Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Substitution - 2. kapitola

06.12.2012 (12:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2399×

2. kapitola – Konec pohádky

(pohled Belly)

„Beth? No tak, Beth, vím, že jsi tam, slyším tě dýchat. Koukej odtamtud vylézt, ty nákupy jsi mi slíbila! A z toho už se nevykroutíš!“ ozval se zpoza dveří naštvaný hlásek Alice. Nebyla jsem si jistá, proč je naštvaná, ale rychle jsem se převlékla do něčeho nového a vyšla ven.

„Kam pojedeme nakupovat?“ zeptala jsem se.

„Do Seattlu, kam jinam,“ odsekla a otočila se na podpatku. Chvíli jsem ji sledovala a přemýšlela, co si asi s Beth provedly. Co vlastně Beth provedla celé rodině.

„Budeš tam stát ještě dlouho?“ zavrčela zezdola, tak jsem sebou pohnula a brzy už stála v obýváku.

„Tak nakonec pojedu s vámi, holky. Carlisle má službu,“ pousmála se Esmé, která vypadala, že je snad jediná, kdo mě ráda vidí. Proto jsem jí její úsměv oplatila.

„Ty jdeš ven v tomhle?“ odfrkla si Rosalie nad obyčejnými tmavými džíny a bílým tričkem.

„Neuškodí trochu nenápadnosti,“ řekla jsem a přeměřila si její krátkou sukni a top s hlubokým výstřihem. Když jsem si představila, co by s ní provedl Aro ve Volteře, kdyby tam na sebe takto přitahovala pozornost, musela jsem potlačit zachvění.

Ovšem Rosalie se na mě nadále dívala divně, možná že Beth byla v tom, co nosila, odvážnější. Budu něco muset zjistit z fotografií…

„Tak do aut,“ popohnala nás Esmé do garáže. Nakonec jsem byla ráda, když se Rosalie s Alicí rozhodly jet spolu a já jela s Esmé.

„Doufám, že si to nakupování dnes užijeme, když nám do toho nebudou mluvit naše drahé polovičky,“ nadhodila Esmé v autě. Já s mírným úsměvem přikývla a pomyslela si, že je vůbec záhada, kde se skrývá manžel Beth. Nikde jsem ho za posledních pár hodin ani nezahlédla.

Naštěstí jakoby mi Esmé téměř četla myšlenky.

„I když ty už se asi na Edwarda těšíš, že? Až se v pátek vrátí,“ pokračovala nejistě.

„Jistě,“ přikývla jsem. Esmé se na mě tak zvláštně podívala.

„Takže už jste si to vyřešili?“ zeptala se překvapeně. Já se podívala z okna a hryzla se do rtu. Aj.

„Snad ano,“ zaváhala jsem. Opravdu nevím, co si Esmé myslí, že se mezi Beth a jejím mužem stalo, nebo jestli se opravdu něco stalo. S takovými komplikacemi jsem nepočítala.

„No, nechme starosti na jindy. Jsme tu,“ oznámila mi nakonec, když parkovala před obrovským nákupním centrem. Hned na to vedle nás zaparkovaly i Rosalie s Alicí a my vystoupily.

„Máte v plánu kupovat něco konkrétního? Nebudete mít na škole zase nějaký ples?“ optala se Esmé Alice.

„Zatím ne, asi až za měsíc, takže máme času dost. Ale porozhlédnout se můžeme i tak,“ usmála se na ni zářivě.

„To ovšem neznamená, že když uvidím krásné šaty, že si je nevezmu,“ přidala se Rosalie se smíchem a já stěží potlačila odfrknutí. Opravu jí záleželo jenom na tom, co má na sobě?

„Co že jsi tak ticho, Beth?“ zamračila se Alice.

„Přemýšlím,“ pokrčila jsem rameny.

„Ty to taky umíš?“ ušklíbla se Rose.

„Rosalie!“ napomenula ji Esmé, když jsme vcházely dovnitř a zamířily jsme do jednoho z mnoha luxusních butiků. Všechny, dokonce i Esmé, se pak rozptýlily po butiku a já zůstala váhavě stát téměř ve dveřích.

„Mohu vám s něčím pomoci?“ usmál se na mě mladý prodavač.

„Ne, děkuji,“ odbyla jsem ho slušně a zamířila mezi stojany, abych nevypadala tak podezřele. Bohužel jsem měla stále tendenci se ohlížet a hledat gardu. Mezi lidmi jsem se nikdy necítila nejlépe. Tady jich bylo strašně.

Ne, že by mi snad dělalo problémy se ovládat, ale spíš samotná jejich společnost. Což mi připomnělo, že bych už brzy měla vyrazit na lov. Pálení v krku zatím šlo vydržet, ale nevěděla jsem, jak dlouho to tak ještě bude.

Zatímco jsem obcházela stojany, viděla jsem Alici a Rosalii nést si již několikáté kalhoty a topy do kabinky. Nechápala jsem, co je na tom tak baví, nebo proč jich vůbec potřebují tolik. Nakonec jsem však i já narazila na jeden top, který se mi zalíbil. Byl bílý, se spadlými ramínky a flitry. Líbil se mi. Něco takové jsem vždycky chtěla mít, ale nemohla jsem.

Opatrně jsem ho proto sundala ze stojanu a vyrazila do kabinek, kde jsem si ho v jedné z nich zkusila. Seděl mi a, snad to tak mohu říct, celkem mi i slušel.

Když jsme šly konečně zaplatit k pokladně, Alice nadzvedla obočí: „To je všechno?“

„Ano.“

Ještě jednou si mě zvláštně změřila, ale nechala to být a já jí za to byla vděčná. Věděla jsem, že abych nevzbudila podezření, musím se vyptávat co nejméně a chovat se co nejpřirozeněji. Bohužel jsem se svou sestrou nežila posledních cca sto dvacet let. Mohla se změnit, a tak mi všechno, co jsem o ní věděla, bylo k ničemu. Byla jsem nucena zkusit to metodou pokus, omyl a hlavně být milá.

Když jsme ale navštívily asi desátý obchod, začalo mě to unavovat. To je to opravdu ještě baví? Nemají už těch věcí dost pro celou armádu?

Podobné otázky mi vířily hlavou, zrovna když jsme šly kolem malého knihkupectví, které mě zaujalo.

„Vy půjdete do dalšího obchodu s oblečením?“ optala jsem se pro jistotu.

„Ještě se porozhlédneme,“ usmála se Esmé.

„Mohla bych se na chvíli odpojit a jít se podívat sem?“ zeptala jsem se. Esmé zamrkala.

„Jistě, že můžeš, Beth. Co je tohle za otázku? Sejdeme se za půl hodiny u aut, co ty na to?“ navrhla.

„Budu tam,“ ujistila jsem ji a nechala ji i s holkama odejít.

V knihkupectví bych dokázala strávit věky. Milovala jsem knihy už jako dítě. Beth je také milovala a já doufala, že alespoň tahle vášeň nám zůstala oběma až do její smrti. Pokud vím, tak jsme si ale každá libovala v jiných žánrech.

Beth měla ráda detektivky, červenou knihovnu a i počátky fantasy literatury ji oslovily. Já naproti tomu měla ráda historické romány, poezii nebo i romantické knihy, ale jen pokud to s tou romantikou nebylo přehnané.

Přecházela jsem proto z oddělení do oddělení a rozhodovala se, jakou knihu si mám vlastně koupit. Brala bych téměř všechny, ale nakonec jsem si vybrala jen dvě, které mě oslovily nejvíce. Konkrétně Srdce Edinburghu a Ivanhoe od Waltera Scotta.

Prodavač vypadal celkem nadšeně, když jsem platila, a nemohl ze mě spustit oči. Nemůžu říct, že by mi to bylo vyloženě nepříjemné, ale byla jsem ráda, když jsem se vymanila z pohledu jeho zvídavých očí.

U aut jsem nakonec čekala já na ostatní, Esmé se i s Alicí a Rosalií zdržely při nákupech. Jediná, kdo se mi omluvila, byla Esmé. Rose naopak prohodila něco o tom, že je div, že ty tři ještě nečekají na mě.

„Koupila sis nakonec něco?“ byla zvědavá Esmé v autě cestou domů.

„Ano, dvě knížky, co mě zaujaly,“ usmála jsem se a řekla jí, o které dvě jde.

„Zajímavá volba, myslela jsem si, že ty jsi spíš na to fantasy,“ podivila se Esmé.

„Fantasy mám ráda, ale momentálně na něj nějak nemám náladu,“ pokrčila jsem rameny.

„Koukám, že se ti zase vrací tvoje náladovost,“ zasmála se Esmé. Beth je náladová?

„Hm, snad to brzo zase přejde. Je to otrava,“ zabručela jsem ve snaze co nejlépe zahrát svoji sestru.

„Neboj, zítra je pondělí a jdete do školy. Zase budeš mít jiné starosti,“ usmála se.

„To ano,“ přikývla jsem vážně. Toho jsem se opravdu obávala…

Když jsme však přijely domů, zaujalo mě auto na příjezdové cestě, které tedy při našem odjezdu nestálo a rozhodně jsem ho neviděla ani v garáži. Že by se Bethin manžel vrátil dřív? Mohla bych přísahat, že se mi nervozitou stáhl žaludek, i když to nebylo možné.

„No ne!“ usmála se nadšeně Esmé.

„To auto…“ načala jsem to, ale Esmé už vedle mě neseděla. Utíkala do domu a já už zevnitř slyšela nadšené výkřiky. Byl to dívčí hlas, tedy to nemohl být Edward.

Váhavě jsem vystoupila z auta a o něco méně nadšeně následovala i Alici s Rose dovnitř, které mě během mého váhání předběhly.

Když jsem vstoupila dovnitř, uviděla jsem je viset na krku nějaké dívce. Usmívaly se a překřikovaly jedna druhou. Neviděla jsem je takhle se smát od té doby, co jsem sem přišla.

Teprve, když se od té dívky odtáhly, jsem ji poznala z fotky, co mi Beth před pár dny ukazovala.

„Renesmee,“ vydechla jsem překvapeně.

„Beth. Vypadáš překvapeně… To je škoda, chtěla jsem tě spíš naštvat,“ usmála se na mě ironicky ta drobná, zrzavá holka, která byla velice podobná svému otci. V očích měla opovržlivý výraz a mně byla rázem jasná jedna věc. Jestliže mě ostatní členové rodiny neměli zrovna v lásce, pak to nebylo nic ve srovnání s touhle poloupírkou.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Substitution - 2. kapitola: