Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Threat - 11. kapitola

New Moon tričko Edward


Threat - 11. kapitolaBellin odchod na Charlieho doléhá víc, než čekal. Řešení si však nevybral nejlepší - alkohol. Nechá Bellu jeho počínání chladnou?

   Ani jsem pořádně nevěděl, kam jedu. Donutil jsem se sice snížit rychlost na zákonem přijatelnou, vlastní myšlenky jsem však kočírovat nedokázal. Vztek na celý svět a vlny bezbřehého zoufalství a smutku mě zaplavovaly stále větší silou a já měl pocit, že se potápím do hlubin, o kterých jsem do té doby neměl ani tušení.

   Když mě opustila Reneé, bylo to pro mě zlé. Hodně zlé. Miloval jsem ji a opravdu mi na ní záleželo. Na jednu stranu jsem chápal, že se ve Forks necítila plně doceněná, že si přišla svázaná ve městečku plném skutečně tak smýšlejících maloměšťáků, mezi které jsem patřil i já. Když se narodila Bella, bylo to fajn, ale po pár letech jsme zabředli do vyjetých kolejí a to ona nechtěla. Mně stereotyp vyhovoval, ale Reneé chtěla víc. Chtěla svět. Opravdový svět se svou dávkou dobrodružství, vzrušení a lásky, která je jí dokazována. Ale já takový nebyl. Proto náš vztah skončil tak, jak skončil. A nejhorší na tom je fakt, že jí miluju dodnes…

   Ale odchod Belly byl něco jiného. Láska k ženě a láska k dceři se nedá plně srovnávat a to, co se stalo, mě naprosto uzemnilo. Její odchod do té upírské rodinky mě zasáhl víc než cokoliv jiného v celém mém životě a i když jsem věděl, že technicky vzato není zas až tak daleko ode mě, uvnitř jsem cítil, že se mi vzdálila na tisíce světelných let…

   Že jsem dojel do hospody jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy přede mnou přistála láhev piva a pořádný panák trpce vonící kořalky. Bylo mi jedno, co to je, a naráz jsem ho do sebe hodil. Barman se na mě díval jako na ubožáka, který se tu zřejmě hodlá upít, nicméně mi bez valného zájmu nalil další.

   Než jsem dopil třetí pivo, měl jsem v sobě tak patnáct panáků. Cítil jsem, že barová židlička se pode mnou povážlivě pohupuje a tak jsem sebral poslední zbytky vůle, zaplatil a vypotácel se ven.

   Bylo mi jasné, že řídit nebudu. Bylo mi jedno, jak dneska skončím. Jak celkově skončím. Bez ní už jsem nebyl nic. Maloměšťácký policajt se zkrachovalou existencí, jehož opustila žena a dcera, která ho vyměnila za lásku k monstru. Naprostá nula…

 

---------------

 

Nebýt Alice a jejího vidění, asi by tam ležel do rána. Takhle jsme pro něj s Edwardem  s Emmettem dojeli, zvedli ho z prochladlého chodníku a z deště ho napůl spícího a napůl v bezvědomí naložili do auta.

   Kluci ho chtěli odvézt za Carlislem, aby ho vyšetřil, ale mě bylo jasné, že je jen zpitý pod obraz. Vezli jsme ho tedy do Forks k němu domů a Emmett za námi řídil jeho auto.

   Emmett zůstal venku a Edward Charlieho odnesl dovnitř. Položil ho na gauč a tázavě na mě pohlédl   „To je v pořádku, postarám se o něj sama.“ Přikývl a beze slov vyšel před dům za bratrem.  

   Při pohledu na tátu v takovém stavu se mi chtělo plakat. Věděla jsem, že u něj není obvyklé, aby se propil do takového stavu a bylo mi jasné, že za to můžu já. Můj odchod ho zřejmě srazil na kolena víc, než jsem si myslela.

   Vysvlékla jsem ho z mokrého oblečení, s menšími obtížemi ho navlékla do čistého a položila ho zpátky mezi polštáře. Chvěl se zimou, ale příliš nevnímal. Několikrát pootevřel oči a něco zamumlal, ale nerozuměla jsem mu a myslím, že mě ani nepoznal.

   Na stůl jsem mu připravila aspirin a nějaké prášky na nachlazení, protože mi bylo nad slunce jasné, že až se probudí, nebude se cítit zrovna nejlépe. Pak jsem přes něj přehodila silnou deku a klekla si u jeho hlavy.

   Bože, vypadal náhle tak staře! Vrásky kolem očí a úst se prohloubily a první šedé vousy nedokázal zakrýt ani pěstovaný knírek. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a pohladila ho po pichlavé tváři.

   „Mám tě ráda, tati,“ hlesla jsem skrz slzy, které mi chtě nechtě vyhrkly z očí. „A moc mě mrzí, že to dopadlo takhle.“ Pak jsem ho políbila na čelo, pořadně přikryla jeho prokřehlé tělo, zhasla a zamkla za sebou hlavní dveře.

   Emmett už seděl v autě, ale Edward na mě čekal na verandě. Viděl, že pláču a beze slov mě objal. Zabořila jsem tvář do jeho měkkého svetru, který voněl stejně omamně jako on. „Mě to tak mrzí,“ zamumlala jsem mu do hrudi.

   Pohladil mě po vlasech a políbil mě za ucho. „To bude dobrý, lásko. On se s tím smíří.“ „To si viděl v jeho myšlenkách?“ Trochu se ušklíbl. „No, momentálně toho v jeho hlavě moc vidět nebylo, ale věřím tomu.“

  

---------------

 

 

   To ráno bylo zřejmě jedno z nejhorších, které jsem kdy zažil. Žaludek mě bolel, jako kdyby mě do něj někdo kopnul a v hlavě mi permoníci zřejmě stavěli celé město. Ztěžka jsem se zvedl a pod dalším náporem nevolnosti jsem musel na pár vteřin zavřít oči.

   Až pak jsem si všiml prášků na stole a všechno mi zpětně došlo. Nezřízené odpolední pití, které se protáhlo až do noci a pak sezení v dešti opřen o auto… Zatřepal jsem hlavou ve snaze si vzpomenout víc, ale to nebyl příliš dobrý nápad. Střepy v mé hlavě se opět promíchaly.

   Byla to Bella? Určitě. A ještě někdo. Dva kluci… No jistě, Edward a Emmett, ten tmavovlasý hromotluk, co miluje baseball. A Bella byla tady, uložila mě a něco říkala. Sakra, já jsem ale idiot!

   V koupelně jsem se zkulturnil, jak se dalo, a pak se došoural do kuchyně. Když na mě po otevření lednice zamrkalo několik lahví piva, žaludek se mi zase zhoupl. Snažil jsem se je příliš nevnímat a místo nich vytáhl krabici džusu.

   Mé sebevědomí šlo do kytek stejně jako hrdost. Teď už jsem jí prostě musel zavolat. Většího idiota už jsem ze sebe stejně asi ani udělat nemohl, tak co. Nyní bylo na mně přijít s omluvou a pokáním.

   Telefon zvedla již po prvním zazvonění, skoro jako kdyby na ten hovor čekala.

   „Ahoj, Bello.“

   „Ahoj, tati. Jak ti je?“

   „No, o tom snad radši ani nebudu mluvit. Jen jsem ti chtěl poděkovat. A taky těm dvěma. Je mi líto, že jste mě viděli takhle.“

   „To nic, tati, to je v pohodě.“

   Na chviličku jsem zaváhal. „Hm, Bello, a jak se máš?“

   „Mám se dobře, tati, všechno je v pořádku. Jsem ráda, že voláš, sama jsem ti chtěla zavolat. Nechtěl… no, nechtěl bys, abych se zastavila už dnes a přivezla něco k jídlu? Myslím, že bychom si ještě toho měli hodně říct.“

   „To máš pravdu, taky si to myslím. Budu moc rád, když přijdeš. A… a budeš sama? Klidně něco připravím sám.“

   Zaslechl jsem tiché zasmání. „Ne, tati, to je v pořádku, o jídlo se postarám sama. A přijedu sama.“

   „Fajn, budu se na tebe těšit.“ Na ta slova jsem kýchnul tak, že mi sluchátko málem odletělo od ucha.

   „Já na tebe taky, Charlie. A vezmi si ty prášky, co jsem ti dala na stůl.“

   „Jasně. Ahoj.“

   Fuj, nesnáším prášky…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Threat - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!