Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Vow - 18. kapitola

Stephenie Meyer holding book


The Vow - 18. kapitolaStojím za to, Edwarde, pomyslela jsem si a vydala se ke dveřím...

18. kapitola

Daren se spolu se mnou spustil na zem a posadil si mě na kolena. Ještě mi teklo pár slz, ale snažila jsem se je zadržet. Plakala jsem až moc často a je načase s tím přestat. Už žádné slzy. Daren mě kolébal dopředu a dozadu, dokud nevycítil, že jsem se uklidnila. Podíval se mi do očí a zvláštně se usmál.

„Už půjdu. Svou šanci jsem dostal a využil jsem ji, jak nejlépe jsem mohl. Vidím, že sis vybrala a bohužel pro mě to nejsem já. Nic ti nevyčítám,“ dodal, když viděl, jak se tvářím. Darena mám moc ráda a nechci, aby kvůli mně trpěl. Přikývla jsem a zvedla se ze země, ale stále jsem jej držela za ruku jako malá holčička.

„Já…“ Hlas jsem měla ještě trochu zastřený nedávným pláčem, takže jsem si odkašlala a zkusila to znova. „Děkuju za všechno, co jsi pro mě udělal. Pomohl jsi mi tak, jak to nedokázal nikdo jiný. Doufám, že zůstaneme přáteli…?“ Při poslední větě mi hlas vystoupal do otázky. Nechtěla jsem o něj přijít, ne po tom všem. Daren ale zavrtěl hlavou. „Tušila jsem to. Budeš mi moc chybět, Darene,“ zašeptala jsem.

Daren zase zavrtěl hlavou. „Nebudu, protože ty se vrátíš k Edwardovi a zapomeneš, i když nebudeš chtít,“ řekl s úsměvem, který mi připadal trochu smutný.

„Ne. Já na tebe nezapomenu. Slibuju,“ odvětila jsem a políbila jej na tvář. Nechtěla jsem uvěřit tomu, že je to naposledy, co jej vidím. Vyloudila jsem ze sebe alespoň napodobeninu úsměvu a stiskla jeho ruku.

„Sbohem, Bello. nikdy nezapomenu,“ rozloučil se Daren a vyprostil svou ledově chladnou ruku z mého pevného sevření. Neměl by to pro něj být jako pro upíra problém, ale zdálo se, že ani on se nechce loučit. Ruka mi volně spadla k boku. A já jsem pochopila, že to je asi opravdu jediná možnost. On by se trápil tím, že jsem si jej nevybrala a já zase tím, že trpí on. Nechci ani pomyslet na to, jak by se tvářil Edward, teda za předpokladu, že bychom se dali zase dohromady. Tváří v tvář této zkušenosti jsem se na něj usmála opravdovým úsměvem, takovým, jaký na mně měl vždy nejraději.

„Tak se mi líbíš. Miluju tě. Ani netušíš, jak moc, ale pokud si mě chceš pamatovat, tak si mě zapamatuj jako toho, kdo tě miluje,“ usmál se na mě. Měl teď krásný úsměv, úplně jiný než Edwardův, který byl pokřivený, ač naprosto okouzlující. Ne, ten Darenův byl úsměv člověka, který ví, co ztrácí, ale je s tím smířený, asi tak bych ho popsala. A byl v tu chvíli nádherný. Zavřela jsem oči, abych si ho tak zapamatovala. Když jsem je otevřela, byla jsem sama. Odešel z parkoviště, zrovna jako odešel i z mého života.

„Sbohem, Darene,“ zašeptala jsem do prázdna. Stejně prázdno jsem měla v tu chvíli i v duši, dokud ji nevyplnilo odhodlání. Udělám to přesně tak, jak říkal. Dokážu Edwardovi, že za to stojím.

***

Netuším, jak jsem se dostala zpátky domů, protože jsem celou cestu uvažovala nad tím, co mi řekl Daren. Teď už jsem na to sama. I tak jsem nečekala, že Daren udělá tolik.

Probrala jsem se až před vchodovými dveřmi. Musím se sbalit a rozloučit se s Renée. Trochu mě uklidňovalo, že s mým odjezdem počítala, ale i tak to nebude jednoduchá záležitost. Pokud to vyjde, už se sem asi nikdy nevrátím. Ohrozila bych tím svou milovanou matku.

Otevřela jsem a vstoupila do chladu předsíně. Slyšela jsem ji v kuchyni, proto jsem tam rovnou zamířila. Renée stála u lednice a vytahovala ledový džus. Měla na sobě jednu ze svých veselých květovaných sukní, kterou si sama ušila, když jsem ještě bydlela s ní. Dokonce ušila jednu i mně, ale byla mi moc velká. Škoda, líbila se mi. Vlastně se mi líbil celý Renéin život. Opustím ji, ale tentokrát to udělám s klidem v srdci. Vím, že s Philem je v dobrých rukou.

„Ahoj, mami,“ oslovila jsem ji a vychutnávala jsem si to oslovení. Dlouho jsem jí tak neřekla, vždycky to byla Renée.

„Ahoj, zlatíčko. Už jsi zpátky?“ Otočila se na mě se svým typickým úsměvem. Přeměřila si mě pohledem, zastavila se na mých očích a lehce svraštila obočí. „Tak do toho, vidím, že ses rozhodla. Kdy odjíždíš?“

„Zítra.“ Nijak mě nepřekvapila, zdálo se, že vždycky všechno odhalila na jeden pohled. Přikývla a odvrátila hlavu zpět ke kuchyňské lince. Neviděla jsem, jak se zatvářila, ale otočila se zpět zase s úsměvem.

„Než si půjdeš zabalit, dáme si spolu?“ Zatřepotala skleničkami s ledem a džusem. Nemohla jsem jinak než souhlasit. Ať si mě ještě užije, aspoň to si zaslouží. Lehly jsme si spolu ven do stínku a povídaly si o nepodstatných věcech. Zdálo se, že můj odjezd ji nijak nerozházel z věčného optimismu a elánu má jako vždy na rozdávání. Smály jsme se a každá si po svém způsobu užívala těch pár společných minut, než znova odejdu z jejího života.

***

Na letiště mě odvážel jenom Phil, Renée se nakonec omluvila a zůstala doma. Phil mi po cestě řekl, že se nechtěla loučit takto, s tím, že by byla omezena časem zbývajícím do odletu. Raději mi jen dala pusu na tvář a zamávala ze dveří. Nechala jsem to být, taková prostě Renée je.

„Slibuju, že ti na mámu dám pozor. Ona bude spokojená, když bude vidět, že jsi šťastná,“ řekl mi Phil těsně před tím, než jsem šla k odbavení. Náhle jsem byla tak ráda, že ho máma má a že jsou spolu tak šťastní.

„Já vím. Děkuju,“ odvětila jsem.

Většinu letu jsem prospala. Naštěstí se mi nic nezdálo, žádné další vzpomínky na minulost. Byla jsem za to ráda. Chci toho Edwarda, kterého jsem znala teď. Toho, který mě miluje a chrání mě.

***

Ani by mě to už překvapit nemělo, ale přesto překvapilo. Na letišti čekala Alice s Jasperem. Nemohla jsem si pomoc a usmívala jsme se jako sluníčko, když jsem se k nim prodírala přeplněnou letištní budovou. Sama jsem nevěděla, koho vidím ráda víc. Jestli Jaspera s tím jeho strohým, ale vřelým úsměvem, nebo věčně upovídanou Alici, kterou jsem si ke svému překvapení oblíbila. Sice jsme nebyly takové kamarádky, jak by si asi ona představovala, ale pro mě to byl velký pokrok.

Proto mě trošku zamrzel její ublížený výraz, když jsem se vrhla nejdřív do Jasperovy náruče. Ale Jasper byl… prostě Jasper. Ten jediný pro mě měl pochopení v situacích, kdy ho ostatní neměli. A ten se taky jako jediný zajímal o to, jak se skutečně cítím. Raději jsem však nechtěla zkoušet Alicinu trpělivost víc, zvlášť když jsem viděla její pohled na Jaspera. Vymanila jsem se z jeho objetí a skočila na Alici. Nejdřív se tvářila stejně smutně, ale nevydržela to a objímaly jsme se a chichotaly jako střelené.

Ale udělalo mi to moc dobře. To, že mě čekali a že mě přijali zpátky. Jasper nás chvilku pobaveně pozoroval, než vzal mou malou sportovní tašku se vším, co jsem si přivezla, a zamířil k autu. Alice vypískla nedočkavostí a táhla mě za ním. Povzdechla jsem si, protože jsem velice ráda zapomněla na to, jak je nadšená z každého nesmyslu.

„Bello, tak jak ses měla? Jsem moc ráda, že ses rozhodla přijet zpět. Edward bude určitě moc rád, až tě uvidí. Teda, on je poslední dobou jako tělo bez duše, pořád je zalezlý u sebe v pokoji a šíleně nahlas si pouští hudbu. Už ani na piano nehraje, ale jsem si jistá, že až tě uvidí, tak se zase vrátí ke staru a zase to bude úžasný bráška. Mám pro tebe překvapení, jsi zvědavá? Ale ne, nesnaž se, nic ti neřeknu předem. Taky…“ povídala a povídala Alice svým typickým stylem. Přestala jsem vnímat, co mi vlastně říká. Jasper se jednou pobaveně otočil a mrknul na mě, než se otočil zpátky. Určitě byl rád, že není na mém místě.

Dovolila jsem si popustit uzdu fantasie a přemýšlela o Aliciných slovech. Takže Edward je jako tělo bez duše? Ale proč? Že by to byl další důkaz toho, že se vrací ten Edward, kterého bych milovala? Ten, který miluje mě?

Alice mi škubla paží. „Posloucháš mě vůbec?  No, už jsme tady a já mám moc velké štěstí, že mám Jaspera, protože mě nadšeně doprovodil na nákupech a pomohl mi vybrat. Není úžasný?“ zašeptala s pohledem na něj. Jasper jenom pobaveně zakroutil hlavou a z jeho pohledu mi bylo jasné, že Alice ho na ty nákupy musela dotáhnout snad párem volů.

Alice však na nic nečekala a otevřela kufr svého milovaného Porsche. V něm měla pečlivě uloženy nádherné šaty. Byly temně modré a už od prvního pohledu bylo jasné, že Alice je vybrala přesně na mou postavu. „Alice,“ vydechla jsem obdivně. Jmenovaná se pyšně zatetelila a hned je vyndala ven a přiložila ke mně.

Kritickým okem mě zhodnotila a pak spokojeně přikývla. „Vybrali jsme to dobře, pěkně ti zvýrazní figuru. Tak honem, převleč se. Nikdo tu není a během… Deseti minut ani nikdo nepřijde. To stihneš a Edwardovi se budou líbit. Moc se mu budou líbit. Tak honem. Žádné dohady. Stejně tě nakonec přemluvím, ať už řekneš cokoli.“ Rezignovala jsem a šaty si vzala. Jasper se taktně otočil, ale Alice přispěchala na pomoc.

Během pěti minut jsem byla oblečena v šatech a Alice mi rychlostí blesku upravila líčení a přečesala vlasy. Nevypadala ale nijak spokojeně. Nespokojeně mě přejížděla pohledem a pak se zamračila.

„To mě mělo napadnout. Bello, podprsenka musí dolů, tady ti děla škaredý záhyb.“ Šokovaně jsem na ni pohlédla. Tak to teda ne, zas tak dokonale vypadat nemusím. Alice se zamračila, když viděla, že se chystám odporovat. „Jaspere? Podívej se a uznej, že mám pravdu. Ne, neodmlouvej a podívej se.“ Mávnutím ruky ho přivolala a Jasper pobaveně zhodnotil mou postavu.

„No a Edward…? Aha,“ pochopil Alicin pohled. Ještě jednou mě přejel pohledem. Mračila jsem se na něj, protože bylo jasné, co řekne. „No, Bello, Alice má samozřejmě pravdu. Nevím, jak si takového kolosálního problému mohla všimnout, ale je to tak. Musíš ji sundat, Edwardovi se to bude moc líbit. Určitě,“ zasmál se.

„Zrádce,“ prskla jsem mu na oplátku a otočila se. Přesto mě potěšilo, že se Edwardovi budu líbit, nebo spíš že jsou o tom oba přesvědčeni. Rychle jsem si sundala zmiňovaný kousek oděvu a byla ráda, že to šatům nijak neuškodilo, alespoň z mého úhlu pohledu. Otočila jsem se na Alici, která pochvalně přikývla a zatvářila se nadmíru spokojeně. Pak jí pohled na chvíli zeskelnatěl a ona pohlédla jakoby skrz mě. Jasper se ustaraně otočil, ale když se Alice nadšeně vrátila do reality a usmívala se tak, že jí skoro musela prasknout pusa, Jasper se zase uklidnil.

Nasedli jsme do auta a Alice se vmáčkla na sedačku ke mně. Omluvně se ušklíbla. „Promiň, ale já bez svého miláčka nemůžu jet. To přežiješ, Jasper pojede rychle.“ Má cenu se s touto osobou vůbec nějak hádat? Ona si stejně všechno zařídí podle svého. Smířila jsem se tedy s cestou v této nepohodlné poloze, ale pak si to Alice rozmyslela a lehce si mě vyhodila na klín. „To bude lepší a nezmačkáš si šaty. Jsi lehoučká,“ vysvětlila. Byl to opravdu zvláštní pocit, když jsem seděla na někom, kdo byl tak drobný. Ačkoli jsem věděla, že mě skoro vůbec necítí, musela jsem se stále hlídat v tom, abych se nenadlehčovala.

„No tak povídej, jak ses měla? A co maminka, má se dobře?“ zeptala se.

„Renée se má vždycky dobře, ať se děje cokoli. Asi byla ráda, že jsem ji navštívila, ale moc mi pomohla. Konečně jsem si ujasnila, co vlastně chci.“ Dál jsem to nijak nerozváděla a ani Alice se na víc neptala. Byla jsem zamyšlená a hodně nervózní z nadcházejícího setkání. Po chvilce jsem se uvolnila a bylo mi zase dobře. Usmála jsem se na Jaspera, který mi úsměv opětoval.

Typicky upíří jízdou jsme směřovali k domu, ve kterém byl Edward. Rozbušilo se mi srdce jenom tou představou. Přijme mě? Nespletla jsem se ve svém odhadu?

Na podobné úvahy ale nebyl čas. Jasper zatočil na příjezdovou cestu a během několika vteřin jsme zastavili před domem. Nervózně jsem polkla a vystoupila z auta.

Stojím za to, Edwarde, pomyslela jsem si a vydala se ke dveřím.


Naše věrné čtenářky, chtěla bych se vám omluvit za to, jak dlouho jste musely na tuto kapitolu čekat. Bohužel mi zdravotní stav nedovolil věnovat se Stmívání a celkově psaní. Teď ale můžu říct, že jsem zase nabrala sílu do života a budu se vám věnovat, jak jen to půjde. Chci vám touto cestou zároveň poděkovat, protože jste vydržely a i po tak dlouhé době si na povídku vzpomněly. Také chci poděkovat své milé spoluautorce, která mě povzbuzovala a nezanevřela na mě. Mám vás moc ráda a děkuju všem za podporu. makulka


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek The Vow - 18. kapitola:

 1
8. Veronika
09.11.2014 [9:57]

Veľmi pekná poviedka.. Budeš v nej pokračovať?? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Leni
22.05.2014 [0:54]

Moc hezké, doufám, že se usmíří. Emoticon

6. miky
22.04.2014 [9:53]

Super Emoticon Rychlo dalsi diel Emoticon Emoticon Emoticon

5. SHANTALKA
15.02.2014 [21:19]

naprostá paráda =) ... jsem ráda že ses rozhodla pokračovat =)

4. Pegi
11.02.2014 [22:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. maily1709
08.02.2014 [23:42]

jeeeeeeeeej takže pokračujeme v príbehu som rada Emoticon Emoticon Emoticon

2. siza
08.02.2014 [21:22]

Konečne pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon už som myslela že sa ho nedočkám Emoticon

1. bara
08.02.2014 [16:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!