Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Probudila jsem se mrtvá - 2. kapitola

The Host


Probudila jsem se mrtvá - 2. kapitolaAhoj, takže po dlouhé době tu máte další dílek mrtvý. Psala jsem ho já. Takže nic moc nečekejte. Musila jsem se do toho hodně nutit a popravdě se mi to vůbec psát nechtělo. Ještě že má se mnou Upírek takovou trpělivost.
Přejeme pěkné počtení a komentujte. Nejméně 5 komentů a to sakra snižuji hranici.

 

„Bello, vstávej.“

Nesouhlasně jsem zavrčela a zahloubala jsem se víc do peřiny a polštářů

„Bello,“ ozval se zase ten sladký hlas a někdo mě začal jemné líbat na krku.

„Edwarde,“ zakňourala jsem, „ještě chvilku.“

„Přijdeme pozdě.“

Zase jsem nesouhlasně zamručela, ale donutila jsem se vylézt z postele. Ale vůbec se mi nechtělo, měla jsem tolik plánů ohledně Edwarda a postele a nejlépe, kdybych spojila oboje. Hm.

Zamířila jsem si to do koupelny y tam provedla rychlo ranní očistu. Makala jsem jako lasička, protože jsem měla zpoždění čtvrt hodiny. Vyletěla jsem ve spodním prádla z koupelny a vrhla jsem se zuřivě ke skříni. V mžiku byl vedle mě Edward s nějakou hromádkou oblečení. Shrábla jsem to a šla jsem se převléknout. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si na sebe oblékla sukni a halenku. Alice. Já ji snad roztrhnu jak hada. Ta potvora určitě viděla, že budu ráno sprintovat a nestihnu se prohrabat skříní.

S zahučením jsem vletěla do kuchyně, hrábla jsem do kredence pro müslli tyčinku a vystřelila jsem z domu. Edward už na mě čekal ve svém nablýskaném Volvu a vyrazili jsme směr škola.

Pořád jsem si nemohla zvyknout na to, že jsem zasnoubená. Připadalo mi, že na mě všichni tak nějak divně koukají a hlavně na mou pravou ruku se zásnubním prstýnkem. Ne, že by se mi nelíbil-byl opravdu nádherný-ale ten divný pocit mě pořád užíral a já jsem se ho nemohla zbavit.

Ale naštěstí se nikdo nevyptával. Kluci normálně dávají dívkám prsteny a neznamená to hned, že se budou brát. I když mi dva jsme byli výjimka.

Je květen. Do maturity mi zbývá měsíc a něco a pak se budeme brát. Mě to připadá jako ještě dlouhá doba, ale moje budoucí sestra Alice je k nezastavení. Už jsme i vybrali šaty. Byly opravdu nádherné, ale i tak bych dala přednost něčemu méně nápadnému a pohodlnému. Třeba džíny. Ale na to jsem nemohla ani pomyslet. Kdykoliv mě to napadlo, tak Alice dostala vizi a slušně mě seřvala.

I tak se mi zdá ta svatba zbytečná. Osobně bych se takhle mladá nevdávala, přijde mi to... blbý? Ano, to je to správné slovo. Blbý. Nedovedu si představit, že už v osmnácti budu vdaná paní. Kdo to kdy slyšel? Všichni mě budou oslovovat slečno a já je budu opravovat s tím, že jsem paní. Br. Ale když na to Edward trvá...

 

Edward zabrzdil a gentlemansky mi otevřel postranní dvířka. Chtěla jsem elegantně vystoupit jako dáma, ale s moji nešikovností to normálně nejde. Zaškobrtla jsem se a letěla směr matička zem. Ale Edwardovi paže mě hbitě uchopily a postavily zpět. Poděkovala jsem mu polibkem a vyrazili jsme do školy.

První hodinu sem měla španělštinu s Emmettem. Nadechla jsem se a s hraným klidem jsem vyrazila do třídy. Emmett na mě zuřivě mával, jako bych si ho mohla nevšimnout. Zahučela jsem na místo vedle něj a on hned spustil:

„Já vás viděl.“

„Co?“

„Vás dva.“

„Super Emmette, já tě taky vidím.“

„Jak jste se oblizovali.“

Protočila jsem panenkami, ale on pokračoval dál.

„Jako vím, že vy dva budete ehm, ehm,“ významně si odkašlal, aby neřekl slovo svatba, manželství nebo zásnuby, protože na to jsem byla alergická. „Ale to neznamená, že se budete oblizovat na veřejnosti.ů

„Emmette prosím tě. Jen jsem ho políbila, to je vše. A vy s Rose se na veřejnosti taky nějak extra nekrotíte.“

Torchu ho o zaskočilo, ale nedal na sobě nic znát: „Ale my můžeme.“

„A důvod?“

Uraženě našpulil pusu a otočil se ke mně zády, protože mu došly argumenty.

Hodina byla nudná, jak jinak, ale ještě horší, že mi Emmett špatně napovídal. Samozřejmě jsem jako vždycky nedávala pozor a učitelka mě vyvolala.

„¿Tiene una hermana?" (Máte sestru?)

Samozřejmě jsem nedávala pozor, takže jsem ani nemohla vědět, co to znamená. Naštěstí Emmett mi pošeptal odpověď:

Sí, puedo limpiar mis pantalones" (Ano, moje kalhotky jsem čisté).

Co jsem řekla, jsem nevěděla. Ale pak se mě Mike zeptal, jakou mají barvu moje kalhotky a já zrudla. Samozřejmě jsem si vysolila výbuch smíchu plus učitelčin káravý pohled.

Vztekle jsem na něj zavrčela a zbytek hodiny jsem ho ignorovala. Hned jak zazvonilo, jam vyletěla ze třídy a šla jsem si postěžovat Edwardovi.

Našla jsme ho ve třídě chemie, kde zrovna vycházel po boku učitele. Hned, jak mě zbadal, se mu po tváři rozlil okouzlující úsměv. Chodíme spolu už celkem dlouhou dobu, takže bych na tohle měla být zvyklá, ale nejsem. Pod tímto úsměvem se mi vždy podlomí nohy a srdce se mi rozbuší hned rychleji. A bohužel nejenom mě. Kolikrát jsem viděla holky v podobné situaci, jak nad ním slintají. To jsem měla strašně velkou potřebu na ně zakřičet: „Nečumte na mého snoubence.“ Samozřejmě jsem jenom vztekle a žárlivě čuměla.

Přifařila jsem si to k Edwardovi a jemně ho políbila. A pak jsem se stulila do jeho náruče. Začal mě jemně hladit po vlasech: „Copak tě trápí?“

Nemusel mít Jazzovu schopnost, aby určil, jak mi je. Vždy to uhodl.

„Emmett,“ fňukla jsem se začala jsem se mu zpovídat. Tedy pomlouvat Emmetta a samozřejmě jsem i něco přisolila. To mu nedaruju.

Edward zavrčel a jemně mě políbil: „To mu nedaruju, to si slízne.“

„Děkuju.“

Vydali jsme se na další hodiny, kteoru máme společnou. Angličtina. Ach jo, máme Nosála Ten je tak nudný, že je to až vtipné.

Sedli jsme si Edwardem na naše obvyklé místo, úplně vzadu. Nosál přišel a hodiny začala. Vysvětloval nám novou látku. Já jsem ji strašně moc chtěla pochopit, ale nešlo to. Edward mě pořád rozptyloval svou rukou na mém stehně.

„Edwarde,“ sykla jsme jak nejtišeji to šlo.

„Hm,“ zavrněl.

„Nerozptyluj mě.“

„Hm.“

„Dej tu ruku dolů“

„Ehm, slečno Swanová, ztište se,“ napomenul mě učitel.

„Edwarde, prosím, nemůžu se soustředit.“

„Hm.“

„Dolů,“ vypískla jsem trochu nahlas, až se po mně všichni spolužáci otočili.

„Slečno Swanová, buďte tak laskava, a přesedněte si sem dopředu, ať na vás vidím.“

Vztekle jsem se ušklíbla.

 

Za čtyři hodiny už jsem seděla v autě vedle Edwarda a ruku na mém stehně jsem mu nechala. Jeli jsme do Port Angeles. Měli jsme tam schůzku s Alice. Prý pro nás něco má. Tak uvidíme.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Probudila jsem se mrtvá - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!