Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Po konci světa - 5. kapitola

24.08.2010 (22:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1381×

Po konci světa – 5. kapitola

„Jak to sakra myslíš?“ zeptala se Bella naštvaně. „S Volturiovými?“

„Volturiovi nabídli všem, které znáte, svobodu. A na oplátku jim oni měli poskytnout informace o vás. Peter a Charlotte požadovali něco jiného. Jsou nyní členovy klanu Volturiových,“ oznámila jsem zhnuseně.

„Takže těch deset z Volturiových. Chceš nám říct, že k původním šesti se přidali dva a pak Peter a Charlotte?“ ověřoval si fakta Emmett.

„Ano,“ potvrdila jsem jeho slova.

„A kdo jsou ti další dva?“ chtěl vědět Jacob.

Jeden z nich se jmenuje Poseidon. Ano, jako ten bůh,“ vysvětlila jsem, když jsem viděla jejich pohledy, „vzali ho mezi sebe. Protože vidí každou schopnost, kterou kdo má.“ Viděla jsem na nich, že se s touto schopností nesetkali poprvé. „A ten druhý je ten, kdo tohle celé navrhl. Kdo navrhl zpustošený svět.“

„Víš, kdo to je?“ zeptal se netrpělivě Paul. Kroutila jsem hlavou jako nesouhlas. „Viděla jsi ho aspoň, ne?“ Zase jsem kroutila hlavou. „Takže nevíme, proti čemu stojíme,“ zhodnotil naší situaci Paul.

„Nech toho, Paule. Takže co máme. Amazonky, Egypťany, Mary a Randalla. To znamená osm,“ konstatoval nahlas Edward.

„Jo, ale nevíme, jestli jsou všichni z nich naživu, že?“ pořád to podceňoval Paul.

„Musím si zatelefonovat,“ usmála jsem se a vyšla na terasu.

Vytočila jsem číslo, které jsem měla uložené pod jménem Chris.

„Haló?“ ozval se na druhém konci přitažlivý, mužský hlas.

„Chrisi?“ optala jsem se pro jistotu.

„Dylan,“ povzdechl si, „říkal jsem ti, nevolej mi. Není to bezpečné.“

„Nebezpečné pro koho?“ zeptala jsem se a ohlédla za sebe. Všichni byli uvnitř a nejspíše probírali, koho ještě přibrat.

„Samozřejmě že pro tebe,“ ujistil mě.

„Něco od tebe potřebuji,“ oznámila jsem mu.

„Už žádnou další službičku. Víš, jaký má negativní účinek ta schopnost. Nemůžeš ji využít, aniž by…“ odporoval mi.

„Jo, já vím. Ale potřebuji ji použít. Potřebuji tebe,“ přesvědčovala jsem ho.

„Proč?“ povzdechl si.

„Našla jsem je, Chrisi. Cullenovi. Můžeme s tím vším jednou provždy skončit. Můžeme být volní. Ty můžeš být volný,“ zašeptala jsem. Mlčel. „Půjdeme přímo do Volterry. Nikdo nepřežije,“ oznámila jsem mu.

„Nikdo?“ zeptal se vyděšeně.

„Nikdo,“ ujistila jsem ho.

„Pomůžu ti. Dokonce půjdu s tebou. Pod jednou podmínkou,“ navrhl mi.

„Myslím, že už ji tuším,“ usmála jsem se.

„Chci, abys mi pomohla osvobodit mou dceru,“ řekl rozhodně.

„Myslíš, že je ještě naživu?“ optala jsem se.

„Vím to. Udělali z ní upíra. A drží ji tam proti její vůli. Pomůžeš mi?“ ptal se.

„Platí,“ přikývla jsem si pro sebe.

„A Dylan, víš, že ona není vegetarián. Tam ji naučili něčemu jinému,“ svěřil se mi se svými obavami.

„Vím. Pomůžu ti ji najít. A nevzdám to, dokud ji nenajdu,“ oznámila jsem mu odhodlaně.

„Kde se sejdeme?“ zeptal se ihned.

„Buď za dvě hodiny ve městě Salem na náměstí. Čekej u té rozpadlé fontány,“ nadiktovala jsem mu pokyny.

„Ty jsi tady? Ve Virginii?“ nejspíše právě vykulil oči.

„Ano.“ Na to jsem zavěsila. Otočila jsem se. Stál tam Emmett.

„Jak dlouho tu stojíš?“ zeptala jsem se podezíravě.

„Negativní účinek?“ zeptal se a prohlížel si mě.

„Zdá se, že dost dlouho,“ kousla jsem se do rtu, až mi začala téct krev. Podal mi kapesník a ukázal na dveře. Vešli jsme dovnitř. Řekl všem, co slyšel.

„Já věděla, že jí nemáme věřit,“ upozornila Bella.

„Co to znamená?“ překřičoval Bellu Paul.

„Ticho!“ zakřičela jsem. Všichni zmlkli a pozorně mě pozorovali. „Nedělejte unáhlené závěry. Chtěla jsem vám to říct. Takže si nemáme co zazlívat. Když se ta schopnost použije, tak se ihned pošle signál Volturiovým. A oni budou vědět, koho jsme hledali. Ale nebudou vědět, kdo je hledal,“ snažila jsem se vysvětlit.

„Jak to?“ zeptal se Embry.

„Protože jejího přítele stvořili Volturiovi. Mám pravdu, viď?“ odhalil Edward.

„Ano, máš,“ potvrdila jsem jeho slova.

„A sakra!“ ulevil si Jacob.

„Nechápete to! On od nich okamžitě odešel. A protože tak udělal, vzali mu dceru a drželi ji v zajetí. Když jí bylo 13 let, udělali z ní upíra,“ prozradila jsem Chrise.

„Ve třinácti?“ zeptala se udiveně Leah. Přikývla jsem.

„Jak to mohla přežít?“ snažil se to pochopit Carlisle.

„Těžko. Držela a drží ji naživu myšlenka, že si pro ni její otec přijde,“ stavila jsem se za ni.

„Vždyť žila s nimi! Tohle nemůžeš vědět! Může být s nimi, zlá! Navíc se určitě živí lidmi!“ stále na mě křičel Paul.

„O ni se nestarejte. To vyřeším já a Chris. To je ten přítel,“ vysvětlila jsem.

„Nestarejte? Copak jste se všichni pomátli! Tomu děvčeti musí někdo pomoci. Nevím, jak vy. Ale já jí pomohu,“ postavila se za ni Esmé. A já obdivovala její mateřskou lásku.

„Díky,“ zašeptala jsem směrem k ní.

„Vrátíme se k tématu. Máme ještě jednoho přítele. Je velmi mocný. Ale téměř vždycky neutrální. Ovládá všechny čtyři živly. Skrývá se před Volturiovými. Ale mohl by nám pomoct, když jej najdeme a přesvědčíme,“ navrhl Carlisle.

„Kdo to je?“ chtěla jsem vědět.

„Uctívali ho jako Boha. Jmenuje se Ute,“ oznámil mi Emmett.

Při zmínce toho jména jsem vyběhla ven, naklonila se přes terasu a začala zvracet. Ostatní za mnou okamžitě přiběhli.

Vybavila jsem si černocha afrického původu. Asi dva metry vysokého s dredy na hlavě a bradkou. Měl černé oči. A výraz, ve kterém se odráželo to, co mi udělal.

„Ty ho znáš, viď?“ zeptala se Esmé starostlivě.

Otřela jsem si ústa kapesníkem, otočila se a přikývla.

„Proč se ho bojíš?“ zeptala se.

„Já se ho nebojím. Já ho nenávidím,“ oznámila jsem ztěžka.

„Proč?“ chtěl vědět Emmett.

Obrátila jsem se k nim zády a vzpomínala. „Mučil mě. Příšerným způsobem. Mám od něj tolik jizev. Málem mě zabil,“ stekla mi po tváři slza. Slza utrpení.

„Proč to dělal?“ zeptal se se zatajeným dechem Edward.

„Protože chtěl vědět, co jsem zač. Chtěl vědět, co všechno vydržím. A čeho jsem schopná.“ Vzpomínky se vytratily. „Tenkrát jsem utekla. Dlouho mě pronásledoval. Teprve nedávno jsem ho setřásla.“

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Po konci světa - 5. kapitola: