Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silnější než smrt - 1. kapitola

CLEE


Smrt nebyla daleko, ale ani v tu chvíli, jsem nedokázala cítit smutek. Jen pohrdání nad těmi Italskými zmetky a hrdost nad mou rodinou. Hrdost a nekonečnou lásku, která byla silnější než cokoliv, dokonce silnější než smrt. Šest tlukoucích srdcí utichlo a já se propadala do černé tmy. Má první povídka vůbec, snad se bude líbit :-)

   EDIT: Článek neprošel korekcí.                                                          

 PROLOG

 

Stála jsem uprostřed prostorného sálu po boku mých přátel a čekala na verdikt samozvaných vládců Voltery.

Cítila jsem, že Killian po mém boku, se třese. Brian po něm střelil pohledem, ale Killianuv třes nepřecházel.

Nikdo z nás si nepřál, aby rozhodnutí Volturiovích byla poprava celé smečky, ale ani už jsme příliš nepočítali s tím, že by to mohlo dopadnout jinak. Přesto jsme stále doufali a Killianova proměna by v tuto chvíli nebyla dobrý nápad.

,,Vidím, že váš přítel je již netrpěliví'', řekl Aro a předstoupil přímo před nás. Roisin tiše zavrčela, ale ani tak to nikomu neušlo. ,,Všichni jsme netrpěliví, Aro, ukončeme to'', řekla Roisin a mně se nadzvedl levý koutek, nic k smíchu tu samozřejmě nebylo, ale tón, jakým to řekla, mě lehce pobavil. Znělo to, jakoby kárala malé dítě. V tu ránu přešla trpělivost i mě, chtěla jsem boj, hned teď, chtěla jsem to skončit, i když naše vyhlídky na přežití byly malé. Aro se přeslazeně usmál, bylo to tady, to, na co jsme všichni čekali. Aro pokynul k Jane a já se v tu ránu svíjela na zemi bolestí. Měla jsem pravdu, samozřejmě nás jen tak odejít nenechají. Nenechali by si ujít příležitost ke zničení smečky, když jsme jim k tomu dali důvod ve formě tří urvaných hlav, které patřily upírům Arovi gardy. Jane zneškodnila jen mě, její dar nebyl dostatečně silný aby působil na více členů najednou. Mé poloupírství mělo pár výhod, jednou byl můj dar, který v případě potřeby, dokázal zmrazit na místě několik lidí najednou, jen na pár vteřin, ale ty byly mnohdy rozhodující. Nevýhodou bylo, že jsem se musela aspoň trochu soustředit a to momentálně nebylo možné. Spalovala mě bolest tak šílená, že jsem měla chuť začít si rvát vlasy. Sálem se ozvalo trhání oblečení, když se má vlčí rodina začala měnit. Já neměla sílu ani na to, připadala jsem si bezradná, cítila jsem se jako malé štěně. Vrčení se měnilo v kňučení a já věděla, že je to tady. Smrt nebyla daleko, ale ani v tu chvíli, jsem nedokázala cítit smutek. Jen pohrdání nad těmi Italskými zmetky a hrdost nad mou rodinou. Hrdost a nekonečnou lásku, která byla silnější než cokoliv, dokonce silnější než smrt. Šest tlukoucích srdcí utichlo a já se propadala do černé tmy.

 

 

                                                                                           1. KAPITOLA

 

Bylo pondělí a já mířila ve svém novém autě do nové školy v novém městě, do kterého jsem se před týdnem nastěhovala. Důvodů, proč jsem se přistěhovala právě do Forks jsem měla víc. Prvním z nich byl ten, že to bylo opravdu daleko od mého rodného Irska a tak by mi tu nic nemělo připomínat bolestnou ztrátu rodiny. Potřebovala jsem čistou hlavu abych mohla pracovat na zdokonalování mého jediného cíle, čímž byl pád Voltury a všech jedovatých hlav v ní. Další důvod, nebo spíš bonus, byly okolní lesy, potřebovala jsem je pro své časté výlety, při kterých jsem měla kožich. Vlčí mysl mi dávala více prostoru pro plánování, nebyla tolik zarmoucena jako ta lidská. 

Škola byla vcelku malá, vypadala skoro mile. Zastavila jsem na jednom z mnoha volných míst, přijela jsem brzy, abych měla čas v klidu vyřešit papírování ohledně mé docházky. Začala jsem si na sebe natahovat červenou bundu s kapucí a při tom procesu mi zase na mysl vyběhla ta stejná otázka, která mi v hlavě šrotovala už rok. Proč zrovna já? Proč mě pustili, když ostatní umřeli? Rychle jsem tu myšlenku vypudila z hlavy a zula si své tenisky, které jsem měla v autě kvůli řízení a místo nich si obula černé, semišové lodičky a skontrolovala svůj zjev ve zpětném zrcátku. Mé smaragdové oči na mě netrpělivě hleděly, už jsem chtěla mít přijmací část za sebou. Rozpustila jsem si své tmavé vlasy a natáhla si kapuci. Otevřela jsem dveře a chtěla vystoupit, ale v tu ránu jsem je zase zabouchla. Sakra! Měla jsem chuť si odplivnout, když mě do nosu udeřil upíři pach. Rozhlédla jsem se po parkovišti a hledala zdroj. Stáli u černého auta neurčité značky a koukali přímo na mě. Bylo jich pět a všichni byli tak krásní, jak můžou být jen upíři. Sebrala jsem všechnu odvahu, která mi zůstala a vystoupila z auta. Chtěla jsem jít přímo k nim, abych jim ukázala, že se jich nebojím, ale upřímně, tak velká má odvaha nebyla. Takže jsem zamířila směrem, kterým měl být sekretariát.

Uvnitř mě přivítala starší žena, na které bylo znát, jak je šťastná, že se v té malé školičce zase něco děje. Předala mi potřebné papíry, které jsem ji na konci vyučování měla odevzdat a s přáním hezkého, prvního dne ve škole se se mnou rozloučila. Snad budou tak milí všichni, říkala jsem si, když jsem opouštěla místnost. Přede dveřmi stál upír, který na mě koukal zlatýma očima. Vedle něj stála stejnooká upírka a usmívala se. Přistoupila ke mně a natáhla ruku, chvíli jsem uvažovala, jestli jeji gesto opětovat, ale pak jsem ji ruku stiskla.

,,Melody'', představila jsem se stroze a upírka se usmála ještě víc.

,,Já jsem Alice a tohle je můj bratr Edward'', pronesla znovivým hlasem a pustila mou ruku, sjela mě pohledem a její úsměv, který povoloval se zase rozzářil. ,,Budeme si rozumět'', řekla a já při pohledu na ní musela souhlasit, minimálně budu mít s kým chodit nakupovat. Nákupy jsem nijak nemilovala, ale byl to dokonalý způsob, jak vypnout mozek a tím pádem jsem v poslední době chodila nakupovat dost často.

 

,,Myslím, že bychom si měli promluvit ve větším soukromí'', řekl Edward a já hned pochopila, že o botech si povídat chtít nebude, budou ze mě tahat informace? Když to naposledy někdo dělal, umřela při tom celá má rodina. Edwardova tvář se skřivila, skoro bych řekla, že bolestí.

,,Nechceme z tebe nic tahat, předpokládám, že i ty se s námi ráda lépe seznámíš, když máme žít v jednom městě.'' pronesl a pokynul k Alice, která se semnou spěšně rozloučila a odešeli.

Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že Edward je čtenář myšlenek. Pomalu jsem zamířila k učebně biologie a snažila se příliš nemyslet na nadcházející rozhovor s upírovýma. Ve třídě už bylo plno a já se snažila nenápadně zapadnout na jediné volné místo, které tam bylo. Dívku, která seděla vedle mě jsem už viděla a byla jsem si jistá, že to bylo na parkovišti, jenomže tam jsem ji měla za upírku a až teď, když jsem ji viděla z blízka jsem si všimla, že ona upírka není. Nebo aspoň ne úplně, byla poloupírka, stejně jako moje matka. Nesměle se na mě usmála a já usoudila, že nyní je to na mě abych učinila první krok.

,,Ahoj, jsem Melody'' představila jsem se a má spolusedící neotálela

,,Já jsem Renesmé'' řekla a chtěla pokračovat, ale do učebny nakráčel podsaditý muž s šedivými vlasy, pan Lockwood. Hodina uběhla až moc rychle a Renesmé se na mě zvědavě otočila, zvědavost měli evidentně v rodině.

,,Můžeme to nechat na později?'' zeptala jsem se a ona přikývla ,,setkáme se u nás doma, dám ti adresu'', nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, ale souhlasila jsem. Po zbytek školy už jsem nikoho z nich nepotkala a dokázala se dostatečně uvolnit na to, abych vnímala, co se profesoři říkají a zároveň se připravit na nadcházející události.

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Silnější než smrt - 1. kapitola:

 1
3. Nicky
19.08.2017 [7:54]

Emoticon Emoticon

17.06.2017 [10:12]

MelodyBescherDěkujuuu :D

1. BabčaS.
12.06.2017 [0:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!