Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proti proudu - 5. kapitola

the host stills


Proti proudu - 5. kapitolaDalší dílek s pohledu Renesmé. Snad se vám bude líbit. Přeji příjemné počtení.

5. kapitola

Renesmé:

Alice mi dala klíčky od auta a řekla, tedy spíše poručila mi, abych jela domů. Radši jsem ji poslechla a odjela, ale beztak to bylo divné. Chtěla, abych za ní poslala Jaspera, ale viděla jsem, že se vrací zpátky do klubu. Proč by chtěla, aby za ní přišel Jasper? Takových lidí najednou, to je pro něj moc velký pokušení, stačí mu škola. Takhle by ho přeci Alice nezkoušela. Tak o co tu jde?

Kladla jsem si otázky celou cestu, až jsem dorazila domů. Vyřídila jsem Jasperovi to, co jsem měla. Ten hned vyrazil za Alice a já se vydala za tátou.

„Tak jo, co se tu děje?“ ptala jsem se hned, jak jsem vešla do obýváku, kde táta seděl u klavíru s mámou po svém boku. Právě jí hrál její ukolébavku, když se na mě oba zmateně podívali.

„O čem to mluvíš, Renesmé?“ ptala se nechápavě máma. Táta už věděl, na co narážím, jelikož si to přečetl v mé hlavě, ale beztak se nechystal mi to nijak vysvětlit.

„Tak ještě jednou. Proč se Alice vracela do klubu? A Jasper měl jet za ní? Navíc mi jen tak dala klíče od svého auta, to normálně nedělá! Tak co se tu děje?“ ptala jsem se už mírně rozhořčená.

„Renesmé, my opravdu nic nevíme,“ obhajoval se táta.

Najednou se dolu přiřítil Carlisle.

„Musím hned odejít,“ oznamoval a už se chystal do garáže.

„Tak počkat!“ zakřičela jsem. „Řekne už mi někdo, co se tu stalo?!“

„No mě by to taky celkem zajímalo,“ ozvala se máma.

Táta s Carlislem se na sebe tázavě podívali a po chvilce táta spustil.

„Renesmé, dozvěděl jsem se to až teď, takže mě prosím neobviňuj, stejně tak jako Carlisle,“ začal táta. Jen jsem přikývla a vybídla ho, ať pokračuje.

„Takže, jak si na Jacoba v klubu křičela, něco se s ním dělo. Najednou začal slábnout a měl problém se udržet na nohou. Alice si toho všimla, a proto se do klubu vrátila. Ale Jacoba už našla v bezvědomí na zemi. Odvezli ho k Billymu a Carlisle k němu právě jede. Alice totiž před chvílí volala,“ vysvětloval táta.  Takže Jacob se zhroutil kvůli mně? Ale to jsem nechtěla.

Po tváři mi začaly téct slzy. „To… to jsem nechtěla,“ vzlykala jsem.

„My víme,“ utěšoval mě táta a objal mě. Zanedlouho se k nám přidala i máma.

„Nikdo tě neobviňuje,“ uklidňovala mě.

„Musím za ním!“ rozhodla jsem a už jsme se chystala na cestu.

S Carlislem, mámou a tátou jsme se vydali směr rezervace. Za chvíli jsme uviděli malý domeček, ve kterém bydlel Jacob a Billy.

Už tu byl i děda Charlie, který nám přišel naproti ven.

„Ahoj, co tu děláte?“ zeptal se nás děda, ale spíš ta otázka byla směřovaná na mě. Sice nevěděl nic o otisknutí, ale nemohlo mu ujít, jak jsem Jacoba poslední dobou odmítala a vyhýbala se mu.

„Já jsem tu jen jako lékař,“ řekl Carlisle a zmizel ve dveřích.

„Přijela jsem navštívit svého nejlepšího přítele, co je na tom špatného?“ zeptala se uraženě máma.

„Nic, nedivil jsem se, co tu děláš ty, dokonce ani co tu dělá Edward, ale spíš mi jde o Ness… Renesmé,“ opravil se, když jsem se na něj naštvaně podívala.

„Nejsem zas tak bezcitná, dědo,“ obhajovala jsem se.

„Tati, rádi bychom viděli Jacoba,“ utla to máma. A tak nás děda zavedl do Jakova pokoje, kde už ho Carlisle vyšetřoval.

Při pohledu na Jakovo bezvládné tělo ležící na pro něj příliš malé posteli mě popadly výčitky. Možná jsem to trochu přehnala.

Jacob ležel v bezvědomí už šest dnů a mně bylo čím dál hůř. Táta s mámou mi sice neustále opakovali, že za nic nemohu, ale beztak mě to nepřesvědčilo. Co když už se neprobere?

Zrovna u něj byl Carlisle, který opět zkoumal, co se s ním mohlo stát. Jacob ho v tuto chvíli neuvěřitelně fascinoval. Zřejmě na něco přišel, protože právě něco v tom smyslu, že za to mohlo to odmítání z mé strany. Takže za to mohu já, i Carlisle to řekl!

Charlie šel zrovna vyprovodit Carlisle, když se ze shora ozvalo skuhravé: „Charlie!“ To musel být Jacob!

„Já tam dojdu!“ křičela jsme na všechny a letěla za Jacobem do pokoje.

„Jacobe!“ vykřikla jsem radostně, jakmile jsem ho uviděla. Byla jsem šťastná, že se probral.

„Ahoj,“ odpověděl prostě.

„Už si vzhůru? Já jsem, tak šťastná, že ses probral,“ zašvitořila jsem.

„Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?“ zeptal se.

„Šest dní, Jacobe. Ach, jaké já jsem měla výčitky,“ odpověděla jsem mu a usmála se na něj.

„To jsi nemusela, zavolala bys mi Billyho?“ požádal mě.

„Jakoby se stalo,“ odpověděla jsem a vyběhla ze dveří. Bylo to to nejmenší, co můžu udělat, když jsem mu tohle způsobila. Doufám ale, že moje nynější chování k němu, nepochopil tak, že bych ho chtěla. To ne!

Nechali jsme ho chvilku mluvit s Billym, a pak jsem k němu opět šla i s Charliem. Máma s Carlislem ho taky chtěli vidět, ale jelikož je pokoj dost malý, zašli si i s tátou prozatím na lov.

Po chvilce se Billy i s Charliem s nějakou dost průhlednou výmluvou vypařili z pokoje a my tam zůstali sami.

„Mamka bude nadšená, až jí povím, že jsi vzhůru,“ začala jsem. Ne že by to máma už nevěděla, ale nějak jsem začít musela. „Opravdu se ti omlouvám, že jsem ti způsobila takové potíže, ale musíš mě pochopit, nechci se zatím vázat,“ omlouvala jsem se a doufala v jeho odpuštění a snad i pochopení.

„Ale já to chápu. Neboj, už ti dám pokoj. Sám jsem si říkal, že bych se měl už poohlédnout po někom jiném,“ řekl a mně tím naprosto vyrazil dech. Nikdy bych nevěřil, že tohle řekne.

Po chvilce, kdy jsem na něj nevěřícně zírala, se v pokoji opět objevil Charlie i s Billym. Donesli Jakovi vodu, o kterou předtím žádal.

„Promiň, Nessie, ale potřebuju si odpočinout, mohla bys odejít? A pozdravuj ode mě všechny doma,“ řekl a tím mi dal jasně najevo, že mě tu nechce. Naprosto vyvedená z míry jsem jen přikývla a odešla. Dokonce jsem nevěnovala pozornost ani tomu, že mě opět oslovil Nessie.

Sešla jsem dolů, kde už čekali máma s tátou a Carlislem, kteří se už vrátili z lovu a chystali se taky navštívit Jaka, ale zřejmě je zarazil můj výraz.

„Co se stalo, Renesmé?“ zeptala se starostlivě máma.

„Já nevím,“ odpověděla jsem stroze a vyběhla ven do lesa.


předchozí kapitolanásledující kapitola

Verony1 a Paes



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proti proudu - 5. kapitola:

 1
15.03.2013 [18:09]

dcvstwilightOh, wow! Jedu dál, no zatím se mi to líbí. ;) Čekám, co z toho vyleze! :D Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!