Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » To, co byste nikdy nečekali 17.kapitola

nbjg


To, co byste nikdy nečekali 17.kapitolaPokráčko, ale je to... Na konci kapitoly na vásčekají otázky. Chci, aby jste na ně odpověděli, jinak... Jinak v tomhle díle už je Bella s Edwardem, ale na jak dlouho? To se uvidí. Prosím komenty k mým otázkám a kritiku

Bella

 

Nick mi dal nějakou injekci na uklidnění a docela mi to pomohlo. Nevím kolik bylo hodin, ale ještě byla tma, když jsem se probudila.

„Jak se cítíš, Bells?“ ptal se Nick a rozsvítil lampičku u stolu.

„Unaveně, ale to snad přejde, ne?“ zeptala jsem se a on přikývl.

„Mohl bych ti udělat ultrazvuk?“ zeptal se po chvilce molčení a já přikývla. Společně jsme přešli do pracovny, kde bylo vše připraveno. Lehla jsem si na lehátko a Nick během chvilky vše připravil. Po pár minutách bylo vše hotovo.

„Jak to vypadá?“ zeptala jsem se.

„Dobře, ale docela mám strach z dalšího průběhu.“ oznámil mi a já kývla.

„Nebude to nejlehčí, že ne?“ zeptala jsem se.

„Bell, nenechám tě umřít. Neboj se.“ ujistil mě.

„Můžu k sobě do pokoje?“ zeptala jsem se o chvilku později.

„Víš s tvým pokojem jsou problémy.“ začal opatrně.

„Jaké problémy?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Je tak trochu zničenej. Dávají ti ho dohromady.“ řekl mi pomalu a čekal, jak to přijmu.

„Ok.“ řekla jsem jen.

„Můžeš jet do města. Máme tam byt.“ řekl mi a já kývla.

„Dáš mi tu kartu?“ zeptala jsem se a on mi ji po chvilce podal. Do pokoje přišla najednou Alisa.

„Bell, přinesla jsem ti něco na převlečení.“ oznámila mi a dala mi do ruky šaty s legínami.

„Nechám ti soukromí.“ známil mi Nick a následoval ji ven. O pár minut později jsem již scházela ze schodů. Dole na mě čekala Holly.

„Jaké si bereš auto?“ zeptala se.

„Porsche.“ oznámila jsem jí a v ruce mi přistály klíče. Ze stolu jsem si vzala peněženku a vyšla jsem do studeného rána. V garážích jsem si našla autíčko a rychle vyjela do města. Po cestě jsem potkala jen pár aut a u bytového komplexu jen auta zaparkovaná, našla jsem místo a zaparkovala. S kartou jsem si otevřela vchodové dveře a výtahem jsem dojela do 6 patra, posledního. Otevřela jsem dveře a opět jsem se ocitla uprostřed luxusu. Šla jsem do ložnice, kde jsem si našla něco na převlečení. Byl to docela problém, protože mi většina z těch věcí už není. O pár minut později jsem si lehala do postele a pouštěla jsem si v televizi MTV. Jakmile se začalo rozednívat, usnula jsem.

 

 

Holly

 

 

K ránu už jsme měli Bellin pokoj hotovej. Vypadal jinak, ale já si myslím, že se jí to líbit bude.

„Co byste řekli tomu jet za Bellou?“ zeptala jsem se ostatních, když jsme seděli v obýváku.

„To není tak špatný nápad.“ ozvala se Alice.

„Souhlasím.“ ozvala se Rosalie s Esme.

„Dobře, ale musíme počkat až bude odpoledne. Jak ji znám, tak ted´ka spí.“ řekl Nick a my se začali smát. Měl, ale pravdu. Bella se přímo vyžívala ve spánku. Okolo 12 hodiny jsme všichni vyjížděli od domu. Muselo to vypadat dost komicky. 4 luxusní auta za sebou. K bytu jsme přijeli asi o hodinu později a to jenom kvůli provozu.

„Co zazvonit?“ zeptal se Emmett, když jsme stáli přede dveřmi.

„To není špatnej nápad.“ souhlasil Joe a hned zmáčkl zvonek.

 

Bella

 

Najednou mě něco probudilo. Zvonek. Tu osobu, která zvoní, zabiju a vychutnám si to. Opatrně jsem vstala a ve škříni našla župan a vyrazila zabíjet. Otevřela jsem dveře a sešlost za nimi mě vyděsila.

„Co se děje? Proč jste tu?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Překvápko!“ vykřikla nadšeně Holly.

„Překvápko? Co byste řekli návštěveě večer?“ zeptala jsem se.

„Bells, bud´ ráda, že jsme tu. To návštěvu ani nepozveš dovnitř?“ zeptala se překvapeně Lana.

„Jasně, promiň. Pojd´te dál.“ řekla jsem a ustoupila, aby mohli jít dovnitř. Všichni si sedli do obýváku na sedačky.

„Čí je tenhle byt?“ zeptala se Alice.

„Můj, ale tráví v něm čas i rodina.“ oznámila jsem jí a brala si z lednice nějaké pití.

„Tohle byl tvůj první byt, ne?“ zeptal se Joe.

„Chyba. Úplně první byt jsem mělůa v LA. Tam se mi líbilo.“ řekla jsem jim a usmála se.

„Komu by seš nelíbilo ve městě boháčů?“ nadhodila Holly.

„Mě by se tam třeba nelíbilo.“ ozval se Emmett.

„Víme proč.“ řekla jsem jim společně s ostatními jsem se začala smát.

„Emmette, někteří tohle řešit nemusíme.“ řekla mu Holly a usmála se na mě.

„Nezvoní někomu telefon?“ zeptal se Edward a po chvilce jsem zaslechla můj mobil.

„To jsem já.“ řekla jsem ji a zmizela do ložnice, kde jsem měla telefon. Spolu s ním jsem vyšla na terasu.

„Isabell, prosím.“ řekla jsem zdvořile.

„Kde jsi?“ ozval se naštvaný hlas táty.

„Doma.“ řekla jsem mu a chtěla telefon položit.

„Doma jsi tady ve Forks! Vrat´ se sem.“ řekl mi naštvaně.

„Nemám jediný důvod vracet se. Jsem tam, kde je má rodina a ta je zde.“ řekla jsem mu.

„My jsme tvá rodina!“ vyřikl naštvaně do telefonu až mě z toho rozbolely uši.

„Ne, má rodina mi nelže a vy jste lhali. Nejste má rodina. Nashledanou!“ řekla jsem mu a telefon jsem položila.

„Charlie?“ ozval se za mnou hlas Edwarda.

„Jo.“ přikývla jsem.

„Stýská se ti po nich?“ zeptal se po chvilce.

„Ne, protože mám novou rodinu.“ přiznala jsem se.

„Pomohli ti hodně, že?“ zeptal se.

„Jo. Proč jsi mi nic neřekl o Tanye? Mohl si nás tohohle ušetřit.“ vyčetla jsem mu a přes obličej se mu mihla bolest.

„V myšlenkách plánovala, jak tě zabije, pokud s tebou budu a málem tě zabila.“ řekl mi a tvářil se provinile.

„Ty za to nemůžeš.“ upozornila jsem ho.

„Mohl jsem o vás přijít a to bych nezvládl.“ řekl mi a podíval se mi do očí.

„Už jednou jsi to zvládl.“ připomněla jsem mu.

„Nemáš pravu, nezvládl jsem to. Donutil jsem svou rodinu odejít od osby, kterou jsme všichni milovalia pak jsem jako zbabělec od nich utekl. Nevíš, jak mi bylo, když jsem přijel do Forks a tys tam nebyla. Nevíš, jak mi bylo, když jsem se vrátil k rodině a musel poslouchat jejich myšlenky, které se točily okolo tebe. Ty nevíš jaké to bylo?“ vykřikl naštvaně.

„Takže dostanu vynadáno? Kam jsem to jenom dopracovala?“ zeptala jsem se.

„Ty to pořád nechápeš?“ zeptal se.

„Co bych měla chápat?“ zeptala jsem se naštvaně a chtěla odejít dovnitř.

„Já to nechci zažít znovu a vím, že se tak stane, pokud odejdeš. Řekni mi, miluješ mě ještě potom, co se mezi námi stalo?“ zeptal se a já na něj zaraženě koukala.

„A miluješ ty mě?“ zeptala jsem se.

„Tebe nejde přestat milovat. I přesto, co se mezi námi stalo, ty jseš moje světlo ve tmě a chci, abys jím byla i nadále. Ale co ty?“ zeptal se.

„I přesto, co se stalo tě miluju. Ublížil si mi a ne málo, ale pořád je něco ve mně, co tě chce a já to chci poslechnout. Miluju tě, protože pro tebe chci žít a s tebou chci mít děti a s tebou chci trávit čas.“ řekla jsem mu a on se na mě po chvilce usmál svým úsměvem, který tak moc miluju.

„Jsem rád, že si tohle řekla. Můžu něco zkusit?“ zeptal se mě jako tehdy. Kývla jsem a on se ke mně začal přibližovat a po chvilce se naše rty spojily. Náš polibek byl ze začátky zkoumavý a opatrný, ale s časem přibýval na intenzitě. Nevím, jak dlouho jsme yse líbali, ale přerušil nás příchozí na terasu.

„Mami, tati. Bella Edwardovi ubližuje!“ vykřikl Emmett a za moment se objvila Esme a Carlisle. Později přišla i Rose.

„Emmette, nevyrušuj.“ řekl mu Edward.

„Měl bys bejt rád, že jsem tě zachránil.“ vyčetl mu a Rose si ho pro jistotu odvedla. O chvilku poozději je následoval Carlisle s Esme.

„Budou nás takhle vyrušovat častěji?“ zeptala jsem se po chvilce.

„Myslím, že ne. Emmett se vsadil s Joem, že nás přeruší a vyhrál.“ oznámil mi Edward.

„Co vyhrál?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Týden na vašem ostrově a vaši jachtu na rok.“ řekl mi Edward a já měla chut´ jít Joea zabít.

„Nechceš jít dovnitř?“ zeptal se mě.

„Jo.“ souhlasila jsem a společně jsme vešli do obýváku.

„Bell, tvůj pokoj je už hotový.“ oznámila mi Lana.

„Dobře. Já bych chtěla, ale zůstat ještě tady.“ oznámila jsem jim.

„Ok. My teda vyrazíme. Edwarde, jedeš taky?“ zeptala se ho Alice.

„Ne, odvezte mi auto.“ řekl jim a šel ke mně. Společně jsme je šli vyprovodit ke dveřím.

„Hlavně bud´te hodní!“ vykřikl ještě Emmett před tím než jsem zavřela dveře.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Edward.

„Já bych o něčem věděla.“ přiznala jsem se a on jen zakroutil hlavou.

„Nezměnila ses, vid´?“ zeptal se.

„Asi ne, ale co by si řekl nákupům. Nemám tu moc jídla a hlavně většina oblečení je mi malá.“ přiznala jsem mu.

„Ale je ti malá z krásného důvodu.“ řekl mi a pohladil mi bříško. Dětičky ho koply.

„Dobře, kvůli vám, jsem ochitný nákupy přežít. Nejsi maniak jako Alice, že ne?“ ujišt´oval se.

„Nejsem.“ řekla jsem mu pravdu a natáhla se na špičky, abych ho mohla políbit.

„Tohle se mi líbí.“ zašeptal v polibku.

„Mě taky, ale lásko, musíme jet nakoupit.“ oznámila jsem mu a odtrhla jsem se od jeho rtů.

„Tohle se mi nelíbí.“ oznámil mi. Měl pravdu, ani mě se to nelíbilo, ale věděla jsem, že jakmile ho budu líbat déle, skončíme jinde a na mnohem lepším místě.

„Počkej na večer.“ upozornila jsem ho.

„Dobře, ale oufám, že je na co se těšit.“ řekl mi a já se šla převléct do nečeho v čem vyrazím na nákupy se svou láskou. Mám být ráda, že je to v pořádku? Pořád je ve mně ten pocit, že se něco stane a nebude to dobré. Proč bych, ale měla mít strach? V rodině jsou holky, co vidí budoucnost., Jsou tam chlapy, kteří nejdou pro ránu daleko, ale něco tu přeci jen je. Kdybych jenom tušila, co bude dál. Já nic, ale nevím a přitom toho chci vědět tolik. Ve všem rozhodne čas a tohle není výjimkou. Jen čas mi ukáže, jestli se něco chystá. Do té doby si budu užívat čas se svou láskou a se svou rodinou.

 

 

Takže, chci přesvědčovací komenty! Myslím si, že na začátku to četlo více lidí a docela mě děsí snižující se počet komentářů. Takže, my musíte dokázat, že opravdu a pokračování stojíte. Chci komenty, ze kterých bude poznat, že o tuhle povídku stojíte. Když to nebude stačit, končím. Popřemýšlejte o tom a výsledek mi napiště o komentů. Možná to bude znít hodně tvdě, ale chci vědět, jestli mám ještě pokračovat ve psaní. Jestli to má vůbec cenu.

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek To, co byste nikdy nečekali 17.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!