Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slzy minulosti 2. kapitola

23.07.2015 (07:30) • Emesalie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 999×

Pousmál se na mě. 

„Mimochodem, jsem Jacob,“ představil se.

„Bella,“ oplatila jsem mu.

Usmál se na mě a nabídl mi rámě. Nadšeně jsem ho přijala, alespoň nespadnu.

Pak už mě jenom vedl směr pláž, konečně.

Pohled Jacoba:

Myšlenky mi lítaly všemi směry. Snažil jsem se myslet jen na hlídání území. Ale od té doby, co se Rachel vrátila domů, starostí nějak přibylo. Začalo to tajením před ní, to že jsem vlk a pokračovalo to tím, že se do ní Paul otiskl a zákazem od Sama, aby ji to řekl. Alespoň ne teď. 
Naposledy jsem oběhl přikázaný kruh a vydal se pomalu domů. 
Najednou se v mé hlavě objevila jiná mysl.
„Ahoj, Jacobe,“ pozdravil mě Seth v myšlenkách.
„Ahoj, Sethe,“ oplatil jsem mu pozdrav.
„Už končíš?“ ptal se.
„No, jo, konečně, potřebuji se vyspat. To mám ještě ke všemu večer opět hlídku,“stěžoval jsem si.
Ozval se Sethův smích.

„Smůla, Paul tě prosí, abys prohledal vnitřek kruhu. Prý se šla do lesa projít nějaká holka, malá Swanová. Asi se ztratila,“ oznámil mi Seth.
Zakňučel jsem. Sakra, teď abych ji šel hledat.
„Je to člověk, najdeš ji hned,“ těšil mě Seth, zatímco jsem se rozeběhl směrem k obydlím.
Seth měl pravdu, najít ji nebyl žádný problém. Vydal jsem se po její vůni. 
Opatrně jsem vykoukl zpod křoví.

Na zemi tam seděla dívka. Její dlouhé hnědé vlasy jí sahaly až do poloviny zad a hnědé oči se dívaly nějak ztraceně. Vypadala křehce. 
Potichu jsem se odplížil dál, abych se přeměnil zpět na člověka.
Opatrně jsem se k ní přiblížil. Nevšimla si mě. Jenom tam tak seděla a mračila se na kořen stromu.
„Jsi v pohodě?“ zeptal jsem se jí.
Překvapeně se na mě otočila. Byla opravdu nádherná.
„Ztratila jsem se,“ přiznala. Mračila se jako čert, ale hrozně jí to slušelo. „Hledala jsem pláž,“ dodala po chvíli.
„Ta je na druhou stranu. Nechceš tam zavést?“ zeptal jsem se. Nemohl jsem ji tady nechat. Byla blízko oblasti, kde Cullenovi často loví, a byl bych nerad, aby si jí někdo spletl se svačinou.
Nadšeně přikývla.

„To by bodlo,“ vyhrkla.
Usmál jsem se na ni.

„Mimochodem, jsem Jacob,“ představil jsem se.
„Bella.“ Usmála se na mě.
V tu chvíli jsem se musel tvářit jako naprostý blázen. Ta holka byla všechno, o čem jsem kdy snil.
Rychle jsem zaházel hlavou ze strany na stranu. Tak na tohle ani nemysli, Jaku. 
„Jsi tu nová? Nikdy jsem tě tady neviděl.“ Otočil jsem se na Bellu.
„Ne, ale nikdy jsem v La Push nebyla,“ vysvětlila mi.
To hodně vysvětluje, pomyslel jsem si.
Pak mi ale něco docvaklo.
„Ty jsi dcera Charlieho?“ vyhrkl jsem.
„Jo.“ Pousmála se.
„Nejsi mu moc podobná,“ řekl jsem zamyšleně.
„Ne, vždycky jsem byla podobná spíše mamce. Jak to že mě znáš?“ změnila téma.
Pousmál jsem se. Nedošlo jí to.

„Jsem syn Billiho,“ vysvětlil jsem jí.
Vykulila oči.

„Myslela jsem, že má jenom dcery. Rebeccu a Rachel.“ 
„Ty je znáš?“ ptal jsem se zmateně. Ano, sestry byly o pár let starší, ale jejich kamarádky jsem znal. 
„Jo.“ Pousmála se. „Jako malé k nám holky často jezdily, pak jsme si ale každá našly jiné kamarády a přestaly jsme se vídat,“ vysvětlila mi.
„Aha,“ řekl jsem překvapeně. „No, ségry tu moc často nebývaly. Becca je na vejšce v New Yorku a Rachel.“ Pokrčil jsem rameny nad svou starší sestrou.
Bella se na mě zaujatě podívala.

„Co je s ní?“ zeptala se.
„Zamilovala se do jednoho z nás.“ Pousmál jsem se při vzpomínce na Paula. 
Bella překvapeně zamrkala.

„Vždycky snila vysoko,“ řekla. „Myslela jsem, že touží po právech a obrovském domě v LA.“
„Rachel se hrozně změnila, její sny sice zůstaly, ale chce být nějaký čas doma. Tak se třeba jednou s Paulem do LA přestěhují, nikdy nevíš.“ Krčil jsem rameny.
Na pláž jsme už došli v tichosti.
Bella se překvapeně rozhlížela.

„Je tu krásně.“ 
Pousmál jsem se.

„Jo, ale kdyby bylo občas tepleji, mohlo by se i do vody,“ zalitoval jsem.
Ne že by mě to nijak trápilo, s kluky jsme do vody ze skal skákali často a mohlo si být počasí jaké chtělo. 
Ale byla by paráda vzít na pláž na piknik nějakou holku a jít se vykoupat.
Bella ale nijak nevypadala, že by jí to trápilo. 
Chvíli jsme se ještě procházeli po pláži, než jí začal zvonit telefon. Podívala se na displej a protočila oči.
„Ano, mami?“ zeptala se.
Odpověď jsem neslyšel, ale Bella se nad ní pousmála.
„Za chvíli jsem tam,“ řekla.
Mamka jí asi ještě něco odpověděla. Bella si sama pro sebe kývla a mobil uložila zpět do kapsy.
„Asi bychom měli jít k nám, že?“ Usmál jsem se na ni.
Ona přikývla.
„Tak pojď.“ Pobídl jsem jí.
Celou cestu se držela kousek za mnou. Slyšel jsem její těžké kroky. 
Musela být už unavená. Přece jenom toho nachodila docela dost.
Celou dobu jsem jí kontroloval, jestli sebou nikde nešvihne.
Domů jsme ale došli v pohodě.
Otevřel jsem jí dveře a vešli jsme.
„Jsme tady,“ zařval jsem do hlubin domu. Nepochyboval jsem, že by nás rodiče neslyšeli.
„Tak pojďte, jídlo už je na stole,“ upozornil nás taťka.
Všichni jsme si posedali ke stolu a po celou večeři jsme si povídali. Musím přiznat, že dlouho jsem se už takhle nepobavil. Bella byla skvělý společník. Měla skvělý smysl pro humor a nádherný úsměv. 
Když odešli, rozloučil jsem se s taťkou a vyběhl ven. Jakmile jsem byl v lese, přeměnil jsem se a vydal se za ostatními.
To bude dlouhá noc, pomyslel jsem si a rozběhl se největší rychlostí, jaké jsem byl schopný.

„Jsem tu,“ vyhrkl jsem do chatu, co nám probíhal v hlavě.

Kluci se mým myšlenkám štěkavě zasmáli.

„Spal jsi vůbec?“ zeptal se mě Sam, jakmile mě uviděl.

Napadlo mě, že bych mu mohl třeba zalhat, ale došlo mi, že by mi to bylo platné asi jako mrtvému zimník.

Někdy bych fakt dal nevím co za to, abych byl člověkem. Třeba teď.

„Ne, nebylo kdy,“ odpověděl jsem Samovi.

Ten si jenom povzdechl a plácl hlavou směrem k obydlím.

„Padej se vyspat, vezmu to za tebe a ty si vezmeš moji dopolední,“ oznámil mi.

„Neblbni, já to dám. Emily se bude zlobit,“ připomněl jsem mu jeho snoubenku a důvod jeho otisku.

Všichni jsme při vyslovení jejího jména ucítili Samovu lásku k ní. Byla hluboká jako nic jiného.

Sam se ale rychle vzpamatoval.

„Emily to zvládne. Už je stejně pozdě,“ řekl a do hlavy se mu vlila představa, co by asi touhle dobou dělali.

„Fůůůůůůůůůůůůj,“ ozvalo se snad v každý myšlence.

Sam nás všechny sjel pohledem a uchechtl se. 

„Puberťáci.“

Musel jsem se smát.

Ačkoliv jsem často přemýšlel o tom, jaké by to bylo, kdybych neměl s vlky nic společného, kdybych do své hlavy viděl jen já a kdybych nemusel před většinou lidí střežit tajemství a lhát jim, nikdy bych kluky neměnil. Byli moje rodina a tajemství jsem přece jenom neměl sám.

„Takže, uděláme to následovně: dnešní službu si beru já a Paul, zítřejší ráno Jacob a Jered a večer Embry se Sethem. Zbytek domluvíme zítra,“ rozhodl Sam. Bylo vymalováno.

Všichni přikývli a rozešli se směrem k domům.

Naposledy jsem se otočil na Sama, vedle kterého stál Paul. 

„Díky.“ Usmál jsem se na něj vlčím úsměvem. Pak jsem se otočil a zmizel v lese za ostatními.

Jak mile jsem byl na konci lesa, přeměnil jsem se na člověka a vydal se k domu.

Jaké pro mě bylo překvapení, když se vedle mě najednou objevila Rachel.

„Ahoj, jak to že nespíš?“ zeptal jsem se jí a objal ji kolem ramen.

Ona si povzdychla a opřela si hlavu o moje rameno.

„Před hodinou jsme se měli sejít s Paulem, ale on se neukázal.“ Vzlykla.

V tu chvíli jsem myslel, že Samovi nabančím za to, že zakazuje Paulovi jí to říct.

„Viděl jsem ho, jak něco řeší se Samem, asi to bylo důležité,“ snažil jsem se ji uklidnit. Nesnášel jsem jí lhát, ale já nemám právo porušit rozkaz alfy.

„Jaku, nehraj si, že nevíš, o co jde. Vím, že to víš!“ Pousmála se Rachel.

Neodpověděl jsem. Prostě jsem ji odvedl do domu a do jejího pokoje. Když si lehla do postele, nacpal jsem se vedle ní na její válendu a podložil jí hlavu svojí rukou. Ona si lehla na moje rameno a zavřela oči.

„Je v pořádku?“ zeptala se najednou.

„Je. Věř mi, žádnej člověk mu neublíží,“ vykrucoval jsem se.

„Ani tobě?“ zeptala se.

„Ne, ani mně.“ Usmál jsem se. Pak jsem se naklonil nad její vlasy a jemně ji políbil.

„Všechno bude v pohodě,“ zašeptal jsem

„Já vím.“ Usmála se a chvíli potom usnula.

Díval jsem se na svoji sestru a musel se usmát. Je tak podobná mamince.

To byla moje poslední myšlenka před tím, než jsem usnul.

Autor: Emesalie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slzy minulosti 2. kapitola: