Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Správná rodina, ale špatná sestra - 6. kapitola

Stephenie Meyer apple


Správná rodina, ale špatná sestra - 6. kapitolaTak, je tady 6. kapitola téhle povídky. Moc se omlouváme s DeSs, že nám to tak trvalo. Prý se mám na ni vymluvit, ale pravdou je, že jsem na této kapitolce měla nejmenší zásluhu. Napsala jsem opravdu jen pár vět, takže za tuto krásnou povídku (kde se mimochodem objeví Bella, na kterou čekáte) můžete poděkovat jen a jen jí. Snad se Vám bude líbit i po takové době. El má narozeniny a Bella a Edward moc nemusí oslavy. Ale přijeli, protože je spojuje jedna věc. Láska k El. Jenže...
Přejeme pěkné počteníčko a ještě jednou se omlouváme za zpoždění. DeSs a blotik

Edward

Amerika, Canada, město Rivers

Přijížděl jsem po příjezdové cestě k jejich domu, jestli se to domem nazývat dalo. Nechápal jsem, na co je třem lidem taková až nechutně velká vila. Možná se chtějí chlubit, možná rodinné dědictví, co já vím.

Popadl jsem ze zadního sedadla auta dva dárky, nechal si najatou obsluhou odvést auto mimo cestu a po dlážděném osvětleném chodníku vyrazil k domu. Jako poslední. Musel jsem ještě pro jistotu na lov, mezi tolika lidmi jsem se cítil příliš nesvůj a bál se, abych něco nevyvedl.

Nemusel jsem ani zvonit či klepat. Ne jen, že by mě přes ten randál a smích neslyšeli, ani kdyby stáli s uchem přilepeným na dveřích, bylo otevřeno dokořán. Vešel jsem dovnitř, na hromadu balicího papíru a kýčovitých mašlí jsem přihodil ty svoje – stroze jednoduše zabalené dárky. S uchechnutím mě napadlo, že by si z toho papíru mohli udělat nové tapety a ještě by jim zbylo.

Odér cigaret, alkoholu a dokonce i marihuany byl smíšen s lidskou vůní a byl spíš nepříjemný. Žízně jsem se tedy bát nemusel. Když se pak z vedlejší místnosti, do které jsem mířil a kde jsem tušil El, začala linout šílená moderní techno hudba a pach jejich radovánek z pootevřených dveří se ještě znásobil, otočil jsem se čelem vzad a vypadl odtamtud. Nechápal jsem, jak se jí tam může líbit. Jenže z myšlenek ostatních jsem pochopil, že asi ano. Zrovna vesele objednávala pizzu, protože docházelo jídlo a odmítala nabídky k tanci, že nemá čas, a přijímala další a další gratulace. Ten dům byl jako vosí hnízdo – plný hlučných huberťáků.

Venku jsem si našel jednu pěknou lavičku a pozoroval dva objednané chlápky na odvoz aut, jak vesele klábosí a jedí nějaké zákusky z oslavy. Kdo by se zadarmo nenajedl? Když už tu tráví víkendový večer za tak mizerný plat? Očividně neměli do čeho píchnout a všichni už tu byli. Zrovna jsem přemýšlel, jestli bych jí neměl s něčím pomoct a znovu popřát, když tmu na druhé straně pozemku prořízla ostrá dálková světla taxíku.

Auto zaparkovala přímo před vchodem, kam se jiná neopovážila a ze žlutých dveří vystoupila nějaká mladá holka. V maskáčích, kanadách a černém plášti, vlasy zamotané na temenu do volného drdolu a s načervenalým obličejem. Lidské oko by to nepoznalo, ale byla spálená od sluníčka. Pro mě to na její bledé kůži dokonale vynikalo.

Další nána ze solárka?

Než jsem se začal myšlenkou vůbec zabývat, zabouchla dveře taxi a šla si vytáhnout věci z kufru. Pohledem na chvíli zavadila o mně. A já měl pocit, že se mi znovu rozbušilo srdce. Měla velké, upřímné a krásné oči. Jako laň. V tu chvíli mi ty Eliny připadaly jako kalná šeď. Jistý jsem si byl, že ať ona byla hodná a upřímná jak chtěla, tahle byla stokrát víc. Oči okna do duše.

Řidič se ani nehnul a ještě ji v myšlenkách popoháněl. Bezděky jsem zavrčel a vyskočil na nohy, abych jí sám pomohl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že neslyším její myšlenky. A že má lícní kosti a nos hodně podobný El. A že je to ženská a mladší kopie pana Swana. Isabella.

Vytáhl jsem jeden velký turistický batoh a ona si vzala jeden malý, který měla nejspíš uvnitř letadla. Zabouchl jsem kufr a taxík ihned odjel. Oba jsme se za ním udiveně dívali. Já jen do té doby, než jsem zaslechl jeho myšlenky. Měl po šestnáctce a spěchal vyzvednout dceru ze zábavy v centru. Když se nám s kvílením brzd ztratil v zatáčce za bránou z očí, otočila se ke mně a chvíli si mě prohlížela. Bála se mě. Srdce se jí roztlouklo o něco rychleji. Ale nedivil jsem se, má bledost v noci jen vynikala a přirozená rekce na upíry…

„Ty asi budeš Elin kluk, viď?“

„Mluvila o mě?“ usmál jsem se.

„Ne,“ zakroutila hlavou a mě spadl hřebínek. „Jen by někoho jako tebe rozhodně, rozhodně nenechala volného.“

Zamračil jsem se. Jak mě štvalo ticho její mysli!

„Jsem Edward,“ prolomil jsem ticho.

Usmála se. „Bella.“ Naschvál jsem si zrovna dával na záda její batoh, abych jí nemusel podat ruku. Sice jsem bytostně toužil dotknout se její jemné kůže, ale nechtěl jsem ji vyděsit chladem té mé.

„Děkuju za pomoc,“ poukázala na batoh na mých zádech. „Není těžký?“ Musel jsem uznat, že pro člověka nejlehčí nebyl, ale pro mě naprosté peříčko.

„Ani ne,“ zakroutil jsem hlavou.

„To je dobře, dál bych to už asi neutáhla. Půjdeme dovnitř?“ Nevěděl jsem proč, ale dalo mi to strašné úsilí a přemlouvání, abych přikývl na souhlas. Chtěl jsem tu ještě být, v klidu, tichu a s vůní stromů a její krásné a neznečištěné, s pohledem zaklesnutým do jejích nádherných očí. Fascinovaly mě.

Jen co jsme překročili práh, Bella si odfrkla. Uchechtl jsem se.

„Nemáš ráda oslavy?“

„To je slabé slovo,“ skoro zavrčela. „Nesnáším je! Jenže jsem ji nechtěla zklamat, že bych tu nebyla.“

Přikývl jsem. „Nápodobně.“

„Já si to hned myslela! Nevypadáš na někoho, kdo si libuje v oslavách a dalších povrchních záležitostech. To je asi poprvé, co si ségra přivedla někoho normálnějšího.“

Zamračil jsem se. Slyšet o Eliných ex jsem zrovna nemusel, ale zároveň mi bylo jasné, že někdo jako ona nemůže zůstat dlouho sám.

Mířila ke schodišti. Zmateně jsem se na ni podíval.

„Musím se převléct a namalovat. Za tohle by mě zabila,“ demonstrativně mávla kolem svého těla a obličeje a zasmála se. „Dej mi ten batoh.“

„Pomůžu ti s ním,“ nedal jsem se. „Je těžký.“

„No tak, nejsem z porcelánu. Naval to,“ skoro mi ho strhla ze zad. Zasmál jsem se jí a pak byl uchvácen. I přes ten plášť jsem viděl, jak se jí napnuly svaly v pažích a předloktích, bez větší námahy si to břemeno přehodila před rameno a s heknutím šlápla na první schod.

„Uvidíme se pak,“ mávla mi, aniž by se otočila, a pomalu a systematicky postupovala vzhůru.

Díval jsem se za ní. Šla pomalu po schodech a trochu se hrbila pod tou tíhou batohu. Měl jsem chuť, i přes její protesty, jí to těžké břemeno sebrat a donést nahoru. Povzdechl jsem si. Tak tvrdohlavá! Ale co, nechce, nechce. Otočil jsem se na patě a vyrazil do centra dění, tam, kde seděla El s kamarádky kolem, jako včelami kolem královny.

Mám jí říct, že tu už je, nebo mám raději mlčet? Nebyl jsem si jistý, jestli je lepší jí to vyzradit nebo zamlčet.

„Ahoj, zlato,“ ozvala se, jakmile jsem si k ní dosedl. Křečovitě a z donucení jsem stáhl rty do úsměvu. Neměl jsem chuť mluvit. To bych musel dýchat tenhle vzduch, prosycený alkoholovými výpary, potem, kouřem a lidskou vůní, která už nevoněla tak vábně a lákavě. Zakroutil jsem hlavou nad životem dnešních teenagerů. A překvapivě jsem zaznamenal, že El se tu líbí. Že nečervená při každé lichotce a rozhodně neklopí plaché oči k zemi. Taky se neoblékla nějak zvlášť stydlivě, růžové šaty odhalovaly bujný dekolt a zvýrazňovaly její až nepřirozenou hubenost. Kolem prošla partička zkouřených kluků a všichni, když jí přáli, sledovali její výstřih. V té chvíli jsem se absolutně ponořil do jejich myšlenek. A nemohl jsem jim uvěřit. Každý z nich myslel na noc prožitou s ní. U některých jsem poznal, že jsou to jen dychtivé a časem vylepšené a vybroušené představy, ale asi čtyři si to jen nepředstavovali. Pohltil mě neuvěřitelný vztek. Vztek na sebe samého. Já jí to věřil!

Najednou mi došly všechny spojitosti, které mi do té doby unikaly. Ta vrstva prachu v jejím pokoji, na její posteli. Nebyl to její pokoj.

Ta její stydlivost a nevinnost. Při pohledu na ni se mi kombinace slov Elizabeth a stydlivost zdála naprosto absurdní. A nevinná už dávno taky nebyla.

Jsem jen další trofej do té její nesmyslné, hloupé a bolestivé sbírky. Kolik srdcí už asi zlomila? Kolik duší zničila neopětovaná láska? Kolik kluků se asi skví v té její naleštěné sbírce?

Nejhorší bylo, že jí jsem do hlavy neviděl, tím pádem jsem to nemohl posoudit nestranně, znal jsem jen příběhy ze stran kluků a to ještě pouze obrazně a možná i upraveně. A ještě tu byla ta možnost, že se změnila. Lidé se mění… občas.

Položil jsem si hlavu do dlaní a chtěl skučet bezmocí. Do čeho jsem se to uvrtal? Co když se vážně změnila, nebo celou dobu hledala toho pravého a jsem jím já? Co když jí ublížím?

Probrala mě její teplá ruka položená na mých ramenou. Přitáhla se ke mně a představila svým kamarádkám. Jen jsem se slabě usmál a snažil se tvářit šťastně. Nevím, jestli se mi to zoufalství povedlo vymazat z tváře. Jejich myšlenky… úžas, okouzlení, chtíč, závist. Jeden velký koktejl myšlenek a pocitů několika puberťaček. Měl jsem chuť utéct nebo se konečně naučit ovládat svůj dar. Nebo být tak flegmatický, aby mi to nevadilo.

A do toho všeho jsem ucítil průvanem dovátou její vůni. Zašimrala mě v nose a udeřila formace mužských myšlenek na ni jako na ženu. Ona už nebyla ta nerozhodná a nezralá holka toužící po zábavě. Přestože byla stejně stará jako El, byla dospělejší a vyspělejší. Říkaly to její oči, způsoby a řeč.

A pak se objevila mezi propletenými těly hostů na parketu a chvatně uhýbala všem pohybům jejich pro mě neznámých kreací, které se jí sem tam namíchli do cesty. Usmívala se, ale poznal jsem, že není upřímný. Stejně nucený jako můj. Když se k nám přiblížila, vstal jsem. Prostě automaticky a bez přemýšlení, tak, jak mě kdysi vychovali. Díky tomu si jí všimla El a šťastně vyskočila na nohy v jehlových podpatcích. Musel jsem jí rychle přidržet, aby neskočila na studené podlaze. Vděčně se na mě pousmála a rázovala si to k sestře.

Nadšeně se na sebe vrhly a u El to provázelo ještě nezadržitelný výskot a ječení. Když se pak po nekonečně dlouhé době odtáhly, její úsměv byl opravdový a El… zdála se být zase tou starou, hodnou a milou. Přítomnost té druhé na ně měla blahodárný vliv. Vzpomněl jsem si na článek o dvojčatech – dvou nejvíce svázaných a nerozlučných lidí na světě. Stejně jako tyhle dvě.

„Edwarde, tohle je moje sestra Bella. Bello, můj přítel Edward Cullen,“ představila nás a oči jí jen svítily nadšením a štěstím.

„Už jsem měl tu čest,“ usmál jsem se, ale odhodlal jsem se jí i podat ruku. Nikdo mou chladnou kůži zatím neřešil, tak třeba…

„Páni, ty jsi ledový,“ vydechla. Nevnímal jsem její slova. Nevnímal jsem nic okolo, jen ten lehce svíravý pocit v hrudi a snad i škubání srdce, jako by se chtělo znovu rozběhnout. Ta jiskřivá chvilka spojení našich rukou trvala pro mě jen malý okamžik a pro ostatní snad až příliš dlouho. Svoji dlaň vyndala z té mé stejně neochotně jako já.

Okamžitě jsem analyzoval okolní myšlenky a hledal ty Jasperovi. Bylo snadné určit ty jeho, plné lásky a okouzlení k Alice. Snad zahlédl otázku v mých očích a tváři, snad to ze mě cítil, ale když se jeho tvář mihla v mase těl na tanečním parketu, nepatrně přikývl a koutky jeho úst se zvlnily do spokojeného úsměvu. A já měl jasno.

Proto mi to nechtěli říct, musel jsem s ní být, abych poznal ji. Bellu. To ji Alice viděla po celou dobu po mém boku ve svých vizích, které přede mnou pečlivě skrývala a které nyní nechala prosáknout na povrch své mysli.

A já najednou věděl, že ji miluju. A taky, že El nikdy neopustím, dokud nezjistím, co ke mně cítí. Nesnesl bych pomyšlení, že jsem jí ublížil. Byl jsem v pasti a nevěděl, jak z ní ven, aniž bych některé z nich neublížil.

Ono se to vyřeší samo, uvidíš, konejšila mě Alice a já jí věřil. Usmál jsem se a zapojil se do hovoru mezi sestrami.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Správná rodina, ale špatná sestra - 6. kapitola:

 1
2. emam
25.08.2013 [14:40]

emamHezky to odsejpá Emoticon

12.07.2011 [15:53]

Kika57Páni! Já to tušila! Tak fajn... netušila, ale věděla! No jo no... kdybych si to nepřečetla v popisu povídky... Emoticon Emoticon Emoticon Opravdu... Jsem z téhle povídky nadšená... Je originální a krásně napsaná... a to fakt... se čte pomalu sama Emoticon Jsem ráda, že ji Edward aspoň z části prokoukl... a že na scénu konečně nastoupila Bells Emoticon Zajímalo by mě, jak ho vnímá ona... a hlavně... jestli se do něj zamiluje, tak od El budou mít asi oba peklo a taky v tom případě bude peklo i od mamky... myslím... Emoticon Emoticon Emoticon Páni... tak já jdu s (ne)radostí na poslední napsaný díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!