Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná neznámá 19. kapitola

new moon poster


Po dlouhatánské době další díl. Jednoduše řečeno, potkejte se s našimi krásnými, chlupatými kamarády.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

O několik minut později jsme seděli s Edwardem opět v jeho pokoji.

„Nemyslela to vážně, že ne?“ ptala jsem se ho vyděšeně. Představa mě a Alice v Paříži mě děsila jen o malinko méně, než to, že by se tu mohli ukázat Volturiovi.

„Myslela,“ odpověděl mi Edward. Seděli jsme vedle sebe na jeho pohovce a celým pokojem se nesla tichá hudba.

„Já tam s ní nechci,“ kňučela jsem Edwardovi do ramene.

Chvíli bylo ticho, než mi konečně odpověděl: „A co se mnou?“ ptal se.

„Cože?“ nechápala jsem.

„Letěla bys do Paříže se mnou?“ zeptal se potichu.

Vykulila jsem na něj oči. „My dva? Sami? V Paříži?“

Jeho rty se roztáhly do pobaveného úsměvu. „Přesně to jsem měl na mysli," uculil se.

"Kdy jedeme?" Zeptala jsem se zvědavě.

Ja a Edward v Paříží. Skvělá představa.

"Kdykoliv budeš chtít, lásko," smál se.

"Hned?" Navrhla jsem se smíchem. Myslela jsem to jako vtip, ale Edward rozhodně ne.

"Pokud chceš, klidně," řekl naprosto vážně.

Vykulila jsem oči. On to myslel vážně!!!

Usmála jsem se na něj. "Kdyby to bylo jen na mně, klidně bych jela. Ale musíme do školy a tvoje rodina se sotva vrátila."

"Ja vím," zašeptal a políbil mě do vlasů.

"Můžeme jet o prázdninách. Jsou za měsíc a Paříž ve sněhu bude vypadat kouzelně," vyhrkla jsem nadšeně.

"Bells, neřekl bych že nakonci října bude ve Francii sníh," uculil se na mě.

Hrabě jsem ho praštila do hrudi. "A bude!"

Jeho smích se rozléhal po celém pokoji. Ohromeně jsem se dívala do jeho nádherné tváře. Byl tak dokonalý.

"Miluju tě," řekla jsem, vůbec si neuvědomujíc, že bych něco takového říct vůbec chtěla.

Jeho smích se změnil na nádherný úsměv, při kterém měl jeden koutek výš,  než ten druhý. "Taky tě miluju, lásko," řekl mi.

 

Většina dalších dní ubíhala v jakémsi ritualu. Budila jsem se v Edwardově náruči ať už v mojí, nebo jeho posteli. Nasnídala jsem se, přičemž na mě Edward zíral a pak jsme se společně vydali do školy. Nasledovala škola, kde mě Edward vyzvedl pokaždé před třídou, společný oběd a pak další hodiny. Odpoledne jsme zpravidla trávili u Cullenovích a pak jsme se buď rozloučili a jeli ke mně, nebo jsme přespali tam.

Bylo úterý a náš den začal jako všechny ostatní. Ráno, dopoledne a odpoledne u Cullenů. Normál. Až do doby než se začalo stmívat.

Zrovna jsme seděli na gauči, já zabalena do Edwardovi náruče, kdyz jsem to ucítila.

Aniž bych si to uvědomila automaticky jsem se napjala. To samozřejmě neušlo Edwardovi.

"Co se děje?" Chtěl vědět. Jeho pohled na mě starostlivě shlížel.

Věděla jsem, že nemá cenu mu lhát, protože každou chvíli uslyší jejich myšlenky. "Jsou tu vlkodlaci," zašeptala jsem, protože jsem věděla, ze mě všichni uslyší.

"To neni možné. Máme dohodu," začal Jasper.

"Ehmm, vlastně ne tak úplně," zavrtěla jsem se.

"Cože?" Zařvala Rose.

Ignorovala jsem ji. "Oni si tak trochu myslí, že tady nějaký vlkodlak je," ošívala jsem se.

"To je to, co jste? Vlkodlaci?" Chtěl vědět Emmett.

"Ne úplně, nejsme vlkodlaci," zamračila jsem se. Nebyl čas jim to teď vysvětlovat.

Edward si musel všimnout mého neklidu, protože se zvedl a řekl rodině:  "Promluvíme si pak, už je slyším."

Vzal mě za ruku a společně jsme šli ven. Otočila jsem se na ostatní a všimla si Ang, která stála kousek za mnou. "Jdi k Emmettovi," řekla jsem ji.

Nelíbilo se jí to, ale poslechla. Vydala se k němu a on si jí ochranitelsky strčil za záda.

Zrovna jsem se otočila, když banda kluku, namakaných jak zápasníci MMA, vyšla z lesa.

Většina se zastavila a dopředu prošli jen dva. Zastavili se kousek od verandy, na které jsme stáli.

"Co vás sem přivádí?" Chtěl vědět Carlisle. Nezdržoval se formalitami. Popravdě s bandou puberťáků to ani nemělo cenu.

Jeden z těch předních promluvil. Byl jasně starší, než ostatní, takže zřejmě jejich vůdce. "Zjistili jsme, že tu máte někoho z našich," řekl.

Zamračila jsem se.

"Opravdu?" Promluvil překvapeně Emmett. "Ja jsem tu žádné stěně neviděl, ty snad jo, Rose?" Otočil se na svou manželku.

Ta po něm hodila pohled, aby sklapnul a on opravdu poslechl.

"Nesnaž se mě oklamat, pijavice!" Vykřikl ten druhý. "Vidíme ji!" Zavrčela a podíval se na mě.

"Nejsem jedna z vás," řekla jsem.

Chvíli bylo ticho, než ten starší promluvil. "Jsi vlkodlak, jsi jedna z nás. A naše instikty nám zakazují přátelit se s upíry," oznámil mi důležité.

"Měl by jsi si dat pozor ma jazyk, chlapče," zavrčela jsem na něj. Kdo si sakra myslí, že je? Štěně jedno nevychovaný.

"A co mi jako uděláš?" Zeptal se posměšně.

Uchechtla jsem se. "Nemáš nejmenší představu," zamrkla jsem na něj.

Ten mladší na mě už chtěl vystartovat, ale zadrželi ho. "Přestaňte," řekl nam oběma. Pak se otočil na mě. "Přišli jsme ti pomoct," oznámil mi.

"Vypadám na to, že potřebuju pomoct?" Zeptala jsem se překvapeně a přisunula jsem se blíž k Edwardovi.

Jejich pohledy stály za to.

„Správně,“ souhlasila jsem. „Takže, prosím, odejděte.“

Mladý vlkodlak otevřel pusu, ale nic z ní nevyšlo. Zřejmě byl malinko v šoku.

„Dobrá,“ promluvil vůdce. „Kdybys něco potřebovala, víš kde nás najdeš,“ pokýval mi hlavou. Pak svůj pohled stočil na Carlislea. „Omlouváme se, za porušení smlouvy, ale doufáme, že chápete naše důvody.“

„To je v pořádku,“ pokývala Esmé hlavou. „Udělali bychom to samé,“ usmála se mateřsky na všechny.

„Dobrá,“ kývl nejstarší. „Než, ale odejdeme, měli byste vědět jednu věc. Kolem Forks se ochomýtá pořád více upíru. S červenýma oči,“ řekl, než se otočil a společně se svou smečkou zmizel ve stínech lesa.

Rodina se začala pomalu trousit zpět do domu. Jen já jsem stála na místě a zírala na kousek země, na kterém ještě před chvíli stála smečka.

Rudoocí? Mohly by to být Volturiovi?

Moje tělo se otřáslo jen při té myšlence.

„Jsi v pořádku, Bells?“ zeptal se Edward. Jako jediný zůstal stát se mnou na terase.

„Co když jsou to Volturiovi?“ řekla jsem svojí děsivou myšlenku nahlas. „Co když nás sem přijdou hledat?“

„Tak vás ochráníme,“ zašeptal mi do ucha.

„To nejde,“ zamumlala jsem. Jedna slza vypadla z mého oka.

Byl to tak krásný den. A teď… Zase jsem měla pocit, že se mi svět rozpadá pod nohama.

„Hej,hej,“ zašeptal Edward a otočil si mou hlavu k sobě. „Dýchej,“ poradil mi.

Hodila jsem na něj nasupený pohled. „Dýchám.“

Usmál se. „Dobře, a teď mě poslouchej. Už několikrát jsem ti říkal, že jsi můj svět, moje slunce. Neexistuje možnost, že bych tě nechal jít. A neexistuje ani nejmenší šance, že bych tě nechal bojovat samotnou, ať jde o jakoukoliv bitvu, dobře?“

Pomalu jsem pokývala hlavou. „Miluju tě, Edwarde Cullene.“

„Já tebe taky, Bello,“ usmál se na mě a naklonil se, aby mě políbil.

 


 

Omluvám se, že jsem nepřidala díl.... ehmmm hodně dlouhou dobu :D Ale popravdě, psát příběhy o Twilight už mi nepřinášelo tolik nadšení jako dřív, tak jsem s tím sekla. Ale teď jsem zpět v plné síle :D Alespoň doufám. A taky doufám, že je tu ještě někdo, kdo se na Tajemnou neznámou těší...

Vaše Emesálie



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná neznámá 19. kapitola:

 1
2. Aja
21.08.2017 [15:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Selena 18
20.08.2017 [1:04]

Supeer Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!