Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po roce 2012 - 5. kapitola

MLT*


Po roce 2012 - 5. kapitolaDalší kapitolka zde...:-)
Jak všichni přijmou Lynnin projev?
Kdo je Matt?
A jak bere její bratr to, čím teď je?
Co ještě Lynnina schopnost umí? Co se děje ve světě?

Po naší dvouhodinové seznamovací debatě mě Emmett odvedl do pokoje, který mi byl přidělen. Nevím, jestli je slovo pokoj vhodný pojem pro to, co jsem viděla. Místo postele špinavá matrace položená uprostřed malého pokoje. V rohu nějaká krabice, která měla představovat stůl. A židle teď byla nepříliš hezky vyhlížející polštář.

„Jo, není to nic moc. Ale máš štěstí, že jsi holka. Nechtěj vidět můj pokoj,“ řekl mi Emmett a zakabonil se při zmínce o svém pokoji.

„Ne, je to dobrý,“ zamumlala jsem, „díky.“

Emmett jen pokrčil rameny a řekl mi: „Odpočiň si a za čtyři hodiny se sejdeme v místnosti, kde jsme se poprvé potkali, ok?“

„Jasně. Tak zatím,“ rozloučila jsem se a zavřela za ním dveře.

Povzdychla jsem si a ztěžka si lehla na matraci. Samozřejmě jsem nemohla spát, to ale neznamenalo, že si nepotřebuji odpočinout. Zavřela jsem oči a procházela si události dnešního dne. Nebo je už další den? To nevím, v naší době čas nehraje žádnou roli.

Vzpomněla jsem si na okamžik, kdy jsem vyhrabala tělo malé holčičky. Na to, jak mi došlo, jak zlí vlastně Volturiovi jsou. Na to, jak jsem se přes malé nesnáze dostala až sem. Na mé setkání s mým bratrem. Na setkání s Cullenovými. A na to, jak jsem poznala člověka jménem Matt, který se mě vůbec nebojí a kupodivu mi i věří.

Přemýšlela jsem, co všem zítra řeknu. Přemýšlela jsem nad životem mého bratra. Také jsem myslela na Matta, který pro mě byl naprostou záhadou. A než jsem se nadála, bylo pět hodin pryč.

 

„Radši jsem pro tebe přišel, kdyby se náhodou stalo, že bys netrefila,“ pověděl mi Kyle, který se nade mnou skláněl. V tom zamyšlení jsem si ani nevšimla jeho přítomnosti.

„To je od tebe moc milé,“ zamumlala jsem a vstala.

„Fajn. Tak teda jdeme,“ usmál se na mě a vedl mě za ostatními.

„A kdo tam všechno vůbec bude?“ zeptala jsem se a zároveň si prohlížela dlouhou chodbu, kterou jsme šli.

„No… všichni, které jsi včera poznala spolu s asi dalšími dvaceti lidmi, které moc zajímá, co nám chceš říct,“ odpověděl mi.

„Asi jsem populární,“ zašeptala jsem nepříliš šťastně. „A kdy si my dva… však víš… promluvíme?“ řekla jsem už nahlas.

„I já s tebou chci mluvit, Lynn, ale mám tu povinnosti…“ reagoval Kyle.

„Ale já jsem tvá sestra,“ připomněla jsem mu.

„Jo, já vím,“ vzdychl. „Po téhle poradě si promluvíme, ano?“

„Dobře,“ usmála jsem se.

 

„Vím, že někteří z vás mi asi ještě neposkytli svou plnou důvěru,“ řekla jsem směrem k Jasperovi. Ten se zakabonil a já pokračovala se svým projevem k plnému sálu: „Možná to všechno vnímám jinak, protože než tohle začalo, byla jsem člověk, ale když to začalo, byla jsem upír. Ještě před dvěma dny jsem byla rozhodnutá zabít Cullenovy. Nepřemýšlela jsem nad tím a byla připravená to vykonat. Já vím, je to špatné a mrzí mě to,“ dodala jsem, když se pár lidí v sále ohradilo. „Ale pak jsem se nad tím zamyslela a všechno mi najednou dávalo smysl. Jakoby to tak mělo být pořád,“ vysvětlovala jsem.

„Proč příroda nebo Země, jak chcete, dovolila, aby tady žili dva druhy? Teď se omlouvám vlkodlakům, které z toho vynechávám. Proč dovolila soužití upírů a lidí? Proč?“ ptala jsem se. „Protože bychom spolu měli být schopní žít. Měli bychom být schopní žít spolu v míru. Vy byste neměli být jako potrava a upíři by neměli mít nadvládu. Měli bychom se spojit a bojovat proti přírodním katastrofám, které na nás sesílá matka Země.“

„Moment, moment!“ vykřikl jeden urostlý člověk z předních řad. „Ty tady nejsi proto, abys nám pomohla porazit upíry? Ale jsi tu proto, abys za ně vyjednávala mír?“

„Ano,“ hlesla jsem.

„Tak to sis mohla ušetřit cestu. Nebudu uzavírat mír s někým, kdo… pil mé přátelé,“ vykřikla nějaká žena.

„Ano!“ křičeli ostatní.

„Musíme se semknout a čelit tomu, co nás čeká!“ překřičovala jsem je.

„Blbost! My s nimi mír uzavírat nebudeme! A oni těžko budou chtít to samé,“ reagovali.

„Spolu budeme mít aspoň nějakou naději, ale sami všichni zemřeme!“ zakřičela jsem.

Najednou všichni zmlkli, ale ne kvůli mým slovům, ale kvůli Mattovi, který se postavil vedle mě a zapískal.

„Teď chci, abyste všichni poslouchali. Nejen mě, ale i tady Lynn,“ mluvil k nim klidným hlasem. „Přišla sem, aby nám nabídla pomoc. Věděla, že to bude nebezpečné. A že mnohem více nebezpečné bude říct vám něco takového. Ale udělala to! Udělala to, aby nám všem pomohla. A já v ni věřím. Věřím, že s její pomocí to dokážeme. Že s její pomocí máme naději na přežití. A přeji si, abyste jí věřili i vy.“ Usmál se na mě a pokračoval: „Přáli jste si, abych se stal vaším vůdcem. Odmítl jsem. Ale teď se svolením Caroline,“ řekl jejím směrem a ona s úsměvem kývla, „přijímám ten post. Stanu se vaším vůdcem. Já, Matt Anderson, syn vašeho zesnulého prezidenta, jsem nyní vaším vůdcem. A nařizuji vám, abyste důkladně přemýšleli o tom, co vám tady Lynn řekla.“

Dívala jsem se na něj s údivem, ale i s neskrývaným obdivem. V kratičké chvíli jsem se o něm dozvěděla tolik a vůbec jsem nevěděla, jak to všechno strávit. Zastal se mě. Opět. A já mu od této chvíle začala bezmezně věřit.

 

Zatímco všichni přemýšleli o mých slovech, ale hlavně o Mattových slovech, odebrala jsem se se svým bratrem do jiné místnosti, kde jsme si chtěli promluvit. Bylo to divné. Najednou jsem nevěděla, co mu říct. A on byl na tom očividně stejně. Jako by se naše velké pouto během těch deseti let odloučení zmenšilo. Nebo možná bylo i pryč.

„Jsi rozený mluvčí,“ složil mi kompliment Kyle.

„Ne tak dobrý jako Matt,“ zamumlala jsem.

„Jo, on je… zkrátka měl se kde učit,“ řekl mi.

„Kyle…“ hlesla jsem ve stejnou dobu, jako on vyslovil mé jméno. Usmála jsem se. „Víš… já jsem na tebe celých těch deset let pořád myslela. A doufala, že jsi pořád naživu, ale nevěřila jsem tomu. A nevím, co si o mně teď myslíš, nebo jak tohle všechno bereš, ale…“ dostávala jsem ze sebe nesouvislé věty, kterým jsem sama nerozuměla.

„Ne, počkej, Lynn,“ přerušil mě Kyle. „Tak nějak jsem věděl, že přijdeš. Ta Alicina vize. Měla vizi, že přijdeš. Řekla mi to. Ale neřekla mi, že se vrátíš jako upír. Myslel jsem, že se mi vrátí sestra ve stejném věku jako já. Ale místo toho přišel upír, který má stejný výraz ve tváři jako má sestra, když ji unesli. Nevím, jak se s tím vypořádat. Ani nevím, jestli se dokážu srovnat s tím, že jsi upír. Nevím totiž vůbec nic,“ řekl mi se slzami v očích. Podíval se na mě očima, ve kterých bylo tolik bolesti, že jsem to nemohla snést a odvrátila jsem pohled. Kyle zabručel a vyšel z místnosti. Nechal mě tam ve výčitkách a smutku.

Sesunula jsem se do křesla a zhluboka dýchala. Kdybych mohla, tak bych teď brečela jako o závod. Kyle měl pravdu. Asi si mě takhle nepředstavoval. Jinými slovy mi naznačil, že jsem zrůda a že se s tím jen tak asi nevyrovná.

Schovala jsem tvář do dlaní a schoulila se do klubíčka. Cítila jsem se zrazená a sama. Nenáviděla jsem teď Volturiovy mnohem více. Nenáviděla jsem upíry. A nenáviděla jsem sama sebe. Jak jsem teď mohla vstát a jít dojednávat mír?

Najednou ale moje tělo začalo nepatrně vibrovat. Moje schopnost se probudila a ukázala mi stránku, o které jsem nevěděla, že ji má. Pokoj, ve kterém jsem se choulila do klubíčka, zmizel. Najednou jsem se skláněla ve vzduchu nad ostrovem, který se za zvláštních zvuků nořil do vody, která ho obklopovala. Pomalu mizel pod vodou. Ten ostrov byl stát Island.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Po roce 2012 - 5. kapitola:

 1
25.01.2012 [16:15]

ThereSSaVděk!...:-)

2. linda
24.01.2012 [18:00]

wohou! Super kapitoolka! ;)))))

24.01.2012 [15:45]

Funny1Výborná kapitola! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!