Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 23. kapitola

Kristen


Přes šikanu k lásce - 23. kapitolaOmlouvám se, že mi to tak dlouho trvalo; jsem absolutně nemožná, ale když se soustředím na jednu práci, nedokážu do toho ještě vmíchat další, hlavně když v každé povídce je jiná Bella. :-) Doufám, že je mi odpuštěno a že se najde ještě někdo, kdo o mou tvorbu stojí. Tak a teď... Kino. Trable. Provinilost. A téma s velkým T. Bella je zkrátka neskutečně nenapravitelná, ale to není nic proti jednomu idiotovi, který prostě nedá pokoj... Hezké čtení.

 

23.

PROVINILOST

 

  „Vidíš, už tady čekají,“ ukázala Alice na stříbrné Volvo, zaparkované vedle jediného volného místo na parkovišti, hned před Port Angelským kinem. V tomhle městě jsem poslední dobou moc často. „Takže klidně můžeš přestat drtit tu sedačku. Tohle není tvůj náklaďáček a ta kůže na sedačkách není nezničitelná.“

  Obrátila jsem oči v sloup, ale poslechla jsem. Hrozně jsem se těšila, až Edwarda uvidím. Ten den mi připadal jako věčnost, a jak jsem byla nedočkavá, nedošlo mi, že zatínám prsty do sedačky.

  „Bello?“ oslovila mě.

  „Hm?“ otočila jsem se na ní tázavě.

  „Můžeš začít zase dýchat,“ řekla mi pobaveně.

  Usmála jsem se. „Já jsem jen hrozně… natěšená.“

  Alice kývla a věnovala mi jeden stowattový úsměv. Viděla jsem, že pochopila.

  Vystoupily jsme, ale moje netrpělivost nechtěla stále opadnout. Dokud ho neuvidím, nemůžu být v klidu. Trochu víc jsem praštila dveřmi, ale byla jsem příliš rozházená, abych si dělala hlavu z Alicina varovného pohledu. Vydala jsem se ke kinu a mračila se, protože jsem nikoho z nich neviděla. Alice se ale – její naštvání, že jsem ublížila jejímu autíčku, evidentně opadlo stejně rychle, jako se objevilo – usmívala od ucha k uchu, tak jsem uznala, že není důvod ke strachu.

  Přesně ve chvíli, kdy jsem se chtěla Alice zeptat, kde se s nimi máme sejít, promluvila.

  „Čekají u pokladny,“ informovala mě. Podezřívavě jsem přimhouřila oči – jestli bude sledovat každé mé rozhodnutí, začne mi opravdu lézt na nervy.

  Nedokázala jsem si s tím víc dělat hlavu a přidala jsem do kroku. Vedle sebe jsem zaslechla zachichotání, protože Alici rozhodně nedělalo problém mě dohnat. Ignorovala jsem ji a prostě pádila dopředu. Otevřela jsem dveře do kina, vstoupila… a najednou jsem zakopla a slítla k zemi.

  Alice si stoupla přede mě a nabídla mi ruku. S vděčností jsem ji přijala a snažila se nevnímat její cukající koutky. Podívala jsem se, co můj pád zapříčilo. Dva kroky od vchodu byl malý schůdek, člověk by si ho ani nevšiml… kdyby se vedle něj netyčila cedule s nápisem hlásajícím Pozor schod, která rozhodně nešla přehlédnout.

  Vzdychla jsem a koutkem oka zkontrolovala Alicin výraz. Usmívala se, ale ne výsměšně a pohrdavě, jako by se asi tvářili moji spolužáci. Její úsměv měl do jejich hodně daleko – byl shovívavý, no, prostě takový, jaký by v takovou chvíli praví přátelé měli mít.

  „Nedělej si z toho hlavu,“ prohodila a pohladila mě po rameni. „To se může stát každému.“

  „Obvykle se to stává mně,“ opáčila jsem. „Tak kde je ta pokladna?“

  Alice kývla bradou dopředu a obě jsme vykročily. Nevím to jistě, ale zdálo se mi, že i Alice byl netrpělivá vidět Jaspera. Jenže ona ho zná už… hrozně moc let, sdílí s ním dům i ložnici a nic jí nebrání v tom být s ním navždy.

  Jakmile jsme zabočily za roh, oči se mi roztěkaly na všechny strany, jak moc jsem toužila vidět ho. Jak jsem tak otáčela hlavou zprava doleva, tam a zpátky, periferním viděním jsem zahlédla blonďatou hřívu. Rychle jsem se k tomu místu vrátila, ale to už se Rosalie, Emmett a Jasper rozešli k nám. Vyděšeně jsem vykulila oči. Kde je Edward?

  Najednou mi ledové dlaně přikryly oči a já vyjekla. Otočila jsem se na dotyčného a můj naštvaný pohled – protože mě opravdu vyděsil – se rázem rozplynul a já se začala usmívat jako retardovaný člověk, protože jsem právě koukala do zlatých studánek lásky mé existence.

  „Edwarde,“ vydechla jsem šeptem a vrhla se mu do náruče. Jakmile mě pevně objal svými pažemi, zvedla jsem k němu hlavu a políbila ho. Byl to nepopsatelný pocit – moje srdce se zběsile rozbušilo, krev v mých žilách se rozproudila neskutečným tempem a můj mozek nevnímal nic jiného, než tu sladkou vůni. V omdlení mi bránila Edwardova náruč, která mě tak pevně a přesto něžně držela.

  „Chcete stihnout ten film?“ ozval se za námi pobavený hlas Emmetta.

  Otočila jsem se, abych ho naštvaně zpražila pohledem, a zahlédla jsem, jak se právě Alice odlepila od Jaspera – na nás mají řeči.

  „Tak jdeme,“ zavelela Alice. „Lístky už jsou koupené.“

  Edward se na mě usmál a ruku v ruce jsme se rozešli k jednomu z několika sálů. Mladý brigádník, co vybíral před sálem číslo sedm lístky, se obdivně zadíval na Rosalii s Alicí, které šly v doprovodu kluků před námi, ale pak jsem si všimla, jak ostražitě kontroloval, jestli Jaspera a Emmetta jeho reakce nijak nenaštvala. Ani jeden z nich však chlapci nevěnoval pozornost. Když se ale mladík podíval na mě, Edwardova ruka, zavěšená okolo mého pasu, se sevřela v pěst a ucítila jsem, jak mu vibruje hruď. Pravděpodobně si pomyslel něco jako: Co tahle chudinka dělá s těmihle nádhernými bytostmi? To jsou s ní ze soucitu? A to Edwarda zjevně naštvalo. Na jiný důvod jsem nedokázala přijít, možná… Ne, to bylo naprosto absurdní.

  Sál byl poloprázdný, ale přesto jsem se cítila nesvá, když se na naší šestičlennou skupinku zadívalo několik očí. Seděli jsme v poslední řadě – podle rozhovoru, který jsem zaslechla cestou k sálu, to byla žádost Emmetta, no a řekněte, kdo by klukovi, který vypadá nádherně a zároveň nebezpečně, nevyhověl?

  Posadila jsem se mezi Edwarda a Alici a přemítala, jestli už padlo jméno filmu. Úvodní reklamy, které musely trvat déle než samotný film, skončily a já se naklonila k Edwardovi.

  „Jak se ten film jmenuje?“ zeptala jsem se zmateně. Co když mě vytáhli na nějaký horor? Ne že by moje poslední zkušenost s tímto druhem filmů byla nějak strašlivá, ale pochybuju, že by Emmett chtěl svými vtipnými poznámkami bavit celý sál. No…, zaváhala jsem, když jsem si v duchu představila Emmettovy šibalské jiskřičky v očích, on by možná chtěl, ale ostatním by se to asi moc nelíbilo.

  „Cesta do minulosti,“ oznámil mi.

  Povytáhla jsem pobaveně obočí. „Chcete si zavzpomínat?“

  Edward se uchechtl a já za sebou uslyšela Emmettův přidušený smích. Neubránila jsem se obrácení očí v sloup.

  Odklonila jsem se od Edwarda a zajela hloub do sedačky. Mezitímco správci kina žádali, abychom nepodporovali pirátství a upozorňovali na novou soutěž, která teď probíhá, Edward mě chytil za ruku a propletl si se mnou prsty. Usmála jsem se na něj, a jak jsem se chystala uvést svou pozornost zpátky na plátno, všimla jsem si, že se na mě ze spodních řad někdo dívá.

  Ztuhla jsem zděšením a hrůzou, když jsem ve sporém osvětlení velkého nápisu Cesta do minulosti svítícím přes celé plátno, rozpoznala obličej Mika Newtona. Bedlivě mě pozoroval a já mu pohled vyděšeně oplácela; nebyla jsem schopná se odtrhnout. Hodil po mně slizkým úšklebkem a já ucítila slabý náznak překvapení, protože s sebou nenesl žádné stopy po znechucení.

  Periferním zrakem jsem si všimla, že se na mě všichni Cullenovi zvědavě podívali. Musel je vyburcovat můj zběsilý tlukot srdce.

  „Co se děje?“ zašeptala Alice.

  Zamrkala jsem a podívala se na ni. „Ehm, nic,“ zamumlala jsem. „Akorát je několik řad pod námi Mike Newton.“

  „Bello,“ pronesla káravým tónem Rosalie, „musíš se jich přestat bát. Teď jsi s námi a oni ti neublíží.“

  „Já vím,“ odvětila jsem s hraným klidem, ale hlas mě prozradil, když se zoufalstvím zlomil. „To je dobrý, pojďme se dívat.“

  Všichni se obrátili k plátnu a Edward mě ještě rychle krátce políbil, než učinil totéž. Doufala jsem, že i Mike pozoruje film, ale byla jsem příliš zbabělá, abych to zkontrolovala.

  Film byl dobrodružný a chvilkami i děsivý a Emmett si samozřejmě neodpustil pár poznámek typu: „Jasně, z takové výšky jste spadli a všichni jste úplně v pohodě na to, že jste lidé.“ Několikrát jsem se podívala do Edwardova obličeje, prostě jen abych ho spatřila, a občas můj pohled sjel o pár řad níž, protože jsem měla stále pocit, že mě Mike pozoruje, ale nikdy jsem ho nenachytala.  Uprostřed filmu mi Jasper podstrčil malý popcorn a střední kolu s omluvou, že na to zapomněli – ani jsem nevěděla, že něco kupovali.

  „Jen si odskočím, hned jsem zpátky,“ zašeptala jsem omluvně Edwardovi, když jsem vypila celý kelímek koly.

  Ustaraně se na mě podíval a pak kývl. Zjevně uznal, že jsem schopná dojít si sama na záchod, abych se nedostala do problému… i když jde o mě…

  Možná bych předešla nadcházející situaci, kdybych se podívala do čtvrté řady, ale já jsem byla natolik zaneprázdněná plným močovým měchýřem, že jsem prostě spěchala a nekoukala kolem sebe.

 

 

  Vylezla jsem z kabinky a ještě si pořádně upravovala triko, aby hezky splývalo přes džíny, když jsem před sebou spatřila pánské boty. Pomalu jsem zvedla oči, protože jsem tak trochu tušila, kdo to je.

  Strachem se mi zrychlil dech, jakmile jsem spatřila Mikův úškleb, stejný jako předtím v kině.

  „Nazdárek, Swanová,“ pozdravil mě se zvednutým obočím a frajerským úsměvem, který jasně oznamoval, co si o sobě myslí.

  Sebrala jsem veškerou svou odvahu a doufala, že už Mika týrání omrzelo. „Ahoj, Miku,“ opětovala jsem mu a obešla ho, abych si umyla ruce. Překvapivě mě nechal jít, ale tipovala bych, že byl příliš vyvedený z míry, aby stihl zareagovat.

  Utřela jsem si mokré ruce do papírových utěrek a otočila se k odchodu. V tu chvíli mě jeho dlaně – sice teplé a lidské, ale dala bych všechno za to, aby to byly ty ledové a tvrdé, ty Edwardovy – chytily za paže a otočily čelem k sobě.

  Snažila jsem se, aby mi na očích nebyl poznat strach, ale podle jeho přimhouřených očí a drobného výsměšného úsměvu jsem poznala, že ho jen tak neobalamutím.

  „Kampak?“

  Zdvihla jsem skepticky obočí. „Do kina?“ Netušila jsem, kde se ve mně vzala všechna ta odvaha, ale byla jsem ráda, že tam je.

  Nevěřícně se zasmál. „Teda, ti Cullenovi ti docela prospěli, co? Máš pěkně prořízlou pusu.“

  Neměla jsem to dělat, ale já jsem prostě neodolala. „Zato ty jsi pořád stejný idiot.“ Pokusila jsem se mu vysmeknout, chtěla jsem vítězně odejít a nechat ho zkoprnělého na dámských toaletách, ale bohužel to nevyšlo.

  „No, no, no, jelikož chutnáš Cullenovi – do kterého je mimochodem Jessica platonicky zabouchnutá – musíš být fakt dobrá. Můžu taky?“ ukázal na mé rty.

  Vykulila jsem oči. „Nech mě jít.“ Můj pokus o nebojácný tón vyšel marně, protože se mi hlas třásl strachem.

  „Nebuď taková.“

  Pevně mě chytil za paže, natlačil na umyvadlo a už si silou bral mé rty.

  Snažila jsem se mu vyprostit, ale nešlo to. Zbylo mi jen doufat, že mu bude polibek stačit.

  Jakoby moje myšlenka vyvolala jeho další reakci, strčil mi ruku pod triko. Cítila jsem, jak mi po tváři tiše kanou slzy, ale už jsem neměla sílu v rukou, abych je setřela. Jediné, čím jsem se bránila, bylo, že jsem cukala hlavou, ve snaze uhnout před jeho slizkými rty.

 

 

Edward:

 

  Půjdu se podívat na toalety, kde se zpozdila, ano? Poslala mi v myšlenkách Alice.

  Chmurně jsem přikývl. Věděl jsem, že ji nemám pouštět samotnou, ale šla přece jen na záchod… Co tak strašného by se jí mohlo stát?

  Film jsem ani nedokázal vnímat, stále jsem myslel na Bellu. Občas mi to přerušil Jazz, který mě upozornil, abych si kontroloval své pocity.

  Podíval jsem se k východu, přestože bych musel slyšet Aliciny myšlenky, kdyby už se blížila zpět, a jak jsem přejel očima po sále, všiml jsem si, že ve čtvrté řadě je prázdná jedna sedačka. Tichounce jsem zavrčel, ale dost hlasitě na to, aby se na mě Rosalie, Emmett i Jasper podívali.

  „Mike,“ procedil jsem zuřivě skrz zuby, vstal a rychlým krokem se přemístil ven ze sálu. V tuto chvíli jsem lidskou rychlost nenáviděl, ale nemohl jsem se po chodbách, kde jsou kamery, pohybovat upíří rychlostí.

  Šel jsem rychle – nechápal jsem, kdo navrhoval tuto budovu… dát kino na opačný konec než záchody… - až jsem uslyšel Aliciny myšlenky. Právě vstupovala na dámské toalety.

  Ten hajzl! Edwarde, pospěš si, nemůžu ho zmlátit jako nic, vyhrkla zoufale. Alice samozřejmě už viděla, že se k ní blížím.

  Vtrhl jsem dovnitř a spatřil Newtona, který právě odstrkoval Alici a sápal se Belle po krku, pravou ruku na její puse, aby nekřičela.

  „Dej z ní ty pracky pryč!“ vykřikl jsem, chytil ho pod krkem a přirazil na zeď. Přestože by mi v tu chvíli neudělalo nic větší radost než jeho smrt, snažil jsem se zmírnit svou sílu. A přesto Mike zakňučel bolestí. „Už se jí nikdy – opakuji nikdy – nedotkneš, rozumíš?“

  Mike vystrašeně přikývl. Sakra, z něj jde ale strach! Je blbý, že Swanová si nabrnkla zrovna jeho… No, ale ona není tak špatná, jak jsem si myslel… Až to řeknu Erikovi a Tylerovi – asi neuvěří, no, ale až si jí pořádně prohlédnou, budou mi ještě závidět!

  Chtěl jsem mu dát pěstí, ale Alicina vize, která se zčista jasna objevila, moje odhodlání zničila. Mohl by mít naštípnutou lebku…nebo hůř.

  „Vypadni a pamatuj, co jsem řekl! Ona není žádná hračka, s kterou by sis mohl neustále hrát!“

  Newton rychle odešel ze záchodků a já se ustaraně otočil na Bellu.

 

 

Bella:

 

  Schovala jsem se do jeho náruče a obličej mu zabořila do krku, abych pořádně nasála tu nejúžasnější vůni na světě.

  „Šš,“ tišil vzlyky, které otřásaly mým tělem. Připadala jsem si pošpiněná. Stále jsem na sobě cítila Mikovy ruce, které se mi snažily dostat hlouběji pod triko. Věděla jsem, že by nezašel příliš daleko. Maximálně by mě chtěl osahávat, ale není přece takový hajzl, aby mi víc ublížil.

  „Odvedeme ji odsud,“ zaslechla jsem najednou Alicin hlas. „Kino končí za necelé tři minuty. Rose s Jazzem a Emmettem z něj vyjdou, jakmile se objeví závěrečné titulky, a počkají na nás u východu.“

  Vzdychla jsem a – nechtěně – se odtáhla od Edwarda. „Můžeme jít. Jsem v pořádku,“ ujistila jsem je. To poslední, co jsem chtěla, bylo, abych jim přidělávala práci.

  Alice se na mě podívala nedůvěřivým pohledem. „Nejsi.“

  „Ale ano, jsem,“ stála jsem si tvrdohlavě na svém. „Pojďme už odsud.“

  Rozešla jsem se ke dveřím a brzy ucítila ledovou paži, která se mi obtočila kolem pasu. Chytila jsem se zezadu jeho košile a opřela si o něj rameno. Chtěla jsem na to zapomenout… a překvapilo mě, že se mi to po chvíli opravdu podařilo. Teď už mě sžíraly pouze výčitky.

  Vyšli jsme ven do chladného večera a já držela zrak přišpendlený k zemi; neodvážila bych se jim podívat do očí.

  „Jsi v pořádku?“ Rosaliin starostlivý hlas ve mně vyvolal ještě větší pocit viny.

  „Ublížil ti?“ zavrčel Emmett.

  Trochu jsem pozvedla hlavu a všimla si, že na mě Jasper mhouří podezíravě oči.

  „Ano, jsem v naprostém pořádku,“ řekla jsem kysele. „Komu na tom záleží?“ Tentokrát už jsem zvedla hlavu úplně a viděla jejich nevěřícné, zmatené pohledy.

  „Ehm, jak to myslíš?“ zeptala se Alice, zmateně se mračící.

  A to už promluvil i Jasper.

  „Bello?“ oslovil mě a měl u toho trochu povykulené oči. Jeho výraz jasně říkal: „řekni mi, prosím, že to nemyslíš vážně“. „Vysvětlíš mi, proč se krucinál cítíš provinile?“

  Pokrčila jsem rameny a naštvaně se mračila. „Proč asi? Pořád vám přidělávám starosti! Mohli jste mít klidnou střední školu…ne, já vám musím vkročit do života a vy mě musíte neustále zachraňovat, protože nejsem schopná ochránit se sama! Mohli jste si užít kino, ale já musím zase přijít s něčím novým! Přijde mi, že neděláte nic jiného, než že mě pořád ochraňujete. A to je důvod, proč se cítím provinile. Jsem hrozná.“ Slzy hněvu se mi draly do očí a já se je pokoušela mrkáním potlačit.

  Ucítila jsem Edwardovy rty ve vlasech. „Chceš snad, abychom je nechali, aby ti ubližovali?“

  „Vždyť vás to už musí otravovat. Vsadím se, že si říkáte, že jsem úplně nemožná.“

  Sledovala jsem zem pod nohama, ale po chvíli jsem pocítila nutkání podívat se na ně. Všichni se mračili – ve všech pěti nelidsky krásných tvářích jsem poznala nevěřícnost, naštvání a i zklamání.

  „Bello,“ oslovila mě Rosalie. „Nic z toho, co děláme, není proti naší vůli. A život jsi nám rozhodně nezkomplikovala. Teď jsi součástí naší rodiny a my tě máme rádi. Pokud o nás pochybuješ… No, podívej, víme, že sis v životě hodně prožila, a že není lehké jen tak někomu začít věřit, protože jsi doteď měla kolem sebe lidi, na které ses spolehnout nemohla a kteří ti ubližovali. Ale nám věřit můžeš. Navždy.“

  Rosalie mi vehnala slzy do očí a pocit viny přetrvával.

  „Nechtěla jsem… nechtěla jsem vás urazit,“ zamumlala jsem tiše.

  „To snad není možné!“ vyhrkla Alice s nevěřícným smíchem. „Neurazila jsi nás, ani nám nic nekomplikuješ. My tě budeme chránit, protože tě máme rádi, víš, ne kvůli tomu, že bychom to snad brali za povinnost, kterou musíme vykonávat proti naší vůli.“

  Zamyšleně jsem našpulila rty. „Nemuseli byste mě ochraňovat…“ začala jsem váhavě. Cítila jsem, jak se na mě všichni zvědavě a podezíravě podívali, jak čekali, co přijde, a jak se Aliciny oči rozšířily zmatkem a zoufalstvím – věděla, co chci říct. A já jsem věděla, že jsem jí řekla, že to nechám na ní, ale v tuhle chvíli se přímo vybízelo začít na to téma rozhovor, „…kdybych se stala jednou z vás.“

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 23. kapitola:

 1 2 3   Další »
04.07.2012 [22:34]

Viky123uzasne a prosím pokračuj je to napínavé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.06.2012 [19:50]

rosaliCAhoj tohle je hozně dobrá povídka, poslala jsem ti žádost na facebooku(Tyna Bittnerová) o přátelství prosím přidej si mě. Jo a mohla bych tě poprosit o opravení mé povídky Normální holka? Už nikdy! prolog + 1.kaptola. A prosím napiš jestli se ti líbila dík Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13.06.2012 [17:34]

ZEJBLIKNádhera honem honem pokraco!!!!§

04.06.2012 [8:29]

Gwendolinzajímavě se nám to vyvíjí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.
Smazat | Upravit | 03.06.2012 [19:53]

Moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.05.2012 [16:20]

11dalia11úžasná kapitola aj celá poviedka. Neviem sa dočkať na ďalšiu časť. Emoticon Emoticon Emoticon Úžasne píšeš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22. Domik
27.05.2012 [18:40]

Domikmoc se těším na další díl!

21. MyLS
27.05.2012 [15:40]

MyLSpěkné

26.05.2012 [21:31]

BellaSwanCullen8 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19. LoveUfo
26.05.2012 [19:32]

Páni Emoticon . To začíná být zajímavé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!