Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 5. kapitola

Bella s otcem


Sladké sny, Bello - 5. kapitolaBella zjistí něco, co jí ještě prohloubí utrpení. A pan bezejmenný už jí konečně prozradí své jméno.

Znáte to, když se po párty probudíte, a najednou přijde ten šok a vy zíráte do stropu? Nevíte, kde jste… Teda, možná to víte. Možná jste se nedostali během svého stavu v nevědomí přes půlku státu a ležíte tam, kde ležet máte… Ale přesto je návrat do reality šok. Přesně to jsem totiž prožívala, když jsem otevřela oči.

„Klid, klid,“ šeptal Oliver a odhrnul mi vlasy z obličeje.

„Já… Jak jsem se dostala domů?“ Něco mi tu nehrálo. Něco bylo jinak. Cítila jsem to.

„Nedalo mi to a vzal jsem si pár hodin volna, abych tě zkontroloval. Vzal jsem si firemní auto a našel tě na dálnici s obtisknutým logem Peugeot na čele.“

„Ježiši… Děkuju. A to jsi ještě tady? Myslím – nemáš jet zpátky do práce?“

„No, včera jsem se vrátil ještě.“

„Včera?“

„Spala si dva dny. Nešlo s tebou hnout,“ vysvětlil a mně to došlo. To bylo špatně. Nic se mi totiž nezdálo… Probudila jsem se odpočatá a bez střepů v hlavě.

„Asi jsem byla… unavená,“ vzdychla jsem a protáhla se.

„Bello,“ začal Oliver vážně a já k němu zvedla oči. Tón jeho hlasu naznačoval vážný problém. „Víš, já vím, jak se říká, že partner může tomu druhému říct cokoliv, ale já si to nemyslím… Vidím, že tě něco trápí, ale mně to říct nechceš…“

„Tím naznačuješ co?“ přerušila jsem ho a on si těžce povzdechl.

„Tím naznačuji, že by sis možná měla promluvit s odborníkem,“ odpověděl a já vykulila oči.

„Chceš, abych šla k psychiatrovi?“ vypískla jsem. A už je to tady. Celé ty dva týdny, kdy jsem pořád jen brečela a řvala ze spaní, se odrazí na tom, co si o mně myslí. A momentálně si asi myslel, že jsem se zbláznila.

„Ne. Chci, abys šla k psychologovi. A nepřikazuju ti to. Já tě o to prosím,“ dodal a já zase zabodla oči do stropu a pokrčila rameny. Mám jít k psychologovi… Od něj můžu třeba rovnou pokračovat k psychiatrovi. Co mu tam budu vykládat? Podívala jsem se Oliverových blankytně modrých očí a bylo mi jasné, že má o mě jen starost a chce, abych byla šťastná. V tom byla ta úžasná jistota. Já mu mohla věřit. Věděla jsem, že mě miluje. Některé ženy chtěly muže, co je bude pořád překvapovat svými bláznivými kousky. Muže, co je čas od času poníží a naštve. Já ne. Chtěla jsem muže, co mě bude milovat, a když budu potřebovat, bude tady.

„Dobře. Jak myslíš,“ šeptla jsem a snažila se neznít rezignovaně. Oliver si úlevně oddechnul a políbil mě. Slastně jsem zavrněla. To jsem přesně potřebovala. Jeho.

Jenže jsem dva dny o sobě nevěděla, takže bych se možná mohla nejdřív osprchovat a vyčistit si zuby. Nebo spíš určitě bych to měla udělat.

„Miláčku, jen si dám sprchu,“ řekla jsem a protestovala, když jsem ho začala šetrně odstrkovat.

„Jasně,“ hlesl zklamaně. Chytila jsem ho za dokonalý zadek a usmála se.

„Chceš se přidat?“

„Máš tam ještě místo?“

„Já tam mám takového místa.“

 

Oliver s Ericem udělali alianci a zařídili mi volno, tudíž jsem se objednala ke gynekologovi a vyhlášenému psychologovi. Nevím, co bylo horší.

První jsem zamířila ke gynekologovi, protože jsem chtěla vědět, na čem jsem. Vysypala jsem mu všechno, co jsem měla na srdci a co nemám v děloze. Pokýval hlavou a oznámil mi, že mi udělá ultrazvuk.

„Teď to bude trochu studit,“ upozornil mě a napatlal mi na břicho gel, co vážně studil. Ten chlad mi něco připomněl…

„Tak se na to podíváme,“ šeptal si pro sebe a začal mi jezdit sondou po kůži.

Byla jsem jak na trní, ale nijak zvlášť jsem si nepřipouštěla, že by tam něco našel. Vždyť – proč by se to mělo stát zrovna mně?

„Tak?“ zeptala jsem se netrpělivě. Neodpovídal. Jen soustředěně sledoval obrazovku monitoru. Ale pak se zamračil a přimhouřil oči. Podíval se mi na břicho a rychle změnil polohu sondy. Znovu se zadíval na monitor, a pak se narovnal.

„Co se děje?“ chtěla jsem vědět, protože ty jeho rychlé pohyby a zamračené výrazy mě ubíjely.

„Obávám se, slečno Swanová, že vaše vejcovody jsou neprůchodné,“ oznámil mi a očima mi říkal, jak mu je to strašně líto a nejspíš věděl, že si teď vytrpí hysterickou scénu. Asi neexistovalo nějaké citlivější oznámení – nějaká věta, jak to říct šetrněji. Máte neprůchodné vejcovody, sbohem a šáteček. Jak to mám říct jinak?

„A to znamená?“ zeptala jsem se ještě, protože jsem pořád měla nějakou směšnou představu, že tohle se stává ostatním, ale mně ne.

„Normálně bych doporučil laparoskopii s chromopertubací – jinak zvanou profouknutí vejcovodů, ale to bohužel…“ Zatmívalo se mi před očima a místnost ztrácela tvar. To není možné. To nejde. Já ne.

„Tak to snad nějak… zprůchodníte?“ zašeptala jsem místo křiku chraplavě.

„Je mi to líto, ale vaše vejcovody jsou krátké a… neprůchodné. Uděláme ještě vyšetření, ale vidím to i tady,“ řekl a ukázal na obrazovku, kde byly moje pitomé vejcovody, co mi jsou úplně k ničemu. „Vajíčko se díky délce nemůže ani uhnízdit a dozrát.“

„Takže tím mi říkáte, že nemůžu mít děti?“ Chtěla jsem to vědět – to definitivní ne.

„Přirozenou cestou ne. Ale je tu možnost umělého oplodnění, která je v dnešní době tak úspěšná… Myslím tím, že je vysoké procento úspěšného oplodnění, že se někdy i upouští od operativního zákroku, kdy se vejcovody napravují.“

„Ale taky to nemusí vyjít.“

„Nebudu vám lhát. Nemusí.“ Rychle jsem si otřela slzu, co se chystala brázdit mi tvář. Doktor se nahnul a podal mi kapesník.

„Díky,“ škytla jsem a setřela si slzy, které chtěly následovat tu první.

„To bylo na ten gel,“ řekl a usmál se. Podal mi ještě jeden a já si s ním očistila břicho.

„Díky,“ zopakovala jsem s pálícím hrdlem, zatímco on vstal a šel si asi něco sepisovat. Já zůstala sama a spustila pláč, protože se to už nedalo vydržet. Nemůžu mít děti. Moje vejcovody nejen, že stávkují. Oni naprosto brání v provozu. Jak tohle řeknu Oliverovi? Co když to neunese? Bude chtít být s ženskou, co mu nikdy nedá dítě? Pochybuju…

 

První, co jsem po návštěvě nemocnice udělala, bylo, že jsem zavolala Ericovi. Musela jsem se psychicky připravit na to, co přijde a k tomu jsem potřebovala svého přítele.

V kavárně jsem do sebe naklopila kafe skoro na ex a nechala si přinést další, když přišel.

„Proč se tu scházíme tajně, má lásko?“ zašeptal mi náhle Eric do ucha a já nadskočila.

„To jsem potřebovala,“ utrousila jsem ironicky a Eric se posadil přede mě s tím svým milionovým úsměvem a veselýma modrýma očima.

„Ty se tváříš,“ poznamenal a úsměv mu zmizel. „Tak co se stalo? Oliver má nějaký problém s tím, co… No, víš.“

„S čím?“

„No, seděli jsme na těch záchodech ve zvláštní pozici,“ řekl a zamrkal.

„S tím vážně problém nemá. Doufám. Ale já problém mám.“

„No?“ pobídl mě a já zaklonila hlavu, protože jsem zase začala nabírat slzy. Polkla jsem a zase se na něj povídala.

„Nemůžu mít děti,“ pronesla jsem s ledovým klidem, no, když jsem to řekla nahlas, přemohlo mě to.

„Jak to?“

„Moje vejcovody. Jsou neprůchodné.“ Bylo na něm vidět, že teď neví, co má říct, jak se tvářit, a co s rukama. Po obličeji mu přeběhla zvláštní maska, kde se míchala lítost se smutkem.

„Bello, to je mi líto,“ řekl nakonec a poplácal mě po hřbetu ruky. Otočila jsem ji a chytila ho za ruku. Stisknul ji a usmál se. Zkusila jsem mu úsměv opětovat, no, byla z toho jen divná grimasa. Položila jsem se čelem na skleněnou desku stolu a brečela do něj.

„No, tak, Bello.“ Pohladil mě po vlasech.

„Jak to mám říct Oliverovi?“ zašeptala jsem, stále přilepená na skle.

„Prostě mu to řekneš. Oliver tě miluje. Má doma skvělou ženskou. To zvládnete,“ slíbil a já zakroutila hlavou, kterou jsem potom zvedla.

„Ty nevíš, jak moc Oliver dítě chce.“

„To nevím, ale znám Olivera. Miluje tě. Nemáš tušení, jak moc mu tě občas závidím,“ dodal pevným hlasem a já překvapeně zamrkala. Stáhla jsem ruku ze stolu a trochu vyděšeně si ho měřila. On jen protočil oči.

„Uklidni se. Jen máš úžasné nohy. Prsa jsem ještě neviděl…“

„Ericu!“

„A samozřejmě ta povaha. Prostě jsi krásná a skvělá ženská. Jo, závidím Oliverovi. To je ale přirozené, tak se přestaň tvářit tak vyděšeně.“

„Máš Evu, tak už ticho,“ nařídila jsem mu a on se jen usmál svým klasickým, sexy úsměvem. Měla jsem chuť po něm něco hodit.

 

Nevím pořádně, jak se to stalo, ale z kavárny jsme se přesunuli do baru. Ale co bylo horší, z baru jsme se přesunuli do Ericova apartmánu. Co se dělo pak – to je mi záhadou. Probudila jsem se v obrovské posteli s černými saténovými přikrývkami a mně bylo hned jasné, kde jsem. Nebyla jsem tu totiž poprvé.

„A kurva,“ zanadávala jsem a podívala se pod peřinu. Měla jsem spodní prádlo – dobré znamení.

„No, to teda. Musel jsem spát na pohovce,“ ozval se Eric, co nesl v ruce tác s džusem a borůvkovými lívanci. Chytila jsem se za hlavu, protože na mě začala doléhat pořádná kocovina. „Ale kurva jsi nebyla. Nic se nestalo,“ dodal a já si oddechla. „Ale bylo to pěkné. Zvláště, když si chtěla vlézt na bar a zpívat národní hymnu. Ale neměj strach. Nedovolil jsem ti, abys tu píseň takhle poškodila.“ Položil přede mě tác a já si všimla prášků. První jsem sáhla po nich a zapila je džusem.

„Oliver mě zabije,“ zamumlala jsem nešťastně a padla hlavou do polštářů. Všechno se mi vracelo. Zalepené vejcovody a já, jak se válím kdesi na chodníku, a Eric mě zvedá do náruče. Tenhle návrat do reality byl vždycky tak krutý a nemilosrdný.

„Nezabije,“ nesouhlasil a já se podívala na jeho tělo. Nešlo odvrátit pohled. Ta široká hruď byla jako maják. Ještě k tomu se neobtěžoval vzít si tričko, takže sem nakráčel s tím svým plochým břichem. Aspoň měl džíny. Na malou vteřinu jsem přemýšlela, co se ukrývá pod nimi, protože on byl tak velký. Nohy měl velké, ruce jako talíře… Hm. Kriste pane, dost!

„Ty si mě svléknul?“ zeptala jsem se ostře.

„No, už jsem viděl prsa.“ Hodila jsem po něm polštářem a on obratně uhnul. „Dělám si legraci,“ řekl a já se mu snažila věřit.

„Jsi úchyl,“ hlesla jsem naštvaně a ládovala se lívanci.

„Nejsem. Kdybych byl, tak jsem tě ojel, když jsem měl příležitost. A věř, že po tom, co jsi v noci předváděla, jsem ji měl.“

„Dobře, teď už se cítím trochu provinile a trapně. Takže ti děkuju, že ses o mě postaral.“

„Je zač,“ řekl a vstal. „Věci máš v koupelně,“ dodal a odcházel. Já mu přitom zírala na zadek a záda… Ach jo. Příliš dokonalé a já mám přítele. Oliver… Na to, co se mu chystám říct, se asi nepřipravím psychicky nikdy.

 

Když jsem přišla domů, Oliver tam už byl, protože si zřejmě vzal odpolední. Uvědomila jsem si, že už to byla vlastně třetí noc, kdy jsem se normálně vyspala. Ovšem teď jsem se cítila jako přejetá parním válcem. Proklatá kocovina.

„Můžeš mi říct, kde jsi byla?“ vyjel na mě hned. Shrbila jsem se a chytila se za hlavu, protože mi ten hlasitý zvuk nedělal dobře.

„Byla jsem na gynekologii,“ odpověděla jsem popravdě.

„Celou noc?“

„Ne. To jsem byla v baru.“

„S kým?“

„S Ericem. S kým jiným?“

„No, s kým jiným… Nezdá se ti, že s ním trávíš dost času?“

„Prosím tě, uklidni se. Já s Ericem nic nemám. Je to kamarád a můj šéf. Konec. Tečka. A vůbec – mám důležitější… novinu,“ zarazila jsem se, když jsem hledala správné pojmenování.

„A to je?“ zeptal se a já přešla ke stěně a opřela se o ni. Přišel čas podívat se mu do očí a říct to.

„Olivere, já nejsem těhotná,“ začala jsem a každé slovo mě stálo neuvěřitelné množství energie, „a ani nebudu. Ne přirozenou cestou, ale ani pak to nemusí vyjít.“ Nakrčil čelo a otevřel ústa k tomu, že něco řekne. Nakonec je zase zaklapnul a já už se mu nevydržela dívat do očí. Sesula jsem se na podlahu a dala si hlavu mezi kolena. Oliver ke mně přešel a posadil se ke mně. Dal mi ruku kolem ramen a pro mě to byla pozvánka do jeho náruče.

„Co teď?“ zeptal se, zatímco jsem mu máčela košili.

„Umělé oplodnění,“ odpověděla jsem tiše.

„A když to nevyjde, tak co potom?“

„Najdeš si zdravou ženu, co ti dá dítě?“ vyjelo ze mě okamžitě a zalitovala jsem toho, protože jsem zrovna teď nechtěla znát odpověď. Ale Oliver mi zvednul hlavu a podíval se mi do očí.

„Když to nevyjde, tak si dítě adoptujeme. Bello, já tě miluju. Chápeš to?“ zeptal se ostře a uraženě.

„Chápu. Miluju tě totiž taky.“ Pokýval hlavou a usmál se.

„Tak už mě od sebe neodháněj,“ uzavřel to a pevně mě objal. To jsem potřebovala.

 

Přes den jsem si vytrpěla kocovinu v posteli a čuměla na seriály. Taky jsem se nezapomněla utápět v sebelítosti.

Ale večer na mě dolehla včerejší noc, a tak jsem padla na hubu. A to jsem asi neměla dělat. Jenže já musela.

 

Edward

„Příště s tebou už nejdu,“ zamumlal otráveně Emmett, když jsme se blížili k domu. „Jsi úplně mimo.“

„Já jsem se šel najíst jako normální… upír.“

„Ne, upíři si to užívají. Tys to odbyl a ještě si házel ksichty.“ Konečně jsme doběhli na verandu. Ostatní už dorazili. V Kanadě jsme se totiž rozdělili a každý si běžel po svém.

„Kam zase jdeš?“ zeptal se Jasper, když jsem se chystal zmizet na schodech.

„Do svého pokoje. A mimochodem, je mi přes století, tak doufám, že ti nemusím hlásit, kam jdu,“ zavrčel jsem a jeho zaplavila moje nechuť a hněv. Zaraženě se na mě podíval.

„Co ti je?“

„Nic,“ odsekl jsem a chtěl proklouznout kolem Esmé, co si mě starostlivě prohlížela. „Mami, nic mi není,“ šeptl jsem klidněji a snažil se znít vyrovnaně, ale už jsem toužil jen po tom, být ve svém pokoji. Tři dlouhé noci jsem ji neviděl.

Vyběhl jsem schody a strhal ze sebe špinavé oblečení. Oblékl jsem se do čistého a skočil do postele. Položil jsem se na záda a začal vyrovnaně dýchat. Snažil jsem se chytit tu správnou vlnu. Já netušil, co vlastně chytám – jen jsem dělal to, co mi ta stará žena řekla. A fungovalo to. To bylo nejdůležitější.

Tak dobře. Bella Swanová. Bella… Soustředil jsem se a věděl, že to ta dřevěná věc udělá za mě. Spojí se s tou druhou, co jsem schoval do útrob její postele.

Chtěl jsem nějaké místo, kde je voda. Tam jsme to ještě nedělali. Bazén…

 

„Jak se jmenuješ?“ vybafla na mě hned, jak jsem jí přejel po pokožce břicha. Tohle mě štvalo. Poslední dobou se čím dál víc zajímalo o moje jméno. V každém snu se na něj ptala. Jako kdyby si pamatovala, že se má zeptat – že mě nezná. To ale nemůže.

„Záleží na tom?“ zabroukal jsem jí do ucha a odhrnul jí z něj vlasy.

„Ano,“ vydechla, a najednou se začala třást. „Jsme ve vodě!“ vykřikla a nekontrolovatelně se zmítala a vytvářela tak vlny kolem nás.

„Bello, klid,“ zašeptal jsem a pevně ji chytil.

„Nemůžu být ve vodě! Bojím se jí! Je jí tu moc!“ křičela panicky a moje upíří tělo, natisknuté na jejím, jí asi moc klidu nedodávalo. Z ničeho nic se všechno začalo třást a rozmazávat. Na to jsem nebyl zvyklý. Pro moje oči nikdy nebylo nic rozmazané. Obraz začínal být zase stabilní a já se od ní odtrhnul, když jsme se objevili v prádelně.

„Jak jsi to udělala?“ vyštěkl jsem, protože tohle bylo špatně. Ona ty sny nemůže vytvářet. To dělám já. Ona jen sní.

„Panebože,“ zašeptala, protože tím, že jsem se od ní odtrhnul, jsem jí dovolil, aby se otočila a podívala se mi do obličeje. Poprvé tu bylo pro ni i dobré světlo. Natáhla ruku k mé tváři a fascinovaně mě pohladila po líci. „Jsi dokonalý… Řekni mi, jak se jmenuješ!“ zopakovala a já ji chytil za ruku a stáhnul ji z mé tváře.

„To nesmíš vědět.“

„Já to musím vědět.“ Nechtěl jsem, aby se ten sen rozplynul, a když jsem dlouho nic neříkal, stěny se začaly třást. To ona teď vytvořila tuhle situaci. Do hajzlu! Půjdu ten krám reklamovat.

„Edward,“ prozradil jsem jí po tolika snech konečně, protože jsem cítil, že jí to musím říct, jinak se to tu rozboří.

„Edward,“ vydechla a usmála se. Pak začala couvat, až narazila na pračku za ní. Zapřela se rukama a vyskočila na ni. „Pojď blíž, Edwarde,“ zavrněla svůdně. Vážně bylo něco jinak.

„Jak jsi to udělala? Byli jsme v bazénu, a teď jsme tady,“ řekl jsem a ukázal na veřejnou prádelnu. Venku ale byla noc.

„O čem to mluvíš?“ zeptala se zmateně a přitáhla si mě za zadek k sobě. „Jen mě šukej,“ nařídila a pěstí bouchla do ovládání pračky, která se zapnula, a když buben začal rotovat, Bella se třásla jako osika. Omotala mi nohy kolem pasu a sama mě rukou navedla do sebe. Teď na ten zmatek kašlu. Jsem v ní – v nejsladším místě na světě. I můj upíří mozek vynechává.

 

Bella

Pod zadkem se mi třásla pračka a v důsledku toho jsem se třásla i já. Nadskakovala jsem jako pominutá, ale ve spojení s ním to byl naprosto perfektní zážitek. Ani jsem se nemusela snažit – pračka to udělala za mě.

Sklouzávala jsem mu po hladkých, studených zádech, a když jsem chtěla zatnout nehty do jeho pokožky, zabolelo to, protože to nešlo. Bylo to jako zatínat nehty do kamene.

„Chci tě!“ zasyčela jsem a podívala se do těch zlatých očí, co byly jako dva magnety.

„Máš mě,“ zavrčel skrz zaťaté zuby.

„Víc!“ nařídila jsem mu a on okamžitě přidal na rychlosti a hloubce. To tempo začínalo být šílené. No, šíleně dokonalé. „Edwarde!“ zakřičela  jsem a zadívala se mu znovu do očí, když mnou přecházela ta vlna. I on se díval do mých, a když se do mě udělal, odhrnul rty od zubů a jeho hlava se stala rozmazanou šmouhou, když se mi zakousnul do krku.

 

„Ne!“ zaječela jsem. Srdce se mi snažilo rozdrtit žebra a moje plíce se skoro bolestivě dožadovaly kyslíku. Vylétla jsme do sedu a držela se za krk. Sundala jsem z něj ruku a podívala se na svoji dlaň, kde jsem hledala krev. Žádná tam nebyla.

„Bello,“ zašeptal vedle mě Oliver a já se lekla, protože jsem netušila, že leží vedle mě.

„Já… Já…“

„Noční můra,“ konstatoval a stáhnul mě za rameno zpět do postele.

„Jo, noční můra,“ zalhala jsem. Tedy, v podstatě to byla ta nejděsivější noční můra a nejsladší sen v jednom. „Mám už domluvenou schůzku s psychologem,“ šeptla jsem a Oliver se usmál. Dala jsem si hlavu do dlaní a promnula si obličej.

„Miláčku, kdo je Edward?“


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 5. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
55. kiki1
22.02.2013 [22:15]

kiki1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

54. Lola16
02.11.2012 [12:32]

Lola16Chudák Oliver zdá sa byť v pohode. A ten koniec ... Emoticon Som zvedavá ako to Bella, vysvetlí. Emoticon Emoticon Emoticon Júúj inač sa už teším, kedy sa stretnú. Verím v to, že to tak bude Emoticon Emoticon Emoticon No a ešte som zvedavá, ako to je s tým, že Bella dokázala zmeniť miesto. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

53. Petronela webmaster
01.08.2012 [15:01]

PetronelaÁáá... Kdy to na ni praskne? Já věděla, že jakmile se dozví jeho jméno, tak se to z jejich výkřiků dozví i Oliver. A i přesto, že to bude jistě velmi tolerantní a ochotný chlap, jistě nebude dlouho nečinně přihléžet, jak má jeho přítelkyně erotické sny a on v nich není Emoticon.
Takže jdu hned dál, abych věděla, co bude Emoticon

52. Kačka
03.06.2012 [15:22]

Chudák Oliver Emoticon

51. Inoma
02.05.2012 [14:31]

InomaChjo, pořád se snažím přijít na to, co je Oliver zač. já ti prostě nevím, ale zkrátka si na něj nedokážu udělat názor. V jednu chvíli se chová naprosto báječně (jako to, že měl tu starost o Bellu, tak si vzal firemní auto a jel ji zkonrolovat) a pak vzápětí na ni vybafne, kde byla celou noc... To jí nemohl třeba zavolat? Mobil snad mají oba, ne?
Zas na druhou stranu - abych ho tak nahanila - mám prostě pocit, že Bella měla tu "novinu" prvně oznámit jemu... takhle to totiž ve vztazích chodí... i když chápu, že si přpravuješ půdu pro příchod Edíka a kdyby byl Oliver dokonalý, tak Eda tak nevynikne Emoticon
Nic jdu dál. A jo, Eric je prostě formát - o něm mám názor docela jasnej Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

50. Danka2830
02.05.2012 [11:06]

Ty kokos, toto bola iná lavína Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
wooow, wooow, woooow !!!!!!

01.05.2012 [17:49]

AddyCullen Emoticon Emoticon

01.05.2012 [12:09]

kikuskaNo páni. Emoticon Tak Edward prezradil meno a tak nejak už máme naznačené, ako sa s Bellou kontaktuje. Zaujíma ma však to, prečo si vybral práve ju a odkiaľ ju pozná. Emoticon No a skôr než zabudnem, ďakujem Emmettovi aj za Bellu, že Eda vytiahli na lov a ona sa tak mohla pokojne vyspať. Konečne. Emoticon No a ten koniec ma dostal. Emoticon Emoticon Čo povie Bells Oliverovi? Kto ej Edward? To ma fakt zaujíma. Emoticon No a trošičku mi je Bells ľúto, že nemôže mať deti, aj keď by som tu nijaké nechcela, ale ľúto mi jej je. Emoticon

01.05.2012 [0:36]

VampiresLove EmoticonTohle se mi dost líbí Emoticon. Ne, vážně píšeš drsně a já vysedávám každej den jako pominutá u počítače a čekám na další kapitolu. Emoticon. Docela by mě zajímalo, proč je Eda takej sobec. Vždyť je Belluš jenom rozbitnej človíček Emoticon. Ale kdyby to bylo naopak ... Emoticon Emoticon. No, ještě by mě zajímalo, jestli ten její Olouš neslyší to její "Chci tě". Emoticon. No, leží vedle ní a nejspíš spí a ona řve ze spaní ne? No, ale je to dobře, (teda pokud to neslyší Emoticon)protože by mu to asi nebylo moc příjemný, když jeho přítelkyně řve ze *spaní* "Edwarde!" Emoticon. Asi chápete, jak to myslím.
Samozřejmě je kapitolka skvělá jako vždy a já se zase měním na debílka, co každej den vysedá u počítače a řve jako pominutej, když se objeví nová kapitola. No vidíš, co mi děláš? Emoticon

30.04.2012 [16:35]

klarushaPáni, tolik otázek a žádné odpovědi... Jak vlastně ta dřevěná věc funguje? Když Bella nespí v postelu, tak na ni Ed nemůže? A co kdyby tam omylem usnul někd jiný? Jakto že Bella dokázala ovládat sen? A proč se Edward neovládl a kousl ji? Jen doufám, že se odpovědi dozvíme co nejdřív... Jinak úžasná kapitola. Belly je mi moc líto a Olivera snad ještě víc. Ten si toho s Bellou ještě prožije... A když je k tomu ještě neplodná. Ještě že se aspoň trochu vyspala. Jsem zvědavá, co se bude dít dál a jak Bella vysvětlí Oliverovi, kdo je Edward. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!