych se alespoň kapku probrala. A Charliemu jsem narychlo uvařila nějaká vajíčka a kousek slaniny. Já se napila alespoň kapky mléka a už jsem pádila k autu. Na mém tachometru bylo 80km/hod a náklaďáček už začal poškubávat a najednou se zastavil. Ne to ne to je pech. To velice hezké co já teď budu dělat? Zamkla jsem auto, vzala si bundu, protože když svítilo kapinku sluníčko tak pršelo. A vydala se na 3 kilometrovou cestu do školy. To se prostě může stát jen mě. Najednou jsem za sebou slyšela hlasité cákání kaluží. A už mi v hlavě proběhlo, že budu mokrá víc, než je nutné.

Ale co se nestalo. Auto zastavilo těsně u mě a z něho na mě někdo houkl, ať si vylezu dovnitř. No nenasedám často do cizího, ale vidina možného nachlazení m mě popohnala. Až uvnitř jsem spatřila skoro celou rodinu Cullenů. Seděla tam Alice hned vedle mě. Řídil Emmet a na sedadle spolujezdce seděl Edward a vypadal, jako když nad něčím přemýšlí, když se teď zničeho nic usmíval.

Musím se přiznat, že jsem se nikdy neměla strach sedět v autě, ale jízda s Emmetem se rovnala jízdě smrti. A opět jsem si všimla, že se Edward směje. No to je prostě divné, až nadměrně divné. Jenže přiznejme si co ve Forks není. Slušně jsem jim poděkovala a odkráčela co nejrychleji do hodiny.

Opět jsem seděla s Alicí a dneska jsme si i hezky popovídali. Tedy náš rozhovor koordinovala hlavně ona, ale mně to nevadilo. Sama nejsem moc výřečná a tak beru zavděk za každou příležitost, která mě zbavuje povinnosti mluvit. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o její rodině. Samozřejmě mé otázky směřovaly hlavně na Emmeta s Edwardem, ale Alice vypadala jako, že jí to nevadí. No a Alice na sebe práskla, že je blázen do nakupování. To mě ani nepřekvapilo, totiž když se na ní kouknu tak je mi jasné, že její kapesné musí být tak 10x větší než to mé. Nabídku zda s ní nechci jít nakupovat jsem musela ze slušnosti i z osobních důvodů odmítnout. Nemohu si dovolit tak drahé nákupy. Popravdě si nemohu dovolit žádné dražší nákupy. Ale to přece nemůžu Alici říct. Nemusí vědět všechno. Už to, že se spolu přátelíme, není ostatním spolužákům po chuti. Hlavně Jessice, ale po tom co mi řekla Alic jsem usoudila, že nemá cenu brát Jess na těžkou váhu. Ona se prý nikdy nesmířila s tím, že Cullenovi mezi sebe nikoho neberou.

Po dnešku stráveném ve škole jsem se cítila tak divně odpočatá, až mi to rozum nebral. Samozřejmě mě Alice přemluvila, že si uděláme zajížďku a ona mě vysadí u nás před domem. Když jsem se podívala na oblohu tak jsem musela jedině souhlasit, protože obloha mi neslibovala cestu domů v suchu. Když jsem před domem vystoupila byla jsem celkem překvapená, když můj náklaďáček stál na příjezdové cestě. Otočila jsem se, abych se zeptala Alice a zároveň abych jí poděkovala, ale ona tam nebyla. Prostě už asi odjela. Celá jejich rodina mi připadá více než divná, ale s tím asi nic neudělám.

Dneska jsem měla šílenou hromadu úkolů. Při prohlížení sešitů jsem zjistila, že nestihnu udělat ani večeři. No, ale co Charlie to zvládne sám. Nejdříve španělština tu jsem měla jako první, protože mi jde lehce. Poté jsem se pustila do matematiky a to už bylo horší. Látka mi nelezla do hlavy, tak jak bych si přála a úkoly se dělají tím pádem den ode dne hůře. A jako poslední jsem tu měla literaturu. Měla jsem jen napsat esej o knize Romeo a Julie. Nad tím jsem se usmála a začala prohledávat krabice, které jsem si přivezla z minulé školy. Asi po 5 minutách jsem našla ten esej. Založila jsem si to do desek a zrovna si připravila učení. Když už jsem byla u konce rozezněl se domem zvonek.

Rychle jsem běžela ze schodů, protože bych nikomu nepřála stát dole na verandě v tomto počasí. Vzala jsem za kliku, otevřela a spatřila ten nádherný úsměv, na který jsem včera úplně zapomněla. ,,Ahoj Jaku‘‘ pozdravila jsem svoje soukromé sluníčku. ,,Bellinko tolik se mi včera stýskalo‘‘ Bellinko? Co se s ním děje? Takhle mi nikdy neříkal…To je divné. Udělala jsem dva šálky horké čokolády a šla si sednout k němu. ,,Bello, chtěl jsem se tě na něco zeptat, ale nevím, jestli se na mě nenaštveš‘‘ začal vyprávět Jake a mě začalo v břiše poletovat tisíce malinkých motýlků. Mlčela jsem jako hrob. Ze mě by nikdo nevypáčil ani hlásku jak sem byla napnutá. A najednou se Jake naklonil a políbil mě. Ano on mě políbil, tak krásně a vášnivě až jsem se zadýchala. Na tuhle chvíli mé srdce čekalo tolik let. Když Jake skončil já okamžitě zrudla jako velké přezrálé rajče. On si to vyložil po svém a opět mě začal líbat. Ale teď to bylo naléhavější a ještě krásnější. Vznášels jsem se v sedmém nebi.

Po tom všem se najednou zvedl a řekl mi, že přijde zítra tedy, pokud budu chtít. No co byste na to odpověděli? Rozloučila jsem se sním dalším polibkem a nechala ho odjet. Mezitím přijel domů i Charlie a byl celý rozčarovaný tím, že se celá usmívám od ucha k uchu. Taťkovi jsem udělala dva chleby a omluvila se s tím, že jsem unavená a jdu spát. Dnes jsem měla chuť na pořádně studenou sprchu, abych se trochu proprala po tom zážitku. Nevím jak se má dívka v téhle situaci zachovat ani jak se cítit, ale je to krásný pocit. Vím jedno dozajista jistě. Jsem do Jacoba Blacka neodvratně zamilovaná. Po sprš jsem to nevydržela, vzala si do ruky telefon a začala vytáčet jeho číslo. Už sice bylo pozdě, ale on to vzal na druhé zazvonění. ,,Bello copak potřebuješ? Děje se něco?‘‘ ptal se mě hned ustaraně a zároveň i ospale. ,,Né Jaku neděje se nic. Jen jsem ti chtěla říct, že tě miluju a přeju hezkou noc.‘‘ vysypala jsem ze sebe všechno takovou rychlostí, že jsem se až bála, jestli mě slyšel a pochopil, ale on nezklamal. ,,Bello! Já tebe taky a zítra se na tebe těším. Hezky se vyspi. Ahoj.‘‘ tahle věta mi udělala tu největší radost za dnešní den. Teď už jsem mohla usnout v klidu. Ale nevím, proč se mi v noci opět zdálo o Cullenových.

Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek To jsem Já! (4):