Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silnější než smrt - 2.kapitola

12.06.2017 (09:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1368×

   EDIT: Článek neprošel korekcí.       

 2. kapitola

Líně jsem se plahočila od auta k domu a zvažovala, jestli bych se z té schůzky s Upírovýma neměla raději vyvléknout. Rovnou jsem zamířila do sprchy, kterou jsem opravdu potřebovala. Když dojde na regeneraci, neznám nic lepšího, než horkou vodu a vůni kokosového šampónu. Po sprše jsem si pracně vyfénovala vlasy a rozčesaka každou loknu, kterou jsem na své hlavě měla. Během toho procesu jsem se značně uklidnila a upustila od plánu, zavolat Upírovým, že plánovanou schůzku nestihnu. Koukla jsem do zrcadla a uvědomila si, že jsem své tělo až tak neobelhala. Má pleť byla bledší než jindy. Rychle jsem na sebe natáhla červené tričko s dlouhým rukávem, šedou, delší tutu sukni a obula si červené lodičky, které jsem v autě vyměnila za tenisky. Z auta jsem se toužebně zahleděla k lesu. Od svého příjezdu Forks jsem se neproměnila, i když to měla být má aktivita číslo jedna. Zařizování nového domova dalo dost práce a tak jsem od toho na chvíli musela upustit, ale teď jsem si slíbila, že dnes nahodím svůj téměř bílý kožich a vypustím páru. Nastartovala jsem a vyjela k domu, který ležel nedalo za městem. Když jsem k němu přijela údivem mi spadla brada. Byl nádherný! Nádherný a obrovský. Obklopoval ho hluboký les, ke kterému jsem znovu střelila téměř netrpělivým pohledem, ze kterého mě vytrhla myšlenka, že v tomto domě bude žít víc, než těch pár upírů, které jsem dnes ve škole poznala... a měla jsem pravdu. Dveře mi přišel otevřít blonďatý upír. Napřáhl ke mně ruku a já mu ji stiskla.

,,Jsem Carlisle Cullen, pojď, prosím, dál abych ti představil zbytek rodiny." Píchlo mě u srdce, když pronesl to poslední slovo, ale víc mě zaujalo to, že jich je ještě víc. Do háje, kolik jich je? Bylo jich devět. Tedy, osm upírů a poloupírka Renesme, na kterou jsem se teď usmála.

,,Já jsem Rosalie a tohle je Emmett", pronesla vznešeně královna krásy, která si mě měřila pohledem. Alice se zvonivě zasmála a tím upoutala mou pozornost.

,,Tohle je Jasper", řekla a pohlédla na něj oddanýma očima- ,,Bella a Esme", představila zbytek rodiny a můj pohled spočinul na tváři Belly, která se na mě opatrně usmála.  ,,Předpokládám, že představovací část skončila, řekla jsem a troufale se posadila na bílou sedačku, kde už seděla Renesme.

,,Ano. Tedy tu, která se týká jmen". Jasper, který se do teď držel ve stínu své drahé polovičky teď převzal iniciativu a posadil se do křesla vedle mě. ,,Chceme vědět, kdo jsi", řekl mírně a já pro jednou nevěděla jak začít. Hledajíc pomoc jsem svou pozornost obrátila k Renesme, která se na mě povzbudivě usmála. Nadechla jsem se a začala.

,,Dobře, no, jsem Melody Bescher. Narodila jsem se v Irsku, ale má matka s otcem přede mnou žili ve státech. Moje matka, Phoebe, byla poloupírka" střelila jsem pohledem k Renesme- ,,můj otec byl vlkodlak", dodala jsem a na sucho polkla. Oči všech se teď upírali na Renesmé, která si hladila mírně vystouplé břicho. Je těhotná?

,,Ano", odpověděl na nevyslovenou otázku všeználek Edward.

,,Pokračuj, prosím", řekla Bella a já poslechla. ,,Zabili je Volturiovi", potlačila jsem vzlyk a Jasper, který teď stál za mnou, mi položil ruku na rameno. Zalila mě vlna klidu a dřív, než jsem se stačila podivit, můj pohled spočinul na dokonalém křídle, kterého jsem si do teď nevšimla, ačkoliv dominovalo celé místnosti.

,,Páni, nádhera", vydechla jsem a Rosalie se na mě lehce usmála.

,,Hraješ?" zeptala se a já jen horlivě přikývla.

,,O hře na něco takového si ovšem můžu nechat jen zdát", dodala jsem a omluvně obrátila svou pozornost zpátky ke Cullenum.

,,Nikdo nebude proti, aby sis potom zahrála, Mel, ale první dořešme to, kvůli čemu jsme se sešli", Edward se pokřiveně usmál a jà tedy pokračovala.

,,Měli mě za nebezpečnou. Něco neznámého a chtěli mě zničit. Má matka a otec za mě bojovali a umřeli, pochopitelně, jakou šanci proti Arově gardě měli?". Než mě stihla zasáhnout bolest, zalila mě nová vlna klidu a já stočila hlavu směrem k Jasperovi. ,,Nevím, jak to děláš, ale díky". Usmál se na mě a já s velkým nádechem pokračovala. ,,Mě si nechali. Byla jsem jejich pokusný králík, zjišťovali, jak funguje můj vlkodlačí gen, který v té době ještě nevypukl. Po nějaké době jsem jim asi přestala připadat zajímavá a já se vrátila domů ke své tetě. Bylo mi šestnáct, když Banagherem procházela skupina upírů a mé dědictví na plno propuklo. Věděla jsem, co mě čeká, ale i tak mě to vyděsilo. Přidala jsem se ke své smečce a po dlouhé době pocítila, jaké to je mít rodinu. Díky nim jsem svůj kožich začala milovat." Chvilku jsem koukala na své ruce a snažila se přijít na to, jak pokračovat. Někdo bolestně vydechl. Byl to Edward, už věděl, jak mé vyprávění skončí.

,,Před rokem jsme střetli se třemi členy Arovi gardy. Aro je poslal, aby mě přivedli do Voltery, chtěli abych jim sloužila", zavrčela jsem a snažila se uklidnit. ,,Má vyjimečnost jim najednou přišla vhod. Ty tři upíry jsme zničili celkem snadno, ale proti dalším jsme neměli šanci. Odvedli nás do Voltery, kde se mělo rozhodnout o našem osudu. Všechny je zabili", šeptla jsem a pohlédla do očí Esme, která vzlykla. ,,Mě bůh ví proč pustili, možná stále očekávají, že se k nim přidám", Renesme vedle mě stuhla.

,,Chceš na Volteru zaútočit", řekl Edward a nebyla to otázka. ,,Snad si nemyslíš, že by jim smrt celé mé rodiny měla projít?", zavrčela jsem a postavila se.

,,To si nikdo nemyslí, Melody, ale i tobě musí být jasné, jak by to dopadlo", Carlisle pronesl ta slova tónem, kterým tuto diskuzi uzavíral a já se nemohla dočkat, až vypadnu a vyrazím po všech čtyrech do lesů.

,,Ještě vydrž", řekl Edward a podíval se na Renesme- ,,tohle bude zajímat i smečku, Ness", dodal a já se zase posadila.

,,Smečku?", vydechla jsem a začichala směrem k Renesme. Celou dobu, mě tady něco dráždilo a teď jsem pochopila, co to bylo. Vlkodlačí vůně se z té poloupíří dívky linula tak silně, že jsem nechápala, že jsem si toho celou dobu nevšimla.

,,Jacob je na cestě", řekla Renesme a ta slova byla pronesena s takovou láskou, že by to došlo i největšímu idiotovi. Vyskočila jsem na nohy a třeštila na ni oči.

,,Čekáš dítě s měničem", konstatovala jsem a ona přikývka. Věděla jsem, kam to povede, věděla jsem, že nebudu muset do Itálie abych se Volturiovým postavila. Oni přijdou sem až zjistí, že se narodí další dítě s vlkodlačím genem.

Autor: , v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silnější než smrt - 2.kapitola: