Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 17. kapitola

13.04.2011 (20:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1503×

17. kapitola


Šel jsem zrovna na oběd. Venku pršelo. Otevřel jsem dveře, a co nevidím. Lara seděla s Nessie a povídaly si. Ness se dokonce smála! Pro sebe jsem se usmál. Že by si našla novou normální kamarádku? Došel jsem si pro jídlo a šel k nim.
„Ahoj, holky,“ pozdravil jsem a hned se sklonil k Nessie. Původně jsem jí chtěl dát malou pusu, ale nějak se to vymklo. Začali jsme se vášnivě líbat. Až po chvíli jsem si uvědomil, že nejsme sami. Pomalu jsem se odtáhl. Usmál jsem se na Nessie a ona očividně začala trochu rudnout.
„Pořád se krásně červenáš.“ Usmíval jsem se a sedl si k nim. Lara se jen usmívala. Bylo vidět, že je hodná. On vchodu jsem si všiml, že na mě mává Oliver po boku s Monicou. Ukázal jsem palec nahoru a zasmál se.
„Takže teda můžu?“ ptala se Lara, asi ještě z jejich minulého rozhovoru.
„Jo. Aspoň bude sranda,“ usmívala se Nessie.
„Na čem jste se domluvily, hm?“ zasmál jsem se a pustil se do jídla.
„Lara půjde ke mně. Máme spolu docela dost hodin a skamarádily jsme se,“ vysvětlila mi Nessie.
„Doufám, že to nevadí. Nemáte spolu nějaký program,“ hádala pomalu a nebylo jí to příjemné. Znova jsem se zasmál.
„Ne. To fakt ne. Neboj. Klidně si jí pujč,“ smál jsem se a Nessie se na mě nevěřícně podívala. Jako, samozřejmě.
„Jak pujč? Ty jeden! Já se můžu půjčit sama!“ Začala se smát a šťouchla mě do ramene a nejspíš si přivodila modřinu.
„Nemůžeš! Jsi totiž moje!“ nesouhlasil jsem a přisunul si ji k sobě. Usmála se a já ji něžně políbil. Když jsem se odtáhl, vrátil jsem se k jídlu.
„Promiň. Jsme asi divný,“ uchechtl jsem se.
„Ne. Nejste. Jste prostě zamilovaný,“ usmála se na mě Lara.
„Jo,“ přikývla Nessie a zvedla se. Se smíchem šla odnést tác a Lara se k ní přidala. Ke mně si přisedl Oliver.
„Čau,“ zasmál se.
„Čau.“ Usmál jsem se. „Tak co?“ zajímal jsem se a jedl dál.
„No, dobrý. Nebo lepší to být nemůže. Dneska s ní jdu na rande.“ Usmíval se jako měsíček na hnoji. Takže jako debil. Uchechtl jsem se.
„Hodně štěstí,“ popřál jsem mu.
„Díky, kámo,“ zasmál se. „Ahoj Nessie,“ usmál se mi přes rameno. Otočil jsem se. Stála tam. V celé její kráse.
„Ahoj, Olivere. Jaku, jdu se rozloučit. Uvidíme se zítra,“ řekla a pohladila mě po tváři. Vzdychl jsem si a potom se usmál.
„Zavolám ti,“ slíbil jsem a ona přikývla. Potom se shýbla a krátce mě políbila. S úsměvem odcházela. Mávnul jsem i na Laru a potom je už neviděl.
„Jak já ti závidím,“ vzdychl si Oliver a já se na něj obrátil.
„Od Nessie ruce pryč,“ varoval jsem ho se smíchem.
„To ani nemyslím. Jo, je krásná, ale já ti zavidím, že už to máš za sebou a můžeš si jenom užívat svý lásky, víš?“ vzdychl. Chvíli jsem na něj koukal a potom se začal šíleně smát.
„Ty jsi pošuk!“ smál jsem se.
„Hej! Proč musíš být tak… hlasitý? Hm?“ Smál se taky.
„Já nevím. Ty tvý kecy jsou někdy…“ Zase jsem se začal smát. Něco si zabručel a udělal na mě xicht. Potom se zvedl a šel pryč.
U motorky jsem na nic nečekal a jel domů za mým kocourem. Strašně se na mě těšil. Úplně říkal: Ten čokl zase přišel a co? Zase se na mě culil jak na nějakou micinku! Dej mi zažrat! Samozřejmě jsem mu dal. Už si nikdy nepořídím kočku! Nikdy v mojí věčnosti. Akorát vím, že jsem svalil na gauč, zapnul televizi a usnul.

Probudil jsem se sám. Na hodinách bylo pět, takže až tak dlouho jsem nespal. Ale nedivím se. Po včerejší párty. No, vlastně dneska jsem neviděl Toma. Hm… že by se bál jít s monoklem do školy?
Došel jsem do koupelny a šel do sprchy. Viděl jsem Boba, jak skáče z okna. Jde ven? Super. Chvíli sám… Pustil jsem na sebe horkou vodu a užíval si to. Super! Najednou se ozval zvonek. Zavrčel jsem si a rychle vylezl ze sprchy. Rychle jsem se utřel. Takový to raz, dva, tři a hodil jsem na sebe tepláky. Znovu zvonek.
„No jó!“ zakřičel jsem a po jedný noze a smykem doběhl ke dveřím. Otevřel jsem se.
„Promiň, jestli ruším,“ usmála se na mě.
„Ahoj, Nessie. Co tu děláš?“ vydechl jsem.
„Šla jsem odvést Laru a cestou zpátky jsem se stavila. Vadí?“ usmála se.
„Em… ne. Pojď.“ Usmál jsem se překvapeně. Když kolem mě procházela, naklonila se ke mně a čuchla si.
„Hezky voníš,“ usmála se.
„Díky,“ uchechtl jsem se a zavřel. Šla do kuchyně. Co tu dělá?
„Kde máš Boba?“ ozvalo se najednou vedle mě. Jasně, upír.
„Šel ven. Má snad právo, i když by tě asi rád viděl,“ usmál jsem se a cvrnkl jí do nosu. Taky se usmála.
„Ale já přijela za tebou, takže má asi smůlu.“ Usmívala se a zase mi zmizela. Ok. Na to si zvyknu.
„Co budeme dělat? Mám čas do sedmi,“ ptala se z obýváku. Šel jsem za ní.
„To nevím, ale jestli tohle budeš dělat pořád, asi tě nikdy nedoženu. Běhat za tebou nebudu, Nessie.“ Zasmál jsem se a opřel se o futra dveří.
„Nikdo tě nenutí běhat. Já mám dobrou náladu,“ vysvětlila mi s úsměvem a sedla si na gauč. „A pak, že nesleduješ romantický filmy!“ vybafla. „Lháři!“ Smála se.
„Pořád se na ně nedívám. Byl jsem ve sprše,“ uchechtl jsem se.
„A předtím? Hm? Koukal jsi se na slaďák!“ vydechla šokovaně a poklepala na místo vedle sebe. Odlepil jsem se ode dveří a šel k ní.
„Předtím jsem spal,“ usmál jsem se a rozvalil se na sedačce.
„Jasně,“ odsekla a přitulila se ke mně. „Co budeme dělat?“ ptala se zas.
„Dívat se na slaďák,“ zasmál jsem se. Vzdychla si.
„Ne…“ zamyslela se. „Máš tu nějaký… jídlo? Prostě potraviny?“ zeptala se a podívala se na mě.
„Em… asi jo,“ pokrčil jsem rameny. Krásně se usmála.
„Budeme vařit!“ zasmála se a vylítla.
„Vařit?“ vydechl jsem nevěřícně.
„Jo. Jako blbosti, víš?“ smála se a už mě táhla do kuchyně. Uchechtl jsem se.
„Tak jo.“ Došli jsme do kuchyně a Nessie mi skoro všechno upíří rychlostí vytahala ze skříněk.
„Nic proti, ale to si sem přišla, abys mi udělala bordel a já měl co dělat?“ smál jsem se.
„Ne. Uklidím to,“ usmála se. Potom se na mě koukla a lišácky se usmála. Než jsem stačil cokoli říct, v obličeji jsem měl mouku.
„No vidíš! Konečně jsi upír!“ smála se. „A máš šediny!“ smála se ještě víc. „Starče!“ zakřičela. Rukama jsem se to snažil dát dolů. I z vlasů. Viděl jsem jenom bílý prášek padající jako sníh z mé hlavy. Super. Kucknul jsem a to samé se mi vykouřilo z pusy.
„Ty mrško!“ zasmál jsem a než se vzpamatovala, držel jsem její ruku a druhou na ni sypal mouku.
„Jacobe!!“ křičela. Pro jistotu jsem jí to nasypal i za triko.
„Ano, lásko? Takhle ti moc sluší,“ smál jsem se a pustil jsem jí. Celá se oklepala a chvíli nebyla vidět pod nánosem mouky. Smál jsem se.
„Já ti dám!“ zasyčela a já ležel na zemi. Co? Kryl jsem se rukama, ale moc mi to nešlo. Nakonec jsem jí nechal. Jen jsem měl ruce přes obličej a čekal, až skončí. Něco na mě lila a potom nasypala. No, super. Nepůjde to dolů.
„Teď si ještě sladčí než předtím,“ zasmála se a zmizela. Pomalu jsem otevřel oči a podíval se na to.
„Nessie!“ zařval jsem. To mokrý byla poleva a na tom nános cukru, nějakých sladkostí, co jsem nikdy neměl v puse a ve vlasech jsem měl zapletený lízátko. Nikde nikdo. Vstal jsem a slyšel smích z mojí ložnice. Do ruky jsem si vzal sladkou limonádu a šel tam. Otevřel jsem dveře a rychle to na ní vychrstnul. Stála tam. Bez hnutí a pomalu se na mě koukla. Rychle jsem vzal polštář, roztrhl ho a vysypal ho na ní.
„Kuře!“ zasmál jsem se.
„Jacobe!“ zakřičela a vrhla se na mě. Shodila mě na zem a obkročmo si na mě sedla. Bušila do mě svými malinkými pěstičkami a já se jen smát. Po chvíli jsem se na ní překulil.
„Nech toho! Lepíš!“ smála se taky.
„Ty taky,“ usmál jsem se a vstal. Vzal jsem ji do náruče a vzal ji do koupelny. Nebránila se. Spíš ze mě lízala polevu. Což mě rozesmálo ještě víc.
Zavřel jsem za námi sprchu a pustil vodu. Ztuhla a snažila se vyhnout studené vodě.
„To se ti nelíbí, co?“ smál jsem se. Mně to nevadí. Mně nikdy není zima. V podstatě. Postavil jsem jí za zem a jenom přemýšlel, za jak dlouho se mi ucpou trubky. Protože to peří…
„Ja – co – be!“ vrčela s pěstmi zatnutými podél těla.
„Ano? Ne – ssie?“ zasmál jsem se. „Snad se nezlobíš?“ usmál jsem se a pohladil jí po tváři.
„Jsem mokrá,“ vrčela a temně se na mě dívala.
„No a?“ uchechtl jsem se.
„Ty se můžeš převlíct. Já ne,“ pokračovala.
„Tak to usušíme,“ pokrčil jsem rameny. „Klidně se svlíkni. Mně to nevadí,“ usmíval jsem se.
„Jasně,“ odsekla. „Ani se nedivím,“ vzdychla si spíš pro sebe a pustila teplejší vodu. Usmála se, když na ni dopadla. „To je lepší,“ uznala a bez varování si mě přitáhla k sobě. Hm… To se mi líbí. Rychle jsem se přidal a rukama jí zabloudil pod její triko. Přitiskl jsem si ji na zeď…
Vůbec se mi nechtělo přestat. Tak jsem jí chtěl! Jako by to nestačilo, že přede mnou stojí bez trika… To už je pro mě moc. Museli jsme přestat tehdy, kdy už přestala téct teplá, místo ní tekla  studená, protože jsme vyplýtvali celý bojler. Super. Nessie vypískla a vyskočila ze sprchy. Já byl trochu mimo. Nessie mě vytáhla ze sprchy a já si všimnul, že je všude voda. Ony se asi fakt ucpaly trubky?
„A do háje,“ vydechl jsem a Nessie rychle vypnula vodu. Ale stačil mi jediný pohled na ni a bylo mi všechno jedno. Znova jsem si ji přitáhl k sobě a vášnivě políbil. Zavzdychala a odtáhla se.
„Jaku!“ vzdychla a hodila mi ručník do tváře. Se smíchem utíkala pryč. Uchechtl jsem se a sedl si na kolena. Začal jsem utírat zem. Nakonec jsem to vzdal a sedl si normálně do studený vody. Se smíchem jsem to utíral. Moje tepláky byly na mě přicuclý jako něco. Rozesmál jsem se ještě víc a opřel se o zeď.
„Jaku! Nekoupej se tady a makej. Já něco vymyslím,“ poručila mi Nessie ve dveřích.
„Rozkaz, šéfe,“ uchechtl jsem se a znovu jsem začal utírat. Ručník byl absolutně nepoužitelný.
„Už nikdy s tebou nepůjdu do sprchy, Jacobe Blacku!“ řekla Nessie a začala utíral se mnou.
„Ano,“ smál jsem se.
„Nech toho!“ zasmála se a já dostal mokrým ručníkem.
„Hej!“ uchechtl jsem se a chytl ho. Strhl jsem ho na sebe a s ním i Nessie. Uchechtl jsem se a rychle ji políbil, aby nemohla mluvit. Překvapivě si mě přitáhla ještě blíž. Obkročmo se na mě posadila a dala si mokrý vlasy za ucho. Dost mě naštvalo, když zazvonil zvonek. Zuřivě jsem zavrčel a Nessie se s úsměvem odtáhla. Rychle vstala a šla tam. Já jsem vyskočil na nohy a šel za ní. Stála ve dveřích a před ní Edward a Bella. Co? Když nás viděli a taky když viděli tu vodu, co šla ke dveřím, Edward zavrčel.
„Ahoj, mami. Ahoj, tati,“ špitla Ness. „Vy si myslíte, co jsme asi dělali, ale nic jsme nedělali,“ začala koktal. Bella si ji přejela pohledem a skončila u mě.
„Tys jí svléknul tričko! Ty čokle!“ zuřila.
„Svlékla jsem si ho sama,“ špitla rychle Nessie. Lhát neumí. Bella zavrčela.
„Bello, klid. Já to vyřeším,“ usmál se Edward a vešel dovnitř. Přivřel jsem oči a čekal ránu. Nestalo se tak a Edward mě táhnul do koupelny. Tam zabouchl a otočil se na mě.
„Ty nejsi normální! Volám ti jako největší blb, protože Bella sem chtěla jet. Podívat se, jak se díváte na televizi a ty mi ho prostě nezvedneš?“ šeptal, aby nás nikdo jiný neslyšel.
„Em… sorry. Byl jsem tady,“ odpověděl jsem a pošimral jsem se na hlavě.
„To jsem si taky domyslel,“ zabručel a uchechtl se nad mými myšlenkami.
„No nic. Takhle ti sem Nessie o víkendu nepustí,“ vzdychl. Odkdy mi Edward pomáhá?
„Nepomáhám ti. Jen tě informuju,“ zabručel.
„Jasně. A ona mi jí sem fakt nepustí?“ zaskučel jsem a opřel se o dveře.
„Nevím. Ještě to zkusím,“ usmál se a poklepal mě po rameni. Zavrčel jsem. Reflexy. Edward dělal, že to neslyšel, což je dobře.
„Díky,“ uchechtl jsem se. Pomáhá mi. Teď zavrčel on. Jen jsem se zasmál.
„No nic. Zatím ahoj, Jacobe,“ vzdychl a já mu otevřel dveře. Vyšli jsme ven a já se musel rozloučit s Nessie.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Samou láskou bych tě zabil 17. kapitola: