Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po roce 2012 - 4. kapitola

twilight-forks-shirt


Po roce 2012 - 4. kapitolaDalší kapitolka příběhu.
Kam Cullenovi halvní hrdinku zavedou?
Dojde k překvapivému setkání. Jakému?
Jsou všichni Cullenovi v pořádku?

Projížděli jsme pomalu městem, teda spíše troskami města. Málo domů, málo lidí, málo života. Všude jen vojáci a zbraně. Takový teď byl svět, který upíři vytvořili. Oni jako páni, lidé jako potrava a nic víc.

Myslela jsem na to, jestli pár těchto malých bytůstek má šanci zničit upíry a vzít si zpátky nadvládu nad touto planetou. Anebo to má být jinak? Neměli by se spíše spojit a bojovat proti nadcházejícím katastrofám, které přijdou? A mají nebo máme vůbec nějakou šanci vyhrát souboj s planetou Zemí?

„A jsme tady,“ oznámil nám Matt.

Podívala jsem se před sebe a viděla velkou bránu, kterou hlídali dva strážní na každé straně. Když si všimli Matta za volantem, bránu otevřeli a my do ní pomalu najeli. Za bránou byl Bílý dům. Nebo to, co z něho zbylo. Už vůbec neměl bílou jasnou barvu, vypadal spíše jako šedý domek, který i přesto působil jako světlo v tomhle městě. Rostliny kolem domu už dávno ztratili život a nyní usychali.

Matt zastavil a my vystoupili z auta. Vedl nás přímo do domu. Všimla jsem si, že v nejbližším okně se hnula záclonou, jestli se tomu teda dá tak říkat. Někdo nás pozoroval.

„Za kým to jdeme? Kdo tam teď žije?“ zeptala jsem se jich.

„Je tam zbytek našeho klanu a lidé, kterých si moc vážíme a kteří vedou celý tenhle… odboj,“ vysvětlila mi Alice.

„Budou ke mně taky tak nepřátelští jako… Jasper?“ zeptala jsem se s úsměvem.

Jasper po mně hodil zlým okem a řekl mi: „Nejsem tvůj nepřítel. Jen… se mi nechce věřit, že někdo, koho vychovali Volturiovi, by tak lehce obrátil.“

Zastavila jsem se a upřeně se na něj podívala. „Oni mě nevychovali! Byla jsem člověk stejně jako ty ještě před deseti lety. Vzali mi všechno a já to dlouho slepě přehlížela. Nejsem hloupá a rozhodně nejsem ničí poskok, aby bylo jasno!“ zakřičela jsem na něj. „Jsem tu, abych vám pomohla nebo dala alespoň pár návrhů k zamyšlení. Nechcete mě tu, fajn, já odejdu!“

Už jsem chtěla jít, ale Matt mě chytil za ruku a zlostně se podíval na Jaspera. „Zůstane,“ řekl rozhodně a vlekl mně dál k domu.

Čím dál tím míň jsem přestávala tomuhle člověku rozumět. Proč byl na mě tak hodný? A jakou má vůbec pozici v celém tohle odboji? Je tak vysoko, že může dávat příkazy upírovi? Kdo to vůbec je?

Prošli jsme hlavními dveřmi a zabočili do leva. Všimla jsem si, že stěny domu byly ohořelé od požáru, který tu musel vzniknout nedávno. Trochu to tu páchlo plísní. A všechno vypadalo tak staře, poškozeně a ošklivě. Tohle nebyl Bílý dům tak, jak ho známe.

Když jsme prošli dlouho chodbou, dostali jsme se do místnosti, kde zády k nám zrovna rozmlouvali čtyři muži a jedna žena. Dva blonďatí muži se zlatavýma očima okamžitě postřehli naši přítomnost a otočili se k nám. Ostatní přestali hovořit a následovali je.

Ti muži, co se otočili, jako první byli jistě Cullenovi. Po boku jim stál ještě jeden černovlasý muž se zlatavýma očima. Upír. Ale rozhodně nepatřil ke Cullenovým. Blonďatá postarší žena, která si mě se zájmem prohlížela, byla jistě člověk a měla jsem pocit, že ji znám z televize. A čtvrtý muž na mě zíral s údivem ve tváři, ale ve tváři se mu ještě zračily strach a radost. Mohlo mu být tak něco málo přes třicet let. Byl velice pohledný a v jeho očích bylo něco, co jsem už viděla. Byl mi povědomý, ale nemohla jsem si vzpomenout, odkud ho znám.

„To je ona. Konečně přišla,“ oznámila Alice všem přítomným. Nechápala jsem, co myslí tím „konečně“. Věděla snad, že přijdu?

„Lynn,“ oslovila mě Alice, „tohle je Carlisle,“ řekla a ukázala na jednoho z blonďatých upírů, ten pokynul krátce hlavou a usmál se na mě, „určitě jsi o něm slyšela nebo ses o něm učila.“

„Tohle je Edward,“ ukázala na druhého upíra.

„Vítej,“ řekl mi a pokusil se o úsměv. Oplatila jsem mu ho.

„Tento upír je Jeremy. Ještě před rokem byl člověk a jeden z vůdců těchto lidí, ale pak ho napadl upír a on sám se stal upírem,“ vysvětlila mi Alice jeho přítomnost. On na mě krátce pokynul a Alice představovala dál: „Tohle je Caroline Dickensová. Před vystoupením upírů na světě byla víceprezidentkou Spojených států. Pro nás je teď spíše něco jako prezidentka.“ Už vím, odkud mi byla povědomá.

„A tohohle muže znáš,“ ukázala Alice na posledního muže v místnosti, který se na mě stále upřeně síval.

„Cože?“ zašeptala jsem. „Já ho nez…“ chtěla jsem říct, že jsem ho nikdy v životě neviděla. Ale pak mi došlo, odkud znám ty jeho oči. Byly to oči mého bratra Kyla. „Kyle?“ oslovila jsem ho s radostí ve tváři.

„Rád tě zase vidím, sestřičko,“ usmál se na mě a já si byla podle jeho hlasu jistá, že je to můj dávno ztracený a oplakaný bratr. Vrhla jsem se mu do náruče a pevně ho objímala.

 

„Zítra nám vše řekneš. Co se ti stalo, kde jsi byla, jak jsi nás našla a co máš v plánu. Teď si ale musíme všichni odpočinout. Teda my lidé. Ano?“ řekl mi bratr, políbil mě na čelo a nechal před dveřmi nějaké místnosti, na které byl nápis „Společenská místnost“.

Předtím než jsem bratra přestala objímat a říkat mu, jak mi chyběl, byli už všichni pryč. A Kyle mě teď zavedl sem, kde nejspíš čekali všichni, kteří nemuseli spát. Upíři.

Nadechla jsem se a vzala za kliku. Pomalu jsem vešla do slabě osvětlené místnosti, kde byly vidět siluety několika osob. Když jsem za sebou zavřela dveře, někdo rozsvítil a já viděla asi dvacet osob, které na mě zírali.

Alice, která stála nejblíže dveřím, ke mně hbitě přiskočila a začala mi všechny představovat. Někteří se na mě dívali s úsměvem, jiní s nejistotou a někteří dokonce se špetkou nenávisti v očích.

Když mi Alice všechny představila, v duchu jsem přemítala zda jsou všichni. Pověděla mi, že v bunkru pod Bílým domem jsou někteří obyvatelé Forks, kteří jim byli natolik blízcí, že je museli vzít s sebou a ochránit je. Bylo tu všech deset vlkodlaků, o kterých jsem věděla. Byla tu dívka jednoho z vlkodlaků. Emily, myslím. Pak tu byla Renesmé, dítě Edwarda a Belly Cullenových. I s ní tu bylo osm Cullenových, což znamenalo, že někdo chybí. Přemýšlela jsem, kdo jim chybí a došlo mi to.

„Kde… kde je Rosalie?

„Zabili ji,“ oznámil mi muž, který mi byl představen jako Emmett. Rosalie byla jeho družka. „Ještě předtím než jsme se dostali z Forks. Ale ten, kdo jí to udělal, už hnije v zemi.“

„Je… mi to líto,“ zašeptala jsem.

„Líto?“ zaprskal jeden z vlkodlaků. Paul, myslím. „Nepřišla jsi sem původně, proto abys nás zabila ty sama?“

„No… já… totiž…“ nevěděla jsem, co říct. Měl pravdu.

„Přestaň, Paule,“ řekl Matt, který se náhle objevil mezi dveřmi. „Vy sami jste měli jiný úmysl, když jste sem přišli. A teď už na něm nezáleží, ne? Nezáleží tedy ani na tom, jaký úmysl měla Lynn, když sem přišla. Protože nezáleží na tom, čím jsme byli, ale čím jsme nyní,“ řekl Matt a usmál se na mě.

Nechápavě jsem na něj hleděla. Nevěděla jsem, co tu dělal. Nevěděla jsem, proč ostatní zmlkli, když se objevil. A nevěděla jsem, proč mě tak zarputile bránil od první chvíle, kdy jsme se potkali.

„Matt má pravdu, dost těch řečí,“ podpořil ho Carlisle.

„Lynn je teď jedna z nás a ten, komu se to nelíbí, může odejít,“ oznámila Alice.

Nikdo se ani nepohnul a nikdo na mě ani nepřestal zírat. Výrazy v jejich obličejích se ale přece jen změnili. Už tam nebyla nenávist, ale respekt.

„Od této chvíle je Lynn součástí našeho klanu,“ oznámila žena jménem Esmé. Carlisleova družka.

V tom okamžiku jsem si uvědomila, že jsem nezískala jen spojence, ale i přátelé. Vřele jsem se na všechny usmála a byla jsem po dlouhé době zase šťastná.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Po roce 2012 - 4. kapitola:

 1
04.02.2012 [18:24]

Elis1Victoria1Haleto je krááása

22.01.2012 [10:03]

ThereSSaMoc děkuji...:-)
Další díl bude někdy v průběhu týdnu...:-)

2. fanny
21.01.2012 [17:36]

dokonalost jen tak dal , krasne se to cte ! :)) tesim se na pokracko ! ;))

21.01.2012 [14:11]

Funny1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!