Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Srdce je nejlepší kompas 14. kapitola

19.11.2011 (12:30) • kajka007, DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 37× • zobrazeno 5325×

Vešel jsem do pánské šatny a našel svou skříňku. Pořád jsem byl trochu vykolejený z toho, že mě moje malá holčička v podstatě poslala do háje a raději šla s Bellou. Zase to její soukromí a to ji poslední dobou Alice s Rose vídají méně častěji. Asi na ni mají dlouhodobý vliv, nebo co. Rozhodně se mi to ale nelíbilo.

Vytáhl jsem si věci z plátěné tašky a položil je na lavičku. Začal jsem se vysvlékat, když v tom jsem uslyšel nějaké divné myšlenky. Otočil jsem se a asi dva metry za sebou uviděl chlápka, jak na mě obdivně kouká. Podle jeho myšlenek jsem se mu… Bože, to je odporné. Nadzvedl jsem obočí, ale on na to nijak nereagoval. Pořád mě skenoval od shora až dolů, nejčastěji se ale zastavil tam… Už jsem toho měl plné zuby.

„Ehm, problém?“ zeptal jsem se naštvaně a udělal dva kroky k němu, i když mi to bylo více než nechutné.

Konečně přestal upírat svoje oči na nevhodná místa a vyděšeně na mě pohlédl. „Ne, proč by byl? Jen se koukám, vole,“ oznámil mi arogantně a pokrčil rameny.

Netušil jsem, co dělat dál. Rozhodoval jsem se mezi záchvatem smíchu nebo kroucení hlavou tady toho maníka. Obojí bylo vcelku lákavé…

„Jistě, ještě něco?“ Lehce jsem si dupl nohou.

„Ne, hoď se do klidu, kámo. Nejseš tady jedinej,“ poučil mě a hodil po mně jakýsi prapodivný pohled.

Radši jsem ho ignoroval a vrátil se zpět ke své skříňce. V jeho myšlenkách jsem viděl, že mě pořád pozoruje a myslí si, že když sem zády, tak o tom nevím. Jen jsem si povzdychl a co nejrychleji si oblékl plavky. Vzal jsem si potřebné věci, zamknul jsem skříňku a se znechuceným pohledem se vydal do sprch a pak už přímo do haly bazénu. A nakonec jsem usoudil, že bylo vlastně dobře, že se mnou Carlie nešla, to by byl opravdu trapas.

Ženské šatny byly na druhé straně areálu, takže jsem se rozhodl jít jim naproti. Zvolil jsem pomalé tempo, protože mi bylo jasné, že jim to bude trvat dlouho a stepovat před vstupem do ženské šatny jako nějaký úchyl se mi upřímně moc nechtělo.

Najednou jsem zacítil krev, mě dobře známou krev. Byla to Carlie. Přidal jsem do kroku a už byl u šaten. Bojoval jsem sám se sebou. Neměl bych tam chodit, mohli by nás vyhodit a Bella se o ni určitě postará. Na druhou stranu, co když se jí ale něco stalo? Něco vážného? Už, už jsem sahal po klice, když v tom jsem uslyšel, jak Bella s Carlie mluví a pomalu se přibližují ke dveřím. O pár metrů jsem ustoupil a čekal, až vyjdou ven.

Dveře se otevřely a v nich jsem spatřil… To se nedalo popsat. Vypadala jako bohyně. Měla modrozelené dvojdílné plavky. Vypadalo to, že jí jsou šité na míru. Jen jsem si povzdychl… Věděl jsem, že sice bude moje manželka, ale nikdy nebude moje. Ona ke mně nic necítí.

„Už jsem se začínal bát. Dost vám to trvalo,“ řekl jsem, když ke mně došly.

„Trvalo,“ povzdychla si tragicky Car. „Ale to jen kvůli tomu, že jsem spadla.“ Vědoucně pokývala hlavou, najednou jí ale došlo, že bych o ni mohl mít strach a nepustil ji do vody. To ji okamžitě probralo, zatvářila se, že je v té nejlepší formě a tahala mě k nějakému tobogánu.

Dovedli jsme Carlie k dětskému areálu, kde bylo plno skluzavek a kde se mohla bezpečně pohybovat sama. Seděli jsme na okraji bazénu a nohy měli namočené v příjemně teplé vodě. Moc jsme nemluvili, a tak mezi námi chvílemi vládlo trapné ticho. Asi to tak ale připadalo pouze mně, protože Bella celou dobu upřeně pozorovala Carlie, jak pobíhá z jedné strany na druhou a užívá si pocitu, že ji nehlídáme.

Snažil jsem se své oči udržet na něčem jiném… Carlie, bazén, ostatní děti… Můj zrak ale stále sklouzával k tomu hnědovlasému andělovi vedle mě. Byla krásnější než všechny upírky, které jsem za celou svou existenci potkal. A že jich bylo hodně.

Zatímco já jsem trpěl, Bella ke mně byla naprosto lhostejná a beze slova si šla hrát s Carlie. Taky jsem vstal a pomalu přišel k nim s tím, že už bychom pomalu měli jít. Bylo to sice trochu sobecké gesto, ale v myšlenkách Car jsem viděl, že už je hodně unavená. Bella mi navíc dala za pravdu, takže jsme se začali sbírat a rozešli se do šaten.

Tentokrát v nich nebyl nikdo navíc, takže jsem se v klidu oblékl a čekal na ně ve vestibulu.

Cesta domů proběhla dobře, možná až příliš dobře. Bella všechnu organizaci svatby nechala na mně, což mi vyhovovalo. Jen mi přišlo, že si pořád není jistá. Kdybych byl správný muž, tak jí řeknu, že to nemusí dělat, jenže na to jsem svou dceru až příliš miloval. A představa svatební noci s ní… Bylo mi jasné, že bych na to měl co nejrychleji zapomenout, ale ten červíček mi tam pořád dodával nové a nové nápady, jak ji dostat. Nejhorší bylo, že jsem sám nevěděl, co chci. Mozek říkal, ať to nechám být, že je to jen papír, nikdy se mnou nic mít nebude. Ta druhá část, která byla podstatně níže než první, mi zase říkala, že bych toho měl využít, že takovou šanci už nedostanu.

Vysadil jsem Bellu před domem její babičky a jel k našemu bytu. Carlie už dávno chrupkala, tak jsem ji vzal do náruče a položil do postýlky.

Sedl jsem si na gauč do obýváku, když v tom mi zazvonil mobil.

„Ahoj, Alice, co je?“ ozval jsem se do telefonu.

„Za chvilku jsem u tebe, bráško. Musíme prodiskutovat tu svatbu,“ zašvitořila a rychle položila. Nezmohl jsem se na nic jiného, než na protočení očí.

Za pár minut mi Alice opravdu prolétla oknem a k mé smůle nebyla sama. Vzala si i Esmé, takže mě budou přemlouvat dvě. Super…

Celou noc mi ukazovaly nějaké úžasné svatební doplňky, které rozhodně musíme mít. Nakonec jsem jim radši všechno odkýval, i když mi bylo jasné, že Bella asi až tak nadšená nebude. Navíc mi oznámily, že zítra berou Bellu do Seattlu, aby koupily šaty. Chtěl jsem to křehké stvoření ochránit před spáry své až moc energické sestřičky, jenže kdykoliv jsem si vymyslel nějaký plán, Alice po mně něco hodila, nebo mi v myšlenkách poslala, že to nemám ani zkoušet.

Tak další kapitolku máte za sebou. A s tím přichází i nový systém přidávání. U Gomezky to fungovalo, tak doufáme, že to snad půjde i tady. Vzhledem k tomu, že komentíře ubývají, tak jsme se rozhodly vám nabídnou dohodu. Pokud zde bude více než 25 komentářů, tak přidáme další kapitolu během tří dní. Chceme tak zjistit, jestli to čte opravdu tak málo lidí, nebo jestli jen nekomentujete. Tak uvidíme. Myslíme si, že je to fér. ;)

Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), DarkFireflies, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Srdce je nejlepší kompas 14. kapitola: