Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 17. kapitola

08.03.2012 (09:45) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 7067×

17.

ALICINY PLÁNY ANEB VĚDMA KUJE PIKLE

Nádech, výdech – znovu, přeříkávala jsem si v duchu a zírala na kliku od kabinky, nad kterou zářila červená barva oznamující, že je kabina zamčená. Ne, to nejde, prostě nevyjdu ven… Tedy, ano, vyjdu, ale oblečená do svých riflí a svetru. Rozhodně se před Edwardem neukážu v těchhle plavkách. Ne, prostě ne.

  „Bello, okamžitě odemkni ty dveře!“ ozval se Alicin hlas a někdo zabušil pěstí na dveře. „Ujišťuju tě, že v šatnách teď nikdo, kromě Rose, mě a tebe, není, takže mi nic nebrání v tom, abych se tam vloupala násilím!“

  Zhluboka jsem dýchala. Alice byla rozzuřená, což bylo hodně špatné znamení, protože rozzuřená Alice Cullenová je něco nepředstavitelného. Rosalie byla milejší a shovívavější… tedy alespoň ze začátku.

  „Bello, opravdu otevři,“ smlouvala se mnou jemně, když jsem však nesouhlasně zamručela, zalomcovala klikou.

  Stočila jsem pohled na zrcadlo, které bylo zavěšené na stěně, a ještě jednou se pochybovačně podívala na plavky, co jsem měla na sobě. Podprsenka byla tmavě hnědá a na košíčkách byly zeleno-žluté ornamenty. Kalhotky byly stejné barvy jako vršek, ale zdobení se objevovalo jen na volánkách okolo pasu. Musela jsem uznat, že nevypadaly tak hrozně, ale já si v nich připadala příliš vyzývavě. Nechtěla jsem, aby si o mně Edward myslel, že se mu takhle lacině nabízím, i kdyby v tom měla prsty jeho sestra. Každopádně jsou finální plavky lepší než ty, které Alice navrhovala prvně – bílé krajkové plavky, které zakrývaly opravdu jen ty nejdůležitější partie, nebyly nic pro mě, Alice byla ale skálopevně přesvědčená, že si je obleču, dokud jsem jí nepohrozila, že raději půjdu domů. Až poté navrhla druhou variantu.

  „Bells, venku na tebe čeká Edward,“ prohodila Alice lstivým tónem; moc dobře věděla, že tohle na mě zabere. A také zabralo, ale ne úplně. Ještě jsem potřebovala mít jistotu, že o mně Edward nezmění mínění, až mě takhle uvidí.

  Zasténala jsem s hysterickým podtónem. „Já vím, ale… vždyť vypadám příšerně.“

  „Ještě jsme tě neviděly, tak to nemůžeme posoudit, ale ty plavky, co Alice vybrala, jsou přesně tvůj styl. Vážně.“ Byla jsem udivená, jak dokáže být Rosalie trpělivá na rozdíl od Alice.

  „Můj styl?“ vyhrkla jsem zmateně. A pak jsem zašeptala, tak tiše, že to nikdo nemohl slyšet… kromě upírů: „Je to příliš sexy a vyzývavé.“

  Alice si odfrkla. „A to si myslíš, že to bude Edwardovi vadit?“

  Chvíli jsem zauvažovala a nakonec jim s hlubokým výdechem přetlumočila myšlenky, které se mi honily v hlavě. „To já nevím, ale co když si bude myslet, že ho takhle… svádím?“

  Rose se krátce, zvonivě zasmála. „A ne snad?“

  Alice se k ní přidala a já zrudla jako rajče. Ne, ven rozhodně nevyjdu.

  „Ne! Samozřejmě že ne,“ zamumlala jsem – ony to určitě uslyší. „Já… já jen prostě nechci, aby si o mně myslel, že jsem stejná jako ty dvě… Jessica a Lauren… že se mu budu schválně ukazovat v téhle podprsence, abychom se co nejdřív… vy víte co.“

  Jejich smích ustal a já si oddychla, že mě konečně vzaly vážně. Byla jsem červená, až za ušima; zaprvé kvůli tématu, o kterém jsme mluvily, a zadruhé kvůli tomu, že jsem tak urputně toužila po Edwardovi a jeho božském těle, že jsem se cítila, jako bych nemluvila pravdu, když jsem říkala, že ho nechci svést. No, svést není to pravé slovo. Vhodnější by bylo zalíbit se mu, nebo okouzlit ho. Milovala jsem ho tak moc, že bych se s ním klidně pomilovala i po týdnu známosti, ale věděla jsem, že pro něj by to bylo těžké.

  „Bello, věř mi, že tohle si o tobě Edward určitě nemyslí. Jeden z důvodů, proč tě miluje, je právě ten, že jsi jiná než ostatní holky. Že ho nechceš kvůli tomu, jaký je to fešák, a podobně,“ řekla mi Alice.

  Samozřejmě, že jsem Edwarda nechtěla kvůli tomu, jaký je to fešák, jak řekla Alice. Milovala jsem ho kvůli tomu, jaký je, s čímž tak trochu souvisí i jeho dokonalost, co se vzhledu týče, ale převažovala povaha.

  „Myslíš?“ ověřovala jsem si. Možná mě jen tak balamutí, protože jí dochází trpělivost.

  „Já to vím.“

  „Jenže… horší problém je, že v těch plavkách vypadám opravdu směšně. Bude se mi smát,“ hledala jsem výmluvy, ale tahle mi najednou přišla víc než pravdivá.

  Skoro jsem viděla Alici, jak obrací oči v sloup. „To sotva. Bude z tebe úplně vedle. Vsadím se, že mu bude muset Jasper pomoct trochu se krotit…“ oznámila mi.

  Vydechla jsem. „Čímž se zase dostáváme k problému číslo jedna…“

  „Edwardovi se budeš líbit, protože ti to sluší, ale i proto, že jsi sexy. Miluje tě a nebude si tobě myslet, že ho svádíš. Na to ho známe příliš dobře… a on tebe taky.“

  „Dobře,“ zašeptala jsem si tiše pro sebe a odemkla dveře, které jsem následně otevřela. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou na holky a v duchu nadávala, že se s nimi rozhodně nemůžu ukázat na veřejnosti – vždyť vypadám děsně, na rozdíl od nich.

  „Páni!“ vydechla jsem. „Vám to tak sluší.“

  Rosalie měla na sobě obyčejné černé, dvojdílné plavky, ale jelikož byla neobyčejně krásná, vypadala v nich přímo dokonale. Nezáleží na tom, co bude mít na sobě – vždycky bude krásná. V mém případě je to přesný opak. Nezáleží na tom, co budu mít na sobě – vždycky budu vypadat jako ošklivka.

  Alice se oblékla do tmavě fialových, dvojdílných plavek. Podprsenka se zavazovala za krkem a neměla košíčky, byl to prostě pruh látky. Vypadala neskutečně.

  „To tobě taky,“ řekla Rose a usmála se. Obě mě popadly za ruku a táhly ke vstupu do aquaparku. Moje chabé protesty, odstrčit je, přišly vniveč. Držely mě pod lokty a pustily mě, až když jsme se objevily před turniketem. S mojí šikovností bych čip ještě rozbila, takže jsem počkala, až projde Alice, a ukáže mi, co a jak. Myslela jsem, že se Rosalie vydá hned za ní, ale byly mazané – věděly, že kdyby mi nechaly volný průchod, zmizela bych zpátky do kabinky a už nevylezla ven.

  „Hele, Bello, dýchej,“ upozornila mě Alice, když jsme se blížily k bazénu, ze kterého vedly cestičky vodou k svítící jeskyňce, divoké řece, divokým vlnám a malému bazénku, kde byl tak půlmetr vody, a který sloužil na relaxaci a posezení k odpočinku.

  Rosalie s Alicí se nemusely rozhlížet dlouho, aby kluky našly, mně to však dělalo menší potíže. Teprve, když se tři hlavy vynořily z vody s širokým úsměvem, poznala jsem je. Stoupli si, voda jim sahala po pás a já měla dokonalý výhled na Edwardovu hruď. Srdce se mi freneticky rozbušilo a já hlasitě polkla. Holky mě pustily a odebraly se ke svým manželům – ano, taky mě překvapilo, když jsem se cestou do aquaparku dozvěděla, že ve skutečnosti jsou všichni manželé, a Rosalie s Emmettem dokonce několikanásobní. Rozpačitě jsem sledovala svého upíra, jak se ke mně brodí vodou. Uhnula jsem pohledem a zčervenala. Rozhlédla jsem se po ostatních, ale už byli pryč. Hm, šikovný tah.

  „Půjdeš do vody, nebo tu budeš donekonečna vystavovat svoje dokonalé tělo a dělat mi to ještě těžší?“ zeptal se Edward s něžným úsměvem.

  „Ha, ha,“ prskla jsem a vlezla po třech schodech do vlažné vody. Pomalu jsme se k sobě s Edwardem plížili. Jakmile jsme na sebe narazili, neodolala jsem a natáhla se k němu. Bohužel v našem vztahu byl on ten, kdo začínal polibek – i když já jsem to občas porušovala -, takže jsem čekala. Ovál mě jeho dech a já se těšně předtím, než spojil naše rty, pousmála.

  „Myslím, že tohohle se nikdy nenabažím,“ prohlásil, když se ode mě odtrhl.

  „Ani já ne,“ zašeptala jsem.

  Začal si mě měřit zkoumavým pohledem. Přejížděl po mé tváři, chvílemi se mi podíval do očí, jako by něco hledal. Po chvíli mi to bylo nepříjemné a také mě přemohla netrpělivost.

  „Co je?“ vyhrkla jsem ostražitě.

  „Přemýšlím,“ zašeptal a koutek úst zdvihl nahoru. „Snažím se uhodnout, jakou máš dnes náladu. Jestli bys raději skotačila na tobogánech, nebo si šla relaxovat do sauny či vířivky. Ale bohužel – nepoznám to. Takže se tě ptám: blbnutí nebo relax?“

  Trochu jsem vykulila oči, jak mě překvapilo, nad čím přemýšlí, ale hned na to jsem sama zaujala dumavý výraz. „No,“ protáhla jsem s prstem na bradě, „jelikož tu kvůli Alici a jejím extravagantním plánům stejně zůstáváme až do sedmi do večera… předpokládám, že stihneme obojí. Takže klidně můžeme jít napřed řádit, a pak si oddechnout v sauně. Ale já to rozhodovat nebudu – v aquaparku jsem byla dvakrát v životě, tak je na tobě, abys uznal, co je nejlepší. Já půjdu tam, kam půjdeš ty.“ Usmála jsem se.

  Šibalsky zahýbal obočím a pak na mě mrknul. Na moment jsem zauvažovala, jestli nebyla chyba nechat Edwardovi volnou ruku. Ale když mě chytil za paži a táhl mě k tobogánům, nejistota částečně opadla.

  Ovšem nahradila ji panika. Bylo to ve chvíli, kdy jsme vystoupali schody k zelenému tobogánu, který byl nejvyšší, nejdelší a podle toho, jak lidé, kteří právě jeli dolů, křičeli, jsem uznala, že i nejděsivější. Edward si s tím hlavu nelámal. Tvářil se klidně, ale několikrát jsem ho přistihla, jak mu cukají koutky. Dělal si ze mě legraci.

  „Ehm, Bello, myslím, že bys už měla jet,“ oznámil mi s hranou nenuceností – protože jeho rty se zase zvedaly v ten pobavený úsměv –, když jsem už nějakou tu minutu pozorovala zelené světlo vedle černé díry – tobogánu –, které čekalo, kdy se bude moct zhasnout. Jenže aby se zhaslo, musela bych nejprve nasednout na kraj tobogánu a odstrčit se… což jsem rozhodně neměla v úmyslu.

  „Dělá se tu fronta.“

  Ohlédla jsem se za sebe a snažila se nevnímat Edwarda, stojícího vedle mě, který to právě nevydržel a vybuchl smíchy. Ale měl pravdu. Za námi se opravdu začala tvořit fronta asi sedmi lidí. Někteří na mě koukali s netrpělivostí, jiní ovšem měli stejný problém jako Edward a otřásali se smíchy. Tak či tak, všichni čekali, až vyrazím.

  Polkla jsem a znovu se podívala na zelené světlo. Stále svítilo. Všimla jsem si kamery nad černou dírou a uvažovala, jestli sem někdo přijde a vynadá mi, že zdržuji provoz.

  „Bells,“ ozvalo se mi těsně u ucha. Zachvěla jsem se vzrušením, když se mi jeho ledový dech otřel o čelist, tvář, krk… „Nic se ti nestane.“

  Moc dobře jsem si uvědomovala, že mě zase omamuje, ale tentokrát jsem ho nechala. Nebránila jsem se.

  „Nemůžete konečně někdo jet?!“ ozval se mužský hlas někde za námi. Přivřené oči jsem zase naráz otevřela, když mi došla ta skutečnost, že budu muset nastoupit do tobogánu.

  „Já to nezvládnu,“ zašeptala jsem vystrašeně.

  Za mnou se ozval hurónský smích a já se s protočením očí otočila na Emmetta, který právě vycházel schody, a zářivě se na nás usmíval. Za ním šel Jasper, kterému též cukaly koutky. Byla jsem na ně pěkně naštvaná – ne každý je odvážný, ne každý je nesmrtelný.

  „No tak Bells! Přece se nebojíš tohohle?“ zeptal se nevěřícně Emmett a ukázal na černou díru přede mnou. Bála jsem se tam podívat. Všimla jsem si, že všichni lidé se překvapeně a zvědavě – skoro užasle – dívají na naší čtveřici. Došlo mi, co vidí. Vidí tři naprosto dokonalé muže s úžasně vypracovanými svaly, nádhernýma očima, úsměvem, který bere dech… a jednu obyčejnou holku, která je vystrašená už jen z pomyšlení, že by měla jet zeleným tobogánem, bezpochyby nejstrašidelnější atrakcí aquaparku.

  Tohle už nemůže být horší…

  „Teda! Takhle nás tam nechat! Jak si to jako představujete?“ ozval se vysoko posazený ženský hlas, doprovázený dalším hlasem, který naštvaně doplňoval ten první: „Přesně tak. To je od vás pěkně ošklivé!“ Oba dva hlasy byly značně rozčilené.

  Zasténala jsem zoufalstvím. Může to být mnohem horší, jak tak koukám.

  Mezi lidmi se protáhla Alice s Rosalií a lidé kolem fascinovaně vydechli. Hm, tak jestli měli předtím pocit, že vidí tři dokonalé bohy, nevím, k čemu přirovnali dvě nádherné upírky, které se snažily, co nejméně se dotýkat lidí svým ledovým tělem.

  „Co se tu děje?“ zeptala se Rose zmateně, když si konečně všimla lidí, co na nás tak upřeně zírají.

  „Bella se bojí jet na tobogánu,“ oznámil jí Jasper, potlačujíc smích.

  Alice si změřila můj pohled – věděla, jak moc nesnáším pozornost – a přiskočila ke mně. „A proč se tu z toho dělá takový povyk?“ Vděčně jsem se na ní podívala. Byla opravdová kamarádka. To jsem si ovšem myslela, dokud neřekla: „Bello, sedni si a jeď.“

  Vykulila jsem na ní vyděšeně oči.

  „Tak jeďte s Rose první, ať Bella vidí, že to nic není, a pak pojedu já s Emmem a Jazzem.“

  Alice pokrčila rameny, sedla si na kraj černé díry a odstrčila se. Zelená se konečně změnila v červenou barvu, ale já tomu moc nevěnovala pozornost. To, co zaplnilo celou mou mysl, byl Alicin výkřik. K mému podezírání byl nadšený. Ach jo.

  Rosalie napodobila Alici, jakmile se objevilo zpět zelené světlo, a já si s hrůzou uvědomila, že je řada na mě.

  „To zvládneš,“ pobízel mě Edward.

  Vzdychla jsem si. Co to se mnou je? Proč dělám takové divadlo kvůli hloupému tobogánu?! Začínám být hrozně…vystrašená! No to tedy ne!

  Jasper překvapeně vydechl a mě napadlo, jestli zrovna vycítil mou náladu – jak se rychle změnila z vyděšení na odvahu.

  „Bude to trvat ještě hodně dlouho?“ zakřičel ze schodiště hrubý mužský hlas.

  Zhluboka jsem se nadechla, sedla si na kraj tobogánu a zmizela do tmy přesně ve chvíli, kdy Edward řekl: „Neboj.“

  Byla jsem sama překvapená, že mě tobogán nevyděsil tak, jak jsem si myslela, že mě vyděsí. Zpočátku bylo vše v klidu, jela jsem normálním tempem, dokud však nezačala trubka tobogánu prudce klesat dolů. Začala jsem ječet, jakmile jsem přejela vrcholek a neuvěřitelnou rychlostí jela dolů. Ať už to skončí, ať už to skončí, říkala jsem si v duchu a pevně k sobě tiskla víčka.

  Ozvalo se žbluňk a já začala vykašlávat vodu; kvůli zavřeným očím jsem si nevšimla, že se moje jízda blíží ke konci.

  Rychle jsem plavala pryč, aby mi náhodou Edward nebo některý z jeho bratrů neudeřil ránu do zad. Hned, jak jsem se chytla kraje bazénu, jsem zalapala po dechu a utřela si vodu z očí, abych se mohla rozhlédnout. Alice s Rose seděly na schůdkách bazénu a pobaveně na mě koukaly.

  Skvělé! Dnešní den už nemůže být trapnější!

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 17. kapitola: