Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt za život 10. kapitola - Někdo klepe na dveře

dfghj

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Smrt za život 10. kapitola - Někdo klepe na dveřeDalší díl... No tady bude trošku akce, ale bohužel se omlouvám za kratičké kapitolky.

07.10.2010 (21:45) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1569×

10 NĚKDO KLEPE NA DVEŘE

Alice

Nechtěla jsem si to sice přiznat, ale bála jsem se toho chlápka. Bylo mi jasné, že jeho úkolem bylo nahnat mi strach, povedlo se.

„Alice, neměj obavy,“ snažil se mě uklidnit Jasper.

„Bojím se...“ přiznala jsem. „I když vím, že jsme udělali vše, co šlo, přesto je to málo. Oni nás zničí, chápeš?“ Můj hlas byl až moc hysterický. Jasper mě jemně pohladil po tváři a políbil, už jen jeho hlas dokázal zklidnit mé rozrušení.

„Už je to v pořádku,“ pousmál se. „Nic se nám nestane, slibuji.“ Přikývla jsem. I když mě zachvátil pocit klidu, nemohla jsem věřit jeho slovům. Věděla jsem, co se stane, alespoň se vše zatím plnilo do posledního detailu.

Dnes jsem dostala další vizi, tentokrát byla ještě hrůzostrašnější než ty předchozí.

„Setkáváme se za velmi mimořádných okolností,“ řekl Marcello, vůdce nepřátelské skupinky. Přímo proti němu stál Emmett a zuřivě na něj vrčel. Marcello se hrdelně zasmál a hlavou pokynul pár svým kumpánům. Byli tak rychlí, než jsem se nadála, jeden z nich napřáhl ruku po Michel a jediným pohybem ji zabil. Vykřikla jsem a někdo za mnou chytil Michelino bezvládné tělo.

Už už chtěli nepřátelé zahájit útok, byla jsem připravená na smrt, ale to co se stalo, nikdy nezapomenu...

Najednou už jsem nebyla na bojišti, ale doma.

„Kruci!“ vyšlo z mých úst. Sice jsem neměla ani tušení, co se dělo dál, ale byla jsem si jistá, že se něco změnilo. Bylo to něco velkého, jako kdyby se celý boj obrátil vzhůru nohama. Byl to jen pocit, ale kéž bych věděla, co se stane!

 

Nikdo:

Alice byla rozmrzelá, přeci jen téměř viděla něco, co obrátilo nebo možná obrátí průběh bitvy. Nikdy předtím nic takového neviděla a samozřejmě, že byla trochu zmatená.

No, v této bitvě nefigurují jen dvě strany, je jich mnoho. A protože Alice věděla, že není žádná možnost zvítězit čestně, už pěknou chvíli hledala někoho, kdo by byl ochoten pomoci zastavit ty odporné stvůry, možná i za cenu života. Někteří kývli jen z přátelství, ale byli tu i tací, kteří se na bitvu nepředstavitelně těšili. Byli znudění svým bezcílným touláním a neutuchající žízní. Věřili v životní systém, který byl narušen někým jiným, proto se konečně chtěli vzdát svého práva na život a přitom zlikvidovat pár padouchů.

Mezi tyto vyvolené patřila Michel spolu se svými bratry Rodrigem a Stefanem. Jejich nešťastný osud započal už v patnáctém století, proto neměli žádnou shovívavost vůči upírům bránícím spravedlnosti. Do sídla Cullenů dorazili jako první. Po krátkém přivítání se opět začalo bojovat. Ukázalo se, že Rodrigez je velmi talentovaný bojovník, a spolu se svou rodinou tvořil mimořádnou obranou jednotku.

Zanedlouho se připojili i další, mezi nimi byli i naprosto neznámí upíři z Ukrajiny. Zpočátku si nezasluhovali důvěru ostatních, ale nakonec přeci: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Všichni byli obratní bojovníci, avšak čas vypršel...

Boj se měl konat, podle Aliciných výpočtů a vizí, dnes. Nervozita byla téměř hmatatelná a nastávalo velké loučení.

„Rádi jsme se s vámi setkali, pokud tento boj přežijeme, doufám, že naše přátelství zůstane zachované...“ nervózně žvatlal Carlisle a přitom si dlouze podával ruku s jednou z Asijských členek odbojové skupiny.

Ale narozdíl od jiných, Emmett byl naopak v naprosto skvělé náladě. Možná až moc důvěřoval svým schopnostem nebo mohl trpět nějakou genetickou odlišností, nicméně se snažil všechny rozesmát a dodat jim odvahy a morálky. Nějakým zázrakem se mu to docela dařilo, pár účastníků dokonce rozesmál jedním ze svých nevhodných vtípků. Dostal za něj uznání od pánů a ránu od Rosalie, které se absolutně nelíbil jeho nynější smysl pro humor.

„Vždyť jsem toho tolik neřek,“ obhajoval se, ale nebylo mu to nic platné.

Najednou Alice ztuhla. Chvíli prázdně mrkala, a poté se zhluboka nadechla:

„Už jsou tady,“ zhrzeně pošeptala.

Všichni se napřímili a utvořili celkem uspokojivou formaci. Bylo tam naprosté ticho a nikdo nedýchal...

Hustá mlha zahalila koncovou část lesa a stoupala do výše nejméně pěti metrů.

Najednou se zpoza mlhy vynořili první členové nepřátelské skupiny. První šel samozřejmě Marcello, vůdce a hlavní záporák. Za ním šli další a další... Jejich počet se vyšplhal až na padesát mužů. Proti malé nepočetné skupince stojící proti nim, to pro Marcella nebude žádná práce. Jeho zářivý úsměv zaslepoval okolní přírodu. Aby měl jisté své vítězství sehnal si drahý oblek a luxusní boty, doufal, že tím zapadne mezi ostatní kolemjdoucí, jen škoda, že široko daleko žádný kolemjdoucí ani nedobrovolný divák nebyl.

„Setkáváme se za velmi mimořádných okolností,“ řekl Marcello. Emmettovi najednou nebylo do smíchu, ale hrozivě na něj zavrčel. Marcello se hrdelně zasmál a hypnotizoval Alici očima. Alice byla zmatená, tohle se v její vizi neukázalo. Podle poslední předpovědi, by se všichni měli snažit zachránit Michele, ale vypadalo to, že Marcello nemá v úmyslu na nikoho zaútočit.

Alice najednou dostala nápad, možná, že by mohla Marcella trochu znejistit. Proto se na něj upřímně usmála a přitom ho vyvedla z míry. Původní Marcellův plán byl jednoduchý, zaútočit na tuto malou bezbrannou skupinku a zničit je do jednoho, jenže teď se mu zdálo, že Alice něco tají. Co když mají další skupinu poblíž a jakmile je napadneme, vyběhnou odněkud z lesa a zaženou nás? Tuto myšlenku nemohl zahnat. Přeci by se na něj tolik neusmívala, kdyby si nebyla jistá, že jí ten úsměv vydrží i po boji.

Na druhou stranu Marcello nesměl ukázat svou nerozhodnost ani neschopnost vůdce. Byl na křižovatce. Ale rozhodl se, že dá přednost náhrobku: Zemřel čestně v boji než Byl zabit vlastními kumpány, protože byl zbabělec. Pokýval hlavou a pokynul svým následovatelům zahájit útok.

Celá zadní řada se rozeběhla s odhodláním a Alice děkovala Bohu za všechno co prožila.

Nemohli vyhrát, tím si byla jistá a proto právě Alice trénovala více než ostatní, chtěla zemřít se ctí.

Jenže když útočníci vyskočili do vzduchu, aby měli lepší úhel dopadu, v půli cesty se zastavili. Nikdo nevěděl, co se děje a Marcello byl ponížen tím, že jeho garda právě visí ve vzduchu jako nějaké loutky. Poté se celá řada rozletěla do různých směrů a Marcello ucítil bodnutí vzteku.

„Tak sakra, na ně!“ rozčíleně zařval a sám se vrhnul do boje.

Ale i jeho samotného zarazila jakási síla, která ho nepustila dál. Připadal si, jako kdyby se před ním tyčila neproniknutelná zeď. Snažil se ji obejít, rozbořit a zničit, ale nic nepomohlo, zeď se pohybovala souběžně s ním.

„Nebuďte zbabělci, pokračujte dál!“ Snažil se je někdo povzbudit. Na celém bojišti vládl zmatek; Marcellova skupina se snažila dostat se dovnitř, zato druhá skupina doufala, že to, co je chránilo, neselže.

Alici tato situace připadala povědomá, jen nevěděla odkud. Možná to byla ta část vize, kterou neviděla. Rozhodně se to muselo nějak vysvětlit, protože na zázraky ona nevěřila.

Rozhlédla se kolem sebe a v dáli zahlédla mihotající se postavu. Potom dvě, tři a nakonec jich bylo okolo deseti. Najednou jí svitlo. Byla to ta skupinka neporazitelných, které viděla tenkrát ve své vizi. Bylo to stejné jako tenkrát, když je viděla prvně. Nejjasnější byl ten trojúhelník, ve kterém byli uskupeni. Žena a muž vedle sebe, ale tentokrát se nedrželi za ruce, ale jen u sebe stáli. Kapuce jim visely přes hlavy, proto jim nebylo vidět do tváře. Vyzařoval z nich čirý respekt, který znervózňoval Marcella. Stále se hnal přes neprostupnou zeď...

Alice věděla, že by se jich měla bát stejně jako ostatní, možná i víc, protože ona jediná viděla, co tahle skupinka neznámých dokáže, ale nedokázala se klepat hrůzou z toho, co se stane. Sama pro sebe se zasmála a snažila se nasadit stejný šokovaný výraz, jaký měli ostatní.

„To by stačilo,“ promluvil ten muž v černé kápi. Máchl rukou a všichni jeho poskoci v šedém se rozeběhli a začali likvidovat červenooké zločince, kteří se jen marně snažili utéct.

Dívka uprostřed se nepatrně pohnula a najednou uprostřed tábořiště vzplál oheň. Plameny šlehaly až do výšky několika metrů a šedě odění vhazovali kusy mrtvol přímo do ohně.

Emmett nabídl svou pomoc:

„Nepotřebujete s tím helpnout?“ zvedl ruce ve znamení míru. Jedna žena v šedém se zastavila a otočila se na něj. Kápě jí spadla na ramena, Emmett uviděl nebezpečně vzhlížející vybledlé hnědé oči.

„Tohle je naše práce, dejte si odchod!“ zasyčela na něj. Emmetta to pobouřilo. Jak si někdo na něj dovolí křičet? Odfrkl si.

„Pst!“ zasyčel někdo, hnědoočka se pustila zpět do práce....

Shrnutí

Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Smrt za život 10. kapitola - Někdo klepe na dveře:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře