Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tak to není fér! 2. kapitola Vyhlásili jste si válku

24.04.2012 (07:45) • TerryBells • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1968×

Potom, co učitel odešel, měl Emmett co dělat, aby se nezačal smát. Já jsem byla naštvaná. Samozřejmě, že to byla hlavně moje vina, ale i jeho, tak proč se tak blbě směje?

Do konce hodiny jsem už s ním nepromluvila a ani jsem mu nedala šanci, aby se mnou mluvil on. Vešla jsem do jídelny a odtamtud už na mě mávaly Rose a Alice.

„Ahoj, promiňte, že mi to tak dlouho trvalo, ale zdržel mě jeden blbec.“

„Budu hádat, Cullen?“ zeptala se pobaveně Rose.

„Jak to víš?“ zeptala jsem se.

„Měla jsem hodinu s tím druhým a Alice s tím třetím,“ řekla Rose a pohodila vlasy dozadu.

„Koho jsi měla?“ podívala jsem se na Rose.

„Jaspera, je to náfuka, bez smyslu pro humor.“ Tak tomu jsem se zasmála.

„No, tak ten Emmett, tomu humor za každou cenu nechybí.“ A zase se mi vrátila do obličeje strnulost, když jsem je zahlédla.

Když mě Emmett viděl, tak se zase začal smát. Edward ho úmyslně praštil do žeber, ale asi celkem silně, protože se Emmett neudržel a jídlo, co držel v ruce, hodil Edwardovi na hlavu.

„No tak tady jde opravdu vidět, jak jsou vyspělí,“ řekla Alice pobaveně.

„Se mnou byl zase ten Edward, ten se mi zdál jako slušně vychovaný,“ řekla a pozvedla ramena. „Ale u mě by neměl šanci, protože by ji prostě neměl,“ zasmála se a už nic neřekla.

Cullenovi tam pořád po sobě házeli jídlo. Divila jsem se, že ještě nepřišel ředitel. Najednou mi něco přistálo na hlavě, lépe řečeno jídlo, a jeho vlastníkem nebyl nikdo jiný než Emmett Cullen. Tak toto vážně neměl dělat, protože proti němu už jsem nestála jenom já, ale taky Alice a Rose.

„Tak toto jsi neměl dělat, ty jedna debilní pijavice.“ Alice se začala smát, dokud po ní někdo nehodil, ten někdo byl Cullen, ale nevím který, pizzu.

Alice se začala vrčet.

„Ty kreténe! Ty šaty jsou Dolce & Gabbana,“ zakřičela na něj. Ten, kdo si znepřátelil Alice, to vážně neměl lehké, a jestli to přežije, tak ho budu obdivovat.

Tak a už vím, kdo to hodil, Edward Cullen. Potom, co jsem je přestala sledovat, tak jsem se vrhla na Emmetta. Mezitím už to Rose šla spočítat Jasperovi. Za chvíli do jídelny vrazil zbrunátnělý ředitel. Soptil jako sopka, která má vybuchnout a zmohl se jen na tři slova. „Cullenovi! Haleovy! Ředitelna!“

To jídlo, které jsem měla na sobě, jsem si setřela a podobně to udělaly Rose a Alice. Šly jsme mlčky a navzájem na sebe koukaly, ale Cullenům jsem nedarovala ani jeden pohled. Když jsme se dostali do ředitelny, tak ředitel už seděl za stolem.

„Sednout! Takže, zavolal jsem vašim rodičům, ti si pro vás přijedou. Za velký přestupek jste na týden vyloučeni ze školy s tím, že když se to ještě jednou bude opakovat, tak vás vyloučím nadobro.“ Při jeho monologu zaklepala a potom vstoupila Esme.

„Dobrý den, pane řediteli, mohu vědět, co mé dcery udělaly?“ zeptala se zdvořile.

Ředitel se zamračil a řekl: „Ale jistě, vaše dcery po sobě házely tady s chlapci po celé jídelně jídlo, však si to tam teď můžete prohlédnout.“ Esme se na nás zamračila jak ještě nikdy. „Z toho důvodu jsou na týden vyloučené s tím, že se to nebude opakovat, jinak je vyloučím na dobro, to samé platí i u chlapců.“

Esme se za nás omluvila a chtěla odejít, když ji ředitel zastavil.

„Paní Haleová, počkejte prosím na pana Cullena, aby se děvčata mohla s chlapci domluvit, kdy to uklidí,“ řekl.

To je budu muset ještě někdy vidět? Alice vedle mě málem vybouchla a to nemluvím o Rose. Po chvíli někdo zaklepal a ve dveřích stál muž s blond vlasy.

„Promiňte, něco mě zdrželo.“ Podle toho, jak si počínal, jsem uhodla, že byl zrovna na lovu.

„Dobrý den, pane Cullene,“ řekl ředitel a ukázal na místo uprostřed. „Vaši synové dnes spolu s děvčaty po sobě házeli jídlo, proto jsou na dobu jednoho týdne vyloučeni ze školy.“ Cullen se okamžitě podíval na ty „kluky“ s ještě přísnějším pohledem než Esme na nás.

„Takže, paní Haleová, navrhněte, kdy by byla děvčata ochotna po sobě tu spoušť uklidit?“ Esme přemýšlela a řekla ortel. „Myslím, že hned, co myslíte, pane Cullene, mohou se chlapci přizpůsobit?“ Cullen se nezmohl na slovo, když uviděl Esme, a proto jenom zakýval hlavou.

Zvedla jsem se a spolu se mnou i mé sestry, když to uviděli i kluci, tak se k nám přidali. Cestou jsme ani nepromluvili, ani jsme se na sebe nedívali. Když jsme viděli tu spoušť, tak jsme málem kluky znovu napadly. Po chvíli se ozvalo.

„Jak to, že ti nedokážu číst myšlenky?“ zeptal se Edward.

„No řekněme, že teď nedokážeš číst myšlenky nikomu,“ odpověděla jsem a svým štítem jsem mu zablokovala nejen své sestry, ale i jeho bratry.

„Jak to děláš?“

„Jak to, že dokážeš číst myšlenky?“ zeptala jsem se.

„Takže máš dar a má ještě někdo z vaší rodiny nějaký dar?“ zeptal se a trhl hlavou směrem k Alici a Rose.

„Tak do toho ti nic není a nemluv se mnou a raději uklízej.“ Jak jsem to řekla, tak jsem okamžitě stáhla svůj štít z Jaspera i z Emmetta.

„No tak promiň, Ledová královno.“

„Myslím, že máme stejnou teplotu, takže já tu nejsem jediná Ledová královna. Možná, kdybyste vy po nás nezačali házet to jídlo, tak bych do vás teď tolik neryla,“ řekla jsem a Emmett se opět začal smát.

„Co je tady k smíchu?!“ zeptala se Rose.

„Bella má pravdu, to vy za všechno můžete!“ Sotva to dořekla, začala Alice horlivě přikyvovat na znamení souhlasu.

Nikdo nemluvil, ale to jenom do té chvíle, než se rozrazily dveře a v nich stála Esme ruku v ruce s Cullenem. A usmívala se na všechny jako sluníčko.

„Holky, pamatujete si jak, jsem vám říkala o tom muži, který mě proměnil, když jsem umírala?“ Všechny jsme jen přikývly. „No tak to je on a budeme se ke Cullenovým stěhovat.“ Všechny tři jsme začaly protestovat, vlastně nás šest.

„Mami! To snad nemůžeš myslet vážně?! Vždyť jsou odporní!“ Esme se zamračila.

„Bella má pravdu, jsme odporní,“ řekl Jasper.

„Raději s námi nebydlete, ještě bychom vás zkazili.“ Emmett přikývl a poté i Edward.

Pochvíli se ozval Carlisle, „ale hoši, tak se přece nechováme k dámám.“

Emmett se zamračil a řekl, „ony nejsou dámy, ony jsou zlo.“

„A dost!" křikla Esme, zatajil se mi dech, i když nedýchám. „Zítra začneme se stěhováním, když teď máte ten týden volna,“ rozkázala a všichni jsme jen nešťastně přikývli.

Autor: TerryBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tak to není fér! 2. kapitola Vyhlásili jste si válku: