Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná neznámá Prolog + 1. kapitola

Good thing


Tajemná neznámá Prolog + 1. kapitolaTakže, tady je moje úplně první povídka. Bella není úplně obyčejný člověk. Pak se jednou potká s Edwardem a Cullenovými. Ona ví, kdo jsou, oni nemají tušení o tom, kdo je. Její tajemství pro ně musí zůstat tajemstvím, ale co když se ho dozví. První kapitolka je o Bellině stěhování a první setkání. P.S.: Nebudu povídku psát, když nebudou kladné komentáře. Ale potěší i protesty. Aspoň budu vědět, co změnit. Vaše Emesalie

PROLOG (rok 1995)

 

Nesnáším to. Nesnáším jim takhle ubližovat. Ale musím odejít, protože jinak by poznali, že nestárnu. A to já nemůžu dopustit, svět mě na to příliš potřebuje. Takže zase odejdu, rozloučím se v pořadí už s dvacátou třetí rodinou a půjdu dál. K jiné. Hrozně bych si přála žít sama, jenže na to jsou potřeba peníze a já nemám, kdy je vydělávat. Přes den, když nejsem ve škole, tak doháním to, co jsem nestihla v noci – spánek. A v noci lítám po lese a snažím se chránit města před tím, kdo v nich nemá co dělat.

Jsem holt příliš vytížená na to, abych ještě stíhala chodit do práce. A tak každé tři roky zastavím v neznámém městě, kde se nachází nějaká střední, zaklepu u neznámých dveří a požádám rodinu o azyl. Mám to ale dokonale vymyšlené, ne??? Problém je v tom, že ty rodiny si mě pak zamilují a já musím odejít. Smutné. Někdo by řekl, že když to dělám už potolikáté, nemělo by mě to trápit, ale bolí to pokaždé stejně.

Na tom už ale nezáleží. Rozhodla jsem se na pár let přestěhovat do Londýna, Paříže, Berlína a zkusím i Athény. Chci taky nějaké to teplo.

A pak…

…pak se vrátím zpátky domů, zpátky do Forks.

 

 

1. KAPITOLA (rok 2015)

 

„Letadlo přistane na ranveji číslo pět. Prosíme všechny cestující, aby zabezpečili své cestovní zavazadlo do úložného prostoru nad hlavou a zapnuli si pásy,“ ozvalo se z reproduktoru.

No konečně, už jsem myslela, že v tom letadle zešedivím. Cesta z Prahy do Seattlu je dlouhá a příšerně únavná.

Díky Bohu už budeme přistávat. Pak si seženu nějaký spoj do Forks a budu doma. Zaplať pánbůh, že naši mi tam přenechali barák. Teda barák, spíše sídlo. Takže nebudu muset žít s žádnou rodinou. Před pár lety jsem dostala nápad to sídlo pronajímat a ono se to fakt vyplatilo. Peníze, co jsem za to dostávala, byly téměř magické. No, a rodina, co tam doposud žila, se odstěhovala. Agentura mi sice nabízela další zájemce, ale já se rozhodla na pár let vrátit. Vymyslela jsem si báchorku o tom, jak se tam vrací stará rodina, ale žít tam budu jen já, protože moji rodiče jsou pracovně vytížení. Spolkli mi to i s navijákem.

Letadlo se slabě zhouplo, jak přistálo na asfaltu a pak zpomalovalo, až zastavilo úplně. Všimla jsem si, jak lidi začali vstávat. Jen já a pak několik dalších cestujících zůstalo sedět a čekali.

Reproduktory zapraskaly a ozval se z nich hlas stevarda. 

„Letadlo právě přistálo, prosím, odpoutejte se, vyndejte své zavazadlo a postupně opusťte letadlo. Přejeme vám příjemný pobyt a děkujeme, že jste cestovali s naší společností.“ Reproduktory opět zaprskaly a pak se otevřely dveře letadla.

Vstala jsem a vydala se pro svůj kufr. Měla jsem v něm jenom to nejdůležitější. Zbytek se dá vždy dokoupit.

Vyšla jsem ven a začala hledat nějaké taxi. 

Když zastavil, hodila jsem věci do kufru a nasedla.

„Kam to bude?“ ozval se zepředu mužský hlas.

„Forks, sídlo Swanů.“

Řidič už neodpověděl, jen vyjel.

 

„Jsme tady,“ oznámil mi po hodině jízdy řidič.

Věděla jsem to i bez něj. Tohle sídlo bych poznala okamžitě

Automaticky jsem sáhla do peněženky a podala mu peníze. Bylo mi nějak jedno, že jsem mu dala mnohem víc, než bylo třeba.

Vystoupila jsem, popadla svoje tašky a šla k obrovské bráně. Byla střežená kamerami, které jsem tam nechala nainstalovat. Pro jistotu.

Zadala jsem číselný kód do detektoru a brána se otevřela.

Konečně jsem se znovu mohla podívat na můj domov. Byl to třípatrový barák. Za dob služebnictva, kdy byl postaven, byly jejich pokoje nahoře. Uprostřed byla spousta pokojů, jak pro šlechtice, tak pro hosty. A v přízemí byl taneční sál a jídelna. Později se barák přestavěl. Ale zvenku se vůbec nezměnil. Jeho cihlová barva byla sice trochu vybledlá, ale to mu dodávalo na magičnosti. Zahrady kolem byly nádherně zelené, což ale nebylo ve Forks nic neobvyklého. Na nedalekém záhonku vykukovaly kytky, kterým nevadila zima ani vlhko. Všude byly zelené smrky a pár listnáčů, které pod sebou měly spoustu barevného listí kvůli končícímu podzimu. Kousek za barákem vykukoval malý altánek, který byl za barákem schovaný i s rybníkem.

Milovala jsem ty zahrady, jako dítě jsem tam trávila spousty času a malovala obrazy.

Usmála jsem se pod návalem vzpomínek. Ještě stále s úsměvem jsem se vydala ke dveřím. Byly to dvoukřídlé černé dveře. Ty jsem taky kupovala. Pamatuji si ty staré. Už jako malá jsem je nesnášela. Byly těžké a ošklivé. Tyhle byly hezké, lehčí a mnohem víc se sem hodily. Klíčem jsem otevřela ty tři zámky, co tam byly. Jistota.

Vešla jsem dovnitř a zalapala po dechu. První rok jsem veškeré peníze z pronájmu věnovala do zmodernizování domu a svojí agentce z agentury jsem přikazovala, aby mi posílala fotky a ono to vypadalo vážně skvěle, ale takhle na vlastní oči… Vypadalo to vážně dokonale. Chodba, kterou jsem nechala vymalovat na světle růžovou až skoro bílou, byla plná obrazů, které agentka našla v baráku. Byly nejen moje, ale i dnes už světově známých autorů. Zeď vedla až do poloviny chodby a pak na obou stranách končila. Napravo byla kuchyň. Byl celá sladěná do tmavě fialové a bílé. Linka byla bílá a skříně fialové. Bylo tam plno moderních přístrojů, většinou černých. V prostředku stál bar. Na jedné straně staly fialové židle a z druhé strany byla uložená různá vína a alkohol. Věděla jsem, že než odjedu, tak něco z toho zmizí. Myslím ta vína.

Vedle ledničky byly bílé dveře. Za nimi byla malá jídelna. Ta byla sladěná do modra. Uprostřed stál stůl pro šest lidí. Byl skleněný. Kolem stály židle s tmavými modrými potahy. Jedna stěna byla celá prosklená a mně se naskytl výhled na rybníček. Na další stěně byl namalovaný strom, na kterém byly obrazy mých předků. 
Pak jsem se vrátila zpátky na chodbu a šla se podívat do obýváku. Ten byl červenobílý. Jeho stěny byly červené, ale rohová sedačka byla bílá stejně jako koberec. Křesla, která stála vedle sedačky, byla červená. Stál tam stolek, na kterém byly květiny ve váze. Naproti stála plazmová televize, která zabírala polovinu zdi. Celá jedna zeď byla prosklená. Milovala jsme světlo, proto většina domu byla prosklená.

Nechala jsem přízemí přízemím. Vydala jsem se do schodů do prvního patra. Celá chodba byla oranžová.

Neřešila jsem žádné dveře krom těch posledních napravo. Už jako malá jsem tam měla pokoj a teď jsem se tam hodlala vrátit. Otevřela jsem dveře a usmála se. Dvě prosklené stěny byly jasné. V jedněch byly zasazené dveře, aby se dalo vejít na balkón. Uprostřed další stěny stála postel pokrytá zeleným přehozem. Z pravé strany byly dvoje dveře. Jedny vedly do šatny a druhé do koupelny. Z druhé strany stála knihovna. Naproti ní stůl. A pak to nejdůležitější. Malířský stojan.

„Konečně pokoj podle mých představ,“ usmála jsem

Už mi opravdu chyběl jenom pes. Ale všechno bude.

 

Crrr, crrr.

„Proboha, co to?“ zavrčela jsem.

Otočila jsem se na druhou stranu a popadla jsem mobil, abych na něm zamáčkla ten pitomý budík.

Bylo pondělí a já musela do školy. 

Naštvaně jsem udělala ranní hygienu, oblékla se. Jako jídlo jsem popadla croissant, co jsem našla ve skříňce. A pak jsem vyšla do školy.

Neměla jsem to daleko, takže jsem tam byla za deset minut.

Jakmile jsem vešla na parkoviště, stočily se na mě snad všechny pohledy. Nijak mě to nevyvedlo z míry. Pokaždé když jsem se někam přestěhovala, byla jsem číslo jedna pro kluky. Holt jsem zdědila krásu po mamince.

„Ahoj, ty jsi Isabella Swan?“ přišla ke mně nějaká rusovláska.

„Jo, Bell,“ odpověděla jsem jí.

„Jsem Jessica,“ představila se. „Prý tě mám odvést do kanceláře.“

Usmála jsem se na ni. Chtěla jsem jí říct, že to fakt není nutné, když se na parkoviště vřítilo stříbrné auto. Zarazila jsem se. Taková auta do Forks nepatřila. Periferním viděním jsem si všimla, jak se Jessica nadšeně usmála. To se mi nechce líbit.

V tu chvíli z auta vyšel kluk. Nádherný kluk. A z aut, která stála vedle něj, další čtyři lidi.

Svou chybu jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsem zahlédla zlatý oči a bílou kůži.

„Krucinál!“ zaklela jsem. „Upíři.“

V tu chvíli se na mně otočilo pět vyděšených pohledů.

Uj, chyba.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná neznámá Prolog + 1. kapitola:

 1 2   Další »
15. beda
17.05.2016 [19:55]

nádhera hned jdu na další Emoticon Emoticon

15.11.2015 [20:30]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. 4ever
01.06.2015 [13:16]

Super povídka

12. tina
31.05.2015 [12:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. aaaja
31.05.2015 [7:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Hezky napinavy konec Emoticon

10. aknel
29.05.2015 [22:22]

Je to super taketo poviedky zboznujem rychlo pokracko :3

9. miky
29.05.2015 [13:10]

Zacina to zaujimavo Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. matony
29.05.2015 [1:03]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. sam
28.05.2015 [23:22]

Moc se mi kapitolka líbila :D Už se moc těším na další a na to, jak ze svého prořeknutí Bella vybruslí :)

6. Alice Cullen
28.05.2015 [20:43]

Moc pěkné,pokračuj. Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!