Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 18. kapitola

14.03.2012 (11:45) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 7537×

18.

Jen jedno slovo - ráj

Trapně jsem se cítila asi tak pět minut, než Edward prohlásil, že je čas si trochu odpočinout. Nechápala jsem ho; vždyť jsme sjeli teprve jednou tobogán, ale zároveň jsem mu byla milionkrát vděčná, protože jsem opravdu potřebovala pauzu.

„Sauna, vířivka,…?“ vyjmenovával možnosti, které aquapark nabízí, a já zamyšleně mhouřila oči. Nejraději bych šla do obou, tak jsem mu to navrhla.

Pokrčil rameny. „Jak je libo. Tak první vířivka.“

Nadšeně jsem přikývla a vydala se za ním. Byla jsem od něj několik kroků, protože mezitím, co on mě vedl na správné místo, já jsem se kochala aquaparkem. Několikrát jsem si všimla lidí, kteří znovu sledovali Edwarda. Nebyly to jen ženy, ale i muži, kteří obdivovali Edwardovu postavu.

Potlačovala jsem žárlivost, která se začala drát na povrch, musela jsem se soustředit na mokrou podlahu pod mýma nohama. Co kdybych si odřela koleno v aquaparku, kde je pět upírů, kteří se nemusí nutně ovládnout?! Sledovala jsem hypnoticky podlahu před sebou, celou dobu, až ke třem schůdkům k vířivce. Edward se beze slova či pohledu sesunul na kamenné sedadlo v obrovské vířivce. Dvě dívky, zjevně kamarádky, sedící od něj asi dva tři metry se na něj toužebně podívaly, pak vrhly pochybovačný pohled na mě, načež obě zavrtěly hlavou a vyměnily si odhodlaný pohled.

Na chvíli jsem přestala dýchat; těm dvěma dívkám mohlo být kolem třiadvaceti a obě vypadaly dokonale. Úžasné vlasy, plavky, ve kterých vypadaly jako bohyně – ovšem u nich neplatilo stejné měřítko krásy jako u Rosalie a Alice. Prostě nádhera. Pochopila jsem jejich záporné kroucení hlavy. Určitě pochybovaly, že zrovna já bych tu mohla být s někým tak božským jako je Edward.

Když jsem se brodila vodou k místu, kde seděl Edward, snažila jsem se je ignorovat. Sedla jsem si vedle Edwarda, vyměnili jsme si jeden letmý pohled a oba začali relaxovat.

Měla jsem přivřené oči, takže mi nemohlo uniknout, že jedna z dívek se pomalu sunula k Edwardovi, který měl zavřená víčka, a na rtech mu pohrával spokojený úsměv. Dívka měla ve tváři radost, odhodlání a myslím, že jsem spatřila i vášeň.

Ještě tak pět šoupnutí po kamenné lavici a byla by u něj. Nemohla jsem to nechat jen tak být. Překulila jsem se na stranu a sedla si Edwardovi na klín.

Edward:

Vytřeštil jsem oči na anděla, který mi právě usedl na klín. Nechápal jsem její unáhlené chování, takže jsem rychle hledal očima nějaký spouštěč. Dřív, než jsem si stihl něčeho podezřelého všimnout, upoutaly mou pozornost něčí myšlenky.

Sakra! Sheila měla pravdu – ta ošklivá holka k němu vážně patří. Ale kdybych se třeba přichomýtla vedle něj, zapomněl by na nějakou husičku a všímal si mě. No, za zkoušku nic nedám… Ale za veřejné ponížení? No, prostě si sednu vedle něj.

Okamžitě jsem se podíval směrem, odkud šly tyto myšlenky, a spatřil jsem ženu, které nemohlo být méně než dvacet pět, jak právě zůstala sedět asi metr ode mě. Nad jejími nynějšími myšlenkami jsem se znechuceně ušklíbl. 

Dívka, která byla její nejlepší kamarádkou, a která jí od začátku přemlouvala, ať to na mě nezkouší, protože ta ošklivka patří ke mně, na mne ze začátku působila dojmem, že v kamarádství s Mandy, toužící ženou vedle mě, nemá její názor vůbec žádnou hodnotu. Tento první pocit si ovšem zkazila, jakmile její myšlenky nabraly stejný podtón, jako myšlenky její kamarádky.

Měl jsem jedinečný plán – jelikož jsem věděl, že Belle už prostě ublížit nedokážu – a chystal se ho uskutečnit. Lepší ale bude, když napřed mého anděla varuji. Naklonil jsem k ní a tichým šepotem ji zamumlal do ucha: „Přizpůsob se mi, a ony přestanou mít tak úděsné myšlenky.“

Bella se na mě překvapeně podívala; asi jí nedošlo, že já vím všechno, co se jim v těch jejich odbarvených palicích honí. Včetně nadávek směřujících na mou Bellu.

Mandy si zrovna stahovala podprsenku trochu níž, načež se na mě vyčkávavě podívala. Přesně v tu chvíli jsem přitiskl své rty na ty Belliny a začal ji líbat s horoucí vášní, která by kdekoho skolila. Vzpomněl jsem si na Jaspera, který právě všechny tyto pocity vnímá, a v duchu ho politoval.

Bellin tichý sten do mých úst mě neuvěřitelně vzrušil a já ji instinktivně chytil za pas a přitiskl si ji blíž k sobě.

Myšlenky Mandy a Sheily značně pohasly a já v nich pocítil zklamání…, které se kupodivu rychle přeměnilo na naději. Odtáhl jsem se od Belly a vlepil jí ještě jeden polibek. Nespokojeně zamručela a zkrabatila čelo. Bylo to velmi roztomilé gesto – musel jsem jí věnovat ještě jeden polibek, prostě musel.

Chování těch dvou žen mi vysvětlily myšlenky, které ke mně znenadání dolehly.

Tak, tady jsou! Ha, Jazz je viditelně šťastnější, že ve své činnosti přestali. Emmett.

Konečně, vzdychl v duchu Jasper.

Podíval jsem se ke schodům do vířivky a Bella můj pohled následovala. Slyšel jsem, jak si mírně povzdechla, zjevně naštvaná z nedostatku soukromí. Pousmál jsem se.

Emmett s Jasperem se posadili vedle nás a usmívali se od ucha k uchu.

 „Co jste to tu vyváděli? Takhle veřejně… Že se nestydíte,“ peskoval nás žertovně Emmett, při čemž jemně šťouchl Bellu do ramene.

Vyplázla na něj jazyk a položila si hlavu na moje rameno. Emmett chtěl zrovna prohodit další poznámku na náš účet, když se dívky, které nás doteď nečinně pozorovaly, přesunuly před nás a hodily rádoby svůdný úsměv na mé bratry.

Jazz i Emm byli očividně dosti překvapeni, ale brzy jim pobaveně cukaly koutky, když si představili, jak asi budou reagovat jejich polovičky, až je tu najdou v obložení žen. Já jsem to nevydržel a začal se tiše smát, čímž jsem upoutal pozornost Belly, která okamžitě zbystřila a snažila se pochopit situaci. Šeptem jsem jí vysvětlil, co se děje.

 „Já jsem Mandy,“ představila se vysoká hnědovláska s obrovskými vnady, které se nestyděla ukazovat v miniaturních plavečkách, a vyzývavě mrkla na Jaspera. „Můžu se zeptat, jak se jmenujete? Nemohli jsme si se Sheilou nevšimnout tak pohledných mužů, kteří jsou tu zjevně sami. Takže… vaše jméno? Mohli bychom třeba zajít na drink…“

Usmál jsem se, protože si nikdo z nich nevšiml dvou dívek, které v tu chvíli vypadaly jako bohyně smrti, a které ladně obešly Mandy se Sheilou a posadily se svým mužům na klín. Museli jsme vypadat opravdu zvláštně, doufal jsem, že si o nás nikdo nemyslí, že jsme nějací nafoukaní boháči, kteří ulovili ty nejkrásnější dívky pod sluncem – ale příliš jsem chtěl slyšet reakci těch dvou, abych zjišťoval myšlenky ostatních.

 „Alice, těší mě,“ oznámila Alice prostě a nabídla Mandy ruku. Šokovaná žena natáhla svou paži, ale Alice ruku zase spustila dolů. „Ach, já zapomněla. Tohle je Jasper, můj manžel. A já bych ti teď radila, abys odešla v těch svých plavkách Dolce Gabbana – nebo bych možná měla říct Folce Gabbana, protože rozhodně nejsou pravé – otravovat muže, kteří nejsou zadaní… Vsadím se, že se jich tu najde spousta, ještě, když se takhle nabízíte.“

Já s Jazzem a Emmettem jsme se unisono uchechtli. To by nebyla Alice, aby nepoužila své nejsilnější zbraně – znalost v módě (zfalšované plavky Dolce Gabbana) a vize do budoucnosti (muže, kteří doslova slintají po dvou dívkách, kteří se jim v příští půlhodině laškovně nabízí).

Mandy zrudla, otočila se a rychle vylezla z vířivky s myšlenkami typu: To bylo děsivé. Ty její výhružky – co si o sobě sakra myslí? Jak s ní ten chlap může vydržet?! Taková žárlivá fůrie!

„To platí i o tobě,“ poznamenala Rosalie k Sheile, která třeštila oči na Alici. Žena neváhala ani vteřinu a zmizela za svou kamarádkou.

Nikdo jiný si naší výměny názorů nevšiml, ale naše skupinka upoutala jejich pozornost hned poté, co jsme všichni vybuchli v hlasitý smích.

Bella:

Cítila jsem se, jako bych mezi ně opravdu nepatřila – tahle myšlenka mě nenapadla poprvé, samozřejmě. Jejich zvonivý smích, nádherné vysmáté obličeje, dokonalé postavy, jejich chytrost, sebedůvěra, vzájemná láska a přátelství, shovívavost, to, jak dokážou být ke všem upřímní a milí (ty dvě ženy, co tu byly před chvílí, si ale o nepřátelskost vyloženě říkaly).

Přestala jsem se smát a zklamaně jsem svěsila hlavu. Nikdy nebudu tak dokonalá jako oni. Klidně můžou říkat, že patřím k nim do rodiny, ale nikdy do ní nebudu patřit se vším všudy. Ledaže…

„Nezkusíme teď tu saunu?“ zašeptal mi sametový hlas do ucha, načež mě ovál sladký dech, až se mi zatočila hlava.

Namáhavě jsem se Edwardovi podívala do očí. Bála jsem se, co uvidím, protože bylo dost možné, že Alice už měla vizi, ve které se Edwarda ptám, co bude s naší budoucností. A Edward to samozřejmě mohl vidět v její mysli… Ale v jeho očích byla jenom otázka, štěstí a láska. Jeho pocity, které byly tak snadno čitelné, mi na tváři vyvolaly úsměv.

Najednou se vedle nás Emmett uchechtl – ten zvuk bych poznala kdekoliv, a kdykoliv bych dokázala uhodnout, kým byl vydán. Otráveně jsem se na něj otočila a s nadzvednutým obočím čekala, co chytrého zase řekne. Nejdřív se na mě podíval s vykulenýma očima a pobaveným úsměvem, jako by říkal: „Co jsem zase udělal?“ Ale pak se dal do vysvětlování svého uchechtnutí bez sebemenší pobídky.

„Do sauny?“ zeptal se znuděně, ale hravé jiskřičky v jeho očích nešlo přehlédnout. „V tomhle aquaparku je asi osm místností – různé druhy saun – a přesto jsou všechny prázdné.“ Znovu se uchechtl. „Slyšel jsem, že všechny prý zaujal takový malý incident na zeleném tobogánu, takže se všichni rozhodli vyzkoušet právě tuto atrakci, a nikoho už relax nebaví.“

Rozpaky jsem zčervenala. Ano, malý incident… můj incident.

Rose dloubla Emmetta do žeber, ale on místo bolestného zaskučení – protože mě by to třeba určitě bolelo – vydal jen tlumený smích a zabořil obličej Rosalii do vlasů.

Alice obrátila oči vzhůru a pak se krátce zasmála. „Neposlouchej ho. A saunu určitě jděte zkusit.“

Podezíravě jsem přimhouřila oči nad jejím zjevným nadšením z toho, že chci jít já a Edward do sauny. Vzápětí mi došlo, že musela určitě něco vidět… A jelikož její vize závisí na rozhodnutí… Musel se tedy Edward pro něco rozhodnout, protože já to nebyla. Otázka ohledně naší budoucnosti může klidně ještě chvíli počkat.

Než jsem se nadála, Edward mě vzal do náruče a poté postavil na nohy. Jemně mě popadl za ruku a vedl pryč. Ohlédla jsem se na zbytek Cullenových. Emmett s Rosalií se dychtivě líbali a Alice s Jazzem na nás spokojeně mrkli. Zamračila jsem se. To je tak nevýhodné…

Už mě viděl v plavkách, v mini pyžámku – v oblečení od Alice!!! Dokonce i v tom děsném, odrbaném pyžamu, co mám doma… Proč mi dělá takový problém se před ním ukázat v ručníku? mumlala jsem si v duchu. Mračila jsem se – dnes už podruhé – na poškrábané dveře kabinky a zhluboka dýchala. No, jasně! Možná proto, že pod tím ručníkem nic nemám! A možná proto, že on má to nejdokonalejší tělo na světě a možná protože je tu, jak řekl Emmett, osm saun, které jsou totálně vyprázdněné…!

„Není vůbec žádný důvod k panice,“ zašeptala jsem sarkasticky a vzdychla. Byla jsem úplně na dně. Přála jsem si, abych sebrala odvahu a vylezla ven – musím přiznat, že jeden z těch důvodů byl strach z Alice, která by se mohla každou chvíli objevit za dveřmi mé kabinky. A jak ji znám, podruhé už tolik trpělivosti mít nebude.

Zvažovala jsem, jestli se prostě nemám vymluvit na nevolnost – Edward by určitě nechtěl, abych dělala něco, co nechci… Jenže potom jsem si před očima vybavila ten jeho pokřivený úsměv, jeho postavu, jeho bytost s tou nejkrásnější duší na světě… A uvědomila si, že jelikož je jenom můj a já jenom jeho, nemusím se vůbec bát. Ničeho. Nikoho.

Obrátila jsem oči vzhůru nad svou neuvěřitelně malou sebedůvěrou, odfrkla a otočila zámkem. Vylezla jsem z kabiny, upravila vlasy v zrcadlu nad umyvadly a vykročila k chodbičce, kde se těch osm místností nacházelo.

Edward, opřený o stěnu proti jedněm skleněným dveřím, se široce usmál, když mě spatřil. Oči mi nechtěně – možná jenom trochu chtěně - sklouzly k záhybu ručníku. Zrudla jsem a zvedla oči. Jeho pohled byl uličnický a pobavený, což mi tedy rozhodně na sebedůvěře nepřidalo, ale snažila jsem se to ignorovat. Natáhla jsem se pro polibek, ale pak ve mně zahlodalo svědomí. Co když ho nepřitahuju tak, jako on mě? Co když se se mnou nechce líbat každý okamžik, kdy se vidíme?

Byla jsem tak ráda, že má touha po polibku nebyla příliš zřetelná. Vlastně jsem se jen trochu přiblížila k jeho obličeji, nic víc. Bála jsem se podívat se mu do očí, ale nakonec jsem tak udělala.

Obočí měl nakrčené a měřil si mě zkoumavým pohledem. Snažila jsem se nedat na sobě znát, že jsem vlastně ucukla před polibkem, a doufala jsem, že to nepoznal.

„Jdeme?“ zeptal se náhle a já se překvapeně zahleděla do jeho očí. Měl v nich trochu vzrušení, možná radosti… Ale žádný náznak pochyb, nejasností nebo podezření. Začala jsem věřit, že jsem dokázala svou minulou reakci dostatečně skrýt.

„Ja-jasně,“ zakoktala jsem zmateně. Následovala jsem Edwarda, který mi otevřel dveře, ze kterých se vzápětí vynořila pára. Trochu pochybovačně jsem svraštila obočí – je opravdu bezpečné pro upíra být v takovém teple? Ale Edward si s tím starosti, zdá se, nedělal, tak jsem to také hodila za hlavu.

V místnosti bylo opravdu horko, cítila jsem krůpěje potu na zátylku. Vonělo to tam levandulí a já si okamžitě vzpomněla na Emmettova slova: Je asi osm místností – různé druhy saun – a přesto jsou všechny prázdné. Levandule byla jedna z mých oblíbených květin, tudíž jsem byla ráda, že Edward vybral zrovna tuhle saunu.

Uvelebila jsem se na kamenné lavičce a opřela se o horkou zeď. Se spokojeným úsměvem jsem se podívala, co dělá Edward.

Seděl strnule asi tři metry ode mě, skoro přes celou místnost, na stejné lavičce jako já, a pozoroval mě zvláštním pohledem. Kromě jedné chvíle, kdy jsem Edwardovi oznámila, že vím o jeho pravé podstatě – jeho reakce byla úplně normální, myslel si, že je zrůda, asi ho trochu rozzlobilo, že jsem to zjistila – jsem se Edwarda nikdy nebála, ale tenhle výraz… Byl trochu děsivý.

Zbystřila jsem a snažila se odhadnout, co se mu honí hlavou. Oči měl černé, ale já věděla, že žízeň nemá… Jeho pohled se najednou změnil v toužebný a já si úlevně oddychla. 

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 18. kapitola: