Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 10. kapitola

honeymoon


Přes šikanu k lásce - 10. kapitolaFlaška. Úkoly. Zákeřný Emmett. A odvážná Bella. :-)

V této kapitole se Bella něco dozví... Co? :-))

Hezké čtení. BellaSet

 

10.

O CO SE TU SNAŽÍ?

 

Připadalo mi, jako by mi někdo natahoval nervy na skřipec. Pokaždé, když jsem byla na řadě, jsem si držela palce, abych nemusela dávat úkol Edwardovi. A když točil někdo jiný, nebylo to o nic lepší. Protože jsem moc dobře věděla, že Emmett by byl schopný dát mi za úkol něco, co by se Edwardovi nemuselo rozhodně líbit – totiž polibek. Z jeho strany, když točil lahví on, jsem nebyla tolik na jehlách. Protože – nikdy jsem si nemyslela, že by mohl – o mě rozhodně nestál, takže nebylo vůbec možné, že by mi dával nějaký takový úkol.

Esmé s Carlislem se po několika kolech vytratili s tím, že na něco zapomněli. Emmett se při té výmluvě uchechtl a prohodil něco v tom smyslu, že když potřebují, ať klidně jdou. Jeho poznámku jsem nepochopila, a víc jsem se v tom nešťourala.

Úkoly, které jsme si navzájem dávali, nebyly nijak těžké nebo trapné. Většinou to byly otázky, u kterých se dalo lhát, aniž by si toho někdo všiml – idol ze školy, apod. Nejednou jsem si uvědomila, že místo úkolů spíš mluvíme. A nejednou jsem byla zmatená. Například, když dal Jasper Emmettovi – výjimečně – úkol, aby snědl velký krajíc chleba s máslem. Emmettův znechucený úšklebek a ostatní litující výrazy byly nanejvýš podivné – co je tak hrozného na tom sníst chleba? Když jsem namítla, že to není žádný úkol, Jasper mě usadil, že pro Emmetta je to peklo.

Nikdo zatím nedal jediný fant, takže hromada oblečení, která podle Emmettova výrazu byla vysněná, se zatím neobjevovala.

„Nedáme už konec?“ zeptala jsem se a s rázným výdechem se opřela do sedačky. Nebyla jsem unavená, to rozhodně ne, ale byla jsem utahaná z toho, jak jsem pořád úporně myslela na to, že by mi každou chvíli mohl dát Emmett nějaký hloupý úkol.

Nemohla jsem si nevšimnout překvapeného a zároveň zděšeného pohledu, který si vyměnili Alice a Emmett. Nechápala jsem to, jako už tolik věcí z dnešního odpoledne, ale věděla jsem, že by mi neodpověděli. Proč taky, je to přece jejich věc, mně do toho nic není.

Emmett zavrtěl nesmlouvavě hlavou. „Ještě pár kol,“ navrhl. „No, ale jestli chceš skončit už teď, klidně můžeme… Alice měla stejně v plánu vyzkoušet na tobě několik dalších modelů, takže -“

„Ne!“ skočila jsem mu do řeči. Emmett se usmál a já jsem viděla, jak Alice přimhouřila oči. „Ne,“ zopakovala jsem tišeji. „Dvě kola vydržím.“

Emmett s poťouchlým úsměvem ukázal na prstech číslovku čtyři, ale už nepromluvil. Beze slov postavil lahev doprostřed stolu, Alice mu rychle něco zašeptala, on krátce přikývl a náhle se lahev změnila na téměř nepostřehnutelnou skvrnu.

Mé ruce se mi automaticky zaťaly do pěstí a palce se schovaly dovnitř. Tolik jsem si přála, aby obě dvě strany mířily kamkoliv, jen ne na mě, nebo Edwarda.

První kolo padlo na Alici a Jaspera. Jasper Alici naznačil našpulenou pusou úkol a ona ho s chutí splnila. Totéž udělali Emmett s Rose při kole druhém. Kdyby Emmett po jednom z kol neutrousil tu pitomou poznámku, asi bych si myslela, že za to nemůžou, ale takhle to ve mně budilo dojem, že to mají předem naplánované. Jakmile Emmett zamumlal: „Takové pusinkové kolo“ a usmál se u toho tím svým ďábelským úšklebkem, začala jsem mít drobné pochybnosti…

A ty se zvětšily hned, jak flaška při třetím kole zastavila na mně. A ten, kdo mi měl dát úkol, byl samozřejmě Emmett.

Polkla jsem a jako na povel zrudla. Tohle se může vážně stát jenom mně!

„Takže,“ začal a poklepal si prstem na bradě, jakože hrozně moc přemýšlí. „Bello… Copak ti asi dáme?! No, otázkami jsme tě pro dnešek trápili ažaž. Zbývá úkol. Hm… Ha, už to mám!“

Cítila jsem, jak se mi začínají potit ruce, a otřela si dlaně o sebe. Tohle pro mě nedopadne dobře. Zhluboka jsem se nadechla a najednou začala popadat dech, který si mi zkracoval a zároveň zrychloval. Alice po mně po očku koukala.

„Jelikož už to máme, my ostatní, za sebou, bylo by vhodné, abys i ty s Edwardem splnila úkol stejný jako ten z minulých kol.“

Vykulila jsem oči. Tušila jsem to od začátku, ale teprve teď mi to úplně došlo.

„Co tak koukáš?“ zeptal se Emmett pobaveně. „Prostě polib Edwarda. Není to nic strašného.“ Opravdu po mně teď Edward střelil zmučeným pohledem? To se mu to tak protiví? „Ale samozřejmě můžeš dát fant. Jestli musíš.“

Zběsile jsem zavrtěla hlavou. To zvládnu. Jestli to je má jediná šance, kdy se smím k Edwardovi přiblížit, musím to risknout. Ale co když mě odstrčí? Sklopila jsem hlavu a pak se po očku podívala na Edwarda. Jeho výraz byl… nejistý, vyčkávavý. Pak přimhouřil oči a pousmál se. Pochopila jsem z toho – tedy doufám, že správně – že mu krátký polibek nevadí.

Když jsem vstala a přešla tu krátkou vzdálenost k Edwardovi, doprovázelo mě několik párů překvapených očí. Zastavila jsem se těsně před ním a netušila, co dál. Zase se pousmál a poukázal na svůj klín.

Zdvihla jsem obočí. To si mu mám sednout na klín? Jeho upřímný pohled mě přesvědčil, a tak jsem ho, po menším zaváhaní, poslechla. Jakmile jsem se ocitla v jeho objetí, zase na mě zaútočila ta příšerná touha ho políbit a pocit bezpečí.

Otočila jsem se na něj a tváře mi ihned zrudly. Sklopila jsem zrak; já to nedokážu. Ale kdybych mu ukázala, že nejsem taková chudinka, za jakou mě má, že dokážu být i statečná, třeba by o mě projevil trochu zájmu, ne?!

Zvedla jsem hlavu a naklonila se k němu. Jeho tvář zalila fascinace. Zavřela jsem oči a chystala se ho opravdu krátce políbit; ani jsem pořádně nevěděla, jak se to dělá, nikdy jsem se nelíbala. Dotkla jsem se jeho rtů a jemně se o ně otřela. Můj polibek netrval moc dlouho a já se začala odtahovat, ale Edward mě na sebe víc natisknul a polibek prohloubil. Byla jsem v šoku, ale vycházela jsem mu vstříc. Bylo to tak úžasné, líbat se s Edwardem. Začalo mi to docházet – líbám se s Edwardem Cullenem!

Zanedlouho jsem začínala bojovat s nedostatkem kyslíku. Odklonil se ode mě, vtiskl mi ještě jeden rychlý polibek a pak mě pustil. Byla jsem v šoku. Zase jsem zrudla a sklopila oči. Chytil mě prstem za bradu a zvedl ji. Podíval se mi do očí a pousmál se. Jeho oči byly neuvěřitelné upřímné, šťastné a jasné. Topila jsem se v těch topazových studánkách.

Pak mi bylo jasné, že musím vstát z jeho klínu. Už mu moje váha musela být nepříjemná. Chtěla jsem si zase sednout vedle Alice a Rose, ale jakmile jsem vstala, zjistila jsem, že v obývacím pokoji nikdo není. Všichni se vypařili. No ovšemže to bylo domluvené! Celé to na mě naplánovali! Ale proč?

Sedla jsem si tedy na sedačku a sklopila pohled. Zase. Ale když mně bylo tak trapně. Seděli jsme tam, kousek od sebe, hledíc do země, oba jsme vstřebávali zážitky z polibku a ani jeden nebyl schopný promluvit.

Asi bychom tam seděli dál, kdyby se neozval Alicin hlas a vzápětí se neobjevila její střapatá hlava za rohem.

„Emmett vymyslel plán na večer,“ oznámila nám a bez mrknutí oka si stoupla vedle sedačky, na které jsem seděla. „Uděláme si večer filmů. Co vy na to?“

Edward souhlasil: „Já jsem pro.“ A pak se na mě podíval. Když jsme se střetli očima, polilo mě horko, zrudla jsem a začalo mi zběsile bušit srdce.

„Já… já taky,“ zakoktala jsem.

Alice nadšeně vypískla. Najednou se na nás podívala se zvednutým obočím a mávla rukou k oknu. „Vy jste si asi nevšimli, že už je tam tma, co?“

Provinile jsem pokrčila rameny. „Jak hodně je pozdě?“

„7.45, přesně. Takže Esmé už připravuje večeři – houbové ravioly, jestli Bello jíš – tak můžete do jídelny. Pak příprava na večer a filmy!“ Poslední slovo Alice vykřikla. Jejímu nadšení nešlo odolávat. S úsměvem jsem vstala a vydala jsem se do jídelny. Alice přede mnou radostně poskakovala.

Esmé se právě otočila od mikrovlnky a úžasně vonící večeři položila na jídelní stůl. S pochvalou, jak skvěle to voní, jsem si sedla na židli a čekala, až se ke mně ostatní připojí. Když se však dlouho nic nedělo, nedalo mi to a zeptala jsem se.

„Nikdo jiný jíst nebude?“ obrátila jsem se k Esmé, která myla talíře ve dřezu. Už právě to mytí mi mělo dojít, ale byla jsem prostě opožděná.

Usmála se a nadzvedla jeden talíř, voda z něj odkapávala v pravidelných intervalech. „Už jedli.“

Nadzvedla jsem obočí. „Kdy to stihli? Byli většinu času se mnou…“ poznamenala jsem zvědavě, ale na odpověď jsem nečekala. Začala jsem jíst a každou chvíli udělala „Mm…“ nebo „To je výtečné“. Esmé se na mě neustále usmívala a vypadala dosti spokojeně. Záhadu nedostatku příjmu potravin, kterým trpí očividně celá rodina Cullenových, jsem nechala být. Kolikrát si budu muset opakovat, že to není moje věc? mumlala jsem si v duchu.

„Děkuju, Esmé,“ řekla jsem a s prázdným talířem vstala od stolu. „Bylo to opravdu vynikající.“

„Jsem ráda, že ti chutnalo.“

Přesunula jsem se talířem ke dřezu a chopila se mycí houby a mycího prostředku. Zrovna jsem sahala po kohoutku, abych mohla začít, když mne ledová ruka zastavila. Vylekaně jsem uskočila a talíř mi vyletěl z ruky. Čekala jsem hlasitou ránu, jak se talíř rozbije o kachlíkovou podlahu, ale Esméiny frenetické reflexy mě zachránily před studem.

„Hrozně se omlouvám,“ řekla jsem a zrudla jsem.

Esmé zavrtěla hlavou s pobaveným úsměvem ve tváři. „Vždyť se nic nerozbilo, ne? Je to v pořádku, Bello, jen… jsi přece návštěva, nebudeš mýt nádobí.“

Tentokrát jsem zavrtěla hlavou já, nesouhlasně. „Chtěla jsem vám pomoct. Už takhle tu dost otravuju.“

„Bello,“ zasténala Esmé udiveně. „Jsi tu na návštěvě a dodávám, že vždycky vítaná. Takže to není žádné otravování, jasné?“

S úsměvem jsem přikývla. V tu chvíli se do místnosti vřítila Alice. Měla na sobě pyžamové kraťasy a tílko, na tom lehký župánek, který volně poletoval kolem ní.

„Čas na večerní hygienu a filmy!“ zavýskla.

Zmučeně jsem si povzdychla a vydala se za ní. To její nadšení mě jednou dostane do hrobu.

„U Edwarda v koupelně už máš sprchový gel a čistý kartáček – máme jich doma mraky – a myslím, že si ho můžeš nechat tady, až tu budeš přespávat častěji.“ Alice otevřela dveře do Edwardova pokoje. Nikdo tam nebyl.

Usmála jsem se na ni a ona odběhla zase pryč. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou nad Alicinou věčnou radostí, popadla ručník s pyžamem a namířila si to do koupelny.

Sáhla jsem po klice, když se dveře otevřely. Stál v nich Bůh! Byl polonahý, měl kolem pasu omotaný bílý ručník, ramena a hruď pokrývaly třpytivé kapky a vlasy měl mokré, ale stále neodolatelně rozcuchané.

Sjížděla jsem ho od hlavy, až k patě, několikrát se zastavila na uzlu ručníku a pak zůstala v jeho karamelových očích.

Edward se usmál. „Koupelna je volná.“

„Ja–jas–jasně,“ zakoktala jsem.

Uchechtl se a udělal krok blíž ke mně. Rentgenovala jsem jeho rty toužebným pohledem, ale jakmile se natiskl na moje tělo, hned zase ustoupil stranou a prošel kolem mě. Snažila jsem se vzpamatovat, ale srdce mi zběsile bušilo, tváře hořely a já lapala po dechu. Zhluboka jsem se nadechla a zkoušela jsem myslet na něco jiného, než na Edwardův ledový dech, úchvatné tělo a neodolatelný hlas.

Můj úmysl nemyslet na něj bohužel nevyšel hned, jak jsem na sebe pustila horkou vodu. Právě naopak. Před očima mi naskákaly obrazy a já viděla přesně to, co jsem nechtěla. Totiž Edwarda a jeho dokonalost. Přivřela jsem oči, zatím po mně stékal jahodový sprchový gel, a představovala si, že je tu se mnou. Jeho rty, oči, dech, tělo…

Rychle jsem rozlepila víčka. Na co to proboha myslím? Kde je ta Bella, které byli vždycky kluci ukradení a která byla ukradená jim? Proč mě tak neskutečně přitahuje? Proč chci být pořád s ním? Dá se tomu říkat… láska? Nikdy jsem ji nepoznala – tedy ne tu partnerskou – takže nedokážu posoudit.

Smyla jsem ze sebe gel a vylezla ze sprchy. Osušila jsem se a teprve teď si všimla, jaké pyžamo mi Alice připravila. Ztuhla jsem při pohledu na bavlněné tílko na špagetových ramínkách a malinké kraťasy, celý komplet ve světle modré barvě. Bylo to hodně podobné tomu Alicinu pyžamu, až na to, že její bylo saténové a černé a měla k tomu župan.

Před dveřmi jsem se několikrát nadechla a vystoupila ven.

Edward ležel na pohovce a četl si nějakou knihu. Když jsem vešla, zbystřil a podíval se na mě. Jeho pohled byl… obdivný? Snad i trochu ztuhlý, ale to jsem nedokázala poznat.

„Ehm… sluší ti to,“ řekl.

Sklopila jsem pohled a zrudla. „Díky,“ poděkovala jsem. „Tak… jdeme na ten film?“

Přikývl a přidal se ke mně.

Jakmile jsme se objevili v místnosti, všechny pohledy se stočily na nás.

„Páni,“ zavýskal Emmett. „Takže jste…“ odmlčel se a podíval se na Edwarda, pak domluvil, ale podle mě chtěl říct něco jiného, „přišli.“

Emmett seděl vedle Rosalie a Esmé s Carlislem na dlouhé pohovce. Křeslo zabral Jasper a Alice sedící mu na klíně. Pro mě a Edwarda zbyl kratší díl sedačkového kompletu. Sedla jsem si tedy blíž k televizi a Edward vedle mě.

„Holky jsou pro romantiku, ale nakonec jsme vybrali horor… o upírech,“ řekl nám Emmett a stiskl tlačítko na ovladači.

Horor jsem v životě neviděla, takže jsem netušila, jestli jsou opravdu tak strašidelné, jak se říká. Esmé zhasla a všichni jsme pozorovali obrazovku.

Na začátku filmu byly ještě nějaké legendy, které se samotným filmem vůbec nesouvisely. Cítila jsem, jak všichni ztuhli a čekali, co se bude dít.

„Upíři jsou velmi záhadná stvoření,“ začal mluvit vypravěč a na obrazovce se objevily různé kreslené obrazy – lidé s upířími tesáky, oběti bez kapky krve… „Existuje mnoho podob upíra, ale v dávných dobách byly tyto bytosti nepřirozeně bledé, chladné, nádherné. Jejich rudé oči nám dávaly jasně najevo, že jejich potrava je přirozená upířímu životu.

Upíři neznají slitování. Jen jeden jediný se kdy dokázal smilovat nad lidským životem. Upíra, který žil v Itálii, tamní obyvatelé pojmenovali Stregoni Benefici. Jen díky němu měli lidé pocit, že ne všichni upíři jsou zlí.“ Obrazy skončily, stejně tak vyprávění. Na obrazovce se objevil jakýsi seznam.

Upíři: Bledá a chladná pokožka, měnící se barva očí, nesmrtelnost, rychlé reflexy, nechodí na slunce, straní se lidem, nepřijímají lidskou potravu, výborný sluch.

Obrazovka zčernala a já hlasitě vydechla.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 10. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
31. Scherry
09.02.2012 [11:44]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30. Ellie
02.02.2012 [17:09]

skvělý Emoticon těším se na další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon

01.02.2012 [21:19]

alicecullen105 Emoticon

28. Terkik
01.02.2012 [17:11]

TerkikMusím uznat, že tato povídka má zajímavý děj. zajímalo by mě, jak to bude dál. Emoticon

27. Rossalliee
31.01.2012 [19:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26. lucka2010
31.01.2012 [15:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25. martty555
31.01.2012 [11:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24. Michy
30.01.2012 [23:04]

výýýbornééé...nemám slov honem honem další kapitolku Emoticon Emoticon

23. anonymmka
30.01.2012 [22:14]

originální
moooc se ti to povedlo!§!

22. ani
30.01.2012 [21:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!