Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Polibkem všechno začne 34 - Miluješ ji?

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Polibkem všechno začne 34 - Miluješ ji?Máme tu 34. Kapitolku polibkem všechno začne, bohužel jaksi nestíhám. Budu se snažit psát rychleji. V další kapitolce budou vánoce, které měli být na vánoce. Opravdu, nestíhám. Tahle kapitolka je docela klidná, Bella se ale odváží už mluvit trochu s Edíkem. Jelikož příští kapitola budou vánoce tak uvidíme. Pěkné čtení.

20.01.2010 (18:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1856×

34.Kapitola

Nebyl z toho nadšený ale pustil mě, znova jsem mu poděkovala a šla jsem k hranicím. I když to bylo poněkud daleko dalo se to, když jsem tam přišla už tam čekala Rose. Netrpělivě dupala nohou o zem a propalovala mě pohledem, když jsem konečně překročila tu příšernou hranici byla u mě. Pevně mě objala.

„Sakra, kam jsi zmizela? Jak si se tam dostala? Víš jak jsme se báli?“

***

„Rose klid, ok? Všechno ti povím, ale až doma.“

I když nevypadala moc přátelsky přikývla a celou dobu domů mlčela, v autě bylo šílený ticho. Netěšila jsem se až jim to všechno povím, určitě se budou rozčilovat, co teprve až jim povím o tom otisku, i když moc nevím co to je. Dojely jsme k domu, nádherně svítil, povedlo se nám ho pěkně vyzdobit. Málem bych dokonce zapomněla na vánoce, svátky… klidu? V mém případě rozhodně ne.

 

Pomale jsem vystoupila s auta a zamířila dovnitř, Rose byla hned za mnou. Doufala jsem že Alice nic neviděla, teda spíš jsem v to doufala, bohužel to určitě věděla.

 

Když jsem byla u dveří otevřely se a v nich stál Emmet. Objal mě jako nějakého medvídka, připadala jsem si proti němu jako trpaslík. Šli jsme do obýváku, snažila jsem se jít co nejpomaleji, nechtěla jsem tuhle chvíli. V podstatě jsem nic neudělala, prostě jsem jenom byla na špatném místě, je to nezákonné? Kdyby se snažili mohly tam být, pomoct mi.

„Kde jsi byla? Víš jaký jsem měla strach? Edward málem rozbil moji oblíbenou vázu.“ Řekla Esmé, nevěděla jsem že zrovna ji to bude mrzet, aspon na ni jsem svým rozhodnutím mohla myslet.

„Ta váza by mě mrzela, trochu jsem se potřebovala projít.“

„A co jsi dělala v La Push? Neviděla jsem tvoji budoucnost, když k tobě dorazil ten pes.“ Odfrkla si Al, tohle nebude dobré, to jsem věděla. Nevěděla jsem jak to všechno vysvětlit.

„Je to můj život, ten pes mi jednom pomohl, musím zavolat tátovi.“ Šla jsem do kuchyně, věděla jsem že mě všichni uslyší. Ale i přesto byl to zvyk. Nejdřív to Charlie nezvedal, když jsem to ale chtěla už položit tak to konečně vzal.

„Bello? Tolik jsem se bál, stalo se ti něco? Jste ve Forks?“

„Ano jsme tady, a jsem v pohodě.“ Věděla jsem že co nejdřív přijede, navíc musí plánovat svatbu. Doufám že je přemluvím že Forks je nádherné na svatbu, že nemusíme jezdit do La Push. Potom je tady Alec, jak já mám komplikovaný život.

„Přijedu hned zítra ano? Snaž se nic neprovést.“

„Budu v pohodě.“ I kdybych chtěla nenechali by mě, což bych Charliemu rozhodně neřekla. Ještě by ihned přijel, snažil by se. Když jsem položila telefon šla jsem za Esmé, dala mi jeden pokoj naproti tomu co má Edward. Chtěla jsem se zeptat na jiný ale raději jsem mlčela, nepotřebovala jsem nějaké problémy. Stýskalo se mi po něm, ale jelikož je s Kate co ted? Nemám proti ní šanci, jsem člověk. Ale není to výhoda? Tluče mi srdce, cítí moji vůni, moji krev.

 

Přišla jsem do pokoje a lehla si na postel, přemýšlela jsem o svém životě. O tom všem co se stalo, Jakub a potom to stěhování, Alec a Chris. Na jednoho člověka trochu moc, přála jsem si mít stejný sluch jako všichni upíři nebo číst myšlenky. Nevím co si o mě všichni myslí, nevím co si myslet sama. Potřebovala jsem vědět jestli Edwardovi na mě záleží, ale tohle můžu zjistit i normálně.

 

Vlezla jsem do sprchy a osprchovala jsem se, bohužel jsem později zjistila že nemám žádné oblečení. Zavolala jsem na Alici, Rose a Esmé ale ani jedna nepřišly. Nakonec jsem se rozhodla kolem sebe obmotat ručník a šla jsem je najít. Po cestě jsem na nikoho nenarazila, nikdo nebyl doma. Když jsem se vracela do svého pokoje šla jsem kolem Edwardových dveří. Otevřela jsem dveře, překvapilo mě že leží na pohovce a čte si.

„Potřebuješ něco?“ Zeptal se ale nepodíval se na mě, po dlouhé odmlce se na mě konečně podíval. Když spatřil jak stojím mezi jeho dveřmi byl překvapený. Tomu jsem se musela pousmát, byl tak sladký a překvapený.

„Potřebovala bych půjčit něco na sebe, nic jsem si nepřivezla.“ Po chvíli se konečně vzpamatoval a odvedl mě do něčího šatníku, moc tam toho normálního nebylo. Dostala jsem od Edwarda nějaké modré triko a rifle. Věděla jsem že takhle se nevyhnu nákupům, musela jsem ale jedno přiznat, těšila jsem se. Pokud sebou vezmeme i Esmé tak bude Al snad krotit.

„Díky Edwarde.“ Poděkovala jsem mu za to oblečení které vzal nějaké své sestře. Potřebovala jsem se na něco zeptat, bohužel jsem nevěděla jak začít, a trochu jsem nechtěla znát odpověď.

„Nemáš za co.“ Pověděl a chtěl odejít, když tady nebyla Kate měla jsem alespoň malou šanci.

„Miluješ ji?“ Nejdřív jsem myslela že jsem si to řekla jenom v mysli, protože se neotočil, prostě vůbec nereagoval. Nakonec se na mě podíval, v jeho očích jsem toho tolik viděla. Hlavně bolest a lásku, nevěděla jsem komu co patří, ale ta bolest bude moje.

„Nikdy, nikdy jsem ji nemilovat, ty jsi utekla! Jediná láska mého života.“

 

Stále jsme si dívali do očí, nemohla jsem od těch jeho uniknout. Chtěla jsem ho mít u sebe, začala jsem se k němu přibližovat, potřebovala jsem cítit jeho rty. Potřebovala jsem ho, po tak dlouhé době.

Když jsme byli u sebe tak blízko až by jsme se otírali rty někdo nás vyrušil, uslyšela jsem… vrčení? Opravdu. Podívala jsem se na osobu která to způsobila. Ve dveřích stála celá rodina a koukali se na nás překvapeně, Kate na nás taky koukala, z hrdla se jí ale ozývalo vrčení. Podívala jsem se na Edwarda, potom jsem si všimla že stojíme stále vedle sebe, až moc na sobě namáčknutí.

„Není to tak jak si myslíte.“ Snažila jsem se nějak vymluvit, ale věděla jsem že je to tak jak si myslí. Přála jsem si aby ty měsíce se nikdy nestali, abychom dělali že je všechno v nejlepším pořádku.

„Všichni máme skvělí zrak, jsme upíři a ne slepci.“ Zasyčela Kate, čekala jsem jenom na to co se stane.

PEREX!

 

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Polibkem všechno začne 34 - Miluješ ji?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře