Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 8. kapitola

31.08.2010 (14:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1354×

Po konci světa – 8. kapitola

„Dobře. To vypadá, že jim věříš. Jak to vypadá s auty?“ zeptala jsem se Darena.

„Chrisovo auto je zničené. Už určitě nepojede. Tvá motorka je v pořádku. A řeknu ti, je to parádní stroj,“ mrkl na mě, zatímco mi podával zprávu o stavu našich dopravních prostředků. „A dodávka pojede, i když je zvenku trochu poničená. Nejsi zraněná?“

„Ne, v pohodě. Díky. Kolik lidí se do dodávky vejde?“ zeptala jsem se Carlislea.

„Dost,“ odpověděl mi.

„Měli bychom jet. Až budeme v bezpečí, dohodneme se, koho ještě přibereme a Chris je pak začne vyhledávat,“ oznámila jsem všem.

„Jak to funguje? Ta tvá schopnost?“ zeptal se Edward.

„Prostě na toho člověka pomyslím a pak… je to… je to jen v mé hlavě. Ale tomu člověku to podá zprávu jakoukoliv, kterou chci,“ chlubil se Chris. Emmett na něj přitom nenávistně hleděl.

„Můžu jet na tvé motorce teď já, prosím?“ poprosil mě Seth.

„Jasně. Já bych z ní teď stejně upadla,“ dodala jsem s úsměvem.

Naskočili jsme do dodávky (vlci již v lidské podobě) a vyrazili jsme. Seth se nám držel v patách. Mířili jsme na západ. Nejbližší město byl West Union.

„Jak je ti?“ zeptal se mě Emmett.

„Už lépe. Hlava už se mi tolik nemotá. Za chvíli budu jako rybička,“ usmála jsem se na něj.

Chris si toho všiml a tak začal: „Rybičky mám moc rád.“ Všichni se začali smát. Nevěděli, jak to Chris myslí. A já za to byla ráda. Už mě štvaly ty Chrisovy věčné narážky. Ale zároveň mi lichotily.

„Nechme toho. Pořád jsme se nikam nedostali. Kam jedeme?“ houkla jsem na Paula, který řídil.

„Poblíž West Unionu jsou samé lesy. Žádné vesničky. Nebo o nich prostě nevíme. Najdu nějakou lesní cestu a zajedu hluboko do lesa. Tam bychom to mohli vykonat,“ poučil mě.

„Fajn. Díky. Půjde to?“ podívala jsem se na Chrise. Přikývl.

„Tak jo. Potřebujeme více lidí. Darene, víš o někom?“ zeptala jsem se Darena.

„Kromě té armády bych věděl ještě o ženě. Jmenuje se Kristin. Má schopnost. Dokáže svoje vzpomínky, možná i pocity, jakoby ukázat světu. Funguje to jako nějaká televize, která se před vámi objeví. Pochopíte, až to uvidíte,“ dodal na naše nechápavé výrazy. „Pak by tu bylo ještě moje dvojče George. Nemá sice žádnou schopnost, ale je velmi rychlý.“

„Jsou vegetariáni?“ ujišťovala se Esmé.

„Jasně. Myslel jsem, že nabíráme jen je, ne?“ odpověděl s úsměvem Daren. Všimla jsem si, jak se Leah uchichtla.

„A co ty, Chrisi? Co tví známí?“ zeptala se ironicky Bella Chrise. Zřejmě mu nedůvěřovala stejně jako mně. Nechápala jsem proč. Všichni ji popisovali jakou milou, klidnou, vyrovnanou. Já vidím jen nevyrovnanou a nedůvěřivou holku.

„No… o pár lidech bych věděl. Ale spousta z nich je nedůvěřivá. Hlavně co se týče vlkodlaků,“ dostal ze sebe pomalu.

„Nechápu, co by pro ti nim měli mít. Jsou skvělí. Každý, kdo je uvidí, musí být fascinován. Jsou krásní. A nejen v tvé vlčí podobě,“ byl proti Daren a přitom mrkl na Leah.

„To se jim dá vysvětlit. Tadyhle Daren ví, jak je přesvědčit,“ usmála jsem se.

„Dobře. V tom případě tu je klan o třech členech. Je to rodinka. Tatínek Johny, maminka Torry a dceruška Connie. Jejich dcera má výjimečné nadání. Dokáže nějak komunikovat s duchy.“ Poslední větu Chris zašeptal.

„S duchy? Ti přeci nejsou,“ pochlebovala se Bella.

„Já si to taky myslel. Ale ona je dokáže použít jako zbraň. Bude se hodit. Celá jejich rodina. Ale je tu potíž. Mamča s taťkou nechtějí, aby jejich dcera bojovala. A ona zase nedovolí duchům, aby šli bez ní,“ oznámil rezignovaně.

„Docela je chápu. Myslím, že bych je dokázala přesvědčit,“ uvažovala nahlas Esmé.

„Fajn, to jsou další tři,“ počítala jsem nahlas.

„Pak je tu muž. Kdysi dávno byl s Volturiovými. Byl v jejich gardě. V té době, když jsi tam byl ty, Carlisle,“ pokračoval Chris.

„Fabricio?“ vytřeštil oči Carlisle.

„Volturiovi ho tam neměli jen tak. Co umí?“ zeptal se Emmett směrem ke Chrisovi.

„On… pozná, když někdo lže. Ten člověk, co lže, začne pro něj blikat jako vánoční stromeček nebo co. Snažil se tě léta najít, Carlisle.“

„Kdybych věděl, že mě hledal, tak bych… To je mi líto. Snad mu to vysvětlím, až se setkáme,“ litoval Carlisle.

„Ještě někdo?“ zeptala jsem se.

„Jo. Klan o sedmi upírech. Pokud vím. Jen jsem o nich slyšel. Bojují někde na jihu. Zabíjí všechny novorozené. Kromě nich i ty, kteří se živí lidskou krví,“ pověděl nám.

„Myslíš ty z Brazílie?“ uvažovala jsem nahlas.

„Jo, to jsou oni. Znáš je?“ zeptal se mě s údivem.

„Chvíli jsem s nimi cestovala. Byla jsem svědkem, jak tři z nich padli. Už jsou jen čtyři,“ zavzpomínala jsem na staré časy.

„Kteří?“ bál se odpovědi Chris.

„Vůdce jejich klanu Victor je mrtvý. Zastoupila jej jeho žena Val. A s ní jsou stále ještě naživu dvojčata Barbara a Bow. A ještě žena jménem Ili,“ vybavovaly se mi jejich krásné tváře.

„Iliin muž je tedy mrtvý?“ pošeptal mi se zármutkem v hlase otázku Chris. Přikývla jsem.

„Mají nějaké schopnosti?“ zeptal se Carlisle.

„Ano. Dvojčata se umí jaksi napojit na schopnosti ostatních a umí je využít dle svého.“ Tuhle schopnost jsem velmi obdivovala. Moc bych ji chtěla mít.

„Už o nikom dalším nevím,“ ukončil Chris svůj vlastní seznam spojenců.

„A ty? Máš asi mnoho známých, viď? I když nechápu, jak s tebou mohou vydržet,“ dorážela na mě Bella.

„Ještě jsem vám neřekla, že vím o nové armádě. Je jich přes padesát a jsou všichni velmi zdatní,“ usmála jsem se.

„Jak o ní víš?“ zeptala se Leah.

„Ona tu armádu vede,“ vydechl Edward. Přikývla jsem.

„Máš vlastní armádu? Tak proč jsi nezaútočila? Mohla jsi!“ křičela Bella.

„Ne, nemohla. Je nás málo. Potřebuji… potřebujeme více upírů. A s pomocí vlkodlaků je to ještě lepší. Až všechny kontaktujeme, oni kontaktují své známé. A pak nás bude dost!“ křičela jsem na ni.

„Ostatní mí známí jsou schovaní v podzemí Los Angeles. A čekají na mé rozkazy,“ oznámila jsem jim.

„Mohla ses zmínit, že jsi diktátor,“ měřila si mě naštvaně Bella.

„Ne, to fakt nejsem. Jsou tam z vlastní vůle. A teď to nejlepší. Mám jednoho svého člověka u samého zdroje,“ pochlubila jsem se.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Jacob.

„Volturiovi mezi sebou mají zvěda. Jsem s ním v kontaktu. Dá nám potřebné informace a taky nás dostane dovnitř. Zná je všechny moc dobře. Je už po jejich boku velmi dlouho,“ informovala jsem je.

„Kdo to je?“ zeptal se Carlisle.

„Felix,“ vydechla jsem.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 8. kapitola: