Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Psychiatr II. - 27. kapitola

30.10.2013 (15:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 4976×

27. kapitola – Noční můra – 2. část

(pohled Belly)

„Ne!“ vykřikla jsem a bez rozmýšlení vyrazila dopředu za Bonnie, která se bezvládně řítila k zemi. Dřív, než jsem ale stačila udělat byť jen jeden krok, sevřely se kolem mě dvě bílé paže v ocelovém sevření. Začala jsem se rvát, i když jsem věděla, že to nemá smysl.

„Pusť mě! Nech mě, sakra!“ zaječela jsem na dotyčného za mnou, ale on mě neposlouchal, místo toho mě dál pevně držel. Přes slzy, které se mi nahrnuly do očí, jsem uviděla Katherine, jak se krutě usmívá. Pak jsem se podívala na Edwarda, stále se snažíc vyprostit z ocelového sevření.

„Ty hajzle! Jak jsi mohl?!“ zaječela jsem na něj. Edward se na mě jenom usmál.

„Tvůj soucit tě jednou zabije, Bello,“ zamrkal na mě a pak se podíval na Bonnie, která mu mrtvá ležela u nohou. Překročil její mrtvolu. To už jsem si ale všimla, že nejsem jediná, kdo křičí a nadává. Elena se vedle mě rvala se Stefanem, zřejmě chtěla pomstu stejně jako já. Takže mě musel držet Damon.

„No, byla to zábava, ale už bychom měli jít. Díky, Bello. Tvoji pomoc ti nikdy nezapomenu,“ usmála se ironicky Katherine a vyrazila k východu. Stále jsem nechápala, proč po nich nikdo z nás nevystartoval, ale když jsem si uvědomila, že mají na své straně čarodějku, došlo mi, že by to byla sebevražda. Protože naše čarodějka už tu není…

„Mrcho!“ zakřičela jsem ještě za ní a dál se rvala s Damonem. To už byla ale pryč a Edward také. Čarodějka je následovala, jediný kdo otálel v místnosti, byla Alice s Jasperem.

Alice se na mě podívala smutnýma očima.

„Je mi to líto, Bello,“ zašeptala a pak oba zmizeli oknem.

Netrvalo dlouho a Damon mě pustil. Ale to už jsem se přestala prát a sesula se na zem. Elena se kolem mě prohnala jako žíznivá čára a už byla u Bonnie. Já ji ale takhle vidět nemohla, věděla jsem moc dobře, že pro Bonnie už není cesty zpět.

Bezvýrazně jsem zírala před sebe a poslouchala Elenu, která i bez slz vzlykala a prosila Bonnie, aby se vrátila. Po tváři mi stékaly slzy. Vtom jsem ucítila, jak se ke mně někdo shýbnul, aby mě vzal do náruče. Chytla jsem se Damona kolem krku a schovala mu hlavu do hrudi.

„Zvládneš to tu? Odvezu Bellu domů,“ řekl Damon. Očividně mluvil ke Stefanovi, který klečel u Eleny a rychle mrkal, jakoby ho pálily oči.

„Běžte,“ přikývl, ani se na nás nepodíval. Damon víc neřekl a v náručí mě nesl z místnosti. Cestou dolů po schodech jsem si na něco vzpomněla.

„Počkej, a co Alarick?“ vyhrkla jsem.

„Alarick měl prsten,“ oznámil mi bezvýrazně.

„Jak to víš?“ nechápala jsem. Damon pohodil hlavou k baru, u kterého seděl Rick s hlavou opřenou o ruku a právě do sebe házel nějakého panáka.

„A ostatní?“

„Jsou v pořádku. Slyším je mluvit.“

„Aha…“ zamumlala jsem a znovu mu zabořila tvář do košile. Trvalo to jenom chvilku, než mě pokládal na přední sedadlo auta. Potom rychle oběhl auto a už startoval. Já tupě koukala před sebe a pár minut mlčela, než jsem prohlásila: „Je to všechno moje vina.“

Damon se na mě podíval.

„To je hloupost, Bello.“

„Mohla jsem ji zachránit,“ trvala jsem si na svém.

„Nemohla a ty to víš,“ zakroutil hlavou. Snažil se to na sobě nedat znát, ale jeho oči mluvily za vše. Ztráta Bonnie ho bolela stejně jako ostatní.

„Mohla jsem použít svůj štít, ale mě to v té chvíli nemyslelo, je to moje vina, je to celé moje vina!“ nabírala jsem na hysterii.

„Bello, byla tam čarodějka. I kdybys sebevíc chtěla, nemohla jsi ji ochránit. Kdyby zjistila, že ji chráníš, ublížila by tobě. A to bych ji pak musel zabít,“ zavrčel. Ruce sevřené kolem volantu ještě víc zbledly, jak zatínal pěsti.

„Možná by to tak bylo lepší,“ zašeptala jsem. Damon mi věnoval zuřivý pohled.

„Tohle už nikdy neříkej, jasné? Bonnie by se obětovala pro ostatní stejně jako ty, vlastně myslím, že už to nějakou dobu tušila, že to přijde. A kdybych já si měl vybrat mezi vámi dvěma, zvolil bych si tebe. Tak už laskavě nech toho obviňování, jasný?!“ Jeho monolog mi vyrazil dech.

„Je mi to líto, Damone.“

„Mně taky.“

Potom už bylo ticho. Jakmile jsme dorazili k penzionu, Damon znovu oběhl auto a vzal mě do náručí. Potom mě pomalu odnesl až do mého pokoje a položil mě na postel.

„Vím, že to asi nepůjde, ale měla by ses vyspat,“zašeptal mi do vlasů a pak mě přikryl. S prázdným výrazem v očích se pak vydal pryč. Sledovala jsem ho, jak pomalu odchází a uvědomila si podle jeho shrbených ramen, že je na tom opravdu zle.

Chvíli jsem jenom zírala do stropu, když jsem uslyšela za dveřmi tlumené hlasy.

Jeremy.

„Co se stalo? Je Bella…?“ Jeremy nechal otázku nevyslovenou.

„Bella ano, ale – “

„Damone, co se stalo?!“

„Jde o Bonnie… je mi to líto, Jeremy.“

„Ne, to nemůže být pravda,“ vyhrkl Jeremy a já uslyšela ránu. Pak se celým domem rozhostilo hrobové ticho. Bylo natolik ubíjející, že mi bylo jasné, že tohle dlouho nevydržím.

Pomalu jsem se zvedla z postele a vydala se za Damonem. Nevěděla jsem, co přesně se tím zlepší, ale věděla jsem, že už prostě nechci být sama. Sám už by neměl být ani jeden z nás.

Bez klepání jsem vešla do pokoje a uviděla ho, jak stojí opřený jednou ruku o hořící krb, v druhé měl skleničku s whisky a nepřítomně zíral do plamenů.

„Nemůžeš spát?“ zeptal se. Jeho hlas zněl podivně… prázdně.

„Ne.“

„Já ti usnout nepomůžu,“ řekl.

„Damone, podívej se na mě.“

„Řekni mi, k čemu to všechno bylo?“ pokračoval dál, ani se na mě neotočil.

„Co myslíš?“

„Všechno! Katherine, Edward. Co z toho mají? To nemůžeme být ani na chvíli šťastní? Copak už jsme si toho oba neprožili dost?!“ začal celkem klidně, ale postupně zvyšoval hlas. Třásl se. Vzteky. Smutkem. Ztrátou. Bolestí...

„Damon, otoč se na mě.“

„Ne! Mám už toho dost! Přísahám, že už nikdo nikdy neublíží někomu, na kom mi záleží. Možná by bylo jednodušší, kdyby už mi na nikom nezáleželo. Proboha, vždyť i pro tebe by to bylo lepší! Možná, že by teď byla Bonnie naživu, kdybych si dal říct a nechal tě na pokoji!“ křičel vztekle zády ke mně a sklenicí naštvaně hodil do ohně. Plameny v tu chvíli vzrostly možná o půl metru.

„Damone, koukej toho nechat! Není to ničí vina!Ani moje a ani tvoje! Důvod by si našli stejně, aby nám ublížili, tak co na tom záleží?“ zakřičela jsem vztekle i já, vzala ho za rameno a donutila ho, aby se otočil. Přísahala bych, že jsem v tom světle ohně viděla, jak se mu lesknou oči.

„Mají co chtěli. Už nám dají pokoj. Už nám nic nehrozí,“ uklidňovala jsem najednou já jeho. Jako bychom si vyměnili role.

Damon mě sledoval zoufalým pohledem, jakoby v tu chvíli vedl vnitřní boj, který začal prohrávat.

„Možná by ses měla vrátit zpátky domů. Donutím tvého otce na všechno zapomenout,“  zašeptal.

„Já jsem ale doma tady, Damone. A neodejdu jenom proto, že je to jednodušší. Miluju tě,“ zakroutila jsem hlavou a smutně se pousmála. Vtom okamžiku jakoby se rozhodl. Překonal tu krátkou vzdálenost a najednou mě držel v objetí a líbal mě. Vášnivě a dravě. Zoufale.

Najednou mi došlo, že ho potřebuju. Co nejblíž u sebe.

„Damone,“ vydechla jsem, když se po čelisti přesunul na můj krk, abych se mohla nadechnout. Já mu obmotala ruce kolem ramen a zajela mu rukou do vlasů. Chvilku jsme tam tak zůstali, než se jeho ruce odpoutaly od mého pasu a zakotvily na mém pozadí.

Damon si mě v tu chvíli vysadil výš a já mu obmotala nohy kolem pasu. Jednou rukou jsem mu potom zajela pod košili a přejela mu po vypracovaném břiše. Damon zavrčel a roztrhl mi šaty, které jsem měla ještě stále na sobě. Cáry potom hodil někam na podlahu a došel se mnou až k posteli na kterou si sednul a já mu zůstala sedět na klíně jenom ve spodním prádle. Bylo mi to ale jedno, každý jeho dotek mě natolik rozpaloval, že jsem netoužila po ničem jiném, než dostat víc.

V tu chvíli mi bylo jasné, jak to skončí. Je smutné, že se to stane za takovýchto okolností, ale už nebylo cesty zpět.

Damon právě dal vale mému krku a přesunul se se svými polibky do mého výstřihu. Já mu rukama znovu zajela pod košili a za jeho pomoci mu ji přetáhla přes hlavu, což ho rozcuchalo. Musela jsem ale nechat, že rozcuchaný vypadal… celkem roztomile. Klukovsky.

Když mi ale potom rukou sjel na záda a rozepnul mi podprsenku, vytlačila jsem myšlenky na roztomilého Damona z hlavy, protože v tu chvíli už roztomilý nebyl. Rychle odhodil moji podprsenku na zem a začal mě vášnivě líbat na prsa. Než jsem se nadála, změnil naši polohu a já teď ležela pod ním. Ruce mi držel za hlavou a hladově líbal každou část mého těla, na kterou dosáhl.

Bylo to nefér, bylo to jako mučení. Líbilo se mi to, ale toužila jsem mu to alespoň částečně nějak oplatit. Když se potom konečně po nějaké době vytáhl zpátky nahoru a políbil mě na rty, podařilo se mi vymanit z jeho sevření. Rukama jsem mu potom přejela po zádech a nespokojeně zamířila k jeho kalhotám. Chtěla jsem je dole.

Damon mě právě líbal na krku, když mu došlo, že s peru s jeho páskem. Na chvilku přestal a šibalsky se usmál.

„Chceš pomoct?“ usmál se ironicky.

„Sundej si je,“ poručila jsem a políbila ho na krk. Nebyla jsem si jistá, ale měla jsem dojem, že Damon spokojeně zavrněl.

„Není to tak dávno, co bys mě za tohle roztrhla a spálila,“ utahoval si ze mě.

„Časy se mění,“ zamumlala jsem a mám dojem, že jsem se i začervenala. Damon se uchechtl a něžně, přesto vášnivě mě políbil.

„Ruměnec ti sluší,“ mrknul na mě, rozepnul si pásek a skopal kalhoty na zem. Teď už to bylo víceméně fér.

„Mlč a líbej mě,“ vyhrkla jsem. Damon nad tím dvakrát neváhal s plnil mi mé přání.

Jeho polibky byly dlouhé a o něco něžnější než před chvílí. Když se potom na chvilku odtáhl, abych se mohla nadechnout, zadívala jsem se mu do očí a viděla jsem v nich tolik něhy a… snad i lásky? Takhle se na mě ještě nikdy nikdo nedíval. Nehledě na to, že jeho oči byly stále smutné kvůli ztrátě Bonnie, ale bylo mi jasné, že ta bolest nepramení jenom z toho. Jakoby vyplynula na povrch bolest nashromážděná za všechna ta staletí. Spalující a krutá. A on se na mě díval tak, jako bych jenom já na celém světě uměla tu bolest uhasit.

Nadzvedla jsem na loktu a něžně ho políbila. Rukou jsem ho pohladila po tváři a pokračovala přes čelist a krk na jeho hrudník. Damon potichu zavrčel, ale přesto se mi zdálo, že pořád trošku váhá.

Sebrala jsem proto veškerou odvahu, naklonila se k němu blíž až mé rty skončily jen několik milimetrů od jeho ucha.

„Chci tě,“ zašeptala jsem a pak mu něžně skousla lalůček. Teď už Damon zavrčel doopravdy. Znova mě donutil si lehnout a začal mě líbat na krku. Potom jsem ucítila jeho ruku, která jela po křivce mého boku až zavadila o okraj kalhotek. Než jsem se nadála, zajel rukou pod kalhotky a trhnul. Ležela jsem pod ním nahá.

Snažila jsem se tomu vyvarovat, ale stejně jsem se nedokázala ubránit začervenání, když si mě toužebně prohlédl.

„Jsi nádherná,“ zamumlal zadýchaně. Já neodpověděla a přitáhla si ho za vlasy na své rty. Ani jsem si neuvědomila, kdy se i on zbavil posledního kousku oblečení, ale ve chvíli, kdy já spojila naše rty, on spojil naše těla.

„Damone,“ vzdychla jsem a prohnula se v zádech jako luk. Damon se šibalsky usmál a přejel mi rukou po prsu.

„Na tohle se vyplatilo čekat,“ vydechl, když jsem ho přetočila pod sebe a ujala se vedení. Nechápala jsem, kde se to ve mně vzalo, ale moje stydlivost zmizela a já se tomu naprosto poddala. Líbala jsem ho na hrudi a snažila se ho přivést do stejného stavu, jako on před chvílí mě. Najednou jsem věděla, že tohle jsem opravdu já. Už žádná stydlivá a prchlivá Bella. Tahle holka už ví co chce.

„Bello,“ zavrčel po chvíli Damon a než jsem se nadála, tak jsem zase ležela pod ním. Chtěla jsem protestovat, ale on znovu uvěznil moje ruce ve svých za mou hlavou a mé rty umlčel polibky.

Damon nikam nespěchal, přirážel pomalu a o to to snad bylo ještě horší. Přišlo mi, že jeho životním posláním je provokovat a mučit mě ve všech možných i nemožných věcech, sex nevyjímaje.

„Prosím,“ zašeptala jsem po další mučivé minutě, kdy se stále neměl k tomu, aby zrychlil. Bohužel jsem ho tím možná jen utvrdila v tom, že tohle mučivé tempo je to správné. A když jsem konečně vystoupala na vrchol, nevěděla jsem o sobě možná minutu.

Nikdy v životě jsem nezažila nic krásnějšího ani lepšího.

Když jsem se probrala z tranzu, zjistila jsem, že Damon mi odpočívá na hrudi a zrychleně oddechuje. Bylo to trošku zvláštní, pamatuji si, že Edward se hned potom ode mě odtáhnul, ale tohle se mi líbilo víc. Nepřišla jsem si pak jako hračka na jedno použití.

Mírně rozechvělou rukou jsem mu zajela do vlasů a zašeptala: „Miluju tě.“

Nečekala jsem žádnou odpověď, byla jsem právě teď šťastná a nechtěla jsem nic víc, než moct usnout v jeho posteli a probudit se ráno s ním po boku. O to víc mě překvapilo, když Damon zvednul hlavu a věnoval mi zvláštní pohled.

„Přeměň se,“ vyhrkl najednou.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Psychiatr II. - 27. kapitola: