Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Substitution - 5. kapitola

24.06.2015 (21:00) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1476×

5. kapitola – Lov

(pohled Belly)

Zbytek noci se táhl, nemohla jsem přijít na činnost, která by mě dovedla dostatečně zabavit. Edward se až do rána nevrátil a celý zbytek rodiny, vyjma Renesmee, se zabýval v noci jinou činností. Přišla jsem si strašně, když jsem to poslouchala, poněkud nepatřičně řekla bych, ale neměla jsem zrovna na výběr. Kolem čtvrté hodiny ranní jsem se proto rozhodla, že bych si mohla zajít na lov. Ani jsem si nebyla jistá, kdy jsem byla lovit naposledy.

Bylo to zvláštní, ale ani ve Volteře jsem neměla moc velké problémy s ovládáním. Pokud jsem měla pravidelný přísun lidské krve, neměla jsem potíže se udržet i v případě, že bych se náhodou nějakým nedopatřením ocitla na operačním sále. Tam to ani jinak nešlo, Aro trval na tom, že se všichni členové gardy i královské rodiny, do které jsem bohužel spadala, budou dokonale ovládat. Otázka však byla, jestli se dokážu tak dokonale ovládat i v případě zvířecí krve.

Brala jsem to jako výzvu i nutnost. Moje sestra s dodržováním diety neměla zjevně žádný problém. Mohlo to být tak těžké? Nebyla jsem si jistá, co od zvířecí krve čekat. V lese jsem se orientovala dobře, ale než jsem zavětřila pach srnky, chvilku mi to zabralo. Vydala jsem se po její stopě a asi za necelé dvě minuty už jsem se schovávala za stromem a sledovala ji. Netušila, že ji dějí jen pouhé vteřiny od smrti. Byla tak klidná a pásla se, možná trošku moc brzo. Mohou mít i zvířata problémy se spaním?

Povzdechla jsem si a vystartovala. Za okamžik jsem stála u ní, ani si mě nevšimla a pak jsem jí rychle zlomila vaz, aby zbytečně netrpěla. Dobře, to by bylo. Pocítila jsem nad ní lehkou lítost, když jsem si klekla do vlhkého listí a jehličí a zabořila se svými ostrými zuby do jejího krku.

Ta krev nebyla taková, jakou jsem čekala. Chutnala divně. Nemastně, neslaně. Hodně se lišila od té sladké, úžasné tekutiny, na které jsem přežívala poslední století a čtvrt. Ale zároveň jsem možná čekala, že to bude i horší. S mírným sebezapřením jsem srnku vysála do poslední kapky a pak ji potichu a rychle pohřbila do mělkého hrobu. Se smíšenými pocity jsem se pak vracela do vily. Nebyla jsem si jistá, jestli na téhle speciální dietě budu schopná vydržet nějak dlouho, ale bylo mi jasné, že nějakou chvíli mi to snad vydrží. Bylo to navíc důležité kvůli tomu, aby rodina nepojala podezření. Navíc zabíjení nikdy nebylo nic pro mě. Rozhodla jsem se dát zvířecí dietě opravdovou šanci, i kdybych od Cullenových odešla.

Ve vile jsem se ani neobtěžovala dojít do naší ložnice, zůstala jsem dole v obývacím pokoji, i když podle zvuků se Edward už vrátil. Sedla jsem si na prostornou pohovku a zírala do vyhasínajících plamenů v krbu. Krb. Na co ho vlastně měli? Nám zima nebývala. Možná na okrasu? Plameny však měly zvláštní moc uklidňovat a já se zamyslela víc, než jsem měla původně v plánu. Asi za půl hodiny se přiřítila dolů Alice.

„Co tady děláš?“

„Přemýšlím.“

„To ty taky umíš?“ zašklebila se a pak se zamračila ještě víc, když si prohlédla mé špinavé oblečení. „Nechceš v tomhle, doufám, jít do školy, že ne?“

„Přijde na to. Myslíš, že bych takhle odradila Mikea?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem se stačila zastavit. Ani nevím, co to do mě vjelo. Nebyla jsem si jistá, jak by zareagovala Beth. Alice se naštěstí jen uchechtla.

„No, zkusit to můžeš. Edward by měl jistě radost.“ Protočila oči a sebrala svoji tašku do školy ze země. Já mezitím vstala a pomalu zamířila nahoru.

„Jistě,“ odtušila jsem a přidala do kroku. Na odpočívadle jsem se ovšem srazila s Emmettem. A ten náraz nebyl zrovna příjemný.

„Jauvajs, Beth, nemůžeš dávat pozor?“ řekl a třel si afektovaně rameno.

„Promiň,“ špitla jsem v omluvu a sklopila oči. Dnes byl tedy den. Emmett si přestal třít rameno a překvapeně na mě shlédl. Pak se nejistě usmál. „Porvala ses s večeří?“

„Spíš snídaní.“

„Záleží na úhlu pohledu,“ pokrčil nakonec rameny a bez dalších průtahů prošel kolem mě. Skvělé. Modlila jsem se, ať už na nikoho nenarazím. To se mi i povedlo a já si oddechla, když jsem za sebou bezpečně zavírala dveře ložnice. Periferním viděním jsem zaregistrovala Edwarda, který seděl u počítače a něco si tam vyhledával. Rozhodla jsem se ho ignorovat a vyrazila radši do sprchy.

Měla jsem asi patnáct minut, než jsme měli vyrážet do školy a chtěla jsem ze sebe smýt tu špínu z lesa. Teplá voda byla příjemná i pro má upíří záda, která působila ztuhlým dojmem. Když jsem sprchu vypnula, došlo mi, že jsem si s sebou nevzala žádné oblečení. Rychle jsem si tedy vyfénovala vlasy a pohlédla na sebe v zrcadle, jak jsem tam stála pouze s osuškou obmotanou kolem své postavy. Rozmýšlela jsem se jenom chvíli. Představa, že se tam promenáduji před Edwardem, mi byla sice lehce nepříjemná, ale na druhou stranu – měla jsem být jeho žena. Bylo naivní předpokládat, že ji ještě neviděl nahou nebo alespoň v ručníku.  

S lehkým úšklebkem jsem vyrazila z koupelny a prošla kolem něj do šatny. Když jsem kolem něj procházela, nevšímal si mě, ale přísahala bych, že jsem cítila jeho pohled zabodnutý do mých zad, když si myslel, že ho nevidím.

V šatně jsem se rychle převlékla do modrobílého topu, k tomu jsem si vzala černé, úzké kalhoty a bílou kabelku. Byla jsem hotová. Mohli jsme jet.

*    *    *

V autě vládlo trapné ticho. Edward řídil svoje stříbrné volno, já seděla vzadu za ním vedle Rosalie a před ní seděl Emmett. Ani on se nesnažil atmosféru nějak oživit vtípky, které podle mé sestry miloval. Bylo mi z toho dost úzko. Opravdu jsem netušila, co jim má sestra provedla, ale začínala jsem si říkat, že bych snad jejich vztahy mohla zkusit napravit. Nebo už tu nebyla šance na nápravu? Podobné myšlenky mi vířily hlavou, když jsme vystupovali z auta.

Jako předchozí den, jen co jsme vystoupili, Emmett vzal do náručí Rosalii a Jasper Alici, aby jasně ukázali, kdo ke komu patří. Netušila jsem proč, ale v hrudi mě bodl lehký osten závisti a smutku. K mému překvapení ke mně po chvíli zamířil Edward. Nechápavě jsem si ho měřila pohledem, když mě vzal za ruku a hypnoticky se mi zadíval do očí. Nedokázala jsem uhnout. Jeho rty se slabě zachvěly vteřinu před tím, než se ke mně sklonil a políbil mě.

Nebylo to jako s profesorem Blackem. Neztuhla jsem ani nic takového. Místo toho jsem mu jednu ruku zapletla do vlasů a tou druhou se mu zapřela o hruď. Nevím, co to do mě vjelo, ale jeho polibek jsem mu živě vracela, byla jsem jako smyslů zbavená. Neexistovalo nic, jen jeho rty. On mě jednou rukou chytl za paži a donutil mě couvnout, až jsem skončila natlačená na jeho auto a neměla jsem kam utéct. O to víc žhavěji mě líbal a odtrhl se až se zvoněním. Oba jsme zrychleně oddechovali, i když jsme to nepotřebovali a zírali si do očí. Pak se ke mně naposled sklonil, líbl mě na tvář a špitl mi do ucha tak, abych to slyšela jen já:

„Hraješ tak přesvědčivě, až bych ti sám skoro věřil, zlato.“

Pak se s ponurým, křivým úsměvem na rtech otočil na patě a odkráčel na hodinu. Já tam zůstala ještě chvíli v tranzu stát, než mi to konečně došlo. Jejich manželství bylo natolik v háji, že se dohodli, že před svojí rodinou a školou budou hrát, že spolu jsou, zatímco sami si pak půjdou každý svojí cestou.

Nepřítomně jsem zvedla ruku a přejela si po rtech, na kterých jsem stále cítila ty jeho.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Substitution - 5. kapitola: